Co se týká napětí vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem nebo NATO a Ruskem, zmiňoval jste pro Argument, že se dá říct pouze toto: Debatuje se o formě bezpečnostní stability, která je buď založená na smlouvách, nebo živelná, opírající se o zbraně. Myslíte si, že je možná kombinace? Čeho jsme vlastně teď v souvislosti s krizí na Ukrajině svědky?
O.K.: Především – válka je atavismus. Je to přežitek z těch vývojových stadií evoluce člověka, kdy jeho pudové jednání neovládala kultura. Válka je vítězstvím iracionality, důkaz neschopnosti člověka nalézt rozumné řešení problémů, které by vyloučilo vnitrodruhové zabíjení.
To, čemu v 21. století říkáme mír, je pouhopouhý kompromis mezi rozumem a válkou. Je to jednání, které je buď v souladu s mezinárodním právem, nebo vychází z pochopení vzájemné rovnováhy sil. Vojenských sil. Obé má stejný základ: malou vzájemnou důvěru. Nezapomínejme, že i současné mezinárodní právo, jehož jádrem je Charta OSN, je dítětem války.
Teď, s omluvou za obecné poznámky na začátku, k Ukrajině. Spor se vede o hodnoty, které žádná z hlavních stran – tedy USA a Ruská federace – nepokládá za důvod k vedení velké, tedy jaderné války. Rusko ovšem ví, že roztažení vojenské infrastruktury USA na Ukrajinu ohrožuje jeho životní zájmy. Proto veřejná deklarace „červených linií“ ze strany Kremlu, onen prosincový veřejný návrh Smlouvy mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými o garancích bezpečnosti. V této chvíli se zdá, že hlavním problémem je, jak nalézt takový kompromis, který by neznamenal ztrátu tváře Washingtonu. Netřeba jej ponižovat. Prohra v Afghánistánu už výrazně poškodila pověst USA a jejich ozbrojených sil. Utopit zbytek své politické prestiže na ukrajinských pláních Bílý dům nechce. Ovšem obstát ve zdivočelém mediálním prostoru ve Spojených státech je velice obtížné. Skoro jako v Česku.
Při jednáních se podle vás ukázalo, jaká je role mocností a států v dobách politických krizí. „Bavíme se s tím, kdo má prst na spoušti.“ Ve hře jsou jen silné mocnosti, které mají zbraně. Připomínal jste ve vašem pondělním už zmiňovaném rozhovoru vojenskou převahu NATO. Co můžeme podle vás očekávat v nejbližších dnech?
O.K.: Zatím se rýsují dvě hlavní poučení. Především, když jde do tuhého, velmoci se baví mezi sebou. Není čas zdržovat se bezvýznamnými nadšenci z malých států. Rusko se baví s USA, jednání v NATO a OBSE je jen dobový kolorit. Moskva dobře ví, že Brusel nezaujme jiné stanovisko než Washington. A že nezaujme pevný a principiální postoj dřív, než padne rozhodnutí ve Washingtonu.
Tím druhým poučením je, že na velikosti vojenských výdajů malých států nezáleží. Tyto výdaje jsou jen podporou zbrojařů mocností. Zemí sdružených v NATO je 30, na této planetě jsou přibližně dvě stovky států. Vezmeme-li v potaz čísla za rok 2020, oněch třicet členů NATO vydává 55,7 % všech vojenských výdajů ve světě. Rusko vydává 3,1 % světových výdajů – a přesto Aliance vykřikuje, že Rusko je pro ni hrozbou. A přijímá usnesení, že je nutné vojenské výdaje dále zvýšit. Na druhé straně však nelze mluvit o převaze NATO nad Ruskem. Kvalita strategických zbraní dává vztahům Ruska a USA rovnováhu. Úroveň velitelského sboru, vlasteneckého odhodlání vojáků a obyvatelstva bude asi v Rusku vyšší než ve střední a západní Evropě. Tyto skutečnosti ale žádný nákup americké techniky nevykompenzuje.
Říkáte, že prestiž prezidenta Vladimira Putina se v Rusku zvyšuje, jak je to s Joem Bidenem ve Spojených státech?
O.K.: Všechny velké výzkumné agentury letos hlásí – jedná se zatím o čtyři výzkumy – že většina obyvatel nesouhlasí se způsobem vlády Joea Bidena. V případě nejznámější agentury Gallup platí, že to bylo loni v srpnu, kdy důvěra v prezidenta poklesla pod 50 %, a v září, kdy podíl těch, kdo nesouhlasili s Bidenem převýšil počet těch, kdo souhlasili. Poslední výzkum z poloviny ledna říká, že 56 % dotázaných s prací Bílého domu nesouhlasí.
Na poklesu Bidenovy popularity se určitě podepsal zmatený útěk z Afghánistánu. Veřejné mínění je dítětem médií a ta americká rozhodně Bidenovi nepomáhala vysvětlit, proč onen úprk. Teď samozřejmě hrozí, že své pošramocené postavení bude chtít Bílý dům vylepšit silovým gestem.
…celý text rozhovoru najdete ZDE
Stále je málo známé jak se v této situaci staví Čína. Že by se jí to co se děje netýkalo? Určitě vědí, co posílí amíky a co Rusko. Takže pane Krejčí, jak to je?