Noční vystoupení Jaroslava Bašty k “pandemickému zákonu”

Takže jsem si říkal, že bych mohl připomenout, proč vyvolává pandemický zákon takovou nedůvěru. Proč venku demonstrují a proč to není jenom u nás, ale ty demonstrace proti omezením a dalším věcem jsou prakticky všude.

Já jsem přesně před rokem napsal a publikoval komentář, který měl název Pandemie jako stroj času. Asi nejsem první, kdo si všiml, že některá opatření, která používají vlády v boji proti nákaze koronavirem, jsou věrnými kopiemi postupů naposledy užívaných ve válce. Případně v režimech odmítajících opustit mimořádný válečný stav i po jejím skončení. Jako příklad může sloužit třeba noční zákaz vycházení či omezení pohybu mezi okresy. To bylo u nás, přestože od roku 2002 okresy oficiálně neexistovaly. V bývalém Československu ani po roce 1948 omezení vnitrostátního cestování neexistovalo, ovšem třeba v Sovětském svazu to až do konce 80. let vypadalo jako u nás v době lockdownu. Na každém výjezdu z města byla stanice, kde se předkládaly bumážky o tom, že dotyčný někam smí jet.

Další mrazivou upoutávkou na návrat do minulosti mi jeden můj známý poslal mailem. Bylo to porovnání dopadu vládních protiepidemických opatření s principy vymývání mozků americkým zajatcům v době války v Koreji na počátku 50. let. Systém vypracovali čínští odborníci a jejich cílem byla změna myšlení vyšetřovaných osob. Takovéhle věci můžou přijít, pokud to jde i neočekávaně a nezáměrně. Postupy posléze studoval psycholog Albert Biderman a shrnul je v tak zvané Bidermanově tabulce donucování. Má osm bodů a každý, kdo se na ně podívá, zjistí, že se možná s některými během dvou let pandemie setkal.

Bod první: Izolace. Sociální distancování, ztráta zaměstnání, karanténa. Osamělí jedinci bojují se svými úzkostmi, nikoliv se svými utlačovateli. Což se týkalo těch vojáků. Mediální monopolizace vnímání. Cílové zaměření pozornosti na vybrané náměty a potlačení ostatních témat. Prosazování pouze jednoho názoru a cenzurování všech ostatních. Stačí si vzpomenout na to, o čem všem nebo o čem jenom nejvíc ze všeho hovořila veřejnoprávní média. Výhrůžky a nesmyslné represe. Nošení roušek, odstupy, pokuty, fyzické násilí při jejich nepředpisovém používání. Obojí vyvolává strach a hlavně nejistotu. Občasné uvolnění s dočasným zmírněním požadavků doprovázené pochvalou. Ukazování všemocnosti a vševědoucnosti úřadů. My vás ovládáme a je zbytečné proti tomu bojovat. Jste v lockdownu a nemáte možnost odporovat ničemu z toho, co přijde. A taky nemáte jak a kam uniknout. Takže odpor je zbytečný, musíte poslouchat. Za sedmé: Ponižování jako podvědomý vedlejší efekt nošení roušek a omezení pohybu. A za osmé: Vyžadování něčeho nesmyslného a nedůležitého. V této disciplíně české úřady vynikají.

Čím více triviální a hloupý je požadavek a my přesto s ním musíme souhlasit, tím více ponižující je pak pro člověk. Lidé pak ztrácí úctu sami k sobě, ztrácí lidskou důstojnost. A tohle je klíčový moment toho, proč teď čelíme mimo jiné také těm demonstracím, které mnozí z nás považují za iracionální. On je to důsledek toho, co se dělo ty dva roky. A navíc je tu ještě jeden další moment. Protože jsou lidé jako třeba Klaus Schwab, jsou lidé jako Bill Gates, kteří nám vysvětlují, že covidová opatření nás vlastně mají psychologicky připravit na to, že v budoucnosti přijde velký reset, Zelený úděl a boj proti klimatické změně. Zkrátka, náš svět se sice vrátí před pandemii, ale někam do doby Maovy kulturní revoluce v podání současné anticivilizační levice.

Předložená novela pandemického zákona toto podezření nevyvrací. Mám ještě závěrečnou poznámku ke způsobu, jakým vládní koalice tento zákon prosazuje. Když jsem poslouchal vystoupení některých pánů poslanců, přišlo mi, že prosazují demokracii bolševického typu. Nesouvisí to s žádnou ideologií, protože na počátku ideologie nebyla. Tam bylo prostě jenom přesvědčení, že mají většinu, tak se tak nazvali, podle toho se chovali a jak to dopadlo, víme. Je to prostě dáno tím pocitem, že vítěz přece bere vše. Většina je nadřazena všemu, i zákonu. To jste nám v průběhu projednávání předvedli již pětkrát. (Potlesk.)