Zemanova afghánská válka

Avatar
Původní autoři

Martin Koller
26. 11. 2018
Když jsem viděl na internetu poslední výroky prezidenta Zemana k bezpečnosti našeho státu, nestačil jsem se divit. Nezrazovat spojence, v Afghánistánu a bojovat tam na věčné časy proti terorismu. Nemohu se zároveň zbavit dojmu, že i tam se v podtextu objevila menší nadsázka. Ze strany premiéra mne takové řeči neudivily, protože on kromě svého konta plní především zájmy cizáků. Proto se neliší od takzvané demokratické opozice, jen to díky pitomosti její a úspěšnosti vlastní propagandy a samozřejmě důvěřivých hlupáků úspěšně skrývá. Jinak jsou jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou.


Ale panu prezidentovi jsem měl chuť vzkázat, ať si táhne bojovat do zasmraděného konce světa a mimo civilizaci za zájmy narkomafiánů. Každopádně se projevil pomalu jako válečný štváč Pavel. Vůbec v poslední době moc podléhá vlivu oligarchy Babiše a cizáků. Já jsem na to upozorňoval s tím, že po druhých vítězných volbách se ukáže, jaký doopravdy je. Jeho nadšení pro EU a ČSSD je ilustrativní a varující. Nicméně, když si představím na jeho místě Drahoše, Hilšera, nebo Fischera, volil bych ho znovu i když opět s výhradami.

Závěrem bych připomněl páně prezidentův výrok z doby, kdy byl pouhým premiérem. Tehdy prohlásil, že NATO je pro nás nutné, aby k nám nejezdili turisté na tancích. No, v posledních letech k nám a přes nás jezdí turisté na tancích jako domů na cestě k destabilizaci bezpečnostní situace na východě. Zaděláváme si na jadernou válku v Evropě a pan prezident mlčí. A to je ještě dobrý, protože jiní takovou turistiku podporují s nadšením primitivních černochů v dávných koloniích, klanějících se poníženě projíždějícím bílým pánům, i když někteří z turistů jsou černí.

K tomu jsme se dozvěděli, že prezidentova expertní rada doporučila zvýšit náklady na zbrojení našeho státu na 2 % HDP, která mají být dosažena roku 2024. Pan prezident nebyl nikdy vojenský odborník, takže bych mu z hlediska vojenství odpustil i průměrně hloupé řeči, ale tu expertní radu si raději ani nepředstavuji. Ostatně nikde se neobjevila jména těchto expertů. Snad tam nebyl nikdo z bezpečnostních expertů, které zve ČT. Přehlídka namyšlených placených propagandistů cizích zájmů, nedouků bez základních znalostí a internetových opisovačů bez vlastní myšlenkové přidané hodnoty. Obraz značné části našich médií. Pokud byli u prezidenta experti, jako jeho poradce, ženatý specialista na plné využití vdané tiskové mluvčí, nebo kapitánky od letušek, generál Picek, který byl horší ministr obrany než zpívající právnička z JZD, nelze se divit ničemu. Vojenského experta Stropnického, stejně jako Šlechtovou, coby odbornici na věnce veteránů podělané od čoklice Rambohafíky a jim podobné stratégy doufám nepozval. A to byli ministři obrany, tedy osoby, které by měly být vrchně kompetentní. Podle nich armáda vypadá. Náčelník Generálního štábu má každopádně pravdu s neradostným hodnocením. K tomuto tématu bude vhodný samostatný článek.

Drahá a nebezpečná ostuda

Především je třeba realisticky vyhodnotit válku v Afghánistánu. Po sedmnácti letech bojů, přičemž naši vojáci tam působí patnáct let, je výsledek v nejlepším případě nulový. Podle oficiálních informací ovládá nepřítel, který je podstatně méně početný, než afghánská armáda, policie, zahraniční žoldáci a vojáci z různých zemí, především NATO a EU, zhruba polovinu území. Ovšem podle neoficiálních informací od vojáků a odborníků je to až 85 % území. Kromě toho Pákistán už má právě dost amerického válčení a zahájil výrazné sbližování s Čínou. Přitom většina bojovníků proti cizákům vedeným Američany jsou Paštúni, kteří tvoří velkou část obyvatel jak Afghánistánu, tak Pákistánu. Rusové zároveň úspěšně jednají s Talibánem a pokud zavřou Američanům možnost přepravovat materiál do Afghánistánu přes ruské území, bude demokratickým boys neveselo, protože Afghánistán nemá mořské pobřeží, takže doprava vojáků a materiálu se tam prodraží. Vojáci jsou na základnách v podstatě uzavření a obléhaní a každý výjezd představuje riziko. Při stahování některých amerických útvarů ze základen platily hrdé USA potupně úplatky islámským teroristům, aby jejich vojáci mohli v klidu odtáhnout. Vojáci ovládají terén kolem základen zhruba do vzdálenosti čtyř kilometrů, tedy na dostřel podpůrných zbraní, především minometů, některých granátometů a integrální výzbroje různých vozidel. To vše v situaci, kdy mají nejen početní, ale rovněž nesrovnatelnou technologickou převahu a leteckou podporu. Boj s různými nástražnými výbušnými systémy je v podstatě prohraný a z každé cesty ze základny se stává ruleta, zda pod vozidlem něco vybuchne, nebo nevybuchne a kdo to odnese.

Důvodem ostudných výsledků je fakt, že válka je vedena nesystémově. Dokladem je neuvěřitelně dlouhé trvání bez pozitivního výsledku. Cílem jakékoli války je vítězství, dosažené samozřejmě co nejrychleji. To je v Afghánistánu v nedohlednu, takže vyvstává otázka, zda USA, protože se jedná o jejich válku, vůbec chtějí zvítězit. Zde bych připomněl posměšky americké propagandy, jak to ti demokratičtí hrdinové islámu placení z USA Rusům natřeli. Teď mají Američané problém, jak odejít s nepříliš velkou ostudou a to se ještě musí potupně dožadovat pomoci Ruska při jednání s Talibanem. Neustálé protahování konfliktu a vedení bojů naprosto nedostatečnými silami vytváří představu, že se jedná o válku vedenou s cílem generovat jednak odbyt pro zbrojní průmysl, jednak podporu afghánské narkomafie napojené na zahraniční zájmové skupiny a tajné služby, přičemž export drog a zisky z něj vzrostly za 17 let několikanásobně a rostou především v posledních letech. Jedná se o miliardy dolarů, které mhou napomoci americké ekonomice, nebo i zvýšit zisky jejím majitelům. Zároveň roste zdrogovanost evropské společnosti, především její mladší části. To se podepisuje na možnosti jejich jak pracovního, tak vojenského využití. Evropští vojáci vlastně nemají v Afghánistánu žádnou jinou motivaci, než peníze a tomu odpovídá jejich bojová morálka. Peníze si samozřejmě chtějí užít nikoli jako mrtvoly, nebo mrzáci. I v Afghánistánu se najde dost min a různých výbušných systémů, které fungují jako odkulkovač, což bylo americké slangové označení německých miniaturních papírových protipěchotních min používaných koncem druhé světové války.

Pro informaci, jedna sekunda dlouhodobě prohrávané války v Afghánistánu stojí 3973 dolarů a na této částce se podílí i naše republika. V USA přispívá v rozpočtené podobě každá rodina na tuto nesmyslnou válku měsíčně 138 dolarů. Náklady na výcvik amerického nižšího důstojníka jsou 340 000 dolarů, na výcvik pěšáka, základního specialisty 44 887 dolarů. Nicméně stále větší počet amerických vojáků v Afghánistánu má základní dvouletý úvazek, protože se jedná o lehké zločince, kteří dostali na vybranou buď kriminál, nebo službu v armádě. Když se nevrátí, tak v USA nikomu chybět nebudou. Takoví samozřejmě nemají žádný zájem položit život za šíření demokracie v islámském světě, což je samo o sobě pitomost. Když jsem byl na misi v Iráku, řekl mi jeden černý americký voják, že nasazuje život za zisky pana Cheynyho. Evidentně nebyl úplně blbý, ani motivovaný k boji a nevyzařovalo z něj žádné nadšení. Mnozí se touží vrátit k drobné kriminalitě, kšeftům s drogami a povalování za sociální dávky, čemuž odpovídá i jejich morálka. Proto je musí doplňovat levní vojáci z Evropy. Kolik stojí nás sekunda afghánské války a kolik na ni doplácí každý měsíc každá česká rodina v době, kdy mladé rodiny nejsou schopny dosáhnout na vlastní bydlení a ceny rostou raketovým tempem?

Obecně lze hodnotit údajnou potřebu a přínosy války v Afghánistánu na věčné časy následovně. Z hlediska boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu se jedná o neúspěch a porážku. Teroristů přibývá, někteří se jako uprchlíci valí do Evropy. S nimi přichází další klany narkomafie. V naprosté většině zaostalí Afghánci jsou přitom spolu s kosovskými Albánci nejhorší skupinou z hlediska organizované trestné činnosti, přičemž připomínám útok na sestru v pražské nemocnici. Rostou jejich zisky z obchodu s drogami, což jim umožňuje korumpovat politiky a policie evropských zemí. Neuvěřitelná tolerance k drogám v Evropě, stejně jako u nás je nepřehlédnutelná, a končí to podivnou sebevraždou blondýny nožem v pražském bytě libanonského narkomafiána. Obecně lze hodnotit vojenskou misi v Afghánistánu jako podporu jedné ze soupeřících skupin domácích narkomafiánů. Sami vojáci potvrzují nespolehlivost afghánských bezpečnostních složek, jejichž příslušníci ve velkém počtu dezertují i se zbraněmi k protivníkovi. Bez ohledu na propagandistické kecy nejsou Evropané a Američané v Afghánistánu vítáni převážnou většinou obyvatel. Ostatně ozbrojené misionáře nemá rád nikdo a nikde, s výjimkou těch, kteří se od nich nechají koupit – a hlupáků.

Z hlediska Evropy a naší země tedy mise v Afghánistánu nepřináší nic pozitivního, spíše růst rizik a problémů. Není prokázáno, že by zastavila byť jediného teroristu a narkomafiána cestujícího do Evropy, spíš naopak. Místo abychom je nechali rvát se doma a dodávali jim k tomu munici, taháme je do Evropy. Z hlediska politiků se jedná o deklarativní akt, kdy potvrzují podlézavou podřízenost americkým zájmům, bez ohledu na nesmyslnost mise, finanční výdaje a ztráty na mrtvých vojácích na nákladech na zmrzačené a afghánskou část afroislámské invaze. Z hlediska vojáků se jedná o poměrně riskantní formu výcviku a především kalkulované riziko zaměřené na výdělek, který je srovnatelný s výdělkem na úrovni lepšího dělníka, nebo začínajícího vysokoškolského specialisty v Německu. Většina to přežije bez následků. Nicméně ztráty rostou. Typičtí vojáci z chudé kolonie a oběti nesvědomitých politiků.

Musíme si položit zásadní otázku, kdo je ten spojenec, kterého nemáme zrazovat? Vládnoucí parta afghánských narkomafiánů? Americká armáda, která není schopna zvítězit a jejíž vojáci se koukají vyhnout v boji a strkat před sebe spojence? Pro naprostou většinu obyvatel našeho státu nepřináší mise v Afghánistánu, ale rovněž v Iráku, nebo v Mali nic pozitivního. Irák pod vládou Saddáma Husseina stačilo zbavit zbraní hromadného ničení a byl zaručenou hrází proti Íránu, žádná válka na věčné časy, žádné islámské čistky a genocida tamních křesťanů, žádní migranti, žádné vyházené peníze, mrtví a invalidé. Dokonce ani žádný islámský stát. Bez ohledu na propagandu byl Saddámovský Irák demokratičtější země, než Saúdská Arábie, mohli bychom ho přirovnat k současnému Turecku, státu NATO a kandidátovi EU. Dokonce i narkomafiáni v Afghánistánu jsou demokratičtější, než takzvaná umírněná opozice v Sýrii, včetně části Kurdů, kterou nadšeně podporují státy NATO. V Mali se nejedná o nic jiného, než o zdroj uranu pro francouzské jaderné elektrárny, jež dodávají elektřinu do Německa, které se její produkce z jádra ekologicky zřeklo. Do Mali by tedy měli vyrazit především Němci. Afrika se tak či onak propadá do chaosu, posiluje se vliv islámu a pozice Číny, která kupodivu nemá na černém kontinentu žádné vojenské problémy. Asi proto, že Číňané nikomu nic nevnucují a netahají nikoho do válek, nabízejí práci a peníze, případně zboží. Zahraniční mise naší armády jsou vyházené peníze, které by se mohly použít efektivněji, třeba na ochranu hranic před afroislámskou invazí, nebo na boj s drogami. Německý vtip, kde němečtí vojáci jdou obtíženi výstrojí po ulici a z kavárny na ně volají povalující se migranti, aby pozdravovali u nich doma je víc, než realistický.

Všechny, kteří se mne snaží kontaktovat pomocí sociálních sítí upozorňuji, že je nepoužívám. Staré telefony, s výjimkou služebního z MO a mailové adresy jsou funkční.