Jaroslav Tichý
6. 8. 2018
K našim hranicím se přiblížila islamizace se všemi jejími průvodními jevy a důsledky. Ty neustále narůstají, a to přes veškerá uklidňování ze strany našich vládních představitelů, zamlžování skutečného stavu a bez potřebné iniciativy našich zákonodárných sborů.
Na situaci nereagují ani naše silová ministerstva. Tomuto vývoji je třeba neprodleně čelit, nemá-li být definitivně pozdě, jak je tomu v některých zemích západní Evropy.
Je třeba konečně si přiznat, že tato pohroma je organizována vedením EU. Na naši zemi doléhají ale i další negativní důsledky naší účasti v EU. Je třeba o tom všem nejenom začít otevřeně hovořit, nýbrž i jednat.
Tak tedy: Počet migrantů v Evropě setrvale roste. Zatím jich je v Evropě přes 5 milionů a Evropa přestává již nyní tuto situaci zvládat. Jejich počet podle uzavřené smlouvy Agenda 2030 má do r. 2030 přitom činit 56 milionů, podle dalších informací, které se objevují, se počítá do r. 2065 pro Evropu až s 200-300 mil. migrantů.
To vše bez započítání těch, kteří se v mezidobí již v Evropě narodí při povoleném mnohoženství muslimů. Vypadá to na přestěhování národů Afriky do Evropy a na její totální obsazení.
Jejich náboženství nepovažuje křesťany za rovnocenné, již nyní nás považují za své budoucí otroky. Pohrdají námi, neboť se neumíme bránit. Hovořit o postavení žen či sexuálních menšin nemá za těchto okolností vůbec smysl. Kdy a jak tomu chceme čelit, kam půjdeme my, Evropané?
Je tedy zcela jasné, že Evropa má být islamizována jako celek, proto bylo nutné do EU přijmout nejprve všechny evropské země, ač to jejich ekonomické i jiné parametry nedovolovaly. Nikoliv náhodou byl vytvořen tzv. Schengenský prostor a odstraněny hranice jednotlivých členských zemí.
Nikdo však tehdy neřekl členským zemím, že schengenské hranice nebudou později hlídány a že odstranění hranic jednotlivých zemí není ani tak určeno pro volný pohyb občanů těchto zemí jako migrantů, jejichž přesun do Evropy bude následně zahájen.
Jde totiž především o politický projekt řízený ze zákulisí světovými globalisty, kdy vedení EU je jejich nástrojem k dosažení cíle. Ano, je to právě vedení EU, které tuto zkázu Evropy a jejích zemí a národů organizuje a vůči členským zemím i prosazuje. Hovořit přitom o zachování evropských hodnot je pouhým výsměchem občanům členských zemí EU. O jaké hodnoty půjde, snad o zákon šaríja či o vnucení Evropanům cizího náboženství a pohledu na svět a kulturu?
Dochází k tomu, že některé plánované procesy na vytvoření 4. Říše pod vedením Německa k její následné přeměně na Evropský islámský chálifát se přitom zpožďují, zatímco další procesy, zejména pak islamizace evropských zemí běží nadále svým tempem a dokonce některé z plánovaných předchozích procesů předbíhá.
Jde totiž ze setrvačnosti svým tempem a těžko se ze strany globalistů nyní brzdí, ač se o to dočasně snaží. O jejich odstoupení od záměru islamizovat Evropu však nemůže být ani řeči. Vedení EU svým členským zemím a tedy i ČR postupně vnutilo několik smluv, které směřují k postupné likvidaci našeho státu, národa, jazyka, kultury atd. a které nás vedou přímo do islámského otroctví, ať již podpisem některých smluv počínaje Lisabonskou smlouvou, tak i přistoupením k dalším smlouvám.
Z těch nejzávažnějších je třeba připomenout kromě těch výše uvedených i smlouvy Dublin I – III., ale též např. Istanbulskou úmluvu legalizující krádež našich dětí státem a jejich svěřováním homosexuálním či pedofilním párům „do výchovy“.
Podobnému problému čelí v současnosti i další země EU. Nyní byl sice odložen podpis smlouvy Dublin IV. kterou měl(a) být:
• založen přerozdělovací mechanismus pro migranty;
• legalizace migrantů ještě před jejich odjezdem ze země původu a jejich bezpečnější doprava do EU,
• povinnost trvale přijímat migranty, které nám bude přidělovat Evropská agentura pro azyl, avšak v prosinci t.r. má být v Maroku podepsána s OSN smlouva Globální kompakt o migraci, jejímž uzavřením má dojít k(e):
• vzniku práv občanů třetích zemí na migraci v kategorii občanských práv; • tomu, že členské země se tím vzdají úplně kontroly svých vlastních hranic, přičemž organizování migrace by tak mělo přejít z rukou orgánů jednotlivých států na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a na neziskovky a
• tomu, že podpisem této smlouvy Evropskou komisí by se tato smlouva měla stát závaznou pro všechny členské země EU a její případné neplnění má být
vymahatelné a sankcionovatelné Evropským soudním dvorem.
Podpisem této smlouvy se tak vzdáme naší azylové politiky, pravomoci jakkoliv rozhodovat o přísunech migrantů na naše území atd. Pokuty za nesplnění těchto závazků budou v pro nás nesplatitelných částkách, a to každoročně se opakujících a narůstajících.
Od této smlouvy (prezidentského typu) odstoupil již Trump za USA, dále představitelé Dánska, Švýcarska, před pár dny i Maďarska. Náš zástupce vyslaný Babišovou vládou tuto hrůzu odsouhlasil. To vše se děje v přímé návaznosti na Marakéšskou úmluvu, ve které „o nic nejde“, jak nám nedávno vyprávěl ve sdělovacích prostředcích premiér Babiš s tím, že alternativa „zase lže“. Je s podivem, že když někdo cítí potřebu demonstrovat proti Babišovi, tak si vybírá zcela zástupná témata, byť těch skutečných je více než dost. Není to snad jen pro odpoutání pozornosti veřejnosti od těch témat skutečných?
EU nás krom toho stále více svazuje různými předpisy a zákony, které přebíráme do našeho právního řádu a které jsou nadřazeny našim zákonům. Takto je již zaplevelena z 80 % naše přebujelá legislativa, která ročně přijímá cca 2.000 nových zákonů, v níž se již nevyznají ani právníci či soudci. Krom toho se staly bývalé socialistické země (dnes zejména země V4) doslova a do písmene koloniemi Západu, v našem případě pak zejména Německa, o čemž svědčí každoroční odliv zisku z ČR, který neustále roste. Na tyto skutečnosti již delší dobu poukazují někteří naši ekonomové, ČMKOS ale též i ANS, která s ohledem na největšího premianta v odlivu zisku, tj. náš stát, začala jako jedna z prvních používat označení pro ČR jako „krmelec Evropy“.
Zatím se však žádné kroky ze strany naší vlády a parlamentu směrem k nápravě nedějí, roční odliv zisku představuje tak místo postupně vzniklých 7,6, % HDP (o nichž hovořil nedávno francouzský ekonom Piketty) již 8,3 % HDP z r. 2017 a tento trend dále roste.. Pro nás je ale rozhodující HNP a nikoliv HDP, pokud se oba nerovnají. A pokud se u nás část HDP odvádí pryč, HNP musí být o to logiky nižší. Dlužno říci, že se nerovnají ani v Německu, přičemž: – v ČR je HNP nižší oproti HDP již o 8,3 % (a v r. 2016 to bylo o 7,6 % HDP) zatímco – v Německu byl HNP vyšší oproti HDP v r 2016 (podle německých statistik o 18 %)- Rozdíl ve prospěch Německa je způsobem přílivem zisku z jejich novodobých kolonií, kdy suverénní prim mezi nimi hraje právě ČR.
K tomu, že účast ČR v EU je pro nás značně nevýhodná, došel i mezinárodně uznávaný francouzský ekonom Thomas Piketty při nedávném porovnání našich možností čerpat dotace z EU (což ještě samo o sobě neznamená peníze pro nás „na dřevo“) oproti našim platbám do EU + každoročního úniku zisku do EU. I bez započítání dalšího úniku zisku do daňových rájů a stamiliardových ztrát z exportu z titulu kurzových ztrát při podhodnocené koruně došel totiž k poměru nevýhodnosti pro ČR 1 : 4. Tedy 4x více platíme, než inkasujeme. V tom jsme opravdu rekordmani. K tomu lze pouze dodat, že Piketty vychází ze starších čísel, zatímco poměr v náš neprospěch se v poslední době dále zhoršil a to již na 1 : 5. Tedy 5x více platíme, než dostáváme.
To vše stále bez započítání dalších shora uvedených ztrát. O tom, že často peníze čerpáme na různé nesmyslné projekty, jako jsou cyklostezky za desítky milionů Kč či rozhledny v ďolíku nebo aqua parky v místech bez vody, které ještě musíme dofinancovávat ze státního rozpočtu ani netřeba hovořit. Hlavně abychom dotace vůbec z EU čerpali. A aby bylo z čeho „dobývat rentu“.
Dostali jsme se nyní z více důvodů do situace, kdy je jasné, že takto nelze dále pokračovat. Z důvodů hrozící islamizace našeho státu především, z důvodů dalších pak následně. Při našem dalším členství v EU nelze ani realizovat program na postavení naší země opět na nohy. Systém, jeho jsme členem, nám to prostě nedovolí, vyhovujeme mu totiž v té podobě, do níž nás sám přivedl. Navrhujeme proto jako Aliance národních sil nikoliv odchod, nýbrž úprk z EU jako jedinou cestu k naší možné záchraně. Dobu na odchod jsme již totiž promarnili. Některé země na západ a na sever od nás propásly již i ten úprk a důsledky toho budou pro ně fatální.
Než se dostaneme k zásadní otázce avizované již v titulku článku, je nutné ještě připomenout tyto skutečnosti: – do r. 1989 jsme byli vedení v mezinárodních statistikách jako středně rozvinutá průmyslová země. Vyráběli jsme sami podle vlastního know-how a projektů vše od šicích jehel až po malé tryskáče, byli jsme 5. velmocí ve výrobě a exportu zbraní na světě. Naše výrobky jsme sami a přímo prodávali zhruba do 120 zemí celého světa; – p r. 1989 jsme zlikvidovali spoustu výrob, nechali zničit hodně podniků, 40 % jich převedli do cizích rukou, přešli jsme od vlastní kvalifikované práce na montovny, kde naši lidé pracují za otrockých podmínek, ztratili jsme kontrolu nad bankami u nás, nad našimi surovinovými zdroji a přírodním bohatstvím, cíleně jsme si zničili vlastní zahraniční obchod, abychom následně vyváželi často prostřednictvím cizích firem, kdy zisk z práce našich lidí zůstává v zahraničí.
Dostali jsme se vstupem do EU do situace, kdy nám jsou placeny dotace za nepěstování zemědělských plodin, za naši uměle vytvářenou potravinovou nesoběstačnost, za ničení naší krajinotvorby atd. Nikoliv náhodou byla proto ČR v r. 2017 přeřazena renomovanou americkou bankou J.P. Morgan do kategorie rozvojových zemí. Splňujeme totiž k tomu příslušná kritéria, vč. podhodnocených mezd, platů a důchodů našich občanů.
Dlužno říci, že při našem návrhu na urychlený odchod z EU se často setkáváme s nechápavou reakcí některých našich spoluobčanů: – „Co by s námi bylo, kdybychom vystoupili z EU?“ Jediná rozumná odpověď na to zní, no vrátili bychom se k tomu, co jsme dělali po léta před vstupem do EU, a to úspěšně a zachránili se. Jako stát, jako národ, a to se vším všudy.
A tedy:
– ubránili se islamizaci naší země, do níž nás tlačí vedení EU;
– stali bychom se nezávislou zemí a možnou součástí Konfederace nezávislých zemí střední Evropy s vyhlášenou neutralitou garantovanou USA a Ruskem. K tomu je v současnosti výrazně lepší příležitost, než kdy jindy;
– zrušili bychom nesmyslné zákony EU, odstoupili od pro nás nevýhodných smluv;
– přešli bychom na výrobu výrobků s vyšší přidanou hodnotou a inkasovali bychom za ně více, modernizovali a obnovili bychom náš průmysl, a to alespoň v jeho nejdůležitějších a tradičních segmentech;
– zlikvidovali bychom u nás cizí montovny za podmínek otrocké práce a
– kompletovali bychom si naše investiční celky doma;
– zdanili bychom řádně cizí firmy u nás a snažili se zpětně nabýt některé odvětví ekonomiky či dostat je alespoň pod státní kontrolu a tam je i udržet (doprava, telekomunikace, energetika a produktovody a zásobníky strategických surovin, kontrola výroby a prodeje zbraní a střeliva apod.);
– prodávali bychom naše výrobky na export z domova a zde i zachovali zisk z jejich prodeje;
– mohli bychom tudíž srovnat příjmy našich pracovníků a důchody našich seniorů na současnou západoevropskou úroveň
– obnovili bychom naši zemědělskou soběstačnost a přebytky bychom znovu začali exportovat;
– dotace pro zemědělství jsou nutné. Ty bychom vypláceli zemědělcům z peněz ušetřených jejich nesmyslným únikem do zahraničí. A to s podstatným rozdílem, neboť bychom dotovali obnovení zemědělské produkce a krajinotvorby (nikoliv jejich potlačování), kdy by zemědělci následně ještě profitovali z prodeje svých zemědělských produktů, které nyní často nesmějí vůbec pěstovat;
– usilovali bychom o to, vrátit se alespoň zpět do pozice středně rozvinutého průmyslového státu, což by nám mohlo být usnadněno naší včasnou orientací na průmyslovou revoluci 4.0;
– měli bychom novou starost, jak použít zhruba až 1 bilion Kč ročně, který bychom těmito kroky a objektivizací kurzu české koruny získali, k jeho co nejúčelnějšímu použití vč. investic do potřebné infrastruktury, do přípravy na přechod na průmyslovou revoluci 4.0 vč. obnovy výroby a služeb v místě jejich spotřeby, tj. na venkově a v pohraničí, dále pak do splácení státního zadlužení a navýšení důchodů v ČR.
Odmítněme rovnou falešné námitky a strašení o tom, že všichni investoři od nás pak naráz utečou. To se stane stejně, avšak až po nástupu průmyslové revoluce 4.0, nikoliv v souvislosti s naším odchodem z EU, neboť takový krmelec jako u nás německé a další západní firmy jinde nenajdou.
Roboty pro výrobu může mít ale každý doma, zvláště pak v případě, že dojde k harmonizaci daní v rámci EU. Roboty budou totiž lacinější i než mizerně placená lidská práce. Nebudeme mít totiž pak již nic, čím bychom se dále mohli podbízet. Možnost našeho vstupu do organizace EFTA, která zajišťuje též svobodný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, tímto krokem by nebyla nikterak ohrožena, což se týká i obchodu se zeměmi EU tam, kde to bude pro nás výhodné. Jinou otázkou ovšem je, zda o to budeme mít v měnícím se světě a za nových podmínek ještě vůbec zájem. Svět se mění rychle, doslova před očima a tam, „kde to žije“ je a bude na zcela jinou světovou stranu, než jsme setrvale zahleděni v marném čekání na zázrak. Půjde tedy o euroasijský prostor a nikoliv o ten atlantický, který je v postupném útlumu a kromě snahy o válčení mnoho jiného již dlouho světu nepřináší.
Je tedy na místě položit si spíše otázku:
– „Co s námi bude, pokud nevystoupíme (včas) z EU?“ Ve své odpovědi budu již velmi stručný, každý čtenář si tuto otázku (doufejme) bude umět zodpovědět i sám. Tedy:
– zůstaneme nadále kolonií západní Evropy, zejména pak Německa, naše ztráta ve všech směrech za zeměmi (či pak možná spíše regiony) západní Evropy se dále prohloubí, se zeměmi euro-asijského prostoru, kde především probíhá a bude probíhat rozvoj, se nebudeme moci vůbec srovnávat;
– staneme se následně součástí Evropského islámského chálifátu, a to se všemi důsledky, které si dnes neumíme vesměs ani pořádně představit. Vrátíme se do zmodernizovaného středověku a otroctví;
– záměry postavit se jakkoliv na vlastní nohy se stanou definitivně nereálnými. Budeme fungovat spíše na bázi regionální než státní, neboť stát bude zrušen, národ se cíleně rozplyne, totéž bude platit o jeho historii, kultuře, jazyku atd.;
– staneme se součástí území či velkostátu s nám cizím náboženstvím a zvyky, kde bude plánovitě snižována spotřeba a tím i životní úroveň obyvatel, jejich vzdělanost a duševní úroveň. Staneme se součástí té nové světle hnědé rasy se sníženým IQ neschopnou dalšího odporu (viz Coudenhove-Kalergiho projekt);
– jinými slovy další setrvávání v EU je pouze vyčkáváním v čekárně na vlastní plánovanou likvidaci.
Jasněji to snad již ani říci nelze.
I hospodářská zvířata cítí, jsou-li chytána za účelem porážky. Doufám tedy, že alespoň tento instinkt nám zůstal, pokud některým z nás mozek zcela selhává a usilujeme tak setrvale a usilovně o vlastní zkázu. Reálná hrozba naší islamizace již klepe na dveře, ty další hrozby pro ČR (naše zatažení do války s Ruskem, likvidace našeho státu, prohlubující se rozdíly mezi životní úrovni v západní Evropě a u nás atd.) stojí ve frontě hned za ní. Přitom příkladů toho, kam směřujeme a jaké jsou toho následky, je v sousedních zemích více než dost. Stačí se jen podívat a alespoň trochu věci domýšlet.
Jaroslav Tichý, Aliance národních sil
