Vaše věc, Jiří Vyvadil

Německá vláda se silným lobbingem zelených ministrů Habeka a spol. ostře protestovala a Rakousko ústy své zelené ministryně pro životní prostředí hrozí dokonce žalobou k evropskému unijnímu soudu.

Naopak Francie, která započala 1. ledna 2022 své evropské předsednictví důrazně oznámila svůj program na znovuobnovení vývoje a konstrukce nových, zejména malých modulových jaderních elektráren a k ní se připojuje i Polsko, které s výstavbou právě několika takových modelů na svém území počítá a i Česko patřilo za časů Andreje Babiše k silným evropským podporovatelům této linie. Nový premiér se k této myšlence tady doma přidává, ale jak se bude chovat na zasedáních Evropské rady teprve uvidíme…

Nadpis článku „Jaderná válka v EU“ budí dojem, že chci získat laciné body zájmu. Ale tak to není. Spíš se obávám, že tento problém, který je mnohem krizovější než například z tohoto úhlu zcela marginální téma, zda Maďarsko připouští či nepřipouští homosexuály jako předmět výchovy na školách, novináři téměř ignorují, protože neví, jak je správně ideologicky vyhodnotit. Ale my bychom neměli zapomínat na naši česko -rakouskou hraniční válku o jádro, na zablokované přechody a agresivitu zelených protičeských extrémistů. A to bylo pouhým preludiem.

Zatímco v Německu pouhých pár měsíců po volbách klima přesunulo pro voliče až na třetí místo důležitosti a vrací se ke standartním sociálním tématům jako o růst důchodů, Rakousko je své a neochvějné.

Přesto v každé zemi je toto téma proměnlivé. Jak známo Itálie se již zřekla existence jaderných elektráren, ale tíživá sociální situace většiny obyvatel a extrémní problémy s cenou elektřiny vedla vůdce Ligy Salviniho k návrhu na referendum o znovuzavedení jaderné elektřiny. Uvidíme, jak to dopadne.

Zcela ovšem nejsem ten nejvhodnější autor pro psaní pojednání o problémech Green dealu. Tím problémem nežiji a osobně jsem přesvědčen, že bude možná už vbrzku překryt mnohem zásadnějšími otázkami týkajícími se existence i dalšího fungování Evropy i světa.

Je nicméně zřejmé, že střet či kompromis o otázce jádra a potažmo plynu prokáže, zda EU je schopna překlenout rozpory či nikoliv. Mimochodem: Dopadnout to jasným ano či ne jedním směrem by také mohlo znamenat nejenom žertovně vzato „jadernou válku v EU“, ale skutečný nefalšovaný boj, protože na obou stranách jsou nasazeny silné váhy : Německo a jeho spojenci a Francie a její spojenci.

Asi tak.