Lubomír Man
1. 9. 2019
Nevím, zda to platí všude na světě, ale u nás v Česku ano. Nevěříte? Pak si na googlu vyklikňéte heslo: “Adolf Hitler Projevy” a tam se to dovíte. Dovíte se, že v prosinci 2012 vyšlo v nakladatelství “guidermedia etc” v českém jazyce první vydání Hitlerových projevů – a to prý s velkým komerčním, čtenářským i mediálním ohlasem. A to ve stejné podobě, jako by vyšly za vůdcovství Hitlera ve Třetí říši, čili bez dostatečně kritického vydavatelova komentáře, který, pokud si pamatuji, jaksi ještě povinně provázel různá dřívější česká vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf.
Byly z toho sice jakési soudní oplétačky, kdosi si stěžoval, že kniha Hitlerových projevů, vydaná bez tohoto kritického komentáře přispívá k šíření nenávistných rasistických a nacionalistických projevů, ale náš Nejvyšší soud usoudil, že věc je v pořádku. Proti tomuto rozsudku se odvolal státní zástupce Pavel Zeman, věc řešil i Ústavní soud, ale protože ten se vyslovil stejně loajálně jako předtím soud nejvyšší, byl předchozí výrok Nejvyššího soudu potvrzen – a to s konečnou platností: Vydání knihy Hitlerových projevů neodporuje zákonu a vydavatelé knihy Pavel Kamas, Lukáš Novák a Stanislav Beer se ničeho trestného nedopustili.
Nic tedy nebránilo vydavateli Pavlu Kamasovi, aby tentokrát už v nakladatelství nazvaného svým vlastním jménem: Nakladatelství Pavel Kamas, přistoupil 28. května tohoto roku k novému vydání Hitlerových projevů, a to tentokrát v celé jejich knižní řadě, v jejímž rámci budou postupně publikovány projevy Adolfa Hitlera ze všech období jeho kariéry. První svazek začíná lety 1922 a 1923, v nichž teprve se Hitlerovy projevy začaly zaznamenávat a archivovat. A další svazky budou samozřejmě následovat.
Celá tato záležitost by nebyla tak znepokojující (už zde bylo několikeré vydání zmíněného Mein Kampfu, byly zde Goebbelsovy paměti atd)., kdyby nakladatel Kamas ve svém širokém upozornění na knihu, jak se objevilo na internetu a stále tam ještě je, neupozornil současně na to, jak nesmírně Hitlerovi fandí (čili z jakých svých pohnutek i s jakým cílem knihu vydává). Jak doslova duší i tělem Hitlerovi patří, jak sugeruje čtenářům své nejhlubší přesvědčení o tom, že Hitler byl jediným spravedlivým ze všech světových politiků své generace, jak vášnivě se zasazoval o mír v Evropě, jak zaníceně prosazoval ideu odzbrojení, jak byl oddán Bohu a dokonce (představte si to), jak moc si prý vážil Čechů).
Takže to, laskavý čtenáři, co z náš ze své vlastní zkušenosti, či co jsi se dověděl přímo z nacistických pramenů, nebo co si pamatuješ z Heydrichova projevu při nástupu do funkce protektorátního protektora: (“…tento prostor bude německý a Čech zde už koneckonců nemá co pohledávat”), zahoď za hlavu. A zapuď z ní i Hitlerovu poznámku u krbu, proslovenou za přítomnosti Heydricha: (“Hácha má čáku stát se velkým evropským státníkem, jestliže zanechá Čechům závěť, která bude znamenat jejich konec”). A stejně postupuj při vzpomínce na jeden z Bormanových oběžníků (Bormannn do nich zaznamenával nově vyslovené Hitlerovy názory, které se pak stávaly vládními nařízeními), který nese datum 8. června 1942, a zněl takto: (“Jakmile se dokončí deportace Židů, musí se začít s vysídlením Čechů”). Nu a pokud jde o nakladatelovo ujišťování o tom, jak moc se Hitler zasazoval o mír v Evropě, dovolím si mu připomenout část tajného Hitlerova projevu k armádním velitelům 23. května 1939: „Německé hospodářské problémy je možno řešit pouze rozšiřováním životního prostoru v Evropě…a to není možné bez napadení jiných zemí – bez získání území jiných států… Učinil jsem rozhodnutí: Zaútočíme na Polsko při první příležitosti… bude tedy válka“.
Samozřejmě, v projevu veřejném, čili v jednom z těch, které se objeví i v knize jeho projevů, si k danému tématu přečte čtenář něco zcela odlišného. A to o tom, jak jsou Němci, žíjící na polském území Poláky denodenně týrání a zabíjeni, jak polské armádní jednotky už vkročily na německé území a střílely na pokojné německé občany (podvod v Gliwicích), a jak teprve tohle nezměrné utrpení jeho krajanů přinutilo vůdce vytáhnout do boje. Ale o všech těchto rozpornostech bys raději neměl vědět, jestliže si chceš Hitlerovy proslovy skutečně vychutnat. S nimi před očima máš totiž šanci spatřit Hitlera nikoli jako válečného zločince, ale jako dobrotivce i spasitele lidstva. Začteš se a zapomeneš na miliony lidí, přeměněné v kouř plynových krematorií, zapomeneš na text populární pochodové písně ..:.”neboť dnes nám patří Německo a zítra celý svět”, a vnoříš se do jiného a jásavého světa parádních pochodů před budovou Techniky v Berlíně, do světlomety vytvořených světelných chrámů nad stranickým stadionem v Norimberku i nad sportovním stadionem v Berlíně, uslyšíš burácivý Hitlerův hlas i následný řev zdivočelého davu, do kterého se navzdory propasti času můžeš přidat – a dobře ti bude na zemi.
Že smysl pro pravdu v tobě bude přitom chrlit krev? Co na tom?
Copak jsem už shora neuvedl, že i komerční ohlas knihy byl už v r. 2012 velký?
Pozn. red. I.D.:
Ačkoli s Lubomírem Manem skoro vždy souhlasím, zde mám názor odlišný. Jsem proti vyčleňování kategorie “libri prohibiti” a zakazování těchto knih. A to ze tří hlavních důvodů:
1) Nevím, proč bychom si měli nechat upírat právo znát názory jiných lidí, kteří je svobodně vyjádřili, i když s nimi nejen nesouhlasíme, ale dokonce je pokládáme za zločince nikoli pro názory, které zastávají, ale pro “přípravu k trestnému činu”, která je často také trestná.
2) Čistě pragmaticky, je jen otázka času, kdy dojde na nás, ne snad proto, že zločiny připravujeme, ale právě proto, že se mocným může jevit jako nepřijatelná naše snaha jejich zločinům bránit – byť ve fázi přípravy.
3) Každý má mít právo (podle mého soudu) se znemožnit, například tím, že se veřejně přizná ke svým názorům. Profitujeme z toho všichni, protože bez toho bychom žili v omylu a s rizikem chybných rozhodnutí ve vztahu k osobě, jejíž názory neznáme.