Střílí nám to kolem uší

Další vlna ekonomických sankcí vůči Rusku má zpětný ráz, který nás může povalit.

Zbyněk Fiala
Zbyněk Fiala

Těžko říci, co si naše vrchnost slibuje od účasti ve válečnické hysterii kolem údajných plánů na ruskou agresi vůči Ukrajině. Zatím se zdá, že koncentrace ruských jednotek poblíž ukrajinských hranic naopak zchladila zájem Kyjeva vyřešit problém separatistických republik Donbasu nějakým rychlým vpádem. Podstata věci se proto zdá být zcela opačná, než jak ji pojímají naše oficiální zdroje i média.

Nejrozvinutějším plodem zastrašování Ruska jsou dohodnuté sankce EU a USA pro případ, že by se nakonec podařilo něco vyprovokovat a motyka spustila. Atomovku tam představuje odstřihnutí Ruska od platebního systému SWIFT, který obsluhuje prakticky veškerý mezinárodní obchod. Německo už vyslovilo výhrady proti tomu, aby nemožnost zaplatit dopadla i na obchodování s ruským plynem, na kterém je Evropa dost závislá.

Agentura Bloomberg přitom před několika dny spočítala, že sankce zatím postihují EU o polovinu silněji než Rusko, zatímco USA, které je vehementně prosazují, stojí celkem stranou. Evropa z Ruska dováží zboží za 180 miliard dolarů ročně a vyváží do Ruska za 104 miliard dolarů. Spojené státy však stojí zcela mimo, na vývozu do Ruska utrží pouhých 13 miliard dolarů a dovezou (hlavně ropu) za 29 miliard dolarů. Pokud by ceny ropy v důsledku omezeného obchodu vystoupaly na 150 dolarů za barel, je to katastrofa, soudí ekonomové z globální JPMorgan Chase. Problémy se zemním plynem zvedaly evropské ceny elektřiny čtyřikrát rychleji než americké.

https://www.bloomberg.com/news/articles/2022-01-24/europe-s-economies-have-more-at-stake-than-u-s-in-russia-clash

Podle Petera Havlika z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia WIIW, Německo ztratilo mezi lety 2014 až 2016 export do Ruska za 14 miliard euro, ale v následujících letech dokázalo ztrátu trochu zmírnit. I tak dosahovala 0,2 % HDP. Zato Česko se propadlo o 0,6 procenta HDP a později už s tím nedokázalo nic udělat. Havlik zároveň popisuje, že Rusku se dařilo nahrazovat ztracené dovozy vlastní produkcí. Sankce tak pomohly k oživení ruského zemědělství, což byl podle autora “jeden z mála úspěchů ruské ekonomiky”.

https://wiiw.ac.at/eu-russia-sanctions-exchange-has-had-important-economic-and-political-consequences-n-365.html 

Evropa proto sice ukázněně pokračuje v bojovném řečnění, ale fakticky se moc nehrne do toho, aby si vpálila další ránu do vlastního kolena. Evropská centrální banka, která je nejen měnovou autoritou eurozóny, ale má svěřen dohled i nad největšími (systémově významnými) bankami zemí se společnou měnou, ve středu dokonce vyslala varování těm, kdo mají významnou expozici vůči Rusku, aby se připravili na to, že to na ně silně dopadne. Výčet takových bank by neměl uniknout naší pozornosti. V Evropě nesou největší riziko přerušených obchodů s Ruskem banky, které shodou okolností dominují v Česku – francouzská Société Générale, rakouská Raifeissen nebo italská UniCredit. Zprávu přinesly Financial Times.

Zatím se nic reálného neděje. Americké pokusy zvyšovat obavy z ruského vpádu do sousední země se začínají přesouvat na vedlejší kolej, jak se obnovilo jednání zemí Normandského formátu, kterého se přímo neúčastní. Vysocí poradci prezidentů a premiérů Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny se poprvé po letech znovu sešli ve středu Paříži. Rusko reprezentoval pověřenec ruského prezidenta pro Ukrajinu Dmitrij Kozak, Ukrajinu zastupoval šéf prezidentského úřadu Andrij Jermak. Právě účast ukrajinského zástupce znamenala zásadní změnu, protože předchozí jednání Francie a Německa v Moskvě bylo ještě bez ukrajinské účasti. Další schůzka se má odehrát někdy za dva týdny v Berlíně a cílem Německa a Francie je navazující setkání na nejvyšší úrovni. To by však podle ruského vyjádření mělo smysl jen v případě, že by se předtím došlo k nějaké dohodě.

Horká témata jsou tři. Prvním je dodržování příměří, na tom se v Paříži shodly všechny strany. Jak bude ověřováno, to bude zřejmě tématem dalšího jednání. Ruská strana přitom nestojí o roli přímého účastníka sporu mezi Kyjevem a Donbasem a navrhla, ať spolu jednají napřímo. To zatím Kyjev ústy ministra zahraničních věcí Kuleby rozhodně odmítl. Jenže vyhnout se tomu nemohou, vzhledem k dalším dvěma horkým bodům, jimiž jsou jasné definování statutu Donbasu v rámci Ukrajiny a způsob, jak tam budou uspořádány regionální volby, které by založily autonomní samosprávu. K tomu se už Ukrajina zavázala v Minských dohodách z roku 2015. Jednání zemí Normandského formátu má být fakticky způsobem, jak se dohodnout na konkrétní realizaci těchto dohod.

Evropská iniciativa je patrná i jinde. Ve středu proběhla vidoekonference ruského prezidenta Vladimíra Putina s vrcholnými představiteli italského průmyslu. Další podobná akce je na cestě, teď by ji měli „během několika týdnů“ uspořádat podnikatelské organizace v Německu. Na státní úrovni bude důležitý čtvrteční telefonický rozhovor francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s ruským protějškem Putinem, kde se mohou řešit jak dvoustranné problémy, tak postup jednání Normandského formátu i vztahy s EU, kde teď Francie obsluhuje předsednickou roli.

Spojené státy mezitím předaly písemnou odpověď na ruské návrhy z prosince loňského roku, aby byly uzavřeny smlouvy o bezpečnostním uspořádání Ruska s USA a NATO. Americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken si dal záležet s tvrzením, že NATO zůstává otevřené a Rusku v tomhle ohledu neustoupí. Ruské předběžné reakce byly dvě. První, je to zklamání. Druhá, něco k jednání se tam najde.

Hrozby bezprostředního válečného konfliktu vystupňovaného až do jaderného zničení planety se tak pomalu přesouvají tam, kam patří, do žánru hollywoodských katastrofických filmů. Demonstrace síly ukázala nutnost brát bezpečnostní potřeby Ruska vážně a vyšší míra realismu přesunula těžiště událostí do Evropy. Třeba z toho nakonec něco užitečného vzejde.

Pokud však ne, jsme v tom až po uši. I kdyby šlo jen o peníze. Pokud bude SWIFT přerušen, nejsilnější banky operující v Česku začnou řešit naléhavý problém ve spolupráci se svými centrálami, nikoliv s námi. Rizika přitom narůstají i domácím přispěním. Prudké zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou, zcela unikátní v rozvinutých zemích, kam se hlásíme, může dostat do potíží dlužníky. Největší podíl úvěrů má obyvatelstvo, nikoliv průmysl. A mezi lidmi dominují hypotéky v situaci nemovitostní bubliny. Jestliže za loňský rok vzrostly ceny nemovitostí o čtvrtinu, jsme na okraji srázu.

Ve chvíli, kdy tahle bublina praskne, majetky ztrácejí hodnotu i v roli záruk za hypotéční úvěry. Stačí si představit, že to rostoucí počet lidí neustojí, což je stále pravděpodobnější při stále vyšších úrokových sazbách, na kterých trvá ČNB, a nastřádaných ekonomických problémech z pandemie. Nemovitost, jejíž hypotéka se přestala splácet, rychle ztrácí cenu. Jenže úvěrující banka pak nemá čím padlou hypotéku pokrýt. Prodá ji jen se ztrátou a chybějící částku bude muset doplnit z vlastních rezerv. Potěš nás pámbu, jestli to přijde v lavině a bankám začnou rezervy docházet…

2.1 20 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
standa
standa
před 5 měsíci

Odpojení od SWIFTu pro Rusko nebude taková rána a sankce také ne. Lidé ani nevědí, že si Rusko odpojení od SWIFTu vyzkoušelo v 05/2021 a vše fungovalo jak mělo. Takže pro Rusko OK. Rusko pracuje na svém vlastním internetu – takže to asi stihne. A sankce ? Nenechte se vysmát. Firmy i oligarchové prosily Putina… Číst vice »