Ústava? Síla a rovnováha!

Svoboda a majetky občanů jsou vlastně neustále v ohrožení. Jejich ochrana je závislá na tom, že mezi občany převládne zdravý rozum. A také na tom, že nepozorovaně nedojde ke změně, která by zcela rozvrátila rovnováhu sil.

Lednová esej Petra Hampla

Během posledních let jsem se setkal s řadou lidí, kteří doufají, že by došlo k nápravě společenských poměrů, kdyby bylo do ústavy České republiky přidáno to nebo ono ustanovení. Jsou dokonce celé skupiny, které připravují různé texty nové ústavy a spojují s tím naději na národní záchranu.

Je za tím neuvěřitelně naivní představa, že kdyby se podařilo najít správné formulace, všichni by se podle nich řídili. Že by jim nic jiného nezbývalo. Že by se to týkalo i těch, pro které to není momentálně výhodné, i těch, kdo mají dost moci, aby jim ignorování ústavy prošlo. Variantou toho je přesvědčení, že ze správně formulované ústavy by vznikla nějaká skupina či těleso s dostatečnou silou a nestranností, která by na dodržování ústavy dbala.

Jenže zkuste si to představit v realitě. Současné politické a mocenské elity, že by začaly dodržovat zákony? I kdyby to mělo jít proti zájmu zahraničních sponzorů. Připomínám, že se jedná o ty, pro které je snadno přijatelné (a snad dokonce morální) přizpůsobovat volební zákon jedné straně během běžící kampaně. Nebo si zkuste představit Rychetského ústavní soud, jak nestranně a poctivě probírá ústavní paragrafy a nepředpojatě o nich diskutuje. A víte o nějaké době, kdy to bylo lepší?

Svobodní ze zvyku

Není těžké vidět, že všechny ty snahy o vylepšení ústavy jsou jen ztrátou času. Občas něco můžeme zefektivnit (třeba se zbavit zbytečných nákladů za senát), ale zásadní změny nedosáhneme. Současné i budoucí znění ústavy bude dodržovat jen ten, pro koho to bude výhodné nebo kdo bude někým přinucen (takže to musí být výhodné pro toho přinucujícího). Bez toho bude ústavní dokument jen cárem papíru.

To jenom na obrazech a v historických líčeních může vznikat pocit, že dějiny změnilo přijetí čtyř pražských artikul, americké deklarace nezávislosti nebo české ústavy bez vedoucí úlohy komunistické strany. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že se jedná pouze o příznak síly a odhodlání, které za těmi dokumenty stálo. Českých husitů, amerických osadníků nebo široké koalice nejrůznějších sil odmítajících vedoucí úlohu komunistické strany. Ten papír je neučinil silnějšími ani slabšími.

To vede k otázce, co nás tedy chrání proti nejhorší tyranii (a co lidem dává sílu přimět vládu, aby jednal a v jejich zájmu). A ona určitá míra ochrany funguje – ať už nadáváme na poměry jakkoliv. Vláda může provádět nesmyslné ekonomické kroky, může do země vpouštět džihádisty, ale nemůže si dovolit úplně cokoliv. Kupříkladu v loňském roce se ani jednou nestalo, že by armáda zaútočila raketami na můj dům. Ani nás v noci nepřepadlo komando a neodvlekli mě do nějaké podzemní kobky. Co tedy způsobuje, že orgány veřejné moci nepřekračují určité hranice?

Obávám se, že v této chvíli to není nic jiného než obyčejná setrvačnost. Žijeme v zemi, kde není zvykem přepadat občany, zapalovat jim domy ani je unášet do tajných věznic. A existuje přirozená nechuť takové zvyklosti porušovat. Ať už vědomě i nevědomě, většina lidí (včetně těch bohatých a mocných) si uvědomuje, že když zmizí některé zvyklosti, mohou zmizet i další. Co kdyby lidé přestali respektovat, že se na vysoké politické funkcionáře nemá střílet ani házet zápalnými lahvemi? Samozřejmě, mají ochranky, ale kdo by chtěl pokaždé vycházet z domu s obavou, jestli to ochranka zvládne.

Jenže pak se může stát, že do země přijde nějaká skupina lidí, která dosavadní zvyklosti nesdílí, a občané jsou bezbranní. Jak dnes zjišťují v zemích na západ od nás, kde se musí vyrovnat s tím, že někteří drží tradici uřezávání hlav nebo vyhazování starých židovek z okna.

Moc bez pokušení zneužití?

Zkrátka, setrvačnost dočasně pomáhá, ale přesto by bylo dobré mít něco jistějšího. Mimo jiné proto, že každá setrvačnost má tendenci vyvanout. Na čem tedy zakládat jistotu, když ne na znění ústavního dokumentu? Ve školách a základních učebnicích se dozvídáme o oddělení tří druhů státní moci. Jde o to, že mají existovat tři skupiny státních orgánů, které jsou oddělené, navzájem vůči sobě ostražité a navzájem se hlídají. Svatá prostoto! Jak by někdo mohl věřit, že to může fungovat. Nejde jen o to, že v praxi se tři moci prolínají (mnohé organizace jsou nezařaditelné a mnozí lidé zastávají více rolí), ale hlavně o to, že všichni tvoří společnou sociální vrstvu, kde se lidé navzájem znají, sdílejí ekonomické zájmy i stejné hodnoty a dělají spolu kšeftíky.

Navíc tato tradiční nauka o rovnováze sil vůbec nezohledňuje velké peníze, velká média a další zdroje moci.

Dostáváme se k tomu, že relativně bezpečný se může cítit POUZE ten, kdo je natolik silný, aby se ubránil. Respektive kdo je natolik silný, aby útok na něj způsobil protistraně příliš vážné problémy. Nedokážu ubránit svůj dům proti útoku armádního komanda, stačí ale, že pokud by pan premiér Fiala přikázal speciálním jednotkám útočit na rodinné domky občanů, dostal by se sám do problémů. Dokonce i jediný útok by mu přinesl tolik problémů (pokud by se jej nepodařilo zcela utajit), aby to pana premiéra odradilo.

To bývá tradičně označováno jako „rovnováha sil“. Tedy situace, kdy nikdo není tak silný, aby dokázal protistranu zničit bez toho, že by sám nesl vážné následky. A každý je natolik silný, aby dokázal protistranu odradit před agresí. Když ne jednotlivý občan, tak občané jako celek. To je skutečný základ jejich bezpečí. Bez toho bude silnější strana v neustálém pokušení svou moc zneužít. A pokud možnost existuje, dříve či později se najde někdo, kdo ji využije.

Solidarita rozumných lidí, ne sněhových vloček

Aby rovnováha fungovalo, musí být ovšem splněna řada podmínek.

– Mezi občany musí být taková míra vzájemné solidarity, že budou ochotni vynakládat aspoň určité úsilí na svou vzájemnou obranu. Pokud se někdo stane terčem naprosto nepřiměřené represe, musí to zvednout ze židle všechny. Jednou z nutných podmínek je kulturně a etnicky homogenní společnost (nevíme o žádném historickém případu, kdy by taková solidarita fungovala i mezi různými skupinami) a další podmínkou je uvědomování si společných politických a ekonomických zájmů. Jinak bude většina přihlížet zničení taxikářů (ti přece podvádějí), pak řemeslníků (ti přece okrádají), pak dělníků v továrnách (ti se přece flákají), pak administrativních pracovníků (ti přece kradou kancelářské potřeby) atd.

– Nesmí převládnout simulování a fňukání, kdy každé nepohodlí a každá interakce je označována za akt teroru. Sněhové vločky se nemohou navzájem bránit, protože každý kontakt s vnějším světem je nesnesitelný. Jak pak rozpoznat skutečné vážné útoky?

– Musí fungovat přenos informací v tom smyslu, že pokud se jeden stane obětí vážné šikany, dozvědí se o tom i ostatní. To na jedné straně zahrnuje nepřípustnost cenzury a na druhé straně to, že veřejný prostor nebude zahlcen nesmysly. Musí být spolehnutí na pravdivost informací, ať už v médiích nebo v neformálních kanálech typu letáků a řetězových mailů.

– Musí existovat mechanismy, které zajistí, že nikdo nezíská takovou moc, aby mohl zničit životy ostatních a nečelil důsledkům. To zahrnuje mimo jiné:

a) Že nebudou vznikat mnohamiliardové majetky. A pokud už vzniknou (nebo pokud tak velké subjekty přijdou z ciziny), budou chápány jako riziko a budou podrobeny speciální kontrole. Veřejnost by si měla uvědomovat, že vznik příliš velkých impérií není důvodem k obdivu, nýbrž důvodem ke znepokojení.

b) Speciální variantou téhož jsou neziskovky. Ty mohou být samy o sobě pokládány za něco pozitivního. Dokonce i politické neziskovky – proč by nemohl být někdo, kdo usiluje o zákaz zpěvu nebo zavedení povinného zpěvu? I požadavek na zahlcení země džihádisty je legitimním stanoviskem v diskuzi a společnost si umí s takovými hloupostmi poradit. Problém nastává, když tyto neziskovky disponují stovkami milionů nebo mají významný vliv na médi a státní správu. Pak představují přímé ohrožení občanských svobod.

c) Banky snad ani nemusím připomínat.

d) Totéž se týká médií. Žádné médium nesmí získat takový vliv, že by určovalo poměry v zemi. A nesmí vznikat ani tak mocné kartely (jako současné spojenectví veřejnoprávních médií, Economia a Seznamu).

e) Jenže když někdo kontroluje ostatní, vzniká zase riziko, že bude moc zneužívat ten kontrolor. Což vede k otázce jak zajistit, aby občané mohli efektivně kontrolovat státní správu, a k otázce síly a rozsahu státu. Příliš silný stát může být ohrožením, příliš slabý stát se nechá ochočit dalšími subjekty a jedná v jejich zájmu (jak to vidíme na příkladu nadnárodních korporací).

Jak je zřejmé, žádná z těch úloh nemá ideální řešení. Pokud se některou instituci podaří spoutat, zpravidla za to zaplatíme růstem jiného rizika. Navíc se stále objevují nové instituce. Vezměme třeba, jak obrovskou hrozbu dnes představují sociální sítě, tedy internetové stránky s mnoha uživateli. V dohledné budoucnosti mohou představovat stejnou hrozbu firmy zpracovávající velké objemy dat a výrobci biometrických technologií. A mnoho dalšího, co dnes neznáme.

Lépe žít v nejistotě než spoléhat na papíry

Ideálně bezpečně bychom si tedy mohli připadat ve společnosti, kde:

a) Převládá racionalita. Rizika nejsou podceňována, ale ani nevznikají přehnané hysterické reakce. Samozřejmě existují skupiny a názorové proudy, které rizika bagatelizují nebo přehánějí, ale většina občanů dá přednost střízlivému pohledu.

b) Žádná instituce vyjma státu nemá v žádné oblasti příliš silné postavení (ani žádný kartel).

c) Existuje přirozená tendence stavět se vůči všemu, co získává příliš velkou sílu.

Stranou ponechávám otázku náboženství, protože jeho role je ambivalentní. Na jedné straně je pravda, že křesťanství vytváří silný filosofický základ pro lidskou svobodu a nezávislost, historická zkušenost ale ukazuje, že přítomnost silné organizované církve není vůbec na překážku brutálnímu teroru.

Celkově to čtenáři možná připadá slabé. Svoboda a majetky občanů jsou vlastně neustále v ohrožení. Pokud ne v jedné generaci, tak mohou být v další. Jejich ochrana je závislá na tom, že mezi občany převládne zdravý rozum. A také na tom, že nepozorovaně nedojde ke změně, která by zcela rozvrátila rovnováhu sil. Informace o tom, jak je rozděleno vlastnictví nebo jaké jsou poměry mezi mzdami a zisky, vám řekne o jistotě občanských svobod mnohem víc než znění ústavních paragrafů.

Nicméně je lepší žít s touto nejistotou a uvědomovat si, že o skutečné záruky svobod je zapotřebí neustále pečovat, než když budeme spoléhat na nějakou listinu.

2.5 19 hlasy
Hodnocení článku
16 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
kolokol
kolokol
před 2 lety

Souhlasím, nespoléhat příliš na nějakou listinu, ale hlavně ne na to, že tu listinu berou mocní pravdu vážně. A pak ta vláda zdravého rozumu. To už není jen záležitost společensko – politická, nýbrž i záležitost rozvoje či úpadku lidstva jako druhu. Nejpřímější následky ztráty zdravého rozumu nejspíš vidíme na populacích bývalých hominidů, dnes… Číst vice »

Naposledy upraveno před 2 lety uživatelem kolokol
adam
adam
před 2 lety

Souhlasím s autorem článku, zejména s konstatováním, že občané by měli vyvinout alespoň elementární úsilí při obraně vlastních zájmů. Například tehdy, když Ústavní soud s naprosto nesmyslným argumentem opět otvírá dveře k prolomení tzv. Benešových dekretů což se stalo nyní v případě požadavků Maltézských rytířů. Otevřeně řečeno, ústavní soudci provokují a zkouší, jak daleko ještě mohou zajít. Necítím… Číst vice »

maxim
maxim
před 2 lety
Odpověď uživateli  adam

Adame, stejně jako liberálové i dr. Hampl máš představu o státě jako džungli, kde řádí tlupy opic s dominantními alfa samci a lidé tento stav respektují a podřizují se mu … Stát je ale od nepaměti zoologickou zahradou s pravidly vytvořenými rozumnými lidmi, které musí opice i lidé respektovat, ty nejagresivnější a nejdebilnější opice jsou zavřeny v klecích, ti… Číst vice »

adam
adam
před 2 lety
Odpověď uživateli  maxim

Maxime, nemám moc náladu na nějaké polemiky. Připojuji tedy odkaz na dnešní usnesení ÚS ve věci Maltézských rytířů, který mě silně vytočil a vyvolal výše uvedenou reakci. Nemá smysl ale ten dokument podrobně číst, mnoha slovy zakrytá obyčejná podlost, prostě finta, jak otevřít další kolo nekonečných restitučních soudů a fakticky nepříliš skrývané… Číst vice »

maxim
maxim
před 2 lety
Odpověď uživateli  adam

Adame, reagoval jsem na tvoje hodnocení článku dr.Hampla … K věci Rozhodnutí ÚS k vleklé církevní restituci nějakých pozemků Maltézského řádu, se podle mého rychlého přehlédnutí Rozhodnutí ÚS jedná o přehlasování předsedy tříčlenného senátu dr. Suchánka jeho dvěma kolegy Šimíčkem a Zemánkem… Samotné Rozhodnutí ÚS ruší Usnesení NS o zamítnutí dovolání pro procesní chybu, která… Číst vice »

adam
adam
před 2 lety
Odpověď uživateli  maxim

No, Maxime, dost ti závidím ten optimismus, ale nejsem si vůbec jist, že je v tomto konkrétním případě na místě. Mně už pomáhá k uklidnění jen cynismus. Ať si už vydávají, co chtějí. Já na žádné pozemky nebo lesy nikde nárok nemám, protože předci chléb vezdejší vždy získávali v potu tváře. Ale dali… Číst vice »

basos
basos
před 2 lety
Odpověď uživateli  maxim

Maxi a ty chlastas co? Podivej se, mily spolukecalku, uz je 4 dni po Silvestru, a tak bys mel uz bejt strizlivej, jinak by’s nenapsal moudro…cituji… ….”nejagresivnější a nejdebilnější opice jsou zavřeny v klecích” Nechci se te ptat, cim se zivis, ci kolik jsi dolelal trid, kdyz jsi napsal takovyhle vyplod, pres to, ze se divas… Číst vice »

maxim
maxim
před 2 lety
Odpověď uživateli  basos

Basosi, moudro které jsem napsal není moudro ale realita zoologické zahrady … Agresivní opice jsou doopravdy lidem nebezpečné, ty ochočené, třeba v cirkuse dokáží být lidem přátelské … Spíše bych očekával, že ti bude divné to moje moudro, že stát je od nepaměti zoologickou zahradou, není to tak, většinou ty státy… Číst vice »

rebel
rebel
před 2 lety

Přirozený kolektivismus, ne ten vynucovaný komunisty, je naše spása.

cablik
cablik
před 2 lety
Odpověď uživateli  rebel

Tak to ani náhodou novodobý liberálně korporátní fašismus chce udělat svět jen pro rádoby elitu a korporace. V kapitalismu nelze docílit kolektivismu.

Lev Prchala
Lev Prchala
před 2 lety
Odpověď uživateli  rebel

Ten “”vynucovaný”” komunisty by normální člověk bral všema deseti.

maxim
maxim
před 2 lety

Politický program mající za cíl změnu ústavy je program reformy shora, a měl by být zaměřen na likvidaci liberální ústavy … Pan Hampl ale chce reformovat současnou vládu liberální debility nad lidmi zakotvenou v ústavě ( debilním nahrazením vlády lidu vládou debilního liberálního práva ) nějakým hledáním zdola lidmi a skupinami rovnováhy v společenském… Číst vice »

maxim
maxim
před 2 lety
Odpověď uživateli  maxim

Ještě doplním, jde o tu VYŠŠÍ SOCIÁLNÍ IDEU, která má vytvářet normální Ústavní právní řád společnosti … Idea spravedlivé společnosti pravých komunistů je v současnosti fuj a je proto nahrazována opičícími se liberály, fašisty a dalšími opicemi falešnými ideami … Záchrana planety před oteplením, záchrana lidstva před covidem, šíření dobra kapitalismu a falešné liberální demokracie,… Číst vice »

kolokol
kolokol
před 2 lety
Odpověď uživateli  maxim

Napsal jsem svůj první příspěvek, aniž bych pročítal diskusi. A teď zjišťuji, že téma opic je na pořadu dne. Čím nás k tomu ten Hampl vyprovokoval?

rebel
rebel
před 2 lety

Nejvyšší možná míra bezpečí, humanity a prosperity občanů jakéhokoliv území spočívá v demokracii. Tvrdím, že ji tu nemáme a proto je čím dál více ohroženo naše bezpečí, humanita a prosperita.

kolokol
kolokol
před 2 lety
Odpověď uživateli  rebel

Něco o neradostných perspektivách demokracie psal tuším už Aristoteles. Ale ať už on nebo jiný, historie této kritice dává za pravdu.

Naposledy upraveno před 2 lety uživatelem kolokol