Marie Terezie – jak vládla

Máme-li hodnotit vládu Marie Terezie, nelze především zapomenout na citelné a nenapravitelné ztráty území a obyvatel velkých částí Českého království, Slezska a Kladska. Ve vnitřní politice se projevují prvky racionálního osvícenství, ale promítají se převážně do snah centralizačních a germanizačních.

Stanislava Kučerová
Stanislava Kučerová

Zdroj České národní listy

Jediná žena na českém trůně. Stala se panovnicí rakouské monarchie podle „Pragmatické sankce“, kterou její otec, habsburský vladař Karel II., kodifikoval dědické právo i pro ženské potomky. Přes toto kodifikované právo pustili se panovníci okolních zemí po jeho smrti do válčení o rakouské dědictví s jeho dcerou. Marie Terezie udržela sice svůj trůn, ale pruskému králi Fridrichu II. musela přenechat většinu území Slezska ( zůstalo jí jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko) a celé Kladsko. Český stát tím byl silně zmenšen a část slovanského obyvatelstva jako součást Pruska přišla o svou původní vlast. Po dělení Polska získala Marie Terezie Halič, později též Bukovinu. Ale to nebyla území historického Českého království. Ztrátu, kterou České království utrpělo jako součást rakouské monarchie, tu ztrátu Češi Marii Terezii nikdy neodpustili.

Úspěšnější byla Marie Terezie v reformování monarchie. Zahájila u nás osvícenský absolutismus (1740 – 1790), který dovršil její syn Josef II. Vládní ideologie se opírala o přirozenoprávní nauku té doby, panovník měl mít neomezenou moc a svou činnost měl směřovat k všeobecnému blahu. Rozumné řízení za Marie Terezie se mělo vyznačovat záměrnou centralizací. Vláda sídlila ve Vídni. A tak po korunovaci 1743 v Praze byla česká koruna odvezena do Vídně. R. 1749 byl ve Vídni zřízen nejvyšší soudní dvůr pro země koruny české a pro země rakouské. Česká dvorní kancelář byla sloučena s rakouskou. R. 1751 byli namísto krajských šlechtických hejtmanů dosazeni státní úředníci. Moc stavů byla omezena. Na všech úřadech byla zavedena němčina. Němčina také byla jazykem nově zavedené školské soustavy. Germanizace českých zemí vydatně pokročila.

Marie Terezie prohlásila školství za politikum, za věc státního zájmu. Již r. 1752 byly střední školy podřízeny státnímu dozoru, na universitách byla latina jako vyučovací jazyk zčásti omezena ve prospěch němčiny. R. 1759 byla zřízena dvorská studijní komise, aby jednotně spravovala veškeré rakouské školství. K urychlení reorganizace školství byl r. 1773 zrušen jezuitský řád.

Od r. 1774 vstoupil v platnost Školní řád (Schulordnung), který vypracoval zaháňský opat Jan Ignát Felbiger. Je to počátek naší novodobé školské soustavy. Školství se stalo součástí státní organizace, byla zavedena povinná školní docházka (od 6 do 12 let), osnovy zahrnovaly předměty pro praktický život, bylo upraveno učitelské vzdělání. Jen na venkově a pro městskou chudinu zřízených školách triviálních se učilo mateřským jazykem. V krajích byly zřízeny školy hlavní, kde se již přešlo na výuku v jazyce německém. V zemských městech se otevřely školy normální s rozšířenou osnovou a s výukou jen v jazyce německém. Při nich byly také zřizovány preparandy jako přípravky pro učitele. Počáteční preparandy pro triviální školy byly pouze tříměsíční a školní mládež se směla účastnit sezonních zemědělských prací svých rodičů. Do školy jít nemusela.

Máme-li hodnotit vládu Marie Terezie, nelze především zapomenout na citelné a nenapravitelné ztráty území a obyvatel velkých částí Českého království, Slezska a Kladska. Ve vnitřní politice se projevují prvky racionálního osvícenství, ale promítají se převážně do snah centralizačních a germanizačních. Ty jsou pro neněmecké obyvatele krajně nepříznivé. Zatímco dosavadní pobělohorské odnárodňování probíhalo víceméně živelně, tereziánské odnárodňování je administrativně, byrokraticky a školsky centrálně organizované. Není už ve městech české inteligence, jen nevolníci na venkově mluví mateřským jazykem.

Vydatná germanizace a ztráta českých historických území jsou trvalým temným stínem na působení Marie Terezie v dějinách našeho národa.

4.4 7 hlasy
Hodnocení článku
8 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Tatran
Tatran
před 1 měsícem

Nikdy jsem se nezajímal o život MT. Slyšel jsem o ní víceméně bezvýznamné historky a některé opatření v životě národů R-U, např. že zavedla povinnou školní docházku. Nedávno začali v TV uvádět seriál Marie Terezie, díval jsem se na 1. díl, ale pamatuji si z něj jen jednu erotickou scénu, jak jí český herec Martin Dejdar dělal dítě… Číst vice »

adam
adam
před 1 měsícem

V hodinách dějepisu si Marie Terezie nesporně podrobnější zmínku zaslouží. Nicméně nad výpravnou koprodukční minisérií už pozvedám obočí a nesouhlasně kroutím hlavou…

spartak
spartak
před 1 měsícem

V roce 1918 se podařilo vzkříšit slovanskou ideu a ztvárnit ji do podoby Československa ,proto by naše historie měla stát na základech roku 1918. Že současná politika je politikou barbarskou je na vině”inteligence”, která se propůjčila zlu a zaprodala zahraničním investicím. M.T. nemůže být nějakým čistým oknem do minulosti !

Ludvik
Ludvik
před 1 měsícem

Vše zlé je zřejmě k něčemu dobré. Bez Marie Terezie by zřejmě “nedošlo” k formování moderního českého národa, které probíhalo zhruba od poslední třetiny 18.století do poloviny 19. století. “Nebylo” by české národní obrození…

P.K.
P.K.
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Ludvik

A také můžeme poděkovat Hitlerovi, že díky jemu jsme se zbavili protistátního německého živlu.
Samozřejmě to myslím ironicky, doufám, že Vy také.

Plebej
Plebej
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Ludvik

.. docenit bych snad mohl jen její zásluhu za početí Josefa II. s jeho politickými či ekonomickými reformami. Samotná nám toho nenadělila tolik, abychom jí museli ještě i dnes stavět bizarní památníky a koukat se na tv melodramaticky kašírovanou historii. Jakkoliv jí osud nadělil nelehkou roli, která byla nad její schopnosti i schopnosti jejích rádců… Číst vice »

idiotronic
idiotronic
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Plebej

Kdo by to řek´, že Marktredwitz bejvaly Ředvice, ale už to tak asi nemcháme ne…

Primak
Primak
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Plebej

Pomníky těch, kteří pro nás něco udělali, bouráme, a bizardní památníky stavíme. Dle vzoru dnes tak běžného: neschopné povýšíme, schopné potrestáme…