Jan Schneider: Telenovela o Navalném

Avatar
Původní autoři

Jan Schneider
22. 12. 2020   PrvníZrávy

Další díl story o zmrtvýchvstalém ruském opozičníkovi Alaxandrovi Navalném je zřejmě poznamenán koronavirovou karanténou, která asi vyřadila dosud píšící scénáristy úrovně autorů argentinských telenovel, a nahradila je ještě horšími.

(Na snímku Alexej Navalnyj – hlavní postava protiruské telenovely)

Tak poslyšte, co vypotili, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Navalnyj prý zavolal svému údajnému vrahovi Konstantinu Kudrjavcevovi, agetovi FSB. Ten si prý ale myslel, že hovoří se zástupcem generálního tajemníka ruské Bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa, a tak mu prý telefonicky prozradil utajené podrobnosti o atentátu. Novičok prý aplikovali na Navalného spodky, ale pak prý všechno dopadlo jako vždycky, tedy špatně, protože piloti a záchranáři zareagovali příliš rychle.

Na místě je otázka, jak se Navalnyj dostal k telefonnímu číslu svého údajného vraha. Realizační tým telenovely si říká Bellingcat a vystupuje jako investigativní „cosi“. Velmi pravděpodobně tedy Navalnyj dostal jakési telefonní číslo od nich s informací, že patří jeho údajnému vrahovi.

Jedna varianta spočívá v tom, že Navalnyj si mohl myslet, že hovoří se svým údajným vrahem Kudrjacevem, a těžko měl nějaký způsob, jak to ověřit.

Zastřihat ušima měl nejpozději v okamžiku, kdy údajný agent ruské tajné služby začal jak protrženej líčit do nešifrovaného telefonu detaily mediálně exponované operace, protože skočil Navalnému na špek a myslel si, že hovoří s nějakým velkým šéfem v Moskvě. Navalného mohlo napadnout, že s takovouto inteligencí si mohl ten údajný agent napatlat novičok leda tak na své vlastní spoďary.

Pokud tedy vůbec Navalnyj s někým mluvil, pak nejspíše s nastrčeným ochotníkem.

Putin: Navalného podporují zahraniční tajné služby!

Jiná varianta je, že si Navalnyj vůbec nemyslel, že hovoří se svým údajným vrahem, a jen jel podle scénáře telenovely, protože je placen jen tehdy, když je o něm slyšet. (Asi ho prezident Putin hrozně naštval, když ho ve svém projevu nejmenoval, a nazval ho jenom „pacientem z Německa“, nebo tak nějak. To pak jdou prémie dolů.)


Zbývá tu řada nezodpovězených otázek:

  • Patřilo uvedené telefonní číslo skutečně agentovi FSB?
  • Byl údajný telefonát veden skutečně s tímto uvedeným číslem, nebo s jiným?
  • Kdo byl ve skutečnosti onen volaný?
  • Na základě čeho bychom měli předpokládat, že agenti FSB, pověření delikátním úkolem odstranit člověka, budou o detailech takové akce hovořit nešifrovaným telefonem v hovoru s číslem, které neznají?
  • Za koho nás mají, že si myslí, že budeme něčemu takovému věřit?