Bašta (SPD): Masivní propaganda a dezinformace o ruské agresivitě

Projev na 9. schůzi Poslanecké sněmovny 16. února 2022 k programu schůze.

Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta
Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, žádám o zařazení bodu stanovisko vlády k dnešnímu zahájení války mezi Ruskou federací a Ukrajinou a informace potenciálního zapojení České republiky do tohoto konfliktu.

Světoznámý, nedávno zesnulý spisovatel fantasy Terry Pratchett v jedné své knize si vymyslel fiktivní čínskou kletbu, velmi rafinovanou. Jestliže urazíte Číňana, on se na vás podívá a řekne: přeju ti, abys žil v zajímavých časech. A já mám pocit, že jsme někoho museli hrozně naštvat, protože žijeme v těch zajímavých časech už dva roky. A ta největší překvapení přicházejí v těch posledních dnech. Za jedno z nich považuji to, že nejvyšší představitelé Spojených států a organizace NATO již v minulém týdnu předpověděli začátek války mezi Ruskem a Ukrajinou na den, hodinu a způsob přesně. Měla začít 16. února ve 3 hodiny ráno moskevského času kybernetickými útoky, bombardováním a následně vtržením na ukrajinské teritorium. Jako historik vám mohu říci, že něco podobného dějiny neznají. Je to záležitost, která patří spíše do Guinnessovy knihy rekordů a kuriozit. To je první moment.Druhý moment, který je v tomto případě ještě zajímavější, je to, že Ukrajina, která má být objektem toho napadení, toto přesvědčení a tyto informace nesdílí a naopak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj říkal, že není třeba vytvářet paniku, že to škodí jeho zemi a že by se mělo pokračovat v jednání. Takže z tohoto důvodu je docela zajímavé se podívat na to, proč tato situace vznikla, proč se tady dostává vlastně země, která má být napadena, poněkud do rozporu s tím, kdo ji varuje a snaží se jí pomáhat. Ona z toho spíše vyplývá jedna důležitá věc. On to primárně není konflikt mezi Ruskou federaci a Ukrajinou, primárně je to konflikt mezi Ruskou federací a Spojenými státy.

A je dobré se podívat na výchozí pozice obou stran. Pokud jde o Spojené státy, tak ty posledních pět let od roku 2016 ve své vnitřní politice žijí ve stavu, který mnozí nazývají studená občanská válka. Vypuklo to hned po během voleb Donalda Trumpa, pokračovalo to po celé čtyři roky jeho prezidentství, a to všechno vyvrcholilo při dalších volbách.

V nich došlo k jedné věci, která se velice nepříznivě zapsala nejen do toho, co se děje ve Spojených státech, ale má to dopad i na další země Evropské unie. Zvedla se tam po dlouhých letech karta rasismu nejenom protibělošského, ale také protiasijského. Četli jsme o tom dost. Takže Spojené státy se tím pádem dostaly do vnitřních problémů ve všech oblastech života společnosti.

Další negativní vývoj může vést až na hranu nikoliv studené, ale již horké občanské války, případně o snahu o secesi některých států ze svazku unie. Spojené státy postupně tím pádem také ztrácejí mezinárodní prestiž jako vedoucí stát v boji za demokracii a lidská práva. Mimo jiné proto, co se stalo v létě v Afghánistánu. Je ohrožena úloha dolaru jako rezervní světové měny, protože čím dál tím více zemí začíná ve svých obchodech používat národní měny. Tím pádem se Spojené státy potýkají s hrozbou krize ekonomické, politické i vojenské. Zaostávají ve vývoji moderních zbraňových systémů. Toto samozřejmě právě ve spojitosti třeba s Afghánistánem a s tím, co se dělo v poslední době, začíná rozvolňovat vnitřní vazby v NATO.

Druhá strana konfliktu má pro to také své důvody. Pro vedení Ruské federace je tato příležitost dobrá k tomu, aby odvedla pozornost od vnitřních problémů, zejména ekonomických a sociálních, nicméně přes usilovnou snahu Spojených států tomu zabránit Ruská federace posiluje spolupráci s dalšími zeměmi, s Čínou, Brazílií, Jihoafrickou republikou, Egyptem, Venezuelou, Kubou, ale i s některými členskými státy NATO – s Tureckem, Maďarskem, dokonce i Spolkovou republikou Německo. Ruská federace si udržuje a upevňuje svoji sféru vlivu v řadě asijských postsovětských republik. Postupně spoluprací s Čínou získává vojenskou a technickou převahu nad Spojenými státy. Takže, když se podíváme na pravděpodobné motivy a cíle obou stran, docházím k závěru, že za prvé Spojené státy jsou pod tlakem času. Ten vývoj situace, který je popsán, vyžaduje řešení. Z tohoto důvodu potřebují narušit mezinárodní obchodní vztahy Ruské federace, a tím omezit jejich finanční možnosti a ekonomický vývoj, narušit vnitřní jednotu ruské společnosti. Nutně potřebují rozšířit svoji strategickou převahu v nástupním prostoru proti Ruské federaci východní členské státy NATO – Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, ale hlavně Ukrajina. Zatím se jim nedaří aktivizovat a držet pod svým vlivem většinu asijských postsovětských republik.

Klíčovým momentem, který se ukazoval právě v tom posledním měsíci, je snaha narušit a zastavit ekonomickou spolupráci států Evropské unie s Ruskou federací, především v energetice. Myslím, že všichni jsme si velice všimli, že při každém projevu, který se zmiňoval o ruské agresivitě, se zároveň mluvilo o plynovodu Nord Stream 2 a o nutnosti jeho stavení. Nepřetržitou protiruskou propagandou se snaží Spojené státy dosáhnout toho, aby se Ruská federace jevila jako nedůvěryhodná, zákeřná, agresivní. Zároveň chtějí vyhrocenou mezinárodní situaci využít jak ke stabilizaci své vnitrostátní situace, tak k posílení svého ekonomického vlivu na státy Evropské unie, třeba dovozem zkapalněného plynu.

Pokud jde o Ruskou federaci, tak ta má zájem na udržení stabilních obchodních i politických vztahů se státy Evropské unie, ovšem jen do doby, kdy je nahradí spoluprací s Čínou. To já osobně považuji za sebevražedné počínání ze strany Ruska. Současný stav prostoru Ukrajiny jí vyhovuje. Ukrajina je v důsledku těch dvou povstaleckých republik a ruské hrozby nestabilní jak po stránce ekonomické, je vydíratelná zejména v oblasti surovinové, energetické, finanční stability atd., tak i po stránce vnitropolitické. Nemá kontrolu nad svým územím. Doněcká lidová republika, Luhanská lidová republika. Nemá plnou kontrolu nad ozbrojenými silami, značný vliv některých oligarchů na ozbrojené síly a mnohdy vytváření paralelních ozbrojených jednotek. USA svojí kampaní postupně ztrácí důvěryhodnost. Z tohoto důvodu je v zájmu Ruské federace prodlužovat tento stav, a tím oslabovat vůdčí postavení Spojených států. Já už jsem citoval postupnou změnu postoje prezidenta Ukrajiny Zelenskyjho na zklidnění situace, váhavý postoj Spolkové republiky Německo k dodávkám zbraní a munice pro Ukrajinu, postoj Francie atd., některé vojensko-technické aspekty možného konfliktu. Základní podmínka pro agresi Ruské federace. Agrese by měla být v souladu s národními zájmy Ruské federace, a tak i podle toho, co zaznívá, se to zatím nejeví. Agrese není v jejich zájmu. Měla by devastující dopad na mezinárodní postavení Ruské federace a posílení prestiže USA právě na úkor Ruské federace. Agrese by vedla kposílení role NATO v Evropě a posílení dalších vojensko-politických uskupení – ASEAN a dalších. Musí být vytvořeny základní podmínky příznivé pro agresora pro akceptování této akce v rámci vnitřní i zahraniční ruské politiky a hlavních politických aktérů. Jaká může být reakce na mezinárodní scéně, ať již politická, ekonomická či vojenská, včetně států bývalého Sovětského svazu, je jasné. Výkaz zisků a ztrát by byl pro Ruskou federaci naprosto nepříznivý.

Současná masivní propaganda a dezinformace o ruské agresivitě a záměru obsadit Ukrajinu by v případě realizace této vojenské akce ze strany Ruské federace znamenalo absolutní ztrátu důvěryhodnosti Ruské federace na mezinárodní scéně a absolutní růst prestiže USA. Tato akce by mohla znamenat zvýšenou aktivizaci i vojenskou protirusky zaměřených některých bývalých republik Sovětského svazu – Gruzie, Ázerbájdžánu a dalších. To by znamenalo permanentní neohrožení zejména podél celé jižní hranice Ruské federace.

Významné ekonomické dopady na Ruskou federaci. Jestliže do současné doby i přes různé ekonomické sankce s Ruskou federací spolupracují ve značných objemech různé západní firmy, včetně amerických, tato ekonomická spolupráce by pravděpodobně ustala buď zcela, nebo ve významné hodnotě.

Ruská federace by po agresi byla nucena k významným investicím do celé ekonomické, fiskální, sociální a dalších oblastí Ukrajiny s cílem maximálně snížit aktivní odpor.

Jenom, protože se bavíme o tom, že ta válka vlastně měla přijít tuto minutu nebo… Ano, přesně tuto minutu vypuknout, tak by bylo také dobré podívat se na to, zda tomu odpovídají současné klimatické a terénní podmínky. Ty totiž neumožňují rozsáhlou překvapující pozemní operaci, která je podmínkou pro dosažení rychlé porážky ukrajinských vojenských sil. Musely by být vytvořeny nezbytné podmínky k vojenské – vojenské, tedy strategické, operační a taktické, prostor, čas, rozsah operace, logistické a další zabezpečení. Ty nejsou vůbec příznivé pro rychlou vojenskou akci. Ze strategického pohledu by vojenská operace nepřinesla žádná pozitiva pro Ruskou federaci.

Pominu politické aspekty, částečně jsem je popsal v některých předchozích bodech a budu se zabývat pouze vojenskými. Provedení vojenské akce proti Ukrajině vyžaduje soustředění takového množství vojsk, tak aby byla dosažena nezbytná převaha na hlavním směru útoku pětkrát až šestkrát ku jedné ve prospěch útočících vojsk. Na vedlejším směru dvakrát až třikrát ku jedné. To při početním stavu ukrajinských vojsk okolo 300 tisíc z toho 200 tisíc armáda, 60 tisíc národní garda, do 50 tisíc pohraniční stráž. To představuje minimální potřebu vojsk Ruské federace okolo 800 tisíc příslušníků armádních sil. Pokud beru v úvahu, že zahraniční západní média uvádějí soustředění do 120 tisíc ruských vojáků, je tento počet nedostačující. Soustředění potřebného množství vojsk při dostupném množství silnic a železnic není záležitostí dnů, ale měsíců. Vojska Ruské federace soustředěná proti Ukrajině nemají rozvinutou logistiku pro vojenskou akci takového rozsahu, jak jsem uvedl výše. Bez logistiky není naděje na úspěch. V současné době vojska Ruské federace soustředěná okolo 100 km od hranic Ukrajiny by byla schopná plnit jen některé operační či taktické úkoly spojené zejména s eliminací aktivní činnosti ukrajinských vojenských sil zasahujících proti Luhanské a Doněcké republice. To by ale bylo zneužitelné západní propagandou, samozřejmě jako agrese Ruské federace s těmi důsledky, které jsem již podepsal.

Jen na okraj, moje hodnocení současné reakce USA, Velké Británie, NATO apod. Má především vyvolat strach, to je záležitost propagandy do budoucna, strach z nepředvídatelného Ruska. Má vytvořit podmínky pro to, aby jakákoliv reakce silou ze strany Ruské federace na nějaký útok ukrajinských sil na obě republiky, byla brána jako agresivní jednání Ruské federace. Ukrajinská vláda nemá plně pod kontrolou své ozbrojené síly. Je tam množství jednotek a útvarů, např. Aziv, které byly zřízeny a vydržovány soukromými osobami. Navíc je tam poměrně dost žoldnéřských jednotek. Vliv na tyto síly si ty soukromé osoby udržují doposud. Ze strany těch sil je možné očekávat cokoliv.

Předpokládané následky operace. Kdyby začala ta válka před těmi dvěma nebo třemi minutami. Byla by to ztráta mezinárodní důvěry v politiku Ruské federace a tím i možná ztráta vlivu na obchodní a politické vztahy se zeměmi Evropské unie, Tureckem a dalšími.

Pravděpodobná reakce občanů Ukrajiny. Byla by to partyzánská válka. Ukrajinci mimochodem mají vycvičen asi milion domobranců, což je na vedení partyzánské války opravdu dost.

Vliv na postavení Ruské federace v rámci mezinárodních vztahů. Jde samozřejmě očekávat převážně negativní reakce a z toho plynoucí následky.

Vliv na bezpečnost Ruské federace. Došlo by k aktivizaci opozičních skupin, demoralizaci společnosti, vrátily by se všechny nepříjemné vzpomínky na akci v Afghánistánu na sklonku Sovětského svazu. Kdyby k tomu útoku došlo, by to znamenalo plné obnovení hegemonie Spojených států v mezinárodních vztazích a ke ztrátě současného postavení Ruské federace. To by znamenalo, že při tom útoku by zvítězily Spojené státy.

Když se podíváme na to, o co opravdu Rusové na Ukrajině usilují, tak je tam jenom jedna věc. Rusům jde o to, aby zástupné proruské síly udržely kontrolu nad odtrženým ukrajinským Donbasem. Nikoliv o to, aby ovládli další území Ukrajiny. Donbas významně narušuje územní celistvost Ukrajiny a tím případný vstup Ukrajiny do NATO. Kontrola nad Donbasem je pro Rusy postačující, přičemž Rusové Donbas v žádném případě nepustí. A k tomu také směřuje demonstrace ruských sil v ruském pohraničí a v Bělorusku. Rusové tímto chtějí odstrašit Ukrajince od chystané vojenské operace proti Donbasu a též dát názorně najevo, že orientace Ukrajiny na NATO představuje pro Rusko vážnou vojenskou hrozbu. Ozbrojenci na Donbasu mají ruskou podporu, což Rusové ukazují právě svou přítomností v těsné blízkosti ukrajinských hranic. Právě v tom úseku státní hranice, kde se na druhé straně rozprostírá Donbas. Přesto jsme mohli pozorovat, že Spojené státy, Američané stupňují svou rétoriku o ruské invazi. A dokonce ji dávají do souvislosti se zimními olympijskými hrami v Pekingu. Je to reminiscence na dvě události. K první z nich došlo při zahájení letních olympijských her v Pekingu v roce 2008, kdy se Gruzie pokusila inkorporovat odtrženou provincii Jižní Osetii a vypukla z toho válka s Ruskem. Takže to je první moment, kde to vypadá, že propagandisté by v tomto případě chtěli vytvořit paralelu s ozbrojeným konfliktem v Gruzii, aby to vypadalo velmi podobně jako tenkrát a aby bylo tedy skoro jasné, že Rusové útočí zásadně vždy v době konání olympijských her. Poněkud se zapomíná také na to, že při skončení zimních olympijských her v roce 2014 v Pekingu došlo ke svržení prezidenta Janukovyče a následně měsíc nato k odtržení Krymu.

Takže prostě ta tradice spojování olympijských her s ruskou agresí tady už v propagandě dlouho existuje. A tam to dopadlo tak, že po rychlé a úspěšné operaci ruských sil se ruské jednotky z Jižní Osetie sice stáhly, ale od té doby tam mají trvalé základny v Osetii a v Abcházii. Kdyby se mělo stát totéž ještě před koncem zimních olympijských her, tak by zde byla opravdová paralela, protože, kdyby to začalo tak jako v Jižní Osetii ukrajinskou operací proti Donbasu, který Rusové padnout nenechají, zahájení vojenské operace Ukrajinců může být vydávána za nutnou obranu proti aktivitám ruských separatistů.

A konečně na závěr bych ještě k tomu dodal jednu věc. Celý týden probíhaly výzvy občanům všech západních států, aby opustili Ukrajinu. Společně s tím se stahuje další část personálu ambasády v Kyjevě. Nejenom Spojené státy, ale i Česká republika. Všechno ale vypadá tak, že Američané o ruské invazi vědí mnohem více než samotní Rusové. A Rusové to také dokazují tím, že dnes 14. února oznámili, že část vojenských cvičení na západě Ruska a v Bělorusku končí, čímž rozhodně nám dávají viditelný signál o tom, že část ruských sil je připravena k invazi, jakou by si nacvičila, ale naopak, že část ruských sil bude nasměrována do svých domovských posádek. Přičemž mohou být zahájena další vojenská cvičení nově vyvedenými silami. Demonstrace schopnosti ruských vojenských sil pokračuje, což ale není to samé, co příprava k invazi. Otázka tedy je, kdo a co chce stihnout do konce zimních olympijských her. Možná si ta aktivnější strana svůj nebezpečný plán nakonec rozmyslí a se skromností prohlásí, že svým usilovným vyjednáváním zabránila konfliktu.

A ještě bych k tomu dodal samotné možnosti války s těmi dvěma povstaleckými republikami ze strany ukrajinské armády. Tam když se budeme bavit o vojenských silách na obou stranách, tak ta čísla by odpovídala. Ukrajinci shromáždili proti těm dvěma republikám 120 tisíc dobře vyzbrojených vojáků vybavených moderními zbraněmi. Oficiálně v těch dvou republikách ta domobrana nebo jejich vojenské síly tvoří jenom 28 tisíc mužů. Samozřejmě je pak otázka, jakou podporu by v případě toho válečného konfliktu dostaly ze strany Ruské federace. Pokud by nebyla přímá, a o tom to stahování těch ruských jednotek trochu svědčí, tak ty realistické odhady z obou stran jsou za 36, max. za 48 hodin ukrajinská vojska dojdou k hranicím Ruské federace, další tažení bude pokračovat podle nich, aby odřízla obě povstalecké republiky od zásobování a pomoci a pak postupně potlačí všechna hnízda odporu.

Takže je tady jeden základní problém, protože je popsáno docela přesně i to zahájení bojů, což se ještě, pokud vím, nikdy nestalo. Spojené státy řekly jasně, čím to začne. Kybernetické útoky – když jsem se díval na internet, tak byly napadeny dvě ukrajinské banky, ale také ukrajinské ministerstvo obrany kybernetickými útoky – a bombardování. To se neděje dnes letecky, ale pomocí křižujících střel, což jsou letadlové bomby, kterým se naprogramuje trasa letu proměnlivá, takže neletí přímo, ale křižují a někdy v tom konci je celkem obtížné odhadnout, odkud původně vyletěly.

Takže události, které byly v Sýrii a v Jugoslávii a na mnohých jiných místech, víme, že není tak velký problém vytvořit záminku, zejména pak, máte-li v té oblasti dostatečné množství žoldnéřů případně jiných podobných jednotek. A když pak válka jednou vypukne, poučení najdeme mimo jiné vedle zásadních pouček i tam, nejlépe to bylo asi formulováno v české muzikálové pohádce Šíleně smutná princezna. Tam například oba králové ve chvíli, kdy mezi jejich zeměmi vypukne válka, králové konstatují: Jakmile válka, jakmile vypukne, už se to nedá zastavit, je to všechno v rukou generálů. Tak si budeme držet palce, aby už nezačala.

A jenom to mé dlouhé povídání vedlo k tomu, abychom si uvědomili, že žijeme ve světě, kde se málo občas nedá virtuální realita rozeznat dlouho od toho, co se děje doopravdy. A teď jsme zažili moment té dlouhé masáže o tom, jak přijde válka v tu a tu hodinu, že je třeba se také připravit na důsledek toho, co všechno se stane, když ta válka nebude. Děkuji.

3 23 hlasy
Hodnocení článku
6 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Georg
Georg
před 9 měsíci

Když čtu p.Baštu s něčím souhlasím s něčím ne. Souhlasím cit.: “Agrese není v jejich zájmu. Měla by devastující dopad na mezinárodní postavení RF a posílení prestiže USA právě na úkor RF. Agrese by vedla k posílení role NATO v Evropě ..”. Nejen z těchto důvodů RF nezaútočí. Důležité je položit si otázku, co by z toho RF… Číst vice »

basos
basos
před 9 měsíci
Odpověď uživateli  Georg

hezke, ale mimo misu, ci places nad spatnym hrobem, a to: Prestiz USA…Americanum je uplne jedno, jestli maji ve svete prestiz ci ne– vzpomen si na PAX AMERICANA, tam se jedna ne o prestiz, ale o velky klacek. Utok na Ukrajinu– je pro Rusy naprosta pitomost, skutecne nemaji zajem davat dohromady – ci… Číst vice »

cablik
cablik
před 9 měsíci

Jo to co se děje tak USA a jejich vládcům vyhovuje mají z pandemie ohromné zisky krize na Ukrajině zase udělala skvělou cenu jejich zkapalněnému plynu. A Rusko potřebuje Čínu kdyby opravdu k něčemu došlo.

Praded
Praded
před 9 měsíci

To já považuji za sebevražedné počínání Ruska. Pane Bašta, Rusko si je toho vědomo a proto se snaží vytvářet i jiné společenství než s Čínou. Protože to by skutečně bylo špatné. Vytvořily z bývalých republik CCCP obrané společenství a budou jistě přibírat další státy. Za RVHP byly Československo a NDR nejprotěžovanější státy. Přes to určití lidé… Číst vice »

basos
basos
před 9 měsíci
Odpověď uživateli  Praded

dedku je fakt zajimave ze Rusove tenkrat nas meli skutecne radi, ac nase legie jim nejen ukradly hezkej kus narodniho – carskeho pokladu, ale zablokovaly celou magistralu. ale mas pravdu, tenkrat nas Rusove nazyvali “nase mala Amerika” sam jsem to tenkrat cetl.Vychodni Nemecko byl malicko jinej pripad, byli sice dobri,… Číst vice »

vaclav
vaclav
před 9 měsíci

Víte co, ať všichni co podporují současný UKRAJINSKÝ REZIM se přihlásí a my je ovezeme na naše náklady do Ukrajiny. A tím to pro nás skončí!!!!!!!!!!