Macron skončí, jeho řečí se lidé nenají. Docent Eichler, znalec Francie, má jasné informace. Drahota, prezident bohatých, lidové hnutí odporu. Jde to rychle

Avatar
Původní autoři
Rozhovor s doc. Janem Eichlerem

28.11.2018 ParlamentníListy
Macron je prezidentem bohatých, má rekordní propad popularity, asi už nebude chtít znovu kandidovat. ParlamentnímListům.cz to po masových protestech ve Francii řekl politolog a expert na mezinárodní vztahy docent Jan Eichler. Připomíná, že šlo o spontánní akce, do kterých se zapojila střední třída, protože je zoufalá. „Macron je skvělý řečník, ale toho se lidé nenajedí. Tempo, jakým se prezident diskredituje, je hrozně vysoké,“ míní.


Pane docente, Francii nedávno zasáhly masové protesty, ulice dokonce hořely. Co bylo rozbuškou? Šlo o běžné demonstrace, kterými je Francie proslulá, nebo je to vážnější?

Vážnější to je, protože Macron rozhodl, že se zvýší DPH na pohonné hmoty, a to bylo už trochu moc. Cena dávno přerostla jedno euro za litr a Francouzi s tím jsou hrozně nespokojeni. Nadávají prezidentovi, že je prezidentem bohatých. Macron zase tvrdí, že je prezidentem zaměstnavatelů a vychází vstříc těm, kteří nabízejí pracovní příležitosti a potřebují úlevy na podnikání.

Tady se to střetává. On je na straně podnikatelů a lidé, kteří mají čím dál větší problémy, mu nadávají, že je prezidentem bohatých a je potřeba, aby také myslel na chudé nebo chudší. Dokonce jeden z mluvčích toho hnutí žlutých vest ho nazval Marií Antoinettou dnešních dnů. Marie Antoinetta tehdy lidem vzkázala, že když nemají na chleba, ať si kupují koláče. Toto dnes říkají o Macronovi. Navíc mu vytýkají, že proti nim postavil ozbrojené síly, hlavně četnictvo a také hasiče, přičemž pařížští hasiči jsou vojáci z povolání. To jsou skutečně ozbrojené síly. A lidé prezidentu Macronovi říkají, že je teď v mráčku ze slzného plynu obklopen policisty a hasiči, kteří tam nikoho nepustí. Demonstranti chtěli do blízkosti prezidenta jít protestovat, ale nemá dnes nikdo šanci se tam dostat.

Francie teď hodně vře a je zajímavé, že je to spontánní hnutí. Nejprve se všechno šířilo po sítích. Levice zaspala, zaspaly i levicové odbory, které v tom zprvu nejely a pořád hledají, jaký k tomu zaujmout přístup, ale dnes jsou až druzí.

Četl jsem někde analýzu, která právě zmiňovala i tuhle skutečnost, že protesty nebyly vyvolány odbory nebo levicovým hnutím, ale že do ulic vyšla střední třída, která se do značné míry cítí být zrazena i prezidentem, protože se po nich chtělo, aby ve velkém kupovali dieselová auta, a teď jim někdo říká, že mají přejít na ekologická řešení, která jsou drahá…

Ano, tohle tam je hodně silné. Nezapomínejme, že ve Francii je na všech dálnicích velmi drahé mýtné, což je dnes zhruba 60 procent ceny benzínu nebo nafty, a tím se všechno násobí. Spousta Francouzů dojíždí do práce svými auty. Je tam sice systém vlakového spojení, po Paříži je vynikající metro, ale mnoha lidem to nestačí, protože pak musejí dojíždět dál. Zní tam teď požadavek, aby se nejenom zpátky snížilo DPH na pohonné hmoty, ale také aby se zaměstnavatelé podíleli na nákladech svých zaměstnanců na dojíždění do práce, lidé volají po benefitech.

Francouzský ministr vnitra obvinil z vyvolání nepokojů při protestech „ultrapravicové buřiče“. Zaznamenal jsem též snahu to celé spojit s Marine Le Penovou. Bylo to tak?
Ministr vnitra není dlouho ve funkci, jeho předchůdce byl podstatně zkušenější. Marine Le Penová se tomuto bránila. Vyjádřila se na podporu demonstrantů, to ano. Jako jedna z prvních političek začala cítit příležitost, že by se k tomu mohla připojit, ale hned se distancovala od násilností, které protesty provázely, od rozbíjení luxusních prodejen, od rabování, zapalování a podobných událostí. Celé to ale po 50 letech začíná připomínat slavný rok 1968, který tam byl. Jaro 1968 tam také propuklo velice spontánně. Ani komunisté v tom zprvu nejeli, a že to tenkrát ještě nebyla okrajová partaj, ale silná strana, která měla tehdy přes 20 procent ve volbách. I komunisté k tomu tehdy chvíli hledali vztah, a než ho našli, bylo po všem. Dnes už je francouzská komunistická strana zcela okrajovou, ale překvapivé bylo, že ani odbory v tom nejdřív nebyly zapojeny a byly zaskočeny.

Lze říci, že to, co nyní ve Francii proběhlo, byl začátek nějakého delšího procesu, nebo to odeznělo a bude nějakou dobu klid, dokud v lidech zase „nebouchnou saze“?
Zatím se zdá, že vrchol, kdy v jednu chvíli jich bylo 200 tisíc, mají za sebou. Teď už to šlo pod 200 tisíc. Ale je to otázka. Barikády tam byly poprvé po 50 letech. Překvapilo mě, že to  ….  …. ….

(celý rozhovor najdete ZDE)