Proč Maláčová přehlíží pátou cestu reformy penzí?

Radim Valenčík
12. 12. 2020  RadimValenčíkPíše
Včera (11. prosince) zveřejnila ministryně Maláčová dlouhodobě očekávaný návrh penzijní reformy. Rozpaky vyvolává nejen návrh, ale zejména diskuse k němu.
Tomu, kdo uvedené problematice rozumí, by mohly být sympatické dva významné parametry návrhu:

1. Neobsahuje nebezpečné prvky, které jsou naší zemi vnucovány – tj.:

– Otevření cesty k “rozfondování” penzijního systému, které by z naší země (zejména v období dlouhodobého vyrovnávání se s globálními dopady koronavirové epidemie) udělalo skládku toxických finančních aktiv.

– Odmítá paušální prodloužení doby odchodu do důchodu, což by znemožnilo využití největší potenciálního finančního zdroje trvalé stability penzijního systému a jeho pozitivního vlivu na celý komplex reforem v oblasti systému sociálního investování a sociálního pojištění, které jsou spojené s reálnou perspektivou každé zemi.

2. Vychází z dlouhodobě prosazovaného a trpělivě zdůvodňovaného návrhu profesora Jaroslava Vostatka z VŠFS zaměřeného na využití v řadě zemí osvědčeného spojení testované jednotné základní penzijní dávky (v návrhu Maláčové tzv. “nultý pilíře”) a plně zásluhové složky (nazývané ve světě NDC systém).

Přesto s pochvalou návrhu Maláčové váhám, resp. budí ve mně spíše skepsi. Obecně je navržený směr reformy správný. Ale cesta, kterou se bude jakákoli reforma tohoto typu ubírat, je mimořádně citlivá na nastavení parametrů systému. Zvláště v době, kdy se reforma dlouhou dobu odkládala a kdy se budeme dlouhodobě potýkat s výrazným nárůstem deficitů veřejných financí a růstem veřejného dluhu. Především mě však zneklidňuje způsob prezentace návrhu, ze kterého dost zjevně vyplývá nepochopení toho, o co jde. Uvedu dva příklady:

1. Včera v pořadu UK na ČT24 mlácení prázdné slámy. Naprosté nepochopené toho, o co v reformě penzijního systému jde, zejména toho nejdůležitějšího (k tomu se ještě dostanu). Přitom tématu byl vytvořen obrovský prostor více než 24 minut, viz: ZDE

2. Bohužel ani samotná Maláčová nechápe, o co jde (patrně to platí i pro její okolí). V souvislosti s prezentací reformy totiž na Seznamu-Zprávy uvedla:

“Jsou čtyři cesty, jak zajistit udržitelnost důchodového systému. Buď zvýšíte věk odchodu do důchodu, to já jako sociální demokratka odmítám. Nebo zvýšíte sociální pojištění, myslím si, že u nás je zdanění práce už velmi vysoké. Třetí možnost je, že snížíte důchody, pevně doufám, že se k tomu nikdo nechystá, protože důchody jsou nyní nízké. No a ta čtvrtá možnost, protože si myslím, že ty tři první jsou nepřijatelné pro většinu politické reprezentace, jak jsem s těmi jednotlivými zástupci mluvila, je ta, že to stabilizujete přes dodatečné daňové příjmy.”

Viz: ZDE

Hlavní problém Maláčové a jejího okolí je, že nevidí pátou cestu. Tou je posílení motivační role penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního (výdělečného) uplatnění. Toho lze dosáhnout právě na základě dobře nastaveného NDC systému s jednotnou základní dávkou. A také dobře rozloženého procesu nastartování realizace reformy. Spoléhat jen na “čtvrtou cestu”, tj. dodatečné daňové příjmy, znamená buď potlačit motivační složku systému k prodloužení doby produktivního uplatnění, nebo (což je pravděpodobnější) pohřbít ještě nenarozené dítě.

Zdůrazňuji, že v případě posílení motivační role penzijního systému se jedná o zcela jinou než tu výše uvedenou “třetí cestu”, která je prezentována jako “zvýšení věku odchodu do důchodu”. To navrhuje například Národní rozpočtová radaDůvody, proč je tato cesta chybná nejsou jen sociální (jak uvádí Maláčová), ale i ekonomické. Paušální prodloužení doby odchodu do důchodu by výrazně oslabilo stimulační roli systému právě k tomu, aby byl využit největší ekonomický zdroj vycházející z diferencovaných předpokladů dlouhodobého a zainteresovaného uplatnění na profesních trzích. Mj. naplnil by se tím i samotný smysl penzijního pojištění, protože pojistnou událostí je ztráta schopnosti plného či částečného výdělečného uplatnění v důsledku stárnutí. Smyslem penzijního pojištění je vytvářet solidaritu mezi těmi, u nichž příslušná pojistná událost nastala, a těmi, u nichž nenastala, tj. mezi těmi, kteří mohou a chtějí být ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří z řady důvodů již nemohou či nechtějí být výdělečně činní.

Přitom existuje cesta, jak celou reformu udělat naprosto bezbolestně a bez rizik. Jednoduše tím, že se věk odchodu zastropuje na 65 létech a ti, kteří budou pokračovat ve výdělečné činnosti, dostanou zpět (po velmi nízkém odvodu do solidárního prvku systému) to, co do nadstavbového plně zásahového systému vloží. Po nastartování a vyladění tohoto nadstavbového systému lze pak postupovat směrem k nižším věkovým skupinám podle pravidel obdobných předčasnému odchodu do důchodu, tj. rozšiřovat NDC systém směrem k nižším věkovým skupinám. Výhodou tohoto postupu je, že vnáší do ekonomiky okamžitě velmi silné motivace všech zúčastněných subjektů (nejen pojištěnců, ale také subjektů poskytujících vzdělávací, zdravotní, lázeňské a jiné služby).

Podrobně jsme to popsali s kolegou J. Šulcem v článku Jakou reformu penzí pro ČR a proč? uveřejněném ve druhém letošním čísle časopisu Fórum sociální politiky. Širší kontext jsme pak s kolegou P. Sedláčkem objasnili ve čtvrtém letošním čísle téhož časopis v článku Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo změna srovnatelná s průmyslovou revolucí? (v článku je popsána i oblast uplatnění kvalifikovaných osob vyššího věku, v tvůrčích mezigeneračních týmech, které jsou nositeli hlavního inovačního potenciálu země). Uvedený časopis je poměrně prestižní, vydává jej Výzkumný ústav práce a sociálních věcí při ministerstvu, kterému Maláčová šéfuje. A je určen právě těm, kteří se problematikou reforem v dané oblasti zabývají. Oba články lze stáhnout v plném znění ze stránek uvedeného výzkumného ústavu zde:

https://www.vupsv.cz/casopis/

Navrhovaný přístup je výsledkem několikaleté práce týmu působícího při VŠFS. Výsledky jsou prezentovány v pěti monografiích dostupných ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie

(šestá, týkající se bohatství a chudoby, je v tisku).

V monografiích je mj. zdůvodněno, proč výrazné zvýšení role odvětví produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, výchovy v rodině apod.) může být odstartováno vhodnou reformou penzijního systému. Zdroje v oblasti dobrovolného produktivního uplatnění člověka, pokud bude k tomu dobře připraven systémem vzdělání, výchovou a zdravotní i lázeňskou péčí, jsou totiž snadno dostupné a perspektivně obrovské.

I tato malá epizoda s návrhem reformy, který je v současné době spíše plácnutím do vody, ukazuje, že bez poctivé vědy a dobré teorie to nepůjde. Jde jen o to, aby se našel ten, kdo to pochopí.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/8750-proc-malacova-prehlizi-patou-cestu-reformy-penzi.