Jak to bylo na Ukrajině – díl I.

Vlkův úvod:

Všichni  mají  plná mluvidla  Ukrajiny. A  toho, jak jí Rusko ubližuje, znásilňuje, omezuje, atd.atd. Však víte. Zažíváte  ten výplach mozků každý  den. Kosa se věnovala  Ukrajině  v roce 2014 a 2015 velmi důkladně  a její  archiv  toho nejpodstatnějšího, co se na Ukrajině  odehrálo, včetně kontextů, ve složce

                             Fakta o Ukrajině

je, dovolím si sebevědomě  tvrdit, jeden z nejobsáhlejší, nejkvalitnějších a nejkompaktnějších, které lze  z ukrajinským událostem na  českém internetu  nalézt vůbec. Na jednom místě.

Nicméně – před pár  dny  mi dorazil mailík od LS následujícího znění:

Ahoj Vlku,

nadržení novináři, kteří se už nemohou dočkat války, nás bombardují zaručenými zprávami z Ukrajiny a slovo válka používají tak často, jakoby se ani nechumelilo.
Většina těch fachidiotů si vůbec neumí představit co slovo válka vůbec znamená.

Je mi z toho už někdy na zvracení.

A upřímně, když vidím a slyším ty zapálené bojovníky (Černochová, Langšádlová, Bartošek, Lipavský, Kolaja, Kolář, Fischer atd.), tak bych je nejradši inzultoval.
Proto si myslím, že by bylo dobré si chronologicky zopakovat, co se vlastně na té Ukrajině stalo.

V příloze zasílám dokument, který jsem napsal v roce 2015.
Ani po těch letech bych na něm nic neměnil.

Je to myslím slušně vyzdrojované..
Bohužel naše cenzura pracuje efektivně, takže některé z odkazů už jsou vymazány nebo různě blokovány.
Pokud je ovšem člověk alespoň částečně gramotný, tak se dá s pomocí vyhledávače zdroj najít.

Pokud by si chtěl tento materiál zveřejnit, tak je ti plně k dispozici.

LS

Chvíli jsem přemýšlel, cos  tím. Pustit na  sklo nebo ne? To je otázka. Kosa  to zcela nezbytně nepotřebuje. Viz Fakta o Ukrajině. Poctivě  říkám, že  tam lze  nalézt  skoro všechno, co budete  číst dnes  a zítra. Ba ještě daleko  více. Na  druhé straně  si jsem vědom dvou  skutečností

-ten archiv Kosy  je dnes už příliš obsáhlý. A hodí se spíš  pro rešeršování některých vybraných  problémů, s Ukrajinou  souvisejících.

-je nejvyšší  čas  si v nějakém kompaktním materiálu ozřejmit, či spíše připomenout, jak to na Ukrajině  všechno začalo, co tomu předcházelo a jak to gradovalo.  Protože ti jedině  a  vždycky  správní dělají,  že jejich ukrajinský letopočet  začal ruským záborem Krymu. Pokud ne ještě později.

Proto konečným rozhodnutím je předložit  vám ve  dvou dílech rekapitulaci ukrajinských událostí od LS ve  dvou dílech. A to včetně obsáhlé faktografie. Takže  vzhůru na  to!

 

UKRAJINSKÁ TRAGÉDIE

Intro

Velice zajímavý pohled na fakticky rozdělenou Ukrajinu publikoval Oleg Bondarčuk 6. 1. 2014 na svém blogu na SME blog. Přináší nám věcný a emocemi nezatížený pohled skrze volební grafy a grafy různých preferencí bez složitého komentáře, které velmi přesně dokumentují faktickou existenci dvou Ukrajin v jedněch hranicích.

Ukrajina sa musí rozdeliť ako Česko-Slovensko1

Ľuďom nezainteresovaným sa to možno nebude zdať, ale Ukrajina je jednotná len na mape. V skutočnosti je etnicky, politicky aj ideologicky rozdelená na dve úplne odlišné polovice. Takto umelo udržiavaná krajina sa nemá šancu pohnúť dopredu bez toho, aby mohli robiť tieto dve polovice nezávislé rozhodnutia.“

Ukrajinská republika získala nezávislost v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu; zároveň je zakládajícím členem Společenství nezávislých států. Ukrajina se dělí na 24 oblastí, dvě města se zvláštním statusem (Kyjev a Sevastopol) a autonomní republiku Krym. V roce 1990 vyhlásila Verchovna rada Ukrajiny (parlament) suverenitu země, nezávislost pak byla oficiálně vyhlášena 24. srpna 1991 při rozpadu Sovětského svazu. Prohlášení nezávislosti bylo potvrzeno referendem o nezávislosti Ukrajiny téhož roku za podpory 90,3 % voličů. Divoký přechod k tržní ekonomice se projevil dramatickým propadem ekonomiky, která se vrátila k růstu až v roce 2000. Divokou privatizaci následoval vzestup oligarchů, kteří se v první fázi rekrutovali z těch struktur, které ovládaly produktovody.

Po prezidentských volbách na konci roku 2004 proběhla v zemi takzvaná Oranžová revoluce, vyvolaná nesouhlasem části veřejnosti s vítězstvím proruského kandidáta, premiéra Viktora Janukovyče. Janukovyč byl nařčen z volebních manipulací a Nejvyšší soud Ukrajiny nařídil výsledky voleb anulovat. V opakovaných volbách vyhrál Viktor Juščenko. Oranžová revoluce ukázala reálné politické rozpory mezi „proevropským“ západem a „proruským“ východem země. V průběhu politické krize v roce 2007 prezident Juščenko rozpustil v dubnu parlament, vyhlásil předčasné volby a pokusil se převzít kontrolu nad jednotkami ministerstva vnitra. Předčasné volby se uskutečnily 30. září 2007. Největší počet hlasů v nich získala Janukovyčova Strana regionů (34 %), těsně za ní se umístil Blok Julije Tymošenkové (31 %). Po dlouhém vyjednávání byla 18. prosince zvolena premiérkou Julija Tymošenková, jejíž blok utvořil koalici s Juščenkovou Naší Ukrajinou; v parlamentu však měl jen těsnou většinu, která se rozpadla 6. června 2008, kdy z koalice vystoupili dva poslanci.2 Vláda Julie Tymošenkové pak definitivně padla 16. září 2008.3 To spustilo novou politickou krizi.

V roce 2010 vyhrál prezidentské volby, tentokrát právoplatně, Viktor Janukovyč s 48 % hlasů. Strana regionů tak získala nejen křeslo premiéra a předsedy jednokomorového parlamentu, ale i post prezidenta. Přestože se Janukovyč prezentoval jako silně proruský kandidát, nakonec dokázal Ukrajinu přiblížit i k Evropské unii (EU), neboť již v polovině roku 2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k podepsání asociační dohody s EU. Byla naděje, že by se Ukrajina tím výrazně přiblížila k budoucímu členství v této organizaci, ale zároveň by se se svými tehdy ještě dobrými vztahy s Ruskem mohla stát i jakýmsi „mostem mezi Východem a Západem“. Vše se ale změnilo po rozhodnutí prezidenta Janukovyče a potažmo i ukrajinské vlády, která jen několik dní před připravovaným summitem Východního partnerství ve Vilniusu pozastavila 21. listopadu 2013 s ohledem k obtížné finanční situaci země (a Ruskem nabízené pomoci) přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, neboť Janukovyč označil tuto dohodu za zatím ekonomicky nevýhodnou pro Ukrajinu.4

Pouhý den poté, v pátek 22. listopadu 2013, zaplavila Kyjev a západní část Ukrajiny vlna demonstrací. Před Vánoci 2013 se na největší manifestaci na hlavním kyjevském náměstí sešlo až 200 tisíc lidí a série protestů, která je známá pod názvem Euromajdan, se přenesla i do některých dalších ukrajinských měst.5 V prosinci 2013 odmítla Evropská komise, což je exekutivní orgán EU, poskytnout Ukrajině několikamiliardový balík pomoci výměnou za podpis asociační dohody.6 V lednu 2014 začala situace eskalovat poté, co povstalci použili střelné zbraně proti pořádkovým složkám a na ulicích se objevili první mrtví.7 Od 18. února 2014 již nepokoje přerostly v ozbrojené střety a prezident Janukovyč uprchl po nezdařeném vyjednávání s opozicí (navzdory účasti ministrů zahraničí Německa a Francie) a dalších dramatických událostech dne 22. února s pomocí Ruska ze země.

Expozice

Ukrajinský fašismus a ukrajinský ultranacionalismus není žádným kremelským propagandistickým mýtem, ale realitou Západní Ukrajiny/Haliče posledních několika desítek let. Tomuto fenoménu se ve své práci „The Return of the Ukrainian Far Right: The Case of VO Svoboda”,8 věnuje Ruth Wodak a John E. Richardson. Také americký univerzitní web History News Network, který se zabývá zasazováním aktuálních událostí do dějinné perspektivy – bez emocí a černobílého vidění situace – nedávno publikoval materiál s názvem: „Why the Revival of Nationalist Myths in Ukraine Should Alarm Us”, “Proč by nás měl znepokojovat návrat nacionalistických mýtů na Ukrajině“.9 Kvalitním domácím pramenem k této problematice je kniha Bohuše Chňoupka Banderovci.10

Ukrajinští ultranacionalisté mají v oblibě nacistické symboly, se kterými vyrážejí zcela běžně na svoje demonstrace.11 Jedná se o tyto symboly:

14. granátnická divize SS (1. ukrajinská) (německy 14. Waffen Grenadier Division der SS (galizische Nr.1), před rokem 1944 nazývaná 14. dobrovolnická divize „Halič“ (německy 14. SS-Freiwilligen Division „Galizien“)12

2. tanková divize SS „Das Reich.13 Znak „Wolfsangel“ označený také jako vlčí hák byl původně pohanským talismanem s magickou silou odhánějící vlky. Jako symbol jej v 15. století používali méně pověrčiví rolníci v období povstání proti žoldákům německých knížat. Z tohoto důvodu byl později považován fašistickou diktaturou za symbol svobody a nezávislosti.

Tento znak v mírně modifikované formě převzal a používá batalion Azov,14 který se nikdy netajil svojí nákloností k fašismu.15

Rok před tím, než se na „Euromajdanu“ začalo schylovat k zapalování pneumatik, autobusů, budov a policistů se v Usnesení Evropského parlamentu z 13. prosince 2012 k situaci na Ukrajině16 uvádělo, že Evropský parlament je „znepokojen stále rozšířenějšími nacionalistickými náladami na Ukrajině, které vyústily v podporu politické straně Svoboda, jež se dostala do parlamentu jako jedna ze dvou nových stran; připomíná, že rasistické, antisemitistické a xenofobní postoje jsou v rozporu se základními hodnotami a zásadami EU, a proto vyzývá prodemokratické strany, aby se s touto politickou stranou nespojovaly a nepodporovaly ji ani nevytvářely koalice s touto stranou“. To znamená, že minimálně všichni evropští poslanci byli s velkým předstihem velmi dobře informováni o tomto ukrajinském specifiku a jejich pozdější popírání existence ukrajinského fašismu a ultranacionalismu bylo ryze účelové. Pokud se tedy později tvářili, že nic jako ukrajinský fašismus nebo ultranacionalismus neexistuje, tak jsou možná jen dvě vysvětlení. Buď podstoupili bruselští poslanci hromadnou lobotomii nebo se toto jejich popírání stalo součástí informační války proti Rusku. Ukrajinská strana Svoboda získala ve volbách v roce 2012 obzvláště v západní části Ukrajiny velmi silné postavení.17

Tyto volby potvrdily definitivní rozdělení země na východní a západní část.

Kolize

Na ukrajinskou scénu poté, co se nepodařilo oranžovou revolucí trvale zakotvit tuto strategicky důležitou postsovětskou republiku do protiruského euroatlantickému valu, přichází na ukrajinskou politickou scénu nová politická strana Made in Germany. Tímto trumfem německé politiky na Ukrajině se měl stát Vitalij Kličko a jeho strana UDAR.18 Kličko byl mezi listopadem 2012 a říjnem 2013 častým hostem německého ministra zahraničí Guida Westerwelleho. Kancléřka Angela Merkelová dokonce Klička doporučila jako budoucího ukrajinského prezidenta. UDAR (Ukrajinská demokratická aliance za reformy: počáteční písmena tvoří slovo „úder“ a sugerují klientovu profesi i odhodlání) vznikla  v roce 2012 v Německu, a podle webové stránky předního křesťanskodemokratického politika a člena předsednictva konzervativní frakce v Evropském parlamentu Wernera Jostmeiera se tak stalo z pověření (sic!) Nadace Konrada Adenauera (KAS), myšlenkové fabriky CDU. Tato věta sice mezitím z jeho webu zmizela, nicméně fakt, že se centrála nadace stala pro ukrajinského šampióna od jisté doby druhým domovem, není v Německu žádným tajemstvím. Mezi hlavní partnery a sponzory Kličkovy strany patří International Republican Institute (IRI), National Democratic Institute (NDI), Christlich Demokratische Union Deutschlands (CDU).19

Hlavním reprezentantem IRI  byl  senátor John McCain. V čele NDI stojí Madeleine Albrightová. Po jejím boku najdeme kromě jiných osvědčených přátel barevných revolucí Harriet C. Babbittovou z Global Water Challange (GWC) s hlavním zaměřením na Balkán a Latinskou Ameriku nebo třeba senátora Thomase A. Daschleho, spojeného mimo jiné s Center for American Progress (CAP), specialistu na ekonomii a zastánce vojenského útoku na Sýrii.

Asociační dohoda s EU – likvidace posledních zbytků konkurenceschopnosti ukrajinské ekonomiky.

Kyjev pod tlakem hrozícího bankrotu země odmítl 21. 11. 2014 podepsat na summitu ve Vilniusu nevýhodnou asociační dohodu,20 která by znamenala pro Ukrajinu pouze další problémy a ekonomickou šokovou terapii. Výše zmíněný summit Ukrajina – EU byl ze strany Evropské unie trestuhodně špatně připraven. Asociační dohoda byla sepsána až hrozivě nevýhodně pro Ukrajinu a jako bonus přinášela výrazná omezení pro jediný konkurenceschopný sektor ukrajinské ekonomiky, kterým bylo zemědělství.21 Neobsahovala ani příslib odstranění vízové povinnosti, natož hospodářské pomoci zemi, která stála a stále stojí před bankrotem. Přitom volný vstup levného a často i kvalitnějšího unijního zboží by přes volnou hranici s Ruskem ničil nejen ukrajinskou výrobu, ale i ruskou – což vedlo Moskvu k varováním, že svoji obchodní hranici s Ukrajinou uzavře. To vše v situaci, kdy statistiky říkaly, že závislost Ukrajiny na obchodu s Ruskem je vyšší než na obchodu s Evropskou unií. Už před summitem ve Vilniusu tak byla pro ukrajinskou vládu matematika jasná: Kyjev potřebuje 160 miliard eur a Evropská unie nabídla pomoc ve formě půjčky ve výši 620 milionů eur.22 V takovéto situaci by asociační dohodu nepodepsal žádný trochu odpovědný státník.

Teprve v této chvíli, když summit Ukrajina – EU selhal, přišla Moskva s nabídkou půjčky 15 miliard dolarů a nižší cenou za plyn Kyjevu.23

V situaci prakticky prázdné státní pokladny byla volba vlády Mykoly Azarova jasná.

Na jednání tehdejšího českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka s jeho arménským protějškem podle záznamu z Poslanecké sněmovny ČR zaznělo toto: „My jako Arménie potřebujeme držet vztahy s Ruskem z důvodů strategických. A snad vám nemusím vysvětlovat, že Arménie v pozici, ve které je, si nemůže dovolit přetnout vztahy s Ruskem. A jestliže nás Evropa postavila před otázku buď a nebo, tak jsme nebyli schopni Rusko useknout, podepsat asociační dohodu. To prostě v naší zemi strategicky nebylo možné provést. A nám je to líto, chtěli jsme mít vztahy na obě strany. Právě ta situace způsobila, že rozhovory Arménie o asociační dohodě ztroskotaly. Podobně je to na Ukrajině“

Rozuměl tehdy český ministr tomu, co mu říká jeho arménský protějšek?

Ten, kdo postavil Ukrajince do neřešitelné situace, byl Brusel ne Moskva.

21. listopadu 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, kterou prezident Janukovyč označil jako „pro Ukrajinu zatím nevýhodnou“, propukla několikaměsíční série protestů. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyče, podepsání asociační dohody s EU a propuštění bývalé premiérky Julije Tymošenkové z vazby.

Pravděpodobným původním organizátorem prvotního protestu byl Mustafa Nayem, afghánský muslim žijící na Ukrajině.24 V noci 21. listopadu, první den protestů, se spontánně sešlo asi 2000 lidí.25 24. listopadu se na kyjevském náměstí Nezávislosti sešlo 100 až 200 tisíc lidí.26 Protesty pokračovaly s různou intenzitou celý prosinec. Lidé se scházeli na náměstí každé odpoledne a protestovali proti vládě a prezidentovi. 8. ledna 2014 zakázal kyjevský správní soud pořádání demonstrací v centru města až do 8. Března. 21. ledna pak vešly v platnost zákony (přijaté 16. 1.) kriminalizující protesty, ukládající tvrdé tresty jejich účastníkům a usnadňující zbavování poslanců imunity i jejich trestní stíhání v nepřítomnosti (namířeno proti opozičním poslancům, kteří protesty podporovali).

Karty byly rozdány a Majdan vypukl naplno. V Kyjevě neprobíhal ovšem jenom Majdan, ale i Antimajdan,27 o kterém naše média ostentativně mlčela nebo nám přinášela pouze záběry na bezzubé babičky, které bychom určitě podporovat nechtěli. Lidé podporující svobodně zvoleného prezidenta se scházeli také pravidelně na svých shromážděních.

Do protestů na Majdanu se však aktivně zapojili evropští a američtí politici, kteří dále rozdmýchávali odpor proti legálně zvolenému prezidentovi. Americký senátor John McCain z pódia deklamoval: „Svobodný svět je s vámi. Amerika je s vámi. Já jsem s vámi!“28 (A pak to samé ukrajinsky, jako správná rockstar na koncertě.) Říkal to už Iráčanům, Libyjcům, v létě 2013 i syrským rebelům. Ani jeden z těchto států už de facto neexistuje. Zbyly jen rozvaliny, v nichž se střílí, vybuchují bomby a umírají lidé. Náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová také navštívila Majdan. V doprovodu svých bodyguardů a amerického velvyslance na Ukrajině začala promrzlým lidem z igelitky rozdávat sušenky a bonbóny i na chléb došlo. „Hello, jsem z Ameriky, a tohle je pro vás…“ A zblbnutí lidé vděčně přijímali…29

Zkusme zapomenout na západní politiku dvojího metru a zkusme si, byť jen na vteřinu představit, jak zpíval John Lenon „IMAGINE“, ruského (nebo čínského nebo jakéhokoli „jiného“) politika třeba mezi demonstranty z Occupy Wall Street. Nebo v Praze na Václaváku na odborářské demonstraci proti vládě. Nebo… Co všechno by asi tak následovalo?

Velmi přesně vystihuje situaci tento vtip kolující po internetu:

Jednou se takhle na ukrajinském náměstí Nezávislosti shromáždili… Velvyslanci USA, Francie, Španělska, Německa, Dánska, představitelka vlády USA Victoria Nuland, senátoři USA Chris Murphy a John McCain, ministr zahraničí Německa Guido Westerwelle, ministr zahraničí Nizozemska Frans Timmermans, vrchní komisařka pro zahraniční vztahy a bezpečnost EU Catherine Ashton, bývalý prezident Gruzie Mikhail Saakashvili, europoslanec Jacek Protasiewicz, litevský ministr zahraničí Linas Odkazevičius, mluvčí litevského parlamentu Loreta Grauzhinene, bývalý premiér Polska Jaroslaw Kaczynski, český poslanec Karel Schwarzenberg, český senátor, bývalý komunista a agent STB30 „Plavec“, nyní europoslanec Jaromír Štětina a společně obvinili Rusko ze zasahování do vnitřních věcí Ukrajiny.“

Západní politici nereálnými sliby rozdráždily shromážděné davy do běla. Protesty proti svobodně a legálně zvolené vládě a prezidentovi se naplno rozběhly. Vše směřovalo nezadržitelně ke konfrontaci. Vláda ovšem nijak nereagovala a tak, na konci ledna, po počátečním vzepětí, Kyjevanů na náměstí ubývalo. Zpravodaj České televize Miroslav Karas, povolaný do Kyjeva z Moskvy, bezelstně divákům ČT sdělil, že v Kyjevě je klid, nic se neděje a že kromě části náměstí a jedné blízké ulice běží v Kyjevě normální život. Protestujících je podle jeho odhadu maximálně tři až pět tisíc. Diváci ČT už tohoto „zpravodaje“ z Kyjeva na obrazovce víckrát nespatřili. Byla to jeho první a zároveň poslední reportáž z revolučního Kyjeva.

Pár dní poté se na scéně objevují „noví“ demonstranti, kteří už na Majdanu tráví celý den a noc. Proti předchozím demonstracím, na které lidé vyráželi odpoledne po zaměstnání je to velký rozdíl. I podle Kyjevanů se jednalo o lidi hlavně ze západní Ukrajiny, kteří brali svůj pobyt na majdanu jako slušně placenou brigádu.

Protesty začaly mít politický dopad 28. ledna, kdy parlament zrušil výše zmíněné zákony omezující práva shromažďování a zároveň podal demisi premiér Mykola Azarov.31 Ukrajinský parlament zrušil devět z dvanácti kritizovaných zákonů a prezident přijal rezignaci premiéra Mykoly Azarova výměnou za vyklizení obsazených budov. Zákony byly zrušeny, Azarov podal demisi, ovšem demonstranti obsazené budovy nevyklidili. Den poté prošel parlamentem zákon o amnestii pro kriminalizované demonstranty, ovšem prezident podmínil jeho podepsání odchodem protestujících ze středu Kyjeva, radnice, sídla odborů, dvou ministerstev a Náměstí nezávislosti. Ani to demonstranti neudělali.

Na scéně se objevil Pravý sektor. Pasivita policie dráždila americké sponzory převratu, kteří do politických změn na Ukrajině již vložili 5 miliard dolarů,32 ze všeho nejvíce a tak bylo třeba nasadit na Majdan nové, radikální síly. Došlo k prvním střetům a útokům na policisty, kteří stáli neozbrojeni a měli jediný úkol: držet formaci a nezavdat příčinu k agresi. Začínají masivní útoky Molotovovými koktejly33 na pasivně stojící policii.34 Pro západní mainstream byli tito zranění a mrtví policisté klasické bezcenné oběti, které nestojí za zmínku. Do pasivních policejních formací vjíždí buldozer,35 zde byl použit stejný scénář jako při „Buldozerové revoluci“ v roce 2000 při demonstracích v Bělehradě.36 Přese všechny brutální útoky na policii však stále nedochází ke konfrontaci. Policie stále pouze stojí, drží formaci, nechá se zapalovat a masakrovat dlažebními kostkami.

K další eskalaci je třeba přinést nejvyšší oběť.

Každá několik týdnů či dokonce měsíců trvající manifestace akumuluje radikalismus. Přitahuje extremisty všech barev, například české hooligans Slávie,37 kteří nerozumí kompromisům. Obecně platí, že každý uzavřený kompromis je pro extremisty pouze odrazovým můstkem pro další radikalizaci požadavků. Když Viktor Janukovyč dodržel dohodu s opozičními vůdci a stát propustil zatčené manifestanty, místo vyklizení náměstí a dohod v parlamentu zaútočili 18. února 2014 demonstranti na policii chránící parlament. A na čele útočících bojůvek byli politici hlásící k odkazu banderovců a ukrajinští neonacisté.38

Tehdy začali umírat lidé. 16. 2. opoziční aktivisté vyklidili radnici a další budovy požadované výměnou za prezidentův podpis amnestie. Rusko se zaručilo půjčit Ukrajině 2 miliardy dolarů. 18. 2. zažehl násilí pokus demonstrantů vniknout do parlamentu, kde poté opoziční poslanci blokovali jednání kvůli neochotě vládních poslanců zařadit do programu jednání o reformě ústavy. Aktivisté též vyplenili kyjevské sídlo vládní Strany regionů. Tutéž noc demonstranti vyplenili místní sídla ukrajinské kontrarozvědky a centrálu policie i prokuratury ve Lvově. 19. února vyhlásil zastupitelský orgán Lvovské oblasti nezávislost na ukrajinské vládě a nová lvovská vláda převzala kontrolu nad tamějšími úřady. Lvovským premiérem se stal Petro Kolodyj.39 Po Lvově vyhlásila nezávislost i Zakarpatská oblast.40 Různé protivládní síly dobily významné objekty i v některých dalších oblastech, například v Ternopilu či Ivano-Frankivsku.41

Střelba na Majdanu – útok režimního Berkutu nebo opoziční provokace? Střelba do demonstrantů, tento násilný event, působil jako katalyzátor dalšího dění. Od samého počátku se ze střelby obviňovaly obě dvě strany. I přes velmi pochybné důkazy, dal Západ, alias demokratické společenství,přednost verzi, která připisuje veškerou vinu za krveprolití příslušníkům Berkutu. Pravda byla ale nejspíš jiná.

Už 12. 2. 2014 přinesly Novinky. cz článek založený na reportáži BBC, ve kterém se ke střelbě do policistů z budovy konzervatoře přiznal jeden z demonstrantů.42 Střelbu do demonstrantů z hotelu Ukrajina, který v tu dobu ovládala opozice a nikdo neprověřený se nedostal dovnitř, natočil i štáb BBC.43 Střelba z hotelu se objevuje od času 7:00. Střelbu popisuje i materiál RT.44

25. 2. 2014 se odehrál zajímavý telefonní rozhovor45 šéfky unijní diplomacie Catherine Ashtonové s estonským ministrem zahraničí Urmasem Paetem. „Jsme stále více přesvědčeni o tom, že za snajpery nestál Janukovyč, ale někdo z nové koalice,“ říká mimo jiné (cca od 8:30 minuty) Paet. A Ashtonová na to: „Myslím, že to musíme vyšetřit. Myslím, že jsem to nevěděla, je to zajímavé. Páni!“ Paet v něm mimo jiné podotýká, že lékařka, která ošetřovala oběti odstřelovačů, mu tvrdila, že demonstranti i policisté byli zasaženi stejnými lidmi a stejnými kulkami a se stejným odstřelovačským „rukopisem“. „Jo, no to je hrozné,“ Ashtonová na to. „Znepokojuje mě, že nová koalice nechce vyšetřit, co se doopravdy stalo,“ pokračuje Paet.

Estonský ministr pravost záznamu potvrdil.46 Později se svoje vyjádření snažil zlehčit tvrzením,47 že baronce Ashtonové „jen sděloval“, co den předtím slyšel v Kyjevě a že cílem jeho slov v žádném případě nebyla snaha svést vinu za násilí na opozici.

26. 1. 2015 přinesla kyjevská tisková kancelář UNIAN informaci, že podle vyšetřování policie, první oběti na Majdanu nebyli zastřeleni policií.48

12. 10. 2015 kyjevský provládní web Politnavigator přinesl informaci, že Porošenkova prokuratura zahajuje stíhání poslanců ultranacionalistické strany Svoboda v souvislosti se střelbou do demonstrantů. 49 50

Po krvavých srážkách, které se odehrály v průběhu 20. února, se situace mírně uklidnila. V pátek 21. února pokračovala jednání o dohodě mezi ukrajinskou vládou a opozicí, při čemž asistovali polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski, spolu s kolegy z Francie Laurentem Fabiusem a Německa Frankem Steinmeierem, ruským ombudsmanem Vladimirem Lukinem a ruským velvyslancem Michailem Zurabovem.51 V průběhu dne byla podepsána dohoda o návratu k ústavě z roku 2004, vytvoření prozatímní vlády, vyhlášení všeobecné amnestie pro demonstranty a zdržení se násilí na obou stranách, což následně potvrdil německý ministr zahraničních věcí Steinmeier. Součástí dohody bylo rovněž vytvoření nových volebních zákonů. Dohoda nebyla ze strany opozice nikdy dodržena a její dodržení nebylo ze strany EU, která se na jejím uzavření podílela, nikdy vyžadováno nebo nějak sankcionováno.

Na uzavření dohody mezi opozicí a prezidentem reagovala velmi podrážděně Victoria Nulandová v telefonickém rozhovoru s americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffrey Pyattem se vyjádřila o dohodě a o úloze EU ve zprostředkování této dohody zcela jasně: „Fuck the EU“.52 Je zvláštní, že ani toto Fuck the EU ani odhalené odposlouchávání, kancléřky Merkelové a ostatních politiků EU, prováděné americkou NSA, nestačilo  na přehodnocení přístupu těchto politiků k USA jako ke strategickému partnerovi.

KRIZE

Situace se i přes několik mrtvých na obou stranách konfliktu zdála spět ke smírnému konci. Bohužel následující večer 21. 2. 2014 se na Majdanu konala panychida za mrtvé, na které vystoupil Vitalij Kličko, který shromážděným občanům oznámil uzavření dohody s prezidentem Janukovyčem. Přerušil ho ovšem Vladimír Parasjuk, který v hysterickém výstupu obvinil politiky, kteří dohodu podepsali, ze zrady národních zájmů a zavelel k odmítnutí dohody a k útoku na parlament a lynčování prezidenta.53 Kličko a ostatní politici se nezmohli ani na slovo a zůstali zcela paralyzováni z obavy, aby se oni sami nestali terčem lynčování. Nejradikálnější bojůvky vyrazily obsadit parlament. K výraznému zlomu v situaci došlo 22. února. Nedlouho poté co prezident Janukovyč odpoledne oznámil, že nehodlá rezignovat, parlament jej odvolal z funkce a vyhlásil nové prezidentské volby na 25. květen.54 Později se Janukovyč s několika dalšími vysoce postavenými politiky pokusil zemi opustit, ale pohraniční stráž a obsluha letiště v Doněcku jim v tom napřed zabránila.55 Nakonec se Janukovyčovi podařilo uprchnout z Ukrajiny přes Krym do Rostova na Donu v Rusku. 23. února již měl veškerou moc v rukou šéf parlamentu Oleksandr Turčynov.

Bohužel prvním krokem mocí opojeného nového parlamentu bylo schválení zrušení zákona, který od roku 2012 umožňoval národnostním menšinám (převážně ruským) využívat jejich jazyk v úředním styku.56 Zrušení tohoto zákona však posléze vetoval úřadující prezident Turčynov, a zákon tak zůstal v platnosti.57 Ovšem džin nenávisti a národnostní nesnášenlivosti už byl vypuštěn z láhve.

PERIPETIE

V celém kontextu ukrajinské a krymské krize je zvláště pozoruhodná informace, že už 5. září 2013 vypsal „Department of the Navy“ tedy americké námořnictvo, několik tendrů na rekonstrukce budov v Sevastopolu.58

Po násilném převratu v Kyjevě vypukly na východě a jihovýchodě země a také na Krymu protesty proti nové ukrajinské vládě. Na Krymu, kde je většina obyvatelstva ruskojazyčná, zavládla silná proruská nálada. Krymský parlament opakovaně prohlásil, že je připraven kvůli událostem v Kyjevě toto autonomní území odtrhnout od Ukrajiny a přičlenit ho k Rusku. V reakci na události demonstrovali i proruští aktivisté na podporu Janukovyče v Doněcku, Charkově, Oděse, Dněpropetrovsku, na Krymu a v dalších městech na východě a jihu země. V Doněcku se koncem února sešlo asi 10 000 lidí.59

Dne 27. února obsadili parlament proruští ozbrojenci a vztyčili ruské vlajky.60 Rada ministrů Autonomní republiky Krym (vláda republiky) po tomto kroku rezignovala. Následně došlo k volbě nové vlády.61 Nová vláda byla prorusky orientovaná a jedním z jejích prvních kroků bylo, že neuznala legitimitu prozápadní vlády v Kyjevě, která vzešla z ozbrojeného převratu během Euromajdanu.62 Vzápětí oznámila vláda v Simferopolu záměr připojení Krymu k Ruské federaci.63

zpracoval LS, zdroj Kosa Zostra, pokračování ještě dnes

Zdroje:

1 BONDARČUK, O. Ukrajina sa musí rozdeliť ako Česko-Slovensko. In: SME.sk [online]. 6. 1. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://bondarcuk.blog.sme.sk/c/345879/Ukrajina-sa-musi-rozdelit-ako-Cesko-Slovensko.html

2 NEWSRU.UA. Демократичної коаліції більше немає. Рибаков і Бут заявили про вихід. In: NEWSRU.UA [online]. 6. 6. 2008 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://newsru.ua/ukraine/06jun2008/vyhid.html

3 REUTERS. Ukrajinská vláda padla. Ustojí Tymošenková krizi? In: Aktuálně.cz [online]. 16. 9. 2008 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ukrajinska-vlada-padla-ustoji-tymosenkova-krizi/r~i:article:616638/

4 KEJLOVÁ, T. Ukrajina utnula přípravy asociační dohody s EU. Tymošenkovou nepustí. In: ceskatelevize.cz [online]. 21. 11. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1063700-ukrajina-utnula-pripravy-asociacni-dohody-s-eu-tymosenkovou-nepusti

5 ČTK. Řež na Ukrajině: Protivládní demonstrace v Kyjevě provázely násilnosti. In: eurozpravy.cz [online]. 19. 1. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/85778-rez-na-ukrajine-protivladni-demonstrace-v-kyjeve-provazely-nasilnosti/

6 ČTK, han. Ukrajinský prezident Janukovyč chce podepsat dohodu s EU, tvrdí šéfka evropské diplomacie. In: ihned.cz [online]. 12. 12. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/c1-61437210-ashtonova-janukovyc-asociacni-dohoda-eu

7 ČVT. Připravujeme humanitární pomoc na Ukrajinu. In: clovekvtisni.cz [online]. 20. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/pripravujeme-humanitarni-pomoc-na-ukrajinu

8 WODAK, R, RICHARDSON, J. E. The Return of the Ukrainian Far Right: The Case of VO Svoboda. In: academia.edu [online]. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://www.academia.edu/2481420/_The_Return_of_the_Ukrainian_Far_Right_The_Case_of_VO_Svoboda_in_Ruth_Wodak_and_John_E._Richardson_eds._Analyzing_Fascist_Discourse_European_Fascism_in_Talk_and_Text_London_and_New_York_Routledge_2013_228-255

9 AMAR, T.C., RUDLING, P.A. Why the Revival of Nationalist Myths in Ukraine Should Alarm Us. In: historynewsnetwork.org [online]. 19. 5. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://historynewsnetwork.org/article/155618

10 CHŇOUPEK, B. Banderovci. Praha: Futura 2015, 512 s. ISBN 978-80-88035-04-6

11 Ukraine Lviv Maidanfaschisten beim jährlichen Gedenkmarsch an die SS Galizien. In: Youtube [online]. Zveřejněno 27. 4. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=yRYCOrpzbnA

12 14. granátnická divize SS (1. ukrajinská). Wikipedia.org [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/14._gran%C3%A1tnick%C3%A1_divize_SS_(1._ukrajinsk%C3%A1)

13 2. tanková divize SS „Das Reich. Wikipedia.org [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/2._tankov%C3%A1_divize_SS_%E2%80%9EDas_Reich%E2%80%9C

14 Batalion Azov. Wikipedia.org [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Batalion_Azov

15 MÁNERT, O. Batalion Azov. Bojovníci ve stínu vlčí runy vytáhli do války o Donbas. In: idnes.cz [online]. 29. 6. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/profil-batalion-azov-ukrajina-separatiste-fjh-/zahranicni.aspx?c=A140625_145015_zahranicni_ert

16 Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2012 o situaci na Ukrajině (2012/2889(RSP)). Europarl.europa.eu [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2012-0507+0+DOC+XML+V0//CS

17 Svoboda’s results in the 2012 elections. Wikipedia.org [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Svoboda_%28political_party%29#/media/File:Svoboda-2012.png

18 УДАР (Український Демократичний Альянс за Реформи) Віталія Кличка. Klitchko.org [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://klichko.org/home/

19 Партнери. Klitchko.org [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://klichko.org/about/partners/

20 NOVINKY, ČTK. Ukrajina odmítla asociační dohodu, aby získala od EU více. In: novinky.cz [online]. 22. 11. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/320067-ukrajina-odmitla-asociacni-dohodu-aby-ziskala-od-eu-vice.html

21 MAIER, M. Ukraine: Der ruinöse Lockruf des Westens. In: contra-magazin.com [online]. 8. 8. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.contra-magazin.com/2015/08/ukraine-der-ruinoese-lockruf-des-westens/

22 PL. EU odmítla dát peníze Ukrajině. Co měl Janukovyč dělat? ptá se Klausův exporadce Haas. In: Parlamentnilisty.cz [online]. 21. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/EU-odmitla-dat-penize-Ukrajine-Co-mel-Janukovyc-delat-pta-se-Klausuv-exporadce-Haas-304715

23 INTERFAX. Россия даст Украине $15 млрд и снизит цену газа на треть. In: Interfax.ru [online]. 17. 12. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.interfax.ru/business/347393

24 SNYDER, T. Ukraine: The Haze of Propaganda. In: nybooks.com [online]. 1. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.nybooks.com/blogs/nyrblog/2014/mar/01/ukraine-haze-propaganda/

25 BRENNAN, Ch, Ukraine Opposition Protests Europe U-Turn. In: themoscowtimes.com [online]. 22. 11. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.themoscowtimes.com/business/article/ukraine-opposition-protests-europe-u-turn/490110.html

26 SUKHOV, O. Ukrainian Protests Compared to 2004 Orange Revolution. In: themoscowtimes.com [online]. 26. 11. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.themoscowtimes.com/news/article/ukrainian-protests-compared-to-2004-orange-revolution/490205.html

27 LENTA.RU. В Киеве начался «анти-Майдан. In: lenta.ru [online]. 14. 12. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://lenta.ru/news/2013/12/14/antimaidan/

28 REUTERS. Sen. John McCain to Ukrainian protesters: ‚This is your moment‘. In: Youtube [online]. Zveřejněno 15. 12. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=jLcHkBv_Umw

29 REUTERS. Victoria Nuland (Mrs. Robert Kagan), Assistant Secretary State of Ukraine. In: Youtube [online]. Zveřejněno 2. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=SVs2tcSyyuA

30 SEMÍN, M. Poselství srpna 1968: Jaromír Štětina rozvraceč KSČ nebo hrdý neonácek? In: protiproud [online]. 21. 8. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1894-poselstvi-srpna-1968-jaromir-stetina-rozvracec-ksc-nebo-hrdy-neonacek-plavec-ve-stinu-kgb-preverbovan-jeste-pred-velkou-sametovou-jak-vecny-bolsevik-doplaval-az-k-nove-evrope.htm

31 PAVLÍČEK, T. Demise Azarova nestačí. Musí odejít i prezident Janukovyč, volá Kličko. In: lidovky.cz [online]. 28. 1. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://www.lidovky.cz/janukovyc-prijal-demisi-vlady-parlament-zrusil-kontroverzni-zakony-12n-/zpravy-svet.aspx?c=A140128_093435_ln_zahranici_msl

32 Victoria Nuland’s Admits Washington Has Spent $5 Billion to „Subvert Ukraine“. In: Youtube [online]. Zveřejněno 9. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=U2fYcHLouXY

33 RT. Riots Rekindled: New video of Kiev protesters pelting stones & molotov cocktails at police. In: Youtube [online]. Zveřejněno 18. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=xCl5F043ClM

34 RT. Cops on fire as Molotov cocktails flare, flash and bang over Kiev. In: Youtube [online]. Zveřejněno 22. 1. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=wEKviJYIlJ4

35 RT. Video: Kiev protesters drive bulldozer towards police cordon. In: Youtube [online]. Zveřejněno 1. 12. 2013 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=xhbzhrfY1Lo nebo https://www.youtube.com/watch?v=qtqQeJ315nw

36 KIB. Is there a Colour Revolution for Russia in the making? In: kib.be [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://kib.be/articles/658/is-there-a-colour-revolution-for-russia-in-the-making

37 NOVINKY.CZ. Čeští hooligans odjeli tajně bojovat do Kyjeva. In: novinky.cz [online]. 5. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://www.novinky.cz/domaci/329478-cesti-hooligans-odjeli-tajne-bojovat-do-kyjeva.html

38 BBC NEWSNIGHT. Neo-Nazi threat in new Ukraine:NEWSNIGHT In: Youtube [online]. Zveřejněno 28. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=5SBo0akeDMY

39 ŽILKOVÁ, V. Ukrajina se štěpí. Lvov má vlastní vládu, Krym chce k Rusku. In: idnes.cz [online]. 19. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozdelena-ukrajina-lvov-a-krym-dzr-/zahranicni.aspx?c=A140219_152517_zahranicni_vez

40 JUST, J., MALACHOVSKÁ, A. Po Lvově vyhlásilo nezávislost Zakarpatsko. In: Aktuálně.cz [online]. 19. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/po-lvove-vyhlasilo-nezavislost-zakarpatsko/r~b4e02dba9a5311e3a8fa002590604f2e/

41 ŽILKOVÁ, V. Ukrajina se štěpí. Lvov má vlastní vládu, Krym chce k Rusku. In: idnes.cz [online]. 19. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozdelena-ukrajina-lvov-a-krym-dzr-/zahranicni.aspx?c=A140219_152517_zahranicni_vez

42 NOVINKY. Na Majdanu jsem začal ostřelovat policisty, přiznal se demonstrant. In: novinky.cz [online]. 12. 2. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/361502-na-majdanu-jsem-zacal-ostrelovat-policisty-priznal-se-demonstrant.html

43 BBC NEWSNIGHT. Under sniper fire – the unseen footage from Kiev. NEWSNIGHT. In: Youtube [online]. Zveřejněno 28. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Qg3R_BSz0Cc

44 RT. RT correspondent recalls sniper-fire experience in Kiev, Ukraine. In: Youtube [online]. Zveřejněno 6. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=YuNT01JmfLw

45 Breaking: Estonian Foreign Minister Urmas Paet and Catherine Ashton discuss Ukraine over the phone. In: Youtube [online]. Zveřejněno 5. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=ZEgJ0oo3OA8

46 RT. Kiev snipers hired by Maidan leaders – leaked EU’s Ashton phone tape. In: rt.com [online]. 29. 12. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.rt.com/news/ashton-maidan-snipers-estonia-946/

47 PRESS DEPARTMENT. Republic of Estonia, Ministry of Foreign Affairs. Regarding the telephone conversation between Foreign Minister Paet and EU High Representative for Foreign Affairs Catherine Ashton. Vm.ee [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://www.vm.ee/en/news/regarding-telephone-conversation-between-foreign-minister-paet-and-eu-high-representative

48 UNIAN. Maidan activists Nihoian and Zhiznevskiy ‘not killed by police’. In: unian.info [online]. 26. 1. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.unian.info/society/1036260-maidan-activists-nihoian-and-zhiznevskiy-not-killed-by-police.html

49 RJABOV, M. Порошенко нанёс удар украинским националистам ниже пояса. In: politnavigator.net [online]. 12. 10. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.politnavigator.net/poroshenko-nanjos-udar-ukrainskim-nacionalistam-nizhe-poyasa.html?utm_campaign=transit&utm_source=mirtesen&utm_medium=news&from=mirtesen

50 KARPENKO, M. Неожиданный поворот: Тягнибоковцы подозреваются в расстрелах на Майдане. In: politnavigator.net [online]. 12. 10. 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.politnavigator.net/neozhidannyjj-povorot-tyagnibokovcy-podozrevayutsya-v-rasstrelakh-na-majjdane.html

51 TRACHTOVÁ, Z. Drsná jednání v Kyjevě. Všichni zemřete, varoval polský ministr. In: idnes.cz [online]. 21. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/sef-polske-diplomacie-sikorski-presvedcuje-opozici-k-podpisu-dohody-1jk-/zahranicni.aspx?c=A140221_195708_zahranicni_zt#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main

52 „Fuck the EU! – Exactly!“ – Victoria Nuland & Geoffrey Pyatt. In: Youtube [online]. Zveřejněno 6. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=CL_GShyGv3o nebo https://www.youtube.com/watch?v=KIvRljAaNgg

53 HROMADSKE.TV. Владимир Парасюк Якщо не буде вимоги відставки, ми підем на штурм — сотник. In: Youtube [online]. Zveřejněno 21. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=4ys0FDfXQak

54 DORAZÍN, M. Ukrajinský parlament odvolal prezidenta Janukovyče a vyhlásil nové volby. In: rozhlas.cz [online]. 22. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/sledovali-jsme-online-ukrajinsky-parlament-odvolal-prezidenta-janukovyce-a-vyhlasil-nove-volby–1319017

55 ČTK, SITA. Oslobodená Tymošenková na Majdane: Bojujte až do konca! In: pravda.sk [online]. 22. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/309430-protivladne-sily-vraj-ovladli-cely-kyjev-janukovyc-odletel-do-charkova/

56 LENTA.RU. На Украине отменили закон о региональном статусе русского языка. In: lenta.ru [online]. 23. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://lenta.ru/news/2014/02/23/language/

57 TASS. Ukraine’s parliament-appointed acting president says language law to stay effective. In: tass.ru [online]. 1. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://tass.ru/en/world/721537

58 Department of the Navy. Renovation of Sevastopol School #5, Ukraine. fbo.gov [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: https://www.fbo.gov/index?s=opportunity&mode=form&id=2bb691b61c59be3a68180bd8c614a0cb&tab=core&_cview=1

59 ČT 24. Při střetech v ukrajinském Charkově bylo zraněno až 100 lidí. In: ceskatelevize.cz [online]. 1. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1045883-pri-stretech-v-ukrajinskem-charkove-bylo-zraneno-az-100-lidi

60 MÁNERT, O., ČTK. Parlament na Krymu obsadili ozbrojenci, poslanci vyhlásili referendum. In: idnes.cz [online]. 27. 2. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/neznami-ozbrojenci-obsadili-krymsky-parlament-hlasi-tatari-plm-/zahranicni.aspx?c=A140227_071408_zahranicni_jpl

61 ČTK. Napětí kolem Krymu nepolevuje, čekají se jednání NATO nebo EU. In: tyden.cz [online]. 2. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/napeti-kolem-krymu-nepolevuje-cekaji-se-jednani-nato-nebo-eu_299875.html

62 VAŠE VĚC. Předseda vlády Krymu Aksjonov uznává ze prezidenta Ukrajiny V. Janukovyče. Dobrovolníci postavili „hraniční přechody“ oddělující Krym od „banderovců a fašistů“. In: vaše věc [online]. 2. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z http://vasevec.parlamentnilisty.cz/predseda-vlady-krymu-aksjonov-uznava-ze-prezidenta-ukrajiny-v-janukovyce-dobrovolnici-postavili-hran

63 ČTK. Rada federace souhlasí s připojením Krymu. Šéf krymského parlamentu chce připojit celou Ukrajinu. In: tiscali.cz [online]. 7. 3. 2014 [cit. 2016-01-10]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/rada-federace-souhlasi-s-pripojenim-krymu-sef-krymskeho-parlamentu-chce-pripojit-celou-ukrajinu-224228

3.5 31 hlasy
Hodnocení článku
7 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
blafomet
blafomet
před 9 měsíci

Toto by si měli přečíst ti všichni antirusové,kteří našli viníka-Rusko.Škoda,to jim nikdo,když sami nechtějí nedá k přečtení.

Praded
Praded
před 9 měsíci

Dobře popsáno a zdokumentováno. Ovšem na tento problém bylo zaděláno mnohem dříve. Podle zkušeností mých předků a mojí, Rakousko Uhersko vybralo a vyškolilo Stepana Banderu, za účelem rozvrácení Polska a předpokládaly rozšíření na Rus. Dařilo se jím to, protože Polska za jejich vlády, tam držela lidi v strašných podmínkách. Věškerou půdu vlastnila šlechta a pro ně… Číst vice »

basos
basos
před 9 měsíci
Odpověď uživateli  Praded

taky bych se bejt tebou podival na historicke mapy Ukrajiny, Polska, smerem na vychod. Nezapomen ze Polaci od existence pres NEEXISTENCI po nejakych 200+ let nemaji radi ani Rusy, ani Skopcaky, a stale nedokazou skousnout ac je to 1100 +- let zanik pobaltskych Slovanu, no oni to vlastne byli pobaltsti polaci… takze… Číst vice »

Praded
Praded
před 9 měsíci
Odpověď uživateli  basos

Po nástupu Chruščova, který vyhlásil pro banderovce amnestii a ještě jim dal odškodnění a důchody i pozůstlým. Při své návštěvě v 67 roce jsm se bavil s jedním Čechem, který tam zůstal, vím že se jich ze Sibiře vrátilo dost. Naposledy jsem tam byl v roce 2012 a všude na trzích v Rovně se prodávaly vojenské stejnokroje jaké mela… Číst vice »

cablik
cablik
před 9 měsíci

Užiteční idioti, kteří vystavují ČR nebezpečí. Štefec tvrdě o schůzce Pavla s velvyslancem Ukrajiny
https://cz.sputniknews.com/20220220/proc-pavel-probira-tak-zasadni-krok-stefec-byl-prekvapen-schuzkou-generala-s-velvyslancem-ukrajiny-17706533.html

basos
basos
před 9 měsíci
Odpověď uživateli  cablik

Nechce ten fesak Pavel bejt taky presidentem jako Kocab? mohli by oba dohromady bejt binarni president, ze? jeden preci vlastnorucne vyhodil celou Ruskou okupacni armadu od nas, a ten druhej zase kdyby sem nahodou chteli zpatky tak by je povalcil. Ovsem nevim, proc by se nas bejvalej general, kerej krome toho… Číst vice »

cablik
cablik
před 9 měsíci

To jsou fakta která ale většina lidí neví a naši fašisté na tom mají lví podíl ostatně poslanci stop 09 si teď připnuli Ukrajinské stužky na podporu fašistů.