Zajoch
10. 3. 2019 Outsidermedia
Během deseti let má dojít k válce mezi USA a Čínou * * * Jak se blíží volby, má Porošenko stále víc problémů * * * Bulharský předseda vlády Borisov vycítil obecný trend * * * * Další barevná revoluce na obzoru
Válka USA s Čínou je blízko, Pentagon počítá s tím, že bojovat bude Rusko
28. února 2019
Bývalý velitel amerických sil v Evropě Hodges předpověděl při návštěvě Litvy, že Spojené státy budou v příštím desetiletí ve válce s Čínou a proto se bude Evropa „muset postarat o obranu před Ruskem“.
Příprava Washingtonu k válce v polovině třicátých let je patrná i pouhým okem. A jak hodnocení Hodgese odpovídá obecnému pohledu amerických vojáků?
USA dávno předaly spoustu závažné průmyslové moci Číně a čím dále, tím je rozpor významnější. Taková situace je pro Washington špatná a navíc je několik faktorů, které ji ještě zhoršují.
Hlavní strukturní zranitelností Číny byla a je kritická závislost na námořní komunikaci a relativní vojenská slabost. Někdy je to důvodem pro nespoutaný optimismus amerického establishmentu. Tak se jim jeví, že případný scénář, podle něhož by po zásahu Washingtonu konkurent zcela zmizel, byl následující: Blokáda narušuje čínskou ekonomiku, po ní následuje sociální zhroucení, změna režimu, možná občanská válka, rozpad. Scénář živě připomíná rozpad Sovětského svazu.
Američané mají vždy náhradní námořní scénář – krajně nebezpečný. S obranou pobřeží to měla Čína trvale těžké. Sedm velkých měst z deseti leží buď přímo na pobřeží, anebo nedaleko. Nejvzdálenější velké město není dále než 1200 km. Jinak se dá říci, jako kdyby byla Čína rozložena od Rigy po Nižnij Novgorod a lze ji zasáhnout v celém prostoru Tomahawky s běžným vybavením. Bojový okruh palubní verze F-35 bez palubních nádrží a bez doplňování paliva je 1240 km, pozemní 2200 km. Přímo u pobřeží ČLR je „nepotopitelná“ letadlová loď Tchajwan a o něco dále ostrov Okinawa.
Celá hlavní část Číny je tedy dostupná pro taktické letectvo. Uskutečnit klasický manévr „s tanky na letištích protivníka“ bez lodí nelze. V Pekingu udělali příslušné závěry … První úkol je zajistit „zákaz přístupu“ do vlastního vzdušného prostoru s nanejvýš odolnou ochranou pobřeží. Znamená to přežití země. Přitom naděje na neprorazitelnou pozemní PVO odpovídá asi tak nadějím vkládaným do Maginotovy linie.
Stejně tak není efektivní obrana v pasivním režimu kvůli kratšímu dosahu protilodních raket ve srovnání s řízenými střelami zasahujícími stacionární cíle. V Sovětském svazu prověřili teorii, že pobřežní letectvo je levná odpověď na letecké skupiny a došli k závěru „drahé a neúčinné“. Proto jsou potřeba plnohodnotné letadlové lodě. Boj proti námořnímu scénáři vyžaduje letectvo a loďstvo.
Druhým úkolem je zajistit přežití čínské ekonomiky. Tady je důležité snížit celkovou závislost Číny na námořní komunikaci. Za projektem Jeden pás – jedna cesta zřejmě nestojí jen ekonomika a možná ani ne ekonomika. V každém případě je to záležitost paliativní – následkem logistiky i čisté geografie. Čína nemá jinou možnost jak posílit námořní moc, než budovat řetěz opěrných bodů na nejdůležitějších komunikacích.
Teď se podívejme, jak Peking tyto otázky řeší. Celková tonáž čínského loďstva je 1,6 milionu tun. Je to dvakrát méně, než mají USA (3,3 miliony) a ti mají navíc vyšší kvalitu. Ale rychle se to vyrovnává. Není třeba popisovat „továrnu na stíhačky“ a operativní plány letadlových lodí. Každého půl druhého měsíce je postavena jedna kompletní korveta. V lednu bylo ministerstvem obrany oznámeno, že je snižován počet pozemních vojsk o 300 tisíc osob. Přitom počty stálých zaměstnanců letectva i námořnictva jsou výrazně zvýšeny. Námořní pěchota bude mít v nejbližších letech zvýšený počet osob z 20 tisíc na 100 tisíc. Porostou i letecká výsadková vojska.
Samotné čínské letecké programy jsou dobře hodnocené. Výkonnost motoru WS-10 je dvakrát nižší než u ruského prototypu, ale to je normální. Počáteční výkonnost motoru AL-31F byla patnáctkrát nižší než u čínské varianty, ale během doby se zvyšovala.
ČLR dokázala vyrobit drak „neviditelných“ stíhaček. Mimochodem ruský Su-57 není oficiálně stealth. Pokrok v radarech nevyřazuje stealth, ale prostředky pro rušení, což činí z požadavků na nízkou viditelnost kritickou záležitost. Celkově je letectvo „made in China“ připravené k vzestupu. Velmi významý je pro Spojené státy vývoj stealth bombardéru (N-10), který je analogem americké B-2. Podle parity kupní síly je dnes reálný objem výroby ČLR přibližně 2,25 krát vyšší než objem výroby americké. Extrapolací na dobu 10 let bude průmysl Číny stoupat řádově 3 krát více (2,8) než průmysl americký.
Vojenský rozpočet Číny mezitím roste rychleji než její HDP: v roce 2016 – 7,6 %, 2017 – 7 %, 2018 – 8,1 %. Loni dosáhl objemu 1,11 bilionů jüanů (175 miliard dolarů). S přihlédnutím k paritě kupní síly jde o 40 % rozpočtu Pentagonu, v roce 2030 by měl být čínský a americký stejný.
Pentagon si uvědomuje perspektivu a není nadšen. Pokud chtějí USA zachovat svoji dominanci (a to chtějí), musejí s Čínou buď bojovat ve střednědobé perspektivě, anebo nikdy. Pokud se nestane něco mimořádného, je válka nevyhnutelná. Termín se již jistě potvrzuje, anebo je určen. Washingtonská politika se vyznačuje častým extrémním alarmismem.
Bez ohledu na vlastní přání je Rusko již účastníkem tohoto aktu. Podle Pentagonu je špatné to, že Čínu nelze blokovat z kontinentu, což oslabuje její závislost na námořní dopravě. Pro USA je asi ještě horší bezpečnost od severu a západu. Čína se tak může koncentrovat na pokrok vojenského letectva a námořnictva. Velkou výhodou Číny je to, že do okruhu taktického letectva spadá jen pevninská Čína a nikoliv celá.
I přísná neutralita Moskvy mění Rusko na mimořádně závažný prvek infrastruktury Číny. „Regulérní válka s ČLR„, která opět udělá z Ameriky velmoc, musí být vedena z území RF, na území RF a přirozeně na účet RF.
Převzato z Eadaily.com
Porošenko dal Moskvě tajný návrh
Anna Kuzmina
4. března 2019
Jak se blíží volby, má Porošenko stále víc problémů. Politická věrchuška Kyjeva mu hází klacky pod nohy, upozorňuje na jeho korupční praktiky a USA poukazují na nereálnost jeho vítězství v prezidentských volbách. Je jasné, že po porážce jeho hlava dlouho na ramenou sedět nebude. Nepomohou ani mrtvé duše, ani nakupování hlasů za daně vlastních voličů. Jedinou možností k záchraně je podpora velkých zahraničních hráčů.
Především proto začal ukrajinský prezident zoufale bojovat o svůj druhý mandát. O jeho předvolebních krocích promluvili v předvolebním štábu Tymošenkové. Podle vedoucího ukrajinské sociologické služby Neboženka bojuje Porošenko s veřejným míněním tak usilovně, že to vypadá, jako kdyby volební kampaň probíhala v pusté zemi. Dnes nemá ani pozorovatele, ani opozici a tím spíše nemá voliče. S nadějí na záchranu se odvrátil od všech.
Co by mohl navrhnout šéfům jiných států? Ve štábu Tymošenkové jsou přesvědčeni, že telefonoval Putinovi a sliboval mu v novém funkčním období protlačit minské dohody, pokud jej Rusko podpoří.
Neboženko si také myslí, že Porošenko navrhl Putinovi ustanovit kurátorem Donbasu Viktora Medvedčuka.
Stejné je to u Američanů. Těm slíbil udělat pořádek s protikorupční reformou. Jako bonus pak jmenovat velvyslance USA jakýmsi premiérem. Toto je logické, s Washingtonem se o tom skutečně jedná.
Je zcela pravděpodobné, že Porošenko skutečně činil návrhy prezidentu RF. Alespoň to, že telefonát byl, se ukrajinský prezident nesnaží tajit.
Prý by také brzy uznal Severní proud 2, jenom kdyby Evropa přestala tvrdit, že bude Ukrajině odepřen bezvízový režim.
Převzato z Rusvesna.su
Sofie dostala chuť na pragmatické vztahy s Moskvou
Ljubov Stěpušova
5. března 2019
Pro Rusko je bulharský obrat výhodný kvůli obchvatu transportu plynu do Evropy mimo Ukrajinu z jihu. Cena představuje 1,4 miliardy EUR.
Bulharsko změnilo vztahy k Rusku
Složení delegace ruského premiéra Medveděva při návštěvě Bulharska ve dnech 4. a 5. března mluví samo za sebe: ministři průmyslu a obchodu Manturov, energetiky Novak, ekonomického rozvoje Oreškin, práce a sociálního zabezpečení Topilin, dále generální ředitel státní společnosti Rosatom Lichačev, předseda vedení Gazpromu Miller a další.
V posledním desetiletí byly vzájemné vztahy Bulharska a Moskvy chladné. V roce 2016 se objevilo v dokumentu o národní bezpečnosti Bulharska tvrzení, že Moskva „hrozí jednotné, svobodné a pokojné Evropě“, zejména v Baltském, Černém a ve východní části Středozemního moře, kde Rusko „posiluje svůj válečný potenciál“.
Loni však Borisov změnil rétoriku a učinil řadu kroků zasluhujících uznání. Za prvé se omluvil za to, že Bulharsko znemožnilo tři důležité společné energetické projekty: Burgas – Alexandrupolis, Jižní proud a jaderné zařízení Belene. Za druhé zaplatil dluhy za Belene a za třetí odmítl uvalit doplňující sankce proti Rusku ve věci Skripala. Při setkání s Vladimirem Putinem slíbil, že pokud Rusko povede větev Tureckého proudu přes Bulharsko, nezruší Bulhaři projekt v zájmu evropské „diverzifikace“. Na tiskové konferenci po setkání s Medveděvem řekl, že Černé moře „musí být zónou turistiky, plynovodů a ne válečných operací.“
Borisov vycítil obecný trend
Změnám napomohl odchod rusofoba Plevnělijeva z prezidentské funkce a volba „proruského“ prezidenta Rumena Radeva a zároveň nárůst národoveckých nálad v Evropě: Hájení vlastních zájmů Merkelovou, Erdoganem, Orbánem, Vučičem a dalšími vůdci zemí. Začal chápat, že pokud nyní nezachytí tok plynu ze systému jeho přepravy přes Ukrajinu (nyní jde plyn přes Ukrajinu a Bulharsko do Turecka), ztratí i to, přijde o možnost náhrady a nato i přístup k evropskému rozbočovači.
Borisov poděkoval Medveděvovi za to, že se Gazprom nezačal soudit s Bulharskem kvůli zastavení Jižního proudu Sofií. Zkritizoval odpůrce těsné spolupráce s Ruskem ohledně plynu a jaderné energetiky. Jižní proud znamenal 60 miliard kubíků plynu, dnes se jedná o 15 miliard. Odpůrce nazval národními zrádci.
Bulharský premiér nevylučuje další spolupráci s Rosatomem v Belenu. Uvádí, že investice do tohoto projektu budou 3 miliardy EUR.
Jestli pragmatismus, potom z obou stran
Pragmatismus Sofie Kremlu vyhovuje. Je potřeba v krátké době ukončit tranzit plynu přes Ukrajinu, aby nebyl sponzorován protiruský nacistický režim. Gazprom musí najít 1,4 miliardy EUR na dostavbu větve od hranice se Srbskem (kde už práce končí) do bulharského systému, který nyní využívá trasu přes Ukrajinu do Turecka. Gazprom již našel dodavatele, je to Potrubní metalurgická společnost.
Medveděv v Bulharsku řekl, že Rusko je připraveno posoudit možnosti výstavby na JE Belene, ale od EU žádal záruky ohledně stavby větve Tureckého potoka pro Bulharsko. Je to rovněž pragmatické a je potřeba to uvítat.
Aktualizace
Bulharský plynovod dlouhý 474 km je prodloužený Turecký proud o kapacitě 31,5 miliard kubíků za rok. Musí být spuštěn koncem roku 2019. Má dvě větve, jedna zásobuje Turecko a druhá povede do Evropy do rozbočovače v Baumgartenu, přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko.
Převzato z Pravda.ru
Připravuje se Alžírsko k barevné revoluci?
Petr Iskenderov
7. března 2019
Když je snaha o naočkování vnitřními otřesy neúčinná
V Alžírsku se protestuje proti rozhodnutí prezidenta Butefliky (82 let) ucházet se o druhé funkční prezidentské období. Po třiceti letech je to další situace masových protestů. V devadesátých letech minulého století znamenaly rebelie občanskou válku s přibližně dvě stě tisíci oběťmi.
V roce 2011 se vlny nechvalně známého arabského jara v Alžírsku roztříštily o jeho stabilní politickou konstrukci. Jenže dnes se zde stále hlasitěji hovoří o opakování scénáře vyzkoušeného s vnější podporou v Tunisku, Egyptě, Libyi, atd. Několik tisíc odpůrců Butefliky mezi alžírskou diasporou ve Francii masově demonstrovalo, hlavně v Paříži a v Marseille.
Mnoho Alžířanů je nespokojeno, že chce od roku 1999 vládnoucí prezident kandidovat po páté. Přitom v roce 2013 prodělal cévní mozkovou příhodu a nyní se pohybuje na invalidním vozíku a špatně mluví. V posledních letech se téměř neobjevuje na veřejnosti a dokumenty do centrální volební komise nebyly podány jím osobně, ale jeho jménem. Obrátil se k národu a ke svým oponentům, přičemž přivítal „pocit občanské odpovědnosti“, který podle něho předvedli protestující na ulicích. Uvedl: „Chci ujistit, že nikomu nedovolím, aby rozhazoval bohatství naší země a ničil její osud v zájmu nějakých utajených skupin.“ Slíbil, že po svém vítězství zorganizuje celonárodní dialog k reformě systému vlády v Alžírsku a bude připravena nová ústava a předložena do celonárodního referenda.
Premiér Ujahjá vyzval protestující ke klidu a upozornil přitom na možné důsledky: „Občané podávali policistům růže, to je dobré, ale musím připomenout, že i v Sýrii všechno začalo růžemi.“
Rebelanti nechtějí kompromis. Prý ani nevědí, zda je prezident živ a kdo případně vystupuje pod jeho jménem. Aktivisté slibují celonárodní stávku, pokud se na volebních arších objeví Buteflikova kandidatura. Příčiny nespokojenosti nejsou jen ve vnitřních problémech. O špatném zdraví prezidenta se vědělo už před minulými volbami a neprotestovalo se. Musela se objevit nějaká podpora z vnějšku. Bylo to rozhodnutí vlády snížit dodávky alžírského plynu do EU, aby byl vytěžený plyn pro domácí trh.
Poprvé již koncem roku 2018 upozornil alžírský ministr energetiky na obtíže spojené s dodávkami plynu do Evropy ve stále stejném množství. Spotřeba plynu v samotném Alžírsku stále roste a podle ministra bude v roce 2022 těžený plyn stačit jen pro domácí spotřebu. Dnes se v zemi těží 130 miliard kubíků za rok a polovina z toho se spotřebuje doma.
Pro ilustraci: V roce 2017 se v Evropě spotřebovalo 560,5 miliard kubíků plynu, z vlastní těžby (včetně Norska) bylo 260,4 miliardy kubíků. Gazprom dodal 194,4 miliardy kubíků a 105,7 miliard kubíků bylo z jiných zemí. Alžírsko se svými 496 miliardami kubíků výrazně předběhlo následující Katar s 24 miliardami kubíků a Nigerii s 12,5 miliardami kubíků.
Plány alžírské vlády snížit vývoz plynu rozčílily nejen Evropu, ale také USA, které hodlaly na evropském trhu s plynem přitlačit Rusko. Roli zde hraje i „čínský faktor“, tedy schopnost Číny přetáhnout dodávky amerického LNG a neumožnit tak částečné vytlačení ruského potrubního plynu z Evropy. Ve společnosti Fitch vypočetli, že podle dosavadního trendu dovozu plynu do Číny by se objem čínského dovozu této suroviny měl do roku 2024 zvýšit na čtyřnásobek.
Při plynové válce, kterou USA vedou proti Rusku kvůli zachování konkurence alžírského a ruského plynu, může být proti vládě Alžírska započata barevná revoluce. Hnací síly se vždy uvádějí do chodu ze zahraničí.
Ve své době byl Sovětský svaz první, kdo uzavřel diplomatické vztahy s Alžírskem osvobodivším se z francouzského kolonialismu. V roce 2017 bylo po Egyptu druhým státem v objemu ruského exportu, v roce 2018 byl objem ještě vyšší. Alžírsko je také jedním z největších dovozců ruských zbraní. Podle SIPRI (Stockholmský mezinárodní institut pro studium problémů světa) byly v letech 2013 až 2017 zbrojní dodávky z Ruska do Alžírska 59 % veškerého zbrojního dovozu z Ruska.
Dokáže za těchto podmínek Západ společně rozehrát alžírskou kartu pro své zájmy? Kandidát, který má nahradit Butefliku, je vybrán, je to miliardář Issad Rebrab, nejbohatší muž země. Avšak ve svých sedmdesáti čtyřech letech není o moc mladší než stávající prezident, a tak se dá čekat, že se objeví další postavy, mladší a orientované na Západ, nikoliv na Rusko.
Převzato z Fondsk.ru
