Svoboda slova. Se vším všudy, nebo s výjimkami?

Domnívám se, že v rámci „svobody slova“ by do kategorie „blokovaných nebo k mazání určených sdělení“ měly být zahrnuty nejen negativní názory, myšlenky, úvahy nebo sdělení genocidního charakteru, ale rovněž krátké, urážlivé, hanlivé, cynické, drzé a dehonestující výpady, výrazy, vzkazy, výzvy a napadání, které směřují k nejvyšším představitelům státu, tj. k prezidentovi, premiérovi, případně představitelům vrcholných orgánů Poslanecké sněmovny, Senátu, ÚS, NNS atd. V žádném případě tím není myšleno nějaké omezování svobody slova, ani o nějaké „komunistické manýry“, jak tuto myšlenku zákona na ochranu osobnosti nejvyšších státních představitelů už předem hodnotí (a odmítají) pravicoví politici, ale o společenskou potřebu mravního usměrňování ve výrazech, kterými jsou v poslední době bezuzdně častováni prezident Zeman nebo premiér Babiš. V případě, že by to však bylo ošetřeno v navrhovaném zákoně o svobodě slova, mohlo by být tomu požadavku učiněno zadost.

Svoboda slova ve veřejném prostoru (všeobecně) přece neznamená, že lze bez jakýchkoli zábran vyjadřovat své názory a kritiku hrubými, vulgárními, urážlivými slovy, která dehonestují lidskou důstojnost nebo jinak ponižují člověka a to zvláště, jedná-li se, jak již zmíněno, o vrcholné představitele státu a myslet si, že takové jednání člověku umožňuje demokracie. Tím není ani náhodou myšleno, že by se takové omezení nemělo vztahovat také na obyčejného občana, protože i ten má právo na lidskou důstojnost a čest.

Má-li někdo potřebu vyslovit veřejnou kritiku, nesouhlas či negativní názor, jazyk český má k dispozici dostatečnou zásobu jiných slovních výrazů, kterými lze vyjádřit i nejdrsnější kritiku bez toho, že budou použity vulgarity a urážky na hranici lidské důstojnosti. Jinými slovy, v případě V. Klausem ml. navrhovaného zákona o ochraně svobody slova, by bylo také vhodné při vyjadřování kritiky a názorů nekompromisně uplatňovat požadavek na respektování práva na lidskou důstojnost, občanskou čest, lidskou morálku, mravy, etiku a nedovolit (zakázat) používání hrubého, neslušného či vulgárního a urážlivého (často dehonestujícího) jednání nebo vyjadřování se ve veřejném prostoru. Jistě ve společnosti existují i jiné důvody, jak bránit nebo zneužívat svobody slova než ty, výše zmíněné. To by však mělo být předmětem seriózní debaty či diskuzí na půdě Sněmovny.