Strategické chyby Kremlu vedou k válce

Bůh pomáhej Rusům i nám všem, protože provokace Washingtonu pokračují na cestě k válce.

P. C. Roberts
P. C. Roberts

Zdroj: blog autora, překlad Zvědavec

Zatímco americká prodejná média a prodejní „vědci“ závislí na Fauciho kontrolovaných grantech NIH a Big Pharma vyvolávají strach z relativně neškodné „varianty Omicron“, skutečná nebezpečná situace, kterou jsem předvídal sedm let, zvedá svou smrtící hlavu.

Arogantní hlupáci ve Washingtonu ztracení ve vlastní pýše nacvičovali jaderné útoky na Rusko ve vzdálenosti 20 kilometrů od jeho hranic. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že washingtonská operace Global Thunder testuje odpálení jaderných zbraní proti Rusku ze západního i východního směru.

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že Washington nebere vážně varování, aby nepřekračoval červenou linii načrtnutou Moskvou.

Putin má pravdu. Ale je to vina Kremlu.

Jediným rozhodným krokem, který Kreml podnikl v reakci na intenzivní provokace Washingtonu a NATO, bylo rozhodnutí Kremlu akceptovat drtivou většinu hlasů obyvatel Krymu, kteří se rozhodli pro jeho opětovné začlenění do Ruska, ke kterému toto území patřilo 300 let. Alternativou pro Kreml byla ztráta ruské černomořské námořní základny.

Strategickou chybou první velikosti bylo, že Kreml odmítl stejnou žádost Rusů žijících v Doněcké a Luhanské republice, tedy na územích, která byla rovněž po staletí součástí Ruska. Tím, že Kreml ignoroval žádost donbaských Rusů, je vystavil válce a ničení ze strany ukrajinské armády a různých neonacistických ukrajinských milicí. Kdyby Kreml obě republiky na základě referenda prohlásil za ruská území, konflikt by skončil, protože Ukrajina by se neodvážila otevřeně na Rusko útočit. Bez probíhajícího konfliktu by Washington nemohl pokračovat ve svých machinacích proti Rusku na Ukrajině.

Ve snaze zachránit situaci Kreml připravil „Minskou dohodu“, kterou měly západní mocnosti podpořit, ale nepodpořily. Konflikt tak od roku 2014 nadále doutná a poskytl Washingtonu sedm let k tomu, aby pomocí protiruské propagandy určoval narativ.

Pasivita Kremlu a jeho snaha spoléhat se na dohody s USA a NATO při řešení ukrajinské situace, kterou Washington rozhodně nechce řešit, přesvědčila Washington a ministra NATO Jense Stoltenberga, že v Rusku se bojovat nechce, čímž vznikla situace, které jsem se obával: Washington dospěl k závěru, že červené linie Ruska jsou pouhou rétorikou.K tomuto nebezpečnému výsledku přispělo mnoho dalších selhání Kremlu. Kreml stále dovoluje Izraeli útočit na syrské území, i když k zastavení útoků by stačil jeden telefonát od Putina. Kreml stále dovoluje okupaci malé části Sýrie vojsky USA a arabskými žoldáky CIA nepřátelskými vůči syrskému státu. Kreml stále nereaguje na masivní urážky ruského prezidenta a o těch, kteří Rusko urážejí, mluví jako o „našich západních partnerech“.

Nejsou to reakce, které by vytvářely dojem, že za červenou linií Kremlu stojí nějaká síla.

Kreml také neúspěšně předvídal kroky Washingtonu, což svědčí o neschopnosti zpravodajských služeb nebo o ochotě Kremlu nevěřit zprávám ruských zpravodajských služeb. Navzdory odhadnutelné situaci Kreml nedokázal předvídat invazi do Jižní Osetie v roce 2008, kterou provedla gruzínská armáda vycvičená a vybavená Spojenými státy a Izraelem. Putin byl na letních olympijských hrách v Pekingu. Kreml nedokázal předvídat zjevné svržení demokraticky zvolené ukrajinské vlády Washingtonem a nahrazení Rusku přátelského režimu režimem neonacistickým. Putin byl na olympijských hrách v Soči.

Washington prostě nebude brát vážně vládu, která není schopna adekvátně reagovat, když jsou porušovány její zájmy na jejím vlastním dvorku.

Člověk by si myslel, že se Kreml poučí ze zkušeností, ale zřejmě ne. V souvislosti se zprávami, že polovina ukrajinské armády je v oblasti Donbasu a ohrožuje ruské obyvatele, hrozí americký ministr zahraničí Blinken Rusku „vážnými následky“, pokud Rusko bude donbaské Rusy chránit.

Představte si, že taková nula jako Blinken, člověk bez schopností a úspěchů, představitel druhořadé vojenské mocnosti, která diskriminuje své vlastní bílé vojáky, vyhrožuje dominantní světové vojenské síle. To je zpupnost, zpupnost podporovaná léty slabé reakce Kremlu na velké provokace. Jak jsem již varoval, nevýrazná ruská reakce, byť vedena dobrým úmyslem, podporuje další provokace a dříve či později Washington učiní rozhodný krok a překročí červenou linii. Rusové zahnání do kouta už nebudou mít jinou možnost, než reagovat vojensky. Obava z jaderné války je důvodem mého varování. Rusko musí rázně zakročit, aby zastavilo postupující provokace, které mohou skončit pouze válkou.

Proč Kreml reaguje na urážky a provokace tak mírně? Nemám žádné interní informace. Spekuluje se o tom, že

  1. Kreml chce, aby Rusové z Donbasu zůstali na Ukrajině, aby oslabil vliv protiruských postojů na západní Ukrajině;
  2. Kreml nechtěl potvrdit propagandu Washingtonu, že Rusko obnovuje sovětské impérium tím, že si kromě Krymu znovu přivlastní i Donbas a Doněck;
  3. západní ruská inteligence má větší důvěru v Západ než ve svou vládu;
  4. atlantističtí integrátoři si přejí být raději součástí Západu než být spojenci Číny;
  5. Kreml si myslí, že když se bude nadále držet při zemi a bude otevřený spolupráci se Západem, všechny potíže se vyřeší;
  6. Rusko zná hrůzy války a chce se jí za každou cenu vyhnout;
  7. ruští oligarchové a miliardáři potřebují být se Západem zadobře, počítají s ním jako s útočištěm pro své nakradené bohatství.

Všechny tyto důvody jsou v rámci možností rozumné. Problém je, že všechny tyto důvody ignorují skutečnost, že Rusko je nepřítelem, kterého si Washington vybral. Rusko je nepřítel, který ospravedlňuje roční rozpočet amerického vojensko-bezpečnostního komplexu ve výši 1 000 miliard dolarů. Rusko je nepřítelem, který posiluje pozici Washingtonu v NATO a jeho evropském impériu. Rusko je nepřítel, který udržuje Washingtonem zneužívané americké obyvatelstvo v loajalitě vůči vládě, která ničí americkou svobodu. Rusko je nepřítel, který může být spolu s Čínou obviňován z každého selhání Washingtonu. Jak může Kreml nevidět, že nepřátelství americké elity vůči Rusku je tak ohromující, že prezident Trump byl konfrontován s „Russiagate“ zinscenovanou CIA/FBI/ministerstvem spravedlnosti za pouhé prohlášení, že hodlá obnovit normální vztahy s Ruskem?

Normální vztahy s Ruskem jsou nepřípustné do té míry, že prezident Spojených států byl v ukradených volbách odvolán z funkce poté, co selhaly vykonstruované pokusy o „Russiagate“ a „Impeachgate“. K dovršení poučení pro všechny budoucí prezidenty, že normální vztahy s Ruskem jsou nepřípustné, jsou Trumpovi příznivci stíháni za účast na shromáždění na podporu Trumpa, shromáždění, které je nyní známé jako „Trumpova vzpoura“. Šest set nevinných lidí je drženo ve vězení v rozporu s habeas corpus a právy podle prvního dodatku. Ani americká ústava je nedokáže ochránit.

A to je vláda, o které si Kreml myslí, že se s ní může dohodnout!

Bůh pomáhej Rusům i nám všem, protože provokace Washingtonu pokračují na cestě k válce.

 

4 15 hlasy
Hodnocení článku
20 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Georg
Georg
před 1 měsícem

Autor článku má sice dobré postřehy a snaží se hodnotit a analyzovat mezinárodní pozici a politiku RF. Vychází hlavně z stavu a dějů mezinárodních vztahů, tak říkajíc toho co je vidět navenek, toho co nám jeví na první pohled. Nevěřím, že by RF a Putin z pohledu jejich bezpečnosti takto selhávali a byli naivní. Nejsem věřící, ale spolu… Číst vice »

Pavel Sklenar
Pavel Sklenar
před 1 měsícem

Vážím si pana Robertse, ale jeho vhled a znalost skutečné situace v řízení Putina je naprosto nulový. Nelze dělat závěry, ani odsudky v rámci probíhajících událostí, bez znalostí všech souvislostí, které se možná nikdy nedozvíme.

Plebej
Plebej
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Pavel Sklenar

Ano!, Putin nepociťuje zálibu v zesměšňování svého protivníka, když se tento ocitl na lopatkách (viz momentální výhoda ruského vlastnictví hypersonické zbraně, systémů PVKO či REB). Upřednostňuje měkkou sílu mírové kooperace a porozumění zájmům druhého, kterou projektuje do budoucna. Putinův styl je metodou zacílenou na přežití lidstva, zatímco styl P.C. Robertse je stále jen… Číst vice »

P.K.
P.K.
před 1 měsícem

Také nemám interní informace, jako je nemá pan Roberts, ale zaspekuloval bych si ještě o jednom . bodu: 8. Rusko nesmí dát západu záminku, že je agresor a že tedy Západ, má-li dostát svým demokratickým tradicím, musí Rusko jednou provždy ztrestat, aby z toho území už nikdy nevzešla válka. Myslím, že na něco… Číst vice »

haf
haf
před 1 měsícem

já myslím, že je pravda, že Rusko nechce válku, a díky za to. taky je pravda, že kličkuje, aby válka nevypukla, ale stále sílí a to je podstatné. Věřím Rusku i Putinovi, že má výbornou strategii i taktiku, kdyby se poustilo do boje, jak dlouho by trvalo, než by západ užil jaderných zbraní? je… Číst vice »

standa
standa
před 1 měsícem

Roberts to celkem správně rozebírá, hlavní body jsou 3, 4,6 a 7, to ano, ale nebere v úvahu, že Rusko pod vedením Putina musí kličkovat, protože na rozhodujících místech nejsou vlastenci, ale zrádci viz body3,4 a 7. Kromě toho jsou ještě v armádě a silových organizacích další zrádcové, kteří by rádi zajistili Americe tzv. nulovou odvetu… Číst vice »

Georg
Georg
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  standa

Rád bych znal pramen, že i v armádě jsou zrádcové. To stojí za to napsat zdroj informace.