Drahý plyn a aktivity Ruska

Drahý plyn v Evropě a ve světě je výhodný pro Gazprom: vydělává víc. Ale jen dočasně.  Protože už začalo zastavování podniků v Číně a Evropě. Přičemž pokud čínské mají naději na obnovení práce, tak evropské prostě přicházejí na mizinu. Takže, pokud se mimořádně vysoké ceny na plyn (v Evropě cena už dosahovala až 1900 dolarů za tisíc kubických metrů, a ti, kdo nedávno nevěřili, že cena může dosáhnout až tři tisíc, se musí stydlivě omlouvat) udrží relativně dlouho (půl roku nebo rok), Gazprom ztratí většinu svých klientů, protože přijdou na mizinu, načež se trh zmenší dvojnásobně nebo i více,  a ceny významně a nadlouho poklesnou.

Rostislav Iščenko
Rostislav Iščenko

Pro Spojené státy jsou mimořádně vysoké ceny na plyn strategicky výhodné. Potřebují, aby se tyto ceny udržely co možná nejdéle. Čím víc evropských a čínských podniků přijde na mizinu, tím méně budou mít USA konkurentů a Gazprom zákazníků. Ve výsledku ztrácejí všichni: Evropa, Čína, Rusko. Pouze USA získají trhy neobsazené konkurenty a levné energetické nosiče pro obnovení svého průmyslu.

Pochopitelně, uhlovodíkové odvětví v USA také utrpí. Ale, za prvé, nyní se mu dává možnost vydělat, aby uhradilo ztráty předcházejících let a (majitelé) dostalo se z tohoto beze ztrát a  investovalo do jiného byznysu. Za druhé, jak je známo, USA tradičně (do krátkého období “břidlicové revoluce”) sázely nejen a dokonce ne až tak na těžbu svých nosičů energií, jako na dovoz levnějších cizích. Za třetí, Bidenův tým a podporující ho zelené lobby nemají v oblibě uhlovodíkovou energetiku. Američtí naftaři a plynaři jsou základem podpory Trumpa (a pravicových republikánů), pro Bidena (a levo-liberální demokraty) jsou nepřátelé. Čím méně peněz a vlivu je koncentrováno do uhlovodíkového sektoru Ameriky, tím lehčeji se bude demokratům žít a vyhrávat volby.

Takže USA dělaly, dělají a budou dělat všechno pro to, aby se vysoké ceny na plyn udržely do jara (nebo dokonce déle). V principu, celá současná energetická krize byla naprogramovaná vzniklou v Americe a exportovanou do Evropy (kde jsou jejími hlavními lobbisty evropští byrokrati a levoliberální část národních elit) ideologií přechodu na “zelenou energetiku”, zakládající se na nevědeckém (jelikož není dokázaný) vlivu člověka na změny klimatu, který stoupenci zelené věrouky považují za katastrofický.

Evropané, dokonce tak proameričtí, jako jsou Poláci, to začali přiznávat, ale udělat už nic nemohou. Je to stejné jako i Benito Amilkare Andrea Mussolini a Jon Viktor Antonescu ke konci roku 1943 dobře chápali, že druhou světovou válku Německo prohrálo. Ale následovat příkladu méně angažovaných v hitlerovské politice Carla Gustafa Emila von Mannerheima a  Miklóse Horthyho  (první z nich dokázal uzavřít separátní mír s SSSR, a druhý by to dokázal, ale Hitler ho dříve svrhl a okupoval Maďarsko) nemohli. Jejich osobní osud (Antonescu a Mussoliniho) by kapitulace nezměnila. Ledaže by je oběsili, a nezastřelili. Značná část evropských elit je natolik pevně spojena s americkou politikou a natolik jí přece kompromitována, že krach USA je pro ně vlastním krachem. Přičemž mnozí ztratí nejen prestižní funkce a nemalý kapitál, ale také svobodu.

Proto, například, Maďaři byli s to uzavřít s Ruskem výhodný kontrakt a dostávají levný plyn. S Chorvaty a Bulhary probíhají jednání, a smlouvy, nejspíše, budou uzavřeny. Ale Poláci, i když čestně hodnotí propadovost protiruské politiky proti Gazpromu, Severnímu proudu 2, nic nemohou udělat. Oni si přece také, stejně jako Ukrajinci, soudně vymohli od Gazpromu nejen změnu vzorce výpočtu ceny v kontraktu, ale také navrácení značných prostředků (Ukrajina obdržela kolem tří miliard dolarů, Polsko asi jednu a půl). Pokud se má nahrát všechno zpět, tak, zřejmě, je třeba peníze Gazpromu vrátit. A zároveň přiznat nespravedlnost své žaloby (a tedy, i rozhodnutí Stockholmské arbitráže).

Z hlediska adekvátní národní elity, právě to by bylo třeba udělat. Co je jim po prestiži švédských “arbitrů”, která je beztak minulostí spolu s jejich politizovanými rozhodnutími? Ale američtí lokajové si ani ve Varšavě, ani v Kyjevě nemohou dovolit adekvátnost. Pro ně platí jedno heslo: “Vítězství nebo smrt!” Přičemž vítězství je dosažitelné jenom v americkém trénu. Totiž zvítězit musí USA, a “spojenci” se chystají drancovat dělení kořisti po vítězství.

Ukrajinští, polští, britští, jednotliví němečtí a francouzští politici připomínají členy maďarské fašistické vlády Ference Szálasiho, která vystřídala vládnutí Miklóse Horthyho, opírajícího se o stranu Šípové kříže. Szálasisté nutili maďarské divize umírat za prohranou věc říše až do 28. března 1945. A stejně tak jsou někteří východní a dokonce západní Evropané připraveni zničit svou ekonomiku a dostat obyvatelstvo na hranici přežití, jen aby způsobili Rusku dodatečné ztráty. A co když Moskva nevydrží a v poslední hodině se zhroutí (jak se počítalo v bunkru führera do konce dubna roku 1945).

Přirozeně, v Kremlu nemohou nebrat v úvahu vzniklou situaci, která je způsobena nejen ekonomickými chybami Evropanů, ale také (ve značně větší míře) uvědomělou politikou Američanů. Stejně tak, jako na konci Velké vlastenecké války, je Rusko ochotno odpouštět (a dokonce přijmout za spojence) druhořadé a nepříliš aktivní spojence amerického “reichu”. Tímto se bourá jednotná protiruská plynová fronta, blíží se vítězství a snižují se náklady.

Zároveň Moskva projevuje absolutní tvrdost vůči nenapravitelným: kdo si nepřeje uznávat chyby a litovat, s tím se jednání nekoná. O ničem, ani o “minském míru”, ani o plynu. Kyjev a Varšava vzdorují? Tak ať. Stejně se snaží pokud možno přímé kontrakty s Gazpromem zavrhnout. Ať nakupují politicky korektní plyn řádově dráž, než stojí pro slušné lidí. Beztak už na Ukrajině průmysl prakticky nezůstal, a Polsko jde s jistotou stejnou cestou. Takže tyto státy nejsou pro Gazprom prioritními zákazníky. Nyní nastala doba vyřadit je z počtu vážených poskytovatelů tranzitu.

Maďaři, Bulhaři, Chorvati (možná, i Rumuni s Moldavany) jsou připraveni jednat a vyjít vstříc požadavkům Gazpromu? Jsou jim poskytnuty velmi mírné podmínky. Přitom ruská společnost řeší také ještě jeden problém. Pomocí relativně nízkých cen na potrubní plyn se pokouší stabilizujícím způsobem ovlivnit celkovou situaci v evropské energetice a srazit celkově mimořádně vysoké ceny na energetické nosiče, co možná nejdříve se dostat na cenové rozpětí 400-600 dolarů za tisíc kubíků (průměrná cena – 500 dolarů za tisíc kubických metrů).

Taková cena zajistí i Gazpromu nadzisk, i evropskému průmyslu přežití, a, ve výhledu, celosvětové vystoupení ze současné energetické krize. Pokud se taková cena upevní nadlouho, tak Gazprom (a s ním i Rusko) bude hlavním vítězem a příjemcem zisku v současné krizi, která se stala výsledkem komplikované americké protiuhlíkové (a ve výsledku protiruské) politické kampaně.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Publikováno 7. října 2021

https://ukraina.ru/opinion/20211007/1032408607.html

4.9 14 hlasy
Hodnocení článku
6 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
haf
haf
před 11 dny

nev ěřím, že USA mají nagolik sofistikované politiky, že by vymysleli takovou ne příliš věrohodou kličku, a nevěřím ani tomu, že jim vyhovují mimořádníé ceny plynu. Věřím naproti tomu že EU pravicové elity uděljí cokooiv, aby poškodily Rusko. zdá se ale, že Rusku už je to celkem jedno, pracuje dilomaticky a velmi… Číst vice »

tomaskova
tomaskova
před 12 dny

Putin musí v první řadě vyřešit vládu podpindosů, která je ještě stále silná. Až bude mít spolupracovníky, kteří budou na jeho straně, má Rusko a tím celý svět vyhráno.

Tatran
Tatran
před 12 dny

V Kremlu ani jinde nesedí takoví hlupáci jako v Polsku, na Ukrajině, ale i v USA. Rusové se nenechají opít rohlíkem. Jejich trpělivost je nekonečná až dosáhnou svého.

eFPe
eFPe
před 12 dny

Děkuji za poučný článek.

vvenc
vvenc
před 12 dny

Není co dodat!

cablik
cablik
před 12 dny

Správně krach USA se blíží a je to jen otázka času a poté bude na světě lépe počítám že EU přileze k Rusku s prosbou až uhodí mrazy. Rusko zdroje má západní svět má kulové a čas pracuje pro Rusko.