Svět ruskýma očima 647

Plán Smyčka anakondy měl uchopit Rusko do kleští nestability * * * Ve věci Juliana Assange se britská justice snaží balancovat mezi veřejným míněním a žádostí USA o jeho vydání * * * Z diplomatického hlediska vede Berlín diplomacii velmi vybroušenou

Zahraniční zdroj
Zahraniční zdroj

Politolog: Síly CSTO zachránily nejen Kazachstán, ale i Čínu

Irina Gusakova

21. ledna 2022

Pokud by CSTO nevstoupila do Kazachstánu, objevila by se na mapě dvě nová horká místa. První v Kazachstánu (Afghánistán 2.0) a druhé v Sin-ťiangu, Ujgurské autonomní oblasti. Takto uvažuje politolog Jegor Dibrov, aspirant na katedře politologie Moskevské státní univerzita M. V. Lomonosova.

Mírová operace sil CSTO je ukázkový příklad pro země postsovětského prostoru. Okamžitá akce, její rychlost a zkoordinovaná přijatá rozhodnutí vůdců zemí za podmínek napjatých jednání o strategické stabilitě umožnily řešit problém uvnitř členské země CSTO, zajistit status quo a postavit se nátlaku, jemuž musejí čelit země v postsovětském prostoru. To na Západě určitě nečekali.

Dibrov uvedl: „CSTO byla často podceňována a považována za poradní orgán. Západní země při realizaci svého plánu ‘Smyčka anakondy’ chtěly uchopit Rusko do kleští nestability a vytvořit u ruských hranic zóny konfliktů. Západ neočekával, že se Rusko najednou aktivizuje a anakondě se vzepře, když dosud vyzývalo k dialogu a nepoužívání síly. Vzepřelo se naráz, ač bylo podle mínění Západu mazaně obkličováno.“

Je dobré vidět, že mírové síly CSTO poprvé jednají proti totálnímu nátlaku na Rusko a jeho spojence symetricky. Avšak nátlak západních zemí zde nekončí. USA se svými spojenci má jasnou strategii destabilizovat země bývalého Sovětského svazu a nainstalovat v nich nepřátelské politické elity. Proto se nyní nezastaví a v případě neúspěchu zesílí snahu o diskreditaci Ruska u jeho hranic.

Nebýt mírových sil CSTO byla by situace smutná jak pro politickou elitu země, tak především pro občany. Pod falešnou příčinou mírových protestů docházelo k pogromům a rabování. Kdyby nezasáhly mírové síly CSTO, na mapě by se objevil Afghánistán 2.0 v jeho ještě horší formě. USA zřejmě nedokáží zapomenout na krach ve vietnamské válce.

Jak síly CSTO zachránily Čínu

O úmyslu vytvořit novou zónu nestability v Kazachstánu vypovídá i americká politika brzdění Číny v souvislosti se žhavením situace v otázce Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v Číně. Ukazuje se i tvrdý postoj Číny ohledně Kazachstánu. Dne 19. ledna kazašský ministr zahraničí Tileuberdi oznámil, že je Čína připravena odeslat do Kazachstánu během rebelií vojenskou pomoc a ž čínský ministr zahraničí Wang I je s ním v kontaktu.

Dne 20. ledna uvedl mluvčí čínského ministerstva zahraničí, že je Čína připravena pomoci Kazachstánu v urychlení obnovy míru a ekonomiky.

Takto zkoordinovaná reakce CSTO umožnila vyhnout se vytvoření hned několika konfliktních zón na základě několika faktorů. Podařilo se tak odvrátit rozdělení Kazachstánu a vytvoření alternativní vlády, která by podle dřívějších mezinárodních zkušeností zde chtěla upevnit jakési „demokratické síly“ do legitimní vlády.

Jak se v Kazachstánu připravovali na válku s okupanty

První video s pseudovůdci tlupy budoucího „demokratického“ Kazachstánu bylo zveřejněno 7. ledna. Banda se pojmenovala „Fronta osvobození Kazachstánu“ a její zástupci nosili kukly a samopaly, to aby přesvědčili o svých demokratických úmyslech. „Pokojní protestující“ se uváděli jako bojovníci proti tyranii, lžím úřadů a vyzývali k vytváření skupin a organizování útoků na nepřátele z úřadů. Poukazovali na Ukrajinu a Bělorusko, Rusko nazývali okupantem Kazachstánu. Existuje domněnka, že se jedná o podvrh ukrajinských informačních služeb. O podobné hrozby šlo i v Sýrii, kde různé ozbrojené skupiny pod názvem „opozice“ jsou placené z USA a mají pod dohledem část země. Nebýt ruského letectva, byla by celá Sýrie ztracená.

Dibrov tvrdí: „Síly CSTO a především Ruska, realizující politiku ‘návrat na východ’ prokázaly velkou službu Číně. V Kazachstánu nevznikla žádná teroristická buňka, která by destabilizovala území Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.“

Spojené státy mají snahu zbavit se svého geopolitického soka, jímž je Čína. Zavádí sankce pod záminkou porušování lidských práv. Ovšem USA se neřídí normami mezinárodního práva, ale jakýmsi globálním zákonem Magnitského. Za akt dobré vůle potom považují to, když s pomocí CIA a jí řízených politiků v některých zemích podněcují vojenské a politické konflikty a potom tam pod prapory demokracie umírají civilisté. Jako třeba na Donbasu.

Nelze zapomínat na porušování lidských práv Spojenými státy v Iráku, Libyi i jinde. Údaje o tom byly publikovány ve WikiLeaks Juliana Assangeho, který byl zadržen v Británii a má být vydán do USA. Hlavním důvodem stíhání je zveřejnění tajných dokumentů o zabíjení civilistů v různých zemích americkými vojsky. Jenže to podle Západu není porušování lidských práv.

Takovéto porušování ze strany USA a Británie ignoruje nejen kolektivní Západ, hovořící o míru a otevřených dveřích NATO, ale i OSN, která hledí na problém práv člověka jako na hotovou záležitost a nestará se o skutečné příčiny.

Svoji úvahu Dibrov uzavírá: „Kdyby nezasáhla CSTO, byl by Kazachstán ‘přestupním uzlem’ pro ‘demokratické’ bojovníky. Spojenci z CSTO učinili bezprecedentní krok, který umožnil zachovat životy skoro několika milionům lidí ve Střední Asii a nejen tam. Kvůli krizi v Kazachstánu se mohly ocitnout pod útokem i země kaspického regionu, což by vedlo k nové geopolitické krizi.“

Převzato z Pravda.ru

***

Právo na odvolání: Proč vrchní soud v Londýně rozhodl, že Assange může napadnout svoji extradici do USA

Alexandr Karpov, Aljona Medveděva, Alexej Latyšev

25. ledna 2022

Vrchní soud v Londýně umožnil advokátům Juliana Assange, aby se odvolali k Nejvyššímu soudu Británie ve věci povolení extradice zakladatele WikiLeaks do USA. Tento soud vyhověl v prosinci 2021 odvolání Washingtonu proti předchozímu rozhodnutí o zákazu vydání australského novináře. Nyní předložilo americké ministerstvo spravedlnosti britské straně řadu záruk ohledně podmínek Assangeova zadržení. Znalci upozorňují, že se britská justice snaží balancovat mezi veřejným míněním a žádostí USA o vydání zakladatele WikiLeaks.

Vrchní soud v Londýně umožnil Assangemu podat odvolání k Nejvyššímu soudu Británie proti jeho dřívějšímu rozhodnutí o extradici do USA.

Na podkladě jednoho bodu žádosti podané obhajobou souhlasil předseda Nejvyššího soudu lord Barnett a soudce odvolacího soudu Holroyde o předání záležitosti k Nejvyššímu soudu. Odůvodňují to tím, že americké úřady poskytly garance na podmínky zadržení novináře, které mohou dovolit vydat jej do Ameriky.

Nyní má Assangeho obhajoba 14 dní na odeslání žádosti s odvoláním proti dříve vynesenému rozhodnutí Odvolacího soudu Anglie a Walesu k Nejvyššímu soudu. Přitom britská média upozornila, že Vrchní soud dal jen možnost podání odvolání, a to nezaručuje, že je vyslechne ještě i Nejvyšší soud. Kromě toho bude Julian po dobu projednávání jeho žádosti stále držen ve věznici Belmarsh s přísně střeženým režimem. Jedná se o věznici pro muže kategorie A.

Nehledě na to označila Assangeova snoubenka, právnička Stella Morrisová, rozhodnutí soudu za vítězství obhajoby. Řekla: „Nyní je na Nejvyšším soudu, zda bude odvolání řešit. Ale je jisté, že dnes jsme u soudu zvítězili. Jenže u každého našeho vítězství musíme mít na paměti, že dokud věc neskončí, dokud nebude Julian osvobozen, bude dále trpět. Ve věznici Belmarsh byl skoro 3 roky a velmi strádá. Musí být osvobozen. Doufáme, že to brzy skončí.“

Šéfredaktor WikiLeaks Hrafnsson uvedl, že se odvolání může táhnout ještě několik měsíců. Řekl: „Ve vězení byl více než tisíc dní. Bude tam ještě několik měsíců. Dosáhli jsme částečného vítězství, ale to ještě zdaleka není konec.“

Záruky a odvolání

Pro připomenutí. Počátkem ledna 2021 westminsterský magistrátní soud nejprve odmítl Assangeho do USA vydat kvůli jeho špatnému psychickému stavu. Soud tak vyhověl obhajobě, která vyslovila obavy, že by si novinář mohl sáhnout na život a že americké úřady nejsou schopné zaručit jeho bezpečnost.

V odpovědi americké ministerstvo spravedlnosti předložilo v říjnu Nejvyššímu soudu balíček záruk, který by prý měl odpovědět na obavy westminsterského soudu. USA se hlavně zaručily, že Assange nemá být umístěn do věznice s nejpřísnějším režimem Florence (ADX). Krom toho slíbily, že v případě odsouzení by mohl být vrácen do australské vlasti a odpykat si trest tam.

Po takových zárukách vyhověl odvolací soud v Anglii a Walesu odvolání ministerstva spravedlnosti USA proti zamítnutí extradice Juliana Assange. Hrafnsson situaci označil za absurdní: „To, že po prohře USA u soudu nižší instance byly přijaty ve své podstatě tak absurdní tak zvané záruky … je to celé absurdní. Absurdní je i to, že jim bylo v průběhu odvolacího řízení umožněno jakkoliv korigovat svůj postoj. Měli možnost toto vše předložit magistrátnímu soudu, což neudělaly. Až po své porážce vystoupily s tak zvanými zárukami, které podle názoru Amnesty International i jiných organizací jsou naprosto nedostatečné a k ničemu.“

Deset let pronásledování

Pro připomenutí. Washington začal Assangeho pronásledovat v roce 2010 po zveřejnění statisíců dokumentů o jednání americké armády na Blízkém východě. Novinář tehdy čekal ve Švédsku na pracovní povolení, ale zemi opustil po odmítnutí povolení a po obvinění ze sexuálního obtěžování.

V roce 2012 žil v Británii. V obavách, že jej Británie vydá do Švédska, se ukryl na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně, kde požádal o politický azyl. Byl tam sedm let. Bez ohledu na izolaci pokračoval portál WikiLeaks v publikování tajných materiálů amerických zpravodajských služeb. V roce 2019 tehdejší ekvádorský prezident Moreno sdělil, že odmítá novinářův politický azyl a odnímá mu ekvádorské občanství.

Britská policie byla vpuštěna na velvyslanectví a Assangeho zatkla za to, že se v roce 2012 nedostavil k soudu kvůli obvinění švédskou prokuraturou.

Pokud bude Assange vydán do USA a shledán vinným, může být uvězněn celkově až na 175 let podle 18 položek obvinění.

Výzkumný pracovník Centra bezpečnostních studií Ruské akademie věd Konstantin Blochin je toho názoru, že se britská justice dnes snaží předvést svoji humánnost a nestrannost, ale potom Assange do USA stejně vydá. Řekl: „To se všechno dělá proto, aby soud vypadal legitimně v očích mezinárodní veřejnosti. Je jasné, že USA pronásledují novináře z politických důvodů. Byl silně poškozen obraz USA. Do případu Assange lidé často přijímali USA jako zářný vrchol a nositele demokracie. Assange ukázal jinou tvář této ‘demokracie’, ukázal vyslýchání lidí v Guantánamu, zabíjení v Afghánistánu i jak mohu být prý omylem vystříleny celé rodiny.“

Politolog-amerikanista Malek Dudakov poznamenal, že není v tomto případě možno věřit zárukám americké strany. Uvedl: „Američané si s ním mohou dělat, co chtějí, bez ohledu na garance. Najisto se dá čekat, že po příjezdu do USA zemře za záhadných okolností ve věznici. Zůstává však naděje, že se Nejvyšší soud Spojeného království rozhodne vyhovět jeho odvolání a neumožnit pomstu americkému establishmentu.“ Dudakov dodal: „Podle všeho to vypadá, že britské soudy různých instancí mají snahu přehazovat jeden na druhého odpovědnost za krajně nepopulární rozhodnutí, jímž je extradice Assange.“

Svoji úvahu uzavřel: „Jedná se o zachování reputace. Samotné uvěznění ve věznici Belmarsh silně na reputaci země udeřilo. Jestli jej vydají do USA, kde ve vězení náhle zemře, nebo se stane něco jiného, bude to nesmazatelná skvrna na dobré pověsti Británie. Proto dnes britské soudnictví lavíruje mezi zájmy USA, veřejným míněním a obhájci lidských práv, kteří se zasazují za ukončení stíhání Assangeho.“

Převzato z RT.com

***

Za Rusko a proti USA: Zápas Německa uvnitř NATO pokračuje

Konstantin Kotlin

28. ledna 2022

Německá vláda trvá na tom, aby pro ruský energetický sektor neplatila omezující opatření vztahující se na ruský finanční sektor v případě eskalace situace kolem Ukrajiny. Informovala o tom agentura Bloomberg. Podle ní se německé vedení bojí, že nebude-li taková výjimka na seznamu sankcí, budou omezeny dodávky ruských energetických surovin do Evropy. Berlín předpokládá, že zmrazení ruských aktiv v EU a zákaz transakcí s bankami RF je schopno způsobit velké škody ekonomice EU a hlavně finančnímu odvětví Německa.

Národní zájmy Německa hrají značnou roli v odmítání Německa zavádět proti Rusku citelné sankce a není to nic nového. Divné je jen to, že oficiální Berlín tak dlouho vydržel. V posledních měsících USA a jejich sateliti unisono vyzývají německé vedení, aby ustoupilo od SP-2. Od Němců dostávají stále tutéž odpověď, odkazují na známou adresu. Rozpory mezi Washingtonem a Berlínem trvale narůstají.

Diplomatická hra Berlína

Německo se v zásadních otázkách nehodlá podřídit. Jistě, vzhledem ke svému členství v EU a v NATO nemůže zcela odmítnout podporu sankcí proti Rusku. Přesto dělají Němci všechno možné, aby sankce změkčili. Poslední události ukazují, že klíčovou roli v této otázce hraje především německý establishment, a ne politické vedení. Loňská výměny kancléřky a celé vládní koalice rétoriku Berlína prakticky nezměnila, přestože se posílila proamerická Strana zelených a její spolu předsedkyně Baerbocková se stala ministryní zahraničí.

Z diplomatického hlediska vede Berlín velmi vybroušenou diplomacii. Na jednu stranu souhlasí s USA, že sankce se přijmout musí. Ale v prohlášení mluvčího německého ministerstva zahraničí z 26. ledna stojí: „Západní partneři jsou jednotní v názoru, že Rusko musí za vpád na Ukrajinu zaplatit vysokou ekonomickou, politickou a strategickou cenu.“

Bez ohledu na uvádění „vpádu“ omezuje se německé ministerstvo zahraničí na obecná slova a ne na konkrétní opatření. Tím kříží cestu Washingtonu, který žádá proti Rusku přijetí mimořádně tvrdých opatření. Vedení SRN na druhou stranu dává jasně na vědomí, že si nenechá nikterak od nikoho rozhodovat za sebe to, jaké sankce budou a nechává si prostor k manévrování.

Dodávky zbraní a „červené čáry“

Vztah Německa k Rusku není omezen výlučně vlastními hospodářskými zájmy. Považuje za důležité požadavky Ruska ohledně červených čar v ukrajinském směru a je ochotno plnit spíše požadavky Moskvy než Washingtonu. Například kategoricky odmítá dodávat zbraně Ukrajině, a to i přes postoje Ameriky a mnoha zemí NATO. Na rozdíl od USA, Británie a dalších spojenců zakázala německá vláda vyvážet na Ukrajinu letální zbraně, jak napsal list Wall Street Journal.

Tallinn se rozhodl dodat Kyjevu houfnice 122 mm vyrobené v NDR. Po sjednocení Německa byly prodány do Finska a odtud do Estonska. Německo si údajně vyhradilo právo zakázat jejich vývoz hned při prvním prodeji. Když vazalské Estonsko chtělo zbraně prodat Ukrajině, Německo to vetovalo i přes námitky Washingtonu a Tallinnu.

Spojené státy se snažily dosáhnout svého jinou cestou, ze strany Kyjeva. Dne 21. ledna se ukrajinský ministr zahraničí Kuleba obrátil na Berlín. Řekl, že nyní nastal okamžik pravdy ve věci bezpečnosti a budoucnosti Ukrajiny a že jde o euroatlantickou bezpečnost celkově. Je potřeba podpořit nejsilnější sankce proti Rusku ze strany Německa, a to je Severní proud-2. Jedná se přitom o dodávky zbraní.

Dále Kuleba dodal, že nebude postačující jen ekonomická pomoc Německa. Ukrajinští poslanci poslali Bundestagu dopis, v němž Německo žádají, aby svůj postoj k dodávkám zbraní změnilo a také aby nebránilo jiným zemím Evropy, aby zbraně dodávaly. Pohrozili, že jinak dojde k narušení dobrých vztahů mezi Kyjevem a Berlínem.

Je s podivem, že Německo na všechno odpovědělo, a to velmi krásně. Na všechny uvedené žádosti a na další žádost Ukrajiny o dodávku sto tisíc přileb a neprůstřelných vest dodalo Německo pět tisíc přileb. Je to jen symbolické, ale dnes už nikdo nemůže tvrdit, že Německo stojí stranou a že podrývá principy aliance. Lze ještě očekávat dodávku pěti tisíc souprav spodního prádla. Jestli přilby po překročení ukrajinské hranice nedojdou až do Kyjeva, budou rozptýleny v dalších neznámých místech.

Oficiální Berlín tak dokazuje, že se jeho reálná zahraničně politická doktrína značně liší od té, kterou se snaží prosazovat USA. Německo a Rusko jsou dávno známy svými těsnými sociálními a hospodářskými vazbami. Ani Velká vlastenecká válka, která stála miliony životů, nedokázala zničit historické vazby těchto dvou zemí. Dnes jsou důležitými obchodními partnery. Pochopitelně, že Německo v této době nemůže vystoupit otevřeně jako spojenec Ruska, ale i to, co dělá nyní, je stejně cenné a užitečné. Ochlazování horkých rusofobních hlav v Evropě, snaha o přerušení dodávek zbraní na Ukrajinu a brzdění agresivní sankční politiky USA je samo o sobě drahé. Snahy Ruska a Německa jsou v čele evropského politického programu, přestože to dráždí USA a jejich pobaltské příchmasty. Samozřejmě, že bojovníci proti Moskvě, podněcovaní uvnitř EU a NATO Washingtonem, pokračují. Pro Rusko a zbytek Evropy je velmi závažné, že alespoň někde v EU existují síly, schopné nejen vzdorovat americké zahraniční politické agresi, ale i podrývat její iniciativy zevnitř.

Převzato z Topcor.ru

 

2.3 27 hlasy
Hodnocení článku
4 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 3 měsíci

Je dobře že síly CSTO zabránily převratu v Kazachstánu. Pan Assange má opravdu smůlu jako politického vězně se ho snaží USA zlikvidovat. A  skopčáci moc dobře vědí co znamená napadnout Rusko v tomhle ohledu jim fandím.

toto
toto
před 3 měsíci

I v Ukrajině se jistě najdou fanatici, schopní bojovat proti Rusku za “vlast” (čti za peníze a moc). Většině lidí je však cizí jakákoliv válka. Pokud by skutečně Rusko zaútočilo, zřejmě by si nejdříve “vyčistilo” cestu důkladnou dělostřelecko – raketovou přípravou, což by znamenalo, že v první fázi by proběhl masakr vojáků v zákopech… Číst vice »

danny
danny
před 3 měsíci

Ještě tento týden Biden a spol. a ještě dneska Rasmusen opakovali jako náboženské dogma pořád dokola: “Jestli Rusko napadne Ukrajinu, odpověď bude strašlivá a jednotná”. K dnešnímu dni jednota vypadá následovně: ze Západu (NATO) se jistě nezapojí Chorvatsko a Bulharsko, které navíc stáhnou své vojáky z východní Evropy. Estoncům to zatrhli Němci. Maďarsko odmítlo umístit cizí… Číst vice »

basos
basos
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  danny

Dany on ten maglajz ohledne Ukrajiny pomalu hasne, uz i Ukrajinskej liiiidr Zelenskej, zacina menit smer jak jsi si jiste vsiml… dokonce tvrdi ze se “vlastne uz rok nic nedeje” takze si asi uvedomil, ze nema zrejme ani na to se pokusit o znovuzpacifikovani Donbasu. O ten ma hlavne zajem… takze …… Ruska… Číst vice »