Vladimír Štěpán. Co Fiala upřel lidem. Přitom má kde brát. Elektrické počty, z nichž mrazí

Na Slovensku mají díky dohodě tamní vlády se Slovenskými elektrárnami odběratelé garantovány nynější ceny elektřiny až do konce roku 2024. „Podobné řešení česká vláda odmítá.

U nás vinou dvojnásobné ceny za elektřinu zaplatí domácnosti při spotřebě 16 TWh ročně na burzovních cenách až o 30 miliard korun za rok více než na Slovensku. Přitom zisk ČEZ naroste meziročně minimálně o 20 miliard korun, a tak tomu bude i v dalších letech. Česká vláda tedy má kde brát,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz expert na energetiku Vladimír Štěpán, člen pracovní skupiny „Energie není luxusní zboží“

Trochu jako z jiného světa zní pro obyvatele Česka zpráva ze sousedního Slovenska, že se tamní vláda dohodla s výrobcem elektřiny, Slovenskými elektrárnami, na zmrazení současné ceny elektřiny až do konce roku 2024. Jak si tenhle krok vysvětlujete ze strany vlády i ze strany Slovenských elektráren, pro které to během následujících dvou „zmrazených“ let znamenat značný výpadek příjmů?

Jedná se v podstatě o podnikatelskou dohodu mezi vládou a vlastníky elektráren. Slovenské elektrárny budou prodávat elektřinu domácnostem na Slovensku za 61 euro (1490 Kč) za MWh do roku 2024 včetně, a vláda stáhne návrh na zdanění vysoce ziskové elektřiny vyrobené z jaderných zdrojů. Pro odběratele na Slovensku to má dvě velké výhody, jednak budou kupovat elektřinu v roce 2022 za poloviční ceny než u nás, kde je obvyklá cena 3 500 Kč/MWh, a za druhé to, že je nepostihne očekávané zvýšení cen elektřiny v letech 2023 až 2024. Na Slovensku provedli změnu kvality v řízení energetiky, která je i pro Českou republiku potřebná nejvíce v době energetické krize. Slovenským elektrárnám se výrazně zisk nesníží, ale výrazně také nenaroste. To je pro akcionáře přijatelné.

Podobné řešení česká vláda odmítá. U nás vinou dvojnásobné ceny za elektřinu zaplatí domácnosti při spotřebě 16 TWh ročně na burzovních cenách až o 30 miliard korun za rok více než na Slovensku. Přitom zisk ČEZ naroste meziročně minimálně o 20 miliard korun, pokud tedy ČEZ vyvezl 10 TWh za burzovní ceny, a tak tomu bude i v dalších letech. Česká vláda tedy má kde brát.

Co tedy brání vládě Petra Fialy v tom, aby šla stejnou cestou jako slovenská?

Nebrání jí vůbec nic, naopak je ve výhodnější pozici než slovenská, protože stát má v ČEZ majoritní podíl. Neobstojí ani argument, že pětikoalice se nemůže dohodnout, vždyť ani na Slovensku nevládne jedna strana. Ani to, že vláda je u moci krátce, na Slovensku výše uvedené opatření přijali během několika týdnů. Tam ovšem odstraňují příčiny krize bez zadlužování státu. V České republice naopak. Česká vláda dosud ani nepřiznala, že ceny energií u nás vzrostly o 300 procent, zatímco a v jiných státech jen o desítky procent. Informace o nárůstu cen v Česku se neobjevuje v mainstreamových mediích ani v České televizi, což je na pováženou. Nabízí se otázka, zda ještě žijeme v demokratickém státě. Jak mohou být přijímána potřebná opatření, když se zamlčuje realita a nesmí se o ní diskutovat? Ministr Síkela nedávno u Václava Moravce tvrdil za podpory Svazu průmyslu, že ceny v České republice vzrostly o 30 procent a dokazoval to statistikou ACER. Přitom má na stole dopisy a maily od skupiny Energie není luxusní zboží i od zástupců průmyslu a obyvatel, které prokazují nárůst cen o 300 procent na konkrétních číslech. To dokazuje, že vláda odmítá snižovat ceny energií v Česku zcela programově, likviduje tak celá odvětví průmyslu a vyhání lidi z domů. Do energetické chudoby tak spadne čtvrtina obyvatel České republiky, jak uvedl Alexandr Vondra, to je přes dva miliony lidí.

Jak přistupují k řešení energetických potíží s ohledem na své obyvatele v okolních státech, ať už jde o Maďarsko, Německo, Rakousko či další? Co dělají v těchto státech jinak? Proč to nemůže dělat Česko? Čí je to chyba?

Tady jsou právě vidět rozdílné cíle české vlády, ale i Ministerstva průmyslu a obchodu i Energetického regulačního úřadu, proti ostatním státům V4 i západní Evropy jako například Rakousku, Německu, Itálii.

Vláda České republiky odmítá veškerá opatření, co by snížila ceny elektřiny a plynu pro odběratele, které přijímají ostatní státy V4. Preferuje návrhy Ministerstva průmyslu a ERÚ na administrativní řešení typu „budeme kontrolovat obchodníky“, „poskytneme garance“, „obchodníci se budou muset pojistit“. Tyto návrhy ale naopak povedou ke snížení počtu obchodníků na deset a méně subjektů, a k dalšímu zvýšení cen energií. Její návrhy podnikatelé odmítají, půjčky pro ně nejsou řešením, jenom odložením problémů. Poskytování sociálních dávek a zvyšování důchodů je jenom hašením požáru, ne odstraněním jeho příčiny, navíc se jedná o další zadlužování státu, které nakonec stejně zaplatí obyvatelé a průmysl.

Co si myslíte o úvahách opozičního ANO, které navrhuje jako řešení odpuštění DPH?

Zapomínají na to, že odpuštění DPH v některých státech je jenom dodatečné řešení k nástrojům, jako je regulace cen energií, podepsání dlouhodobého kontraktu na dovoz plynu, prodej doma vyrobené elektřiny za nízké ceny odběratelům jako na Slovensku. Opatření v miliardách nebo i v několika desítkách miliard nemůže nahradit ztrátu přes 100 miliard korun ročně z nepřijetí výše uvedených nástrojů. Nemůžeme stále opakovat“ „Ono to nejde, nejde nic změnit, a musíme prověřit, zda je to v souladu s pravidly EU. Na ERÚ a Ministerstvu průmyslu by měly být provedeny takové personální změny, aby to šlo. Aby bylo možné změnu kvality řízení energetiky provést. Je celkem jasné, že v České republice musí rychle vzniknout nové politické strany, které budou bránit zájmy státu, průmyslu a obyvatel. Nebo i koalice stran, které budou bránit zájmy státu a jejích obyvatel.

Co by nynější energetická krize v Česku mohla znamenat pro budoucnost země?

Už je jasné, co nová vláda myslí tím, že nebude tolik preferovat spolupráci se státy V4, ale přimkne se více k Západu. Ostatní státy V4 jednoznačně preferují své národní a ekonomické zájmy, ochranu obyvatel a průmyslu, ale stejně to dělají i USA a Německo. Vláda České republiky preferuje naopak politické cíle, dopady na ekonomiku jí moc nezajímají, což lze nejlépe ukázat na preferenci dovozu zkapalněného plynu před ruským plynem. Vláda trvá na nahrazení ruského plynu zkapalněným plynem ze Západu bez ohledu na rozdíl cen. Odběratelé v Česku pak z politických důvodů zaplatí navíc až 100 miliard korun a nikdo se jich neptá, zda souhlasí. Tohle by mělo řešit referendum. Je celkem jasné, že česká ekonomika klesá na dno EU. Politicky se podobáme stále více státům, jako je Ukrajina, a to i masovým šířením nenávisti proti Rusku. To samozřejmě povede k tomu, že přijdeme o levný plyn, pokud se k někomu chovám slušně, chová se tak i on. Přitom LNG dovážené k nám bude fyzicky zase jenom ruský plyn otočený za hranicemi, navíc bez garance dodávek.

Jaké jsou už nyní průvodní znaky toho, že si pod sebou podřezáváme větev s levnými cenami energií?

Energetická krize u nás přerůstá v ekonomickou krizi a ekologickou, protože už se zase topí vyjetým olejem, PET láhvemi, uhlím a tak dále. Opravdu si čeští politici myslí, že Češi budou topit PET láhvemi a uhlím a přitom jezdit elektromobily? Opravdu si myslí, že by si měli vybírat mezi nákupem norkového kožichu nebo zaplacením účtu za elektřinu?

Nárůst cen energií o stovky procent je hlavní příčinou toho, že inflace v Česku údajně jen ve výši 10 procent je i tak dvojnásobná proti průměru EU, a dále poroste. Reálně je ale vyšší. To vede ke zdražování zboží denní potřeby o desítky procent. Tato situace bude trvat v České republice na rozdíl od jiných států i další roky, pokud nepřijmeme zásadní opatření.

Máte konkrétní příklady toho, jak energetická krize dopadá na české firmy?

Skupina „Energie není luxusní zboží“ zjistila, že ceny energie v České republice vzrostly nejvíce mezi státy Evropské unie, a to o 300 procent, zatímco v jiných státech jen o desítky procent. Zničující cenový nárůst potvrdili zástupci sklářského průmyslu, pivovary, pekárny, města, ale i velké firmy jako Madeta nebo Juta. Ve velkých firmách činí meziroční nárůst nákladů na energie i stovky milionů korun. Město Pardubice uvedlo, že meziročně zaplatí za energie 90 milionů korun oproti 30 milionům v loňském roce. Česko má o 50 procent vyšší ceny elektřiny a plynu než Slovensko i Maďarsko, jak publikoval slovenský regulátor ÚRSO, stejně tak je tomu v Polsku. Pro průmysl je ale důležitější než výše cen energií to, aby ceny energií u nás byly na stejné úrovni jako v ostatních státech, jinak ztrácí konkurenceschopnost, což je hlavní problém současnosti.

Sklárna Crystalex CZ zaplatí meziročně za energie o 200 milionů korun více, Podobně dalších sto firem. V roce 2022 můžeme sledovat, že po generace budovaná tradiční výroba zmizí.

Pekařství Vracov na jižní Moravě oznámilo zvýšení cen plynu a elektřiny o 600 procent, měsíční zálohy na energie se zvýšily z 50 na 300 tisíc korun, pivovar Kostelec nad Černými lesy platí o 300 procent víc. Obdobně na tom jsou další pivovary a pekárny.

Tvrdému střetu s realitou se nevyhnou ani české domácnosti. Co čeká je?

U domácností se situace dramatizuje právě na počátku roku 2022 a bude se dále zhoršovat, zálohy se jim zvýšily o 200 až 300 procent. Kromě plynu a elektřiny se začíná zdražovat i teplo, zatím o cca 150 procent. Není výjimkou, že měsíční záloha platby za teplo vzrostla domácnostem na maloměstě ze čtyř tisíc nad deset tisíc korun měsíčně.

V šoku jsou ze zdražení tepla v těchto dnech například obyvatelé Vamberku, České Třebové, Benešova nebo Hrádku nad Nisou. Nárůst cen v teplárenství bude dále výrazně pokračovat.
Je nutno urychleně přijmout konkrétní opatření z úrovně státu tak, aby klesly ceny plynu, elektřiny a tepla až o 50 procent. Lidé začínají uvažovat o prodeji domů, zmenšení vytápěných prostor i přestěhování do bytů. A to masově. To není normální situace.

Jaká je perspektiva ceny plynu, který představuje významnou složku energetického mixu, a to nejen u nás? Měl by vzniknout státní obchodník na nákup plynu a co trasy na dopravu plynu do České republiky?

Pokud bude zprovozněn plynovod Nord Stream 2, tak musíme zachovat 30 procent kapacity tranzitního systému přes Ukrajinu, to je zásadní pro bezpečnost zásobování České republiky. Ke splnění tohoto cíle by měly spojit síly Česko, Slovensko a Ukrajina. To je konkrétní pomoc pro Ukrajinu, místo eskalace napětí na hranicích, které vede k dramatickému zvyšování cen plynu a elektřiny na burzách, což postihuje nejvíce z celé EU právě odběratele v Česku.

Výše nákupní ceny plynu je zásadním problémem naší energetiky až do roku 2040, taková je realita. Pokud budeme mít nízkou nákupní cenu ruského plynu z dlouhodobého kontraktu ve výši 7 až 8 korun za m3, tak bude nízká i cena tepla, která se z něj vyrábí, sníží se i cena elektřiny. Takový kontrakt nemá jenom Maďarsko, ale i deset dalších států jako Německo, Itálie, Rakousko nebo Slovensko, a tyto státy se ho nevzdají i přes prosazování zeleného vodíku. Nebo jim to EU nařídí? Druhou variantou je preference nákupu plynu z burz ze západního směru preferovaný naší vládou, kam je dodáván i zkapalněný plyn LNG.

Pak se ceny budou stabilizovat na 20 až 25 korunách za m3. Rozdíl představuje při spotřebě České republiky ve výši 9 miliard m3 násobené rozdílem ve zmíněných cenách až 100 miliard korun za rok, což se dále promítá do cen tepla a elektřiny vyráběné z plynu. I když nakupujeme na burze zkapalněný plyn za více než 20 korun za m3, fyzicky se stejně stále jedná a bude jednat jen o ruský plyn. Například sklárny by rozdílnou kvalitu LNG nemusely přežít. Garance dodávek LNG v době fyzického nedostatku plynu neexistuje.

Co by v takové situaci měla vláda v zájmu svých občanů i firem podniknout? Měla by získat zásobníky plynu? Akdo by měl být státním obchodníkem pro plyn?

Česká republika by měla od skupiny RWE koupit zpět zásobníky plynu, aby minimalizovala rizika, to je další zásadní opatření. Vlastnictví zásobníků má jednak bezpečnostní rozměr, protože obchodníci spekulují s cenou a neodpovídají za bezpečnost. Dále je to strategický rozměr. Může se stát, že zásobníky koupí zahraniční investor a celou kapacitu prodá někomu mimo naše území, což by bylo pro Českou republiku vážné riziko. Riziko představuje i cenový rozměr, tedy kolísání cen plynu, neboť při náhlém zvýšení ceny obchodníci krachují, spotřebitelé spadají do režimu DPI, krachuje průmysl, chudnou a zadlužují se domácnosti. A v neposlední řadě je tu i odběratelský rozměr: snížení cen plynu pro odběratele, stát naplní zásobníky v létě za nízkou cenu, v zimě, když je drahý, tak ho těží. Zásobníky může koupit například stále ještě existující státní podnik Transgas s.p., který může také uzavřít dlouhodobý kontrakt na plyn, a dále prodávat plyn s nízkou marží všem obchodníkům a teplárnám, ani to vláda neřeší. ČEZ pro tuto strategickou roli vhodný není. Zásobníky jsou nástrojem stabilizace plynárenství, a do budoucna i teplárenství a elektroenergetiky. Ministerstvo průmyslu se ale už údajně vyjádřilo, že stát zásobníky nekoupí. Jde o další rozhodnutí, které vážně poškodí Českou republiku.

Dá se politika vývozu a dovozu elektřiny v České republice srovnat s tím, jak si počínají evropské země s podobnou strukturou, jakou máme my?

Českou roční spotřebu elektřiny ve výši 60 TWh pokrývá ze 100 procent výroba elektřiny z jaderných a uhelných elektráren, tedy velmi levných zdrojů. Není jediný důvod účetně vyvážet českou elektřinu na lipskou burzu, a tam následně za německé ceny nakupovat elektřinu pro české spotřebitele. Francie omezila vývoz vyrobené elektřiny, primárně ji určila pro spotřebu ve Francii a pouze přebytky vyváží, ceny elektřiny pro odběratele se zvýšily jen o desítky procent. V České republice se ale ceny zvýšily o 300 procent, a stát ve prospěch odběratelů nic nečiní, přitom má ve společnosti ČEZ podíl 70 procent, téměř stejně jako stát ve Francii v EDF.

Nabídka elektřiny klesá a bude klesat s tím, jak se v Německu, ale nejen tam, odstavují stabilní zdroje. To povede k dalšímu zvyšování cen na burzách, ani toto riziko stát neřeší.

V době energetické krize by mělo být zásadním cílem podpořit úsporu energie u obyvatelstva, ale i v průmyslu. Řeší se to nějak?

Když máme nárůst ceně energií o 300 procent a nejvyšší spotřebu energie na jednotku HDP, tak by se dalo čekat, že stát využije všechny možnosti pro co největší úspory energie. Ani to se ale neděje. Česká republika patří mez pět států s nejvyšší spotřebou energie na světě na jednotku HDP. Podle NKÚ jsme vyčerpali jenom třetinu prostředků vyčleněných na dosažení úspor energie, což se projevuje velmi negativně právě v době energetické krize. Řešení je pro Česko typické. Je potřeba vyměnit předsedu NKÚ, protože na některé závažné chyby státu upozorňuje. Přitom tlak na úspory energie je nástroj, kterým lze významně snížit spotřebu energie o desítky procent v relativně krátkém čase. Navrhujeme proto vyčlenit na zateplení domů a výměnu kotlů cca 70 miliard korun, podpořit převod malých a středních tepláren z uhlí na plyn. Namísto takového řešení se ale poskytují dotace neefektivním, málo účinným zastaralým teplárnám, které neinvestují a někdy i vyhrožují státu odstřižením obyvatelstva od tepla. Podpořit zvyšování účinnosti, a tím i snížení spotřeby energie v průmyslu je více než potřebné. Tak by se mohly snížit náklady domácností a průmyslu o další desítky procent.

Cíl Evropské unie snížit emise o 55 procent se nemusí splnit zvyšováním výroby z obnovitelných zdrojů, ale hlavně snížením spotřeby energie. A touto cestou by mělo Česko jít.

Co všechno tedy v tuto chvíli leží na bedrech vlády Petra Fialy a jaké jsou nejdramatičtější důsledky energetické krize?

Pokud vláda nepřijme potřebná opatření, zlikviduje nenávratně energeticky náročný průmysl a přivede do energetické chudoby miliony lidí. Masově zaniknou i drobné provozovny poskytující služby, zavírání restaurací je patrné už nyní. Sportovní a kulturní zařízení omezí výrazně provoz nebo se i uzavřou. Je otázkou kolik majitelů domů z celkových 2,5 milionů přijde o bydlení, možná i milion, protože vysoké ceny energie postihnou hlavně majitele domů, spíše než majitele bytů.

Česká republika by se měla chovat stejně jako Německo, Rakousko nebo Itálie, svoje výhrady vůči Rusku by měla prezentovat kulturně, a ne pavlačovým způsobem hysterickými reakcemi. Nepotřebujeme také nějakého prostředníka ze Západu nebo Východu pro nákup energií, který by nám ceny zvyšoval. Potřebujeme ale nutně rovnocennou spolupráci s Ruskem, a to zejména v oblasti plynárenství a ropného průmyslu. Je to i základní potřeba Evropy v situaci, kdy EU zbytečně ztrácí konkurenceschopnost, výkony ekonomik klesají, životní úroveň se zhoršuje a státní dluhy dosahují rekordní výše. Není přijatelné, aby plyn v Česku byl až 6x dražší než v USA a z elektřiny se stalo luxusní zboží. Západní státy s Ruskem v energetické oblasti spolupracují a budou dále intenzivně spolupracovat, je ale otázkou, jestli Rusko bude chtít spolupracovat s námi.

Česká republika nemusí být závislá na cenách z burz. Ať je česká elektřina za české ceny, ať se zejména v zimním období zakáže vývoz elektřiny, ať se vývoz omezí na přebytky po pokrytí domácí spotřeby. Ruský plyn ať je i u nás za maďarské ceny jako základ krytí domácí spotřeby, tím se ušetří více než 100 miliard korun za rok a klesnou i ceny tepla z tepláren a elektřiny. LNG z burzy ať funguje jako doplněk.

Měla by se tedy česká politická reprezentace vyvarovat podobně nesmyslných výroků, jaký předvedl ministr zahraničí Jan Lipavský, když perlil o vánočním dárku Evropě, který ukázal, že nejsme závislí na ruském plynu?

Nedivím se, že sílí hlasy na jeho odvolání, ekonomické škody, které takovými prohlášeními vznikají, jsou obrovské. Chovejme se jako státy západní Evropy. Čeští politici se nemohou chovat jako neřízené střely, musí odpovídat za důsledky svých vyjádření. Na sociálních sítích komentují leccos bez znalosti problematiky a myslí si, že na to mají právo. V západní Evropě politici hovoří o tom, že Rusko je součástí Evropy, je potřeba s ním spolupracovat, zejména Německo, Rakousko a Itálie zdůrazňují potřebu ruského plynu. Německo zvyšuje jeho dovoz na dvojnásobek, o 55 miliard m3 ročně. Nabádání Evropské unie, aby státy jako Česká republika neuzavíraly dlouhodobé smlouvy na dovoz plynu z Ruska, jeho nahrazení vodíkem, další dramatické zvyšování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, náhrada ruského plynu plynem z Kataru a podobně, pak nevypadají moc věrohodně. Říká se tomu rozdíl mezi teorií a praxí, čeští politici neumí hrát poker, čeští politici si neumí dát věci do souvislostí.

Kdo na prudce rostoucích cenách energií především vydělává?

Eskalace napětí na ukrajinských hranicích, které vede k dramatickému zvyšování cen plynu a elektřiny na burzách postihuje nejvíce z celé EU právě odběratele u nás. Odběratelé v České republice platí až o 100 miliard korun za rok více. Na vysokých cenách ropy a plynu vydělává Rusko, ne ale tolik jako jiné státy. Nejvíce na zvýšení cen na burzách vydělává USA, stovky miliard korun ročně na vývozu LNG, a může to být až bilion korun ročně. Těsnou spojitost mezi prohlášeními usmívajících se amerických politiků o začínající ruské invazi a okamžitým nárůstem cen plynu na burzách nelze nevidět. Z tohoto pohledu by čeští politici měli být na čele těch, kteří požadují uklidnění situace na Ukrajině, chovají se ale přesně opačně. Uvědomují si vůbec čeští politici, že díky další eskalaci napětí mohou zaplatit ročně dalších sto miliard korun ročně navíc?

Tak na to, aby si to uvědomili, někteří zřejmě nemají. Nebo jim v tom brání jejich ideologické klapky na očích. Není tedy v krizi kromě energetiky i vláda, a to možná ještě větší?

Z výše uvedeného je zřejmé, že vláda Petra Fialy energetickou krizi nezvládá. Zpochybňuje nárůst cen energií v České republice, a její dopady na odběratele. Není schopna identifikovat zásadní problémy energetické krize, a tím ani přijímat opatření na odstranění příčin krize, s výjimkou sociálních podpor a půjček pro průmysl. Politické cíle nadřazuje cílům ekonomickým v situaci, kdy jsou odběratelé v Česku krizí postiženi nejvíce z celé Evropské unie. Energetická krize tak vyvolává i ekonomickou a ekologickou krizi s nevratnými důsledky na průmysl a obyvatele Česka. A nakonec i politickou, která ve svém důsledku ohrožuje existenci České republiky jako suverénního státu. Ví premiér Fiala, že ceny elektřiny a plynu mohou kvůli válce na Ukrajině dále stoupnout, a odběratelé mohou zaplatit dalších 100 miliard korun za rok navíc? To má být ta oběť odběratelů, kterou mají zaplatit z politických důvodů? Proč vláda a Ministerstvo průmyslu odmítají návrhy skupiny „Energie není luxusní zboží“, které by stabilizovaly ceny energií a snížily je až o 50 procent? Popularita nové vlády je sotva 10 procent a může dále klesnout.

, Pokec24

3.4 15 hlasy
Hodnocení článku
8 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Hokarc
Hokarc
před 2 měsíci

……v bytě chlad a prázdný hrnec
přeje ,,ich bin Ukrajinec”.

blafomet
blafomet
před 2 měsíci

Naše vláda má úplně jiné starosti,než se snažit pomoci lidem-občanům-z tíživé situace s drahými energiemi,jak to udělali sousedi na východ od nás.Naše vláda řeší “pandemický zákon”(i když není pandemie),řeší Ukrajinu,která se nás netýká a nic stím nesvedem,ať to dopadne tak či onak.Národní pták,to je také vděčné téma.

Praded
Praded
před 2 měsíci

Naše elektřina pro Německo je levná, tak se postarají aby se nic neměnilo. Plyn co nakoupí za doláče, nám pošlou za ceny na jejich burze. Budeme rádi, když se nám neviditelná pařáta trhu nedostane na krk a nezačne svírat. Už je to tady, už je to tady.

tomaskova
tomaskova
před 2 měsíci

Zase jenom mlácení prázdné slámy. Všichni jsou chytří jako rádio, ale nejsou schopní vystoupit před veřejností a toot jim říci a hlavně se snažit s tím něco udělat. Slovákům se lehce zastropuje, když nemusí posílat elektřinu do Rakouska a Německa.

MON
MON
před 3 měsíci

Toto se u nás děje jen proto aby strýček Sam mohl naší pseudovládě poplácat přátelsky po ramenech.

cablik
cablik
před 3 měsíci

Snad se konečně okrádaní Češi naštvou a pomůžou nám vyházet ten globalistický proti Český xindl. Máme ještě horší vládu než Slováci a to je co říci.

tomaskova
tomaskova
před 2 měsíci
Odpověď uživateli  cablik

A můžete říci, jak ji vyházíme? To by mně vážně zajímalo.

Praded
Praded
před 2 měsíci
Odpověď uživateli  tomaskova

V historii tady příklad byl: DEFENESTRACE.