Neopustit naše. Jak můžeme zachránit oběti smečky Zelenského

Tak zvaný tajemník, tak zvané SNBO, tak zvané Ukrajiny válečný zločinec Danilov oznámil, že na příkaz svého šéfa válečného zločince Zelenského organizoval přípravu “seznamů kolaborantů”.
Z hlediska Danilova jimi jsou nejen ti, kdo spolupracoval s ruskými vojsky a nejen ti, kdo přijímal ruskou humanitární pomoc, a dokonce nejen ti, kdo prostě veřejně nevyjadřoval odpor vůči Rusku a Rusům. Podle slov Danilova se budou za kolaboranty považovat dokonce ti, kdo “vystupovali ve všech televizních vysíláních naší země,.. byli moderátory našich pořadů a mluvili o našem státu, o zemi, o demokracii, o svobodě slova a mnoha jiných věcech”.

Rostislav Iščenko
Rostislav Iščenko

Takže, kterýkoliv člověk, jehož názor se v konkrétním okamžiku, byť dokonce náhodou, neshodl s aktuální pozicí kyjevské junty nebo se shodl ne úplně, nebo jehož nadšení smečkou Zelenského se nejevilo dostatečným, riskuje, že se dostane do seznamů kolaborantů, s perspektivou stát se v nejbližší budoucnosti rekvizitou při přípravě další v řadě provokace v další Buče. Režim nutně potřebuje “miliony obětí ruské agrese”. Když mu je Rusko neposkytuje, poradí si sám. Ostatně, vraždění bezmocných a bezbranných je oblíbená činnost “hrdinů Ukrajiny”, rozhodující argument v politické debatě.

Expansní výklad Danilovem termínu kolaborantství svědčí o definitivní proměně ukrajinského režimu v obyčejnou nacistickou smečku. Zdůrazním, že to už není nacistický stát, ale nacistická smečka. V rajchu u Hitlera působily i když osobité, ale zákony. Dokonce Židy se nacisté ze začátku pokoušeli vytlačit za hranice a až v roce 1942, když se přesvědčili, že západní státy vedou stejní antisemité, kteří se  nehnali poskytovat útočiště milionům Židů z rajchu, přešli k totálnímu ničení. Všichni ostatní se mohli cítit relativně bezpečně, jestli oni sami a jejich blízcí (v říši působil princip kolektivní odpovědnosti blízkých příbuzných) neporušovali nacistické zákony.

Ve smečce Zelenského žádný zákon nepůsobí. Náhodnou obětí svévole ozbrojené havěti se může stát každý. To,  že havěť někdy také sama sebe ničí, není problém, problém je v tom, že navzájem se střílejí zřídka, převážně civilisty a bezbranné. Smečka Zelenského je horší, než banda šlechtice-atamana Griciana Tavrického ve “Svatbě v Malinovce”. Grician Tavrický je parodie na machnovské atamany, kteří vytvářeli anarchistické rolnické “republiky”, a Zelenský je parodie na gogolovského Jankela v Tarasi Bulbovi. Zelenský chce budit strach, ale budí pouze mrzký pocit hnusu.

Nicméně, lidem hrozí skutečné nebezpečí. Přičemž pokud náhodným lidem hrozí náhodné nebezpečí  – někdo se ocitne po ruce oddílů teroristické obrany při přípravě další v pořadí Buči, ale většinu tento osud mine, tak lidem, kteří se skutečně pokoušeli s nacistickým režimem bojovat nebo, alespoň veřejně vyslovovali nesouhlas s jeho idejemi, cíli a metodami hrozí vážné nebezpečí, nikoli náhodné.

Podle stavu před dvěma týdny pouze v Kyjevě bylo v seznamech 600 opozičních osob, zatčených SBU nebo prostě zmizelých. Mezi nimi Dmitrij Džangirov, Vasilij Volha, Jan Taksjur a mnozí další. Během dvou týdnu se počet zatčených a zmizelých zvýšil asi dvakrát (podle oznámení z Kyjeva o nových zatčeních), ale oficiální se statistika už nezveřejňuje. Kromě toho lidí prostě zabíjejí nebo, v lepším případě mlátí do bezvědomí na ulici, jako zbili Dimu Kozionova, ležícího nyní doma se zlámanými žebry, bez dokumentů (zabavil neznámo kdo) a bez prostředků (“patrioti” konfiskovali, zajedno zabavili auto). Přitom Dima, nebyl novinářem, nikdy nic nepsal o juntě, nevyjadřoval se radikálně v sociálních sítích. Prostě se nepřátelil s těmi, s kým je třeba.

Část lidí přešla do ilegality, je bez peněz, bez práce a už skoro bez naděje dočkat se osvobozovací armády. Když byla vojska v předměstí Kyjeva, byla naděje, že vyčkávat v ilegalitě bude nutno jeden-dva týdny. Na to lidem mohly stačit vlastní úspory. Ale v současné době je jasné, že schovávat se před nacistickými vrahy budou muset minimálně několik měsíců. Za tu dobu je riziko, že někteří mohou prostě zemřít hlady.

Ruské vedení má dost problémů s prováděním speciální operace, s rozhořívající se válkou proti Rusku ze strany kolektivního Západu, s tuzemskou 5. kolonou, pokoušející se přesvědčit Kreml a národ o nutnosti kapitulace a pokání před Západem. Pokud budeme doufat, že ruští úředníci si budou dělat starost o osudy juntou likvidovaných posledních Rusů na Ukrajině, odsoudíme naše přátele k smrti. Činovníci se prostě ani nedozvědí o existenci tohoto problému – nemáme rezort speciálně se zabývající problémy Rusů na Ukrajině, a za hranice svých kompetencí aparát sám od sebe nevychází.

Aby si problému všimli a začali jej řešit, je nutno ho vytyčit. Je to jako Nesmrtelný pluk, který se stal celostátní akcí, ale zrodil se jako lidová iniciativa.

Co můžeme udělat?

Pro začátek alespoň vybrat v redakci Ukrajina.Ru peníze na podporu těch zbývajících na Ukrajině autorů, kteří nemohou nyní psát do tisku a jsou zbaveni prostředků k existenci. Myslím, že asi sto tisíc jsme docela schopni vybrat (když se složíme kdo kolik může). Za tyto peníze bude moci na Ukrajině existovat měsíc pět rodin.

Jakmile vybereme peníze a najdeme způsob jejich přesunu na Ukrajinu, můžeme se ve druhé etapě obrátit na vedení MIA Rossija segodňa se žádostí o podporu této akce informačně a organizačně, a rozšířit jí na celou agenturu.

Zvláště zdůrazním, že financování podpory ukrajinským režimem pronásledovaných se musí provádět výhradně dobrovolnými příspěvky, aby u nikoho nevznikalo pokušení pokusit se vyvolávat nespokojenost obyvatelstva tím, že rozpočtové peníze se utrácejí na občany jiného státu, kteří se z nějakých důvodů za osm let nebyli s to nebo nechtěli přestěhovat do Ruska.

Ve třetí etapě se už agentura může oficiálně obrátit na Kreml se žádostí popřemýšlet o zákonodárném zabezpečení lidové iniciativy, o rozšíření podpory na všechny ukrajinské vězně svědomí, a nejenom na novináře nebo známé politiky.

Musíme sestavovat a zveřejňovat seznamy protizákonně zadržených, vystavených za své politické názory útokům, nezvěstných. Uvádět odkazy na tyto seznamy na prvních stránkách médií, rozesílat je do Dumy, do AP (administrativa prezidenta, pozn. překl.), do Vyšetřovacího výboru RF, na MZV, na zahraniční velvyslanectví v Moskvě, včetně velvyslanectví zemí, podporujících Ukrajinu. Na těch požadovat odpovědnost za podporu kanibalského nacistického režimu.

Nacisté se bojí zveřejňování svých zločinů. Co největší publicita, co největší zveřejňování může zachránit alespoň část dnes pronásledovaných na Ukrajině našich přátel.

Ale bojovat je třeba za osvobození všech bez výjimky politických vězňů na Ukrajině, včetně těch, kdo sám podporoval nastolení nynějšího režimu, a potom se, po prohře konkurenčního boje ocitl v opozici vůči nynějším úřadům. Ti ukrajinští političtí vězni, kteří nepodporují Rusko, kteří se účastní zločinů kyjevského režimu musí být souzeni veřejným soudem, za své skutečné, a ne Kyjevem vymyšlené zločiny. Musí dostat trest, ne za “napomáhání Kremlu”, ale za spoluúčast na státním převratu, rozpoutávání občanské války, přípravu agrese proti Rusku a Bělorusku.

Každý člověk má právo na nestranné soudní líčení. Jeho vina musí být dokázána, ne vyhlášena Zelenským nebo Danilovem. Tisíce jsou na Ukrajině vrženy za mříže a budou v nejbližší době zavražděni, aby se ve věznicích uvolnila místa pro Danilovem anoncované desítky tisíc nových “kolaborantů”.

Západní ochránci zadali kyjevskému režimu úkol ponechat z Ukrajiny mrtvolami nacpané sutiny bývalých měst a vesnic – neživou, mrtvolným jedem otrávenou půdu, kterou by bylo nutno osídlovat a zabezpečovat znovu. Ruská armáda dělá vše pro to, aby zmařila kanibalské plány junty a jejích šéfů, ale zachránit všechny není v jejích silách. Naším úkolem je jí pomoci, maximálně zkomplikovat ukrajinskému zvířeti proces surového vypořádání s ruskými lidmi.

Čím víc se ve světě bude mluvit o ukrajinských politických vězních, čím víc otázek o jejich osudu se bude zadávat juntě, tím komplikovanější bude pro katy se jich v tichosti zbavovat, tím méně, v konečném důsledku zabijí, tím víc lidí se dožije vítězství, tím víc bude v konečném důsledku těch, kdo bude připraven pomoci Rusku po válce zavést normální pořádek na ukrajinských územích.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/opinion/20220409/1033729922.html

3.6 9 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Pave1
Pave1
před 1 měsícem

Ahoj, článek dobrý, ale proč tam nedáte původní obrázek? Tento ukazuje chycené zloděje a ty co rabují.

krajtl
krajtl
před 1 měsícem

Autor užívá pojem ‘nacismus’ tradičně podle dob z 2. Světové války a německé ‘nacionálně-socialistické’ strany, která vynesla Hitlera k moci. V dnešním globálním světě by se však podle mého názoru více hodil pojem ‘fašismus’ který z definice označuje spolek úředníků či jiných vežřejných činovníků včetně novinářů, zneužívající kolektivně a v součinnosti (kospiračně) svou moc proti zájmům ostatních, včetně… Číst vice »

Pave1
Pave1
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  krajtl

Oni v Rusku to vidí jako boj s neonacisty, jako za 2. světové. Je to jejich zažitý pohled. Jinak doporučím vyhledat článek švýcarského zpravodajce, který toto “zamotání” dost dobře vysvětluje – zkusím se dát odkaz na cz verzi (aha, tu shodili), takže originály, jsou to dva články:

https://mronline.org/2022/03/31/the-policy-of-the-usa-has-always-been-to-prevent-germany-and-russia-from-cooperating-more-closely/

https://www.thepostil.com/the-military-situation-in-the-ukraine/