Robert Miller
28. 9. 2018 BlogRobertMiller
Globálně vedený útok s cílem likvidovat jakýkoliv odpor vůči masové, permanentní migraci (zejména imigraci do prosperujících zemí) ne už desítek, ale stovek milionů, teď dostává oficiální rámec. Předními nástroji v jejím prosazování jsou dva „pakty“, „Globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci“ a „Globální pakt o uprchlících“. Na stránkách OSN jsou tyto uvedeny jako Global Compact for Migration a Global Compact on Refugees. Bohužel nikdo, počínaje veřejnoprávními médii a ve Sněmovně pak o „postojích České republiky” k nim poslance informujícím místopředsedou vlády/ministrem vnitra/ministrem zahraničních věcí za ČSSD, Janem Hamáčkem, ani slovem to podstatné veřejnosti nesdělil. Hamáček, v krátkém projevu, ani jeden z paktů nijak nepopsal, zato celkem 9krát opakoval „právně nezávazné”, „nezávazné” nebo „žádné nové závazky”.
Do historie možná, jako Chamberlainův pomnichovký „Peace for our time,“ vstoupí něco z Hamáčkova závěrečných slov v parlamentě:
„Takže já jsem přesvědčen, že jsem teď jasně dokázal, že sjednání nebo vytvoření těchto dvou dokumentů neznamená pro ČR žádné nové povinnosti, žádné nové závazky. Ty dokumenty, znovu opakuji, jsou politickou deklarací, která se projednává na úrovni OSN, a je tedy právně nezávazná.”
Přání otcem myšlenky, spíše zoufalé naděje že, když se to vícekrát zopakuje, černé se stane bílým? Přitom originál textu paktu má na svých 34 stránkách celkem 46krát “zavazujeme se” nebo “dále se zavazujeme.” Navíc, v anglickém originálu, jednou zmíněné „non-legally binding“ by se dalo spíše přeložit a chápat jako „ne právně závazné,“ tedy pro signatářských země, i když ne právně vymahatelné, stále závazné.
Každý, kdo věci ve svých každodenních starostech věnuje pár minut, hned na úvodní stránce OSN k paktům s nemalou hrůzou zjistí, že se věc má zcela jinak a že je v pokročilém stádiu příprav a následné implementace. Naděje, že by pakty nebo jejich části nemusely být podle nějakých právnických dobrozdání či nálezu soudu závazné a nějakými z oblíbených nástrojů jakými jsou sankce, soudní procesy atd. nevymahatelné, zdá se být spíše teoretická. Oba pakty jsou svým rozsahem, obsahem a skutečností, že je podepsalo 190 zemí předurčené k tomu, aby sloužil coby perfektní nástroj mediálního, politického i ekonomického nátlaku na ty politiky a země, nehodlající tleskat nebo se alespoň podřídit.
Už jen pouhé, 2–minutové úvodní video !! ohlašující nástup Nového báječného světa, kde se přesunují stamiliony (z nějakého důvodu téměř výlučně jedním směrem, z bývalých kolonií do „mateřských zemí” a EU), jasně demonstruje, o co jde. Kromě generálního tajemníka OSN, Antonio Gutirrese a komisařky pro mezinárodní migraci, Louis Arborové, kteří – jsa si jisti, že mluví ke “svým”, cíle globální migrace artikulovali naplno, video také uvádí Miroslava Lajčáka, slovenského MZV, loni v – jako před léty náš Kavan v podružné roli předsedy 72. valného shromáždění, světu sdělil: „Vy i já jsme lidé, migranti jsou lidé. Bez ohledu na pas nebo víza, všichni máme stejné obavy a naděje. A jako lidské bytosti máme nárok na stejná základní práva, bez ohledu na to kde jsme a proč tam jsme.”
Protože ale Lajčákovo Slovensko, stejně jako většina zemí západní civilizace, považuje za cool nemít děti, ani těch 2,1 dítěte na ženu a udržení stávající populace, těch “stejných práv” budeme mít stále menší podíl, tak, jak klesá náš podíl na světové populaci.
Zatím jen USA a Maďarsko odmítly na těchto paktech participovat.
Úvodní článek k paktu začíná následujícím odstavcem:
„Dnes je na světě přes 258 milionů migrantů žijících mimo svoji rodnou zemi. Očekává se, že tento počet z mnoha důvodů, včetně populační exploze, rostoucí telekomunikační propojenosti, mezinárodnímu obchodu, zvětšujícím se nerovnostem, demografické nerovnováze a změně klimatu, nadále poroste. Migrace představuje obrovskou příležitost pro imigranty a prospěch pro imigranty, hostitelské i jejich rodné země. Pokud je však špatně regulována, může to vést k velkým problémům. Mezi ně patří drtivé přetížení sociální infrastruktury neočekávaným příchodem velkého počtu lidí a úmrtí migrantů během jejich nebezpečné cesty.“
Velice malý příklad z mnoha tuctů úkolů, které podle paktu čekají pod 23 hlavními oblastmi úkolů zejména na cílové, „hostitelské“ země:
h) Spolupracovat, identifikovat, vypracovat a posílit řešení pro migranty nucené opustit svoji zemi díky pozvolna začínajícím přírodní katastrofám, nepříznivým vlivům změny klimatu, a degradaci životního prostředí, jakou postupující poušť, degradace půdy, sucho a stoupající hladina moře, včetně vypracování plánované relokace a možností udělování víz v případech, kdy adaptace nebo návrat do země jejich původu nejsou možné.
i) Zařídit přístup k procedurám pro spojování rodin imigrantů všech úrovní dovedností cestou vhodných opatření, které posilují jejich povědomí o právu na rodinný život a nejlepší zájem dítěte, včetně přehodnocení a úprav příslušných požadavků jakými je příjem, jazyková znalost, doba pobytu, pracovní povolení, a přístup k sociálním službám.
K chronologii celého procesu a co nás, obyvatele signatářských zemí paktů čeká, cituji se stránek OSN:
• V září roku 2016 se Generální shromáždění OSN cestou přijetí tzv. New Yorkské deklarace o uprchlících a migrantech vypracovat globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci.
• Proces vypracování tohoto globálního paktu začal v dubnu roku 2017.
• 13. července 2018 členské země OSN dokončily text Globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci.
• Mezivládní konference o přijetí Globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci se bude ve dnech 10. a 11. prosince konat v marockém Marrákeši.
Bohužel, díky Hamáčkovu účelovému “není to závazné” a Landšádlovou prezentovaném návrhu Šojdrové o 50 syrských sirotcích, se debata úmyslně odklonila od meritu věci, obsahu obou paktů.
Autor je zakladatel (leden 1990) přední celoamerické neziskové, neetnické organizace, American Czech & Slovak Association (ACSA)
