Proč chtějí USA rozpoutat válku v Evropě?

Na snímku vykládání britských protitankových stel na Ukrajině

Ačkoliv se USA a Velká Británie tvrdošíjně snaží roznítit válečný konflikt ve východní Evropě a dokonce opakovaně určují datum, kdy má válka začít, jedinou cestou jak tomu zabránit, je diplomatické jednání. Je nutné, aby se Západ oprostil od studenoválečného paradigmatu a pragmaticky začal pracovat na vyjednání nové bezpečnostní dohody s Ruskem. Jedním z možných řešení je neutralita Ukrajiny s volbami umožňujícími samosprávu Donbasu. Nové závazky zabránit umístění jaderných raket středního doletu ve východní Evropě by rovněž zmírnily napětí.

Minský protokol může vytvořit základ pro trvalý mír. Jednání v běloruské metropoli mezi Ruskem a Ukrajinou v letech 2014-15 poskytuje plán, jak se vyvázat ze současné krize. Během několika kol rozhovorů Moskva fakticky souhlasila, že neanektuje Donbas. Dohodu zprostředkovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) s podporou Francie a Německa. Došlo by k zastavení nepřátelství, složení zbraní, stažení sil. Na Donbasu by se uskutečnily volby posilující federativní ráz státu – v rámci stávajících hranic, ale s určitým stupněm sebeurčení. Čtvrtina Ukrajinců říká, že ruština je jejich prvním jazykem, což je dynamika, kterou se Minský protokol snaží řešit právě perspektivou samosprávy na Donbasu. Ukrajinský parlament však odmítl Minskou dohodu implementovat. Někteří politici v Kyjevu ji označují za „velmi nebezpečnou“, protože „veřejnost ji nepřijme“, což povede k nepokojům. Mezi ukrajinskými krajně pravicovými milicemi by to jistě bylo nepopulární. Do bojů na Donbasu je po boku vládních sil zapojen významný počet extremistů, z nichž někteří se otevřeně hlásí k neonacismu. Tato slepá ulička znamená, že na Donbasu pokračuje zákopová válka mezi vládními jednotkami a proruskými rebely, přičemž obě strany porušují příměří. Dosud se odhaduje, že v konfliktu zemřelo přes 14 000 lidí.

Přesto britský ministr obrany Ben Wallace, bývalý ředitel zbrojařské společnosti, poslal na Ukrajinu 2000 protitankových zbraní. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl zvolen v roce 2019 se slibem ukončení bojů na Donbasu. Toho mohlo být dosaženo implementací Minského protokolu, ale zvýšené dodávky smrtící vojenské „pomoci“ z USA a Spojeného království mohou povzbudit Kyjev, aby usiloval o vítězství na bitevním poli. Někteří jestřábi z NATO chtějí, aby Washington poskytl Ukrajině systém protiraketové obrany Patriot. Vyrobila ho společnost Raytheon, jejíž generální ředitel řekl investorům o „příležitostech pro mezinárodní prodej“ v důsledku „napětí ve východní Evropě“. Tato společnost má vlivné přátele na vysokých místech. Americký ministr obrany Lloyd Austin se připojil k Bidenovu týmu přímo z představenstva Raytheonu. Další jestřábi chtějí, aby se Ukrajina stala členem NATO, čímž by se dostala pod ochranu jaderného deštníku aliance. Rusko se velmi obává jaderných zbraní středního doletu, protože mají dosah několik set mil, a mohou tak zasáhnout Petrohrad i Moskvu. Černé moře je v tuto chvíli něco jako přístav pro válečné lodě NATO a je pochopitelné, že se to Kremlu nelíbí. Ostatně vystrnadit Rusko z Černého moře je dlouhodobá politika Západu už od dob krymské války v letech 1853 – 1856.

Řešením ruských obav z jaderných zbraní podél jejich hranic je neutralita Ukrajiny. Modelem může být Rakousko – v roce 1955 se NATO a sovětský blok dohodly, že Vídeň zůstane neutrální a dnes to stále platí. Myšlenka Ukrajiny jako nárazníkového státu mezi NATO a Ruskem není nejhorší nápad, zvláště pokud ukončí hrozbu války. Triumfalismus USA v 90. letech a porušování ústních slibů nerozšiřovat NATO na východ způsobily dlouhodobé problémy a mimo jiné i tuto krizi. Státům bývalého sovětského bloku bylo povoleno připojit se k NATO, které se tak transformovalo z protisovětského na protiruský pakt. Celá myšlenka NATO jako čistě obranné aliance, jak se definovala při svém vzniku v roce 1949, je po akcích v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a Libyi, již těžko uvěřitelná. Z NATO se naopak stal útočný, rozpínavý pakt, který hraje roli světového četníka. A Vladimir Putin to dobře ví…

Filip Adler, zdroj Vaše věc