Osvobození – na jak dlouho?

(Projev Jana Korála 9. 5. 2022 před sousoším Sbratření)

Vážené dámy, vážení pánové,

jak si všichni uvědomujeme, letošní oslava 77ho výročí osvobození Československa sovětskou Rudou armádou probíhá za doposud nepoznaných okolností. Jejich výrazným znakem je přepisování historie, cenzura a ostrakizace názorů a informací v rozporu se současnou oficiální politikou České protektorátní republiky. Tyto okolnosti však nevznikly ze dne na den. Ve skutečnosti jsou výsledkem plánů, které se začaly uskutečňovat již prostřednictvím první a pak druhé světové války.

Jedním z nejvíce cenzurovaných témat jsou informace o tom, že v posledních staletích se na Zemi uskutečňuje cílený proces globalizace. To znamená koncentraci všech oblastí řízení světové společnosti do jednoho centra. Neomezená světovláda je tradičním cílem všech mocipánů od doby, kdy zjistili, že je Země kulatá.

Na začátku 20. století bylo centrem řízení globální moci Britské impérium. V té době se nacházelo v etapě, kdy potřebovalo naplnit dva cíle:

1. Zlikvidovat konkurenci v Evropě v podobě německého, rakouského a ruského císařství
2. Uvést na světovou scénu svůj novodobý projekt: Spojené státy americké

Zinscenované zatažení Evropy do opotřebovávací války staré monarchie spolehlivě dostalo na kolena. Pro zničení Ruska byli ve Švýcarsku připraveni Lenin a Trockij. Jejich zadáním bylo svržení ruského cara a vehnání Evropy do ještě horší bídy ve jménu bolševické revoluce. Vysílená Evropa i Rusko už pak měly být snadnou obětí pro koloniální síly Britů a Američanů.

Díky Josifu Stalinovi však tento plán na rozložení Ruska nevyšel a bolševici místo toho začali budovat reálný socialismus. Dařilo se jim to navzdory trockistům financovaných ze Západu, kteří měli na svědomí ruskou občanskou válku i dnes často vzpomínaný ukrajinský hladomor.

Na objednávku utvořený marxismus se díky Stalinově státotvorné a vlastenecké politice obrátil proti vlastním tvůrcům. Největší stát na světě s obrovskými přírodními zdroji ukázal, že je schopen se stát světovou velmocí číslo 1 a to na základě společenského uspořádání, pro které jsou bohatí kapitalisté zločinci. To se stalo pro vládce Západu noční můrou. A tak byla naplánována druhá etapa světové války.

Globální mafiáni usoudili, že poražené Německo je nejlepším nástrojem na zničení Sovětského svazu. Zařídili pro Německo zničující versailleskou mírovou smlouvu, vycvičili a řídili svého agenta Adolfa Hitlera a financovali nástup nacistů. Vytvořili Československo, které se pak zcela dle plánu stalo pro nacistické Německou jednou z nejdůležitějších průmyslových základen. Umetli Hitlerovi cestu k ovládnutí Německa a rychlému zabrání většiny Evropy. Letecká bitva o Británii byla jen krátkou epozidou, kdy se Hitler, opojen mocí a vojenskými úspěchy, dočasně utrhl Britům ze řetězu a zaváhal v plnění zadaného úkolu – totiž zničení Sovětského svazu.

Nevíme, jakým přesně způsobem Britové donutili Adolfa Hitlera k ukončení předstírání útoku na britské ostrovy a zaútočení na Sovětský svaz 22. června 1941. Hodně by však o tom mohl povyprávět tehdejší třetí nejmocnější muž nacistického Německa Rudolf Hess, který už v květnu 1941 odletěl do Británie s nabídkou příměří a kterému bylo až do jeho smrti v roce 1987 znemožněno promluvit o tajném propojení elitních nacistů s Brity.

Z dalšího průběhu války víme, že Britové a Američané si dali s otevřením západní fronty hodně na čas a přistoupili k němu až v době, kdy bylo jasné, že Sovětský svaz za nesmírných obětí říši nacistů definitivně porazí. Nechtěli totiž nechat dojít Sověty až do Lisabonu.

Už v té době byla naplánována operace Unthinkable neboli Nemyslitelné, jejímž cílem bylo využít poražené německé jednotky a znovu, jako kolektivní západ zaútočit na Sovětský svaz. Západ se k tomu tehdy neodhodlal jen kvůli strachu ze síly sovětské armády v Evropě, na kterou si už netroufl a místo krátkodobého plánu vsadil na plán dlouhodobý. Nástrojem na likvidaci myšlenky socialismu, se tak nestala síla vojenská, ale síla peněz. Zkorumpovaní komunističtí funkcionáři tak koncem 20. století více či méně dobrovolně převlékli kabáty, případně potichu odešli do ústraní. Na jejich místa nastoupily dlouhodobě připravované pro-západní loutky, jejichž typickými představiteli byli Michail Gorbačov a Václav Havel. Obyvatelstvu na Západě bylo dovoleno zbohatnout, aby jej mohli lidé v socialistických zemích závistivě sledovat, přestali důvěřovat socialismu a zatoužili po „svobodě a demokracii“.

Že to byla léčka a že cílem politiky západních států nikdy nebylo bohatství a prosperita obyvatelstva vlastního, natož toho z bývalých socialistických zemí, vidíme dnes zcela jasně. Totéž platí pro onu svobodu, demokracii a veškeré tzv. sociální jistoty, které na západě vznikly pouze díky ideologickému tlaku socialismu.

Dnes už víme, jak má vypadat budoucí zápis v historických učebnicích o druhé světové válce. Má to být soupeření dvou krvavých diktátorů o moc a Sovětský svaz má být spoluzodpovědný za rozpoutání války. Komunisté jsou označováni za ještě horší, než nacisté. Pro značnou část dnešních Ukrajinců jsou dokonce němečtí nacisté těmi správnými, kdo jim údajně pomáhal k samostatnosti. Pro dříve narozené, kteří mají ještě v živé paměti vyprávění svých rodičů o brutalitě nacistů, je takové překrucování historie něčím naprosto nepochopitelným.

Je naprosto nepopiratelné, že pod nadvládou nacistického Německa by slovanské národy, včetně nás, Čechů, přestaly existovat. Je naprosto nepopiratelné, že pod vedením Sovětského svazu naopak všechny národy zažívaly všeobecný rozvoj a rozkvět. A je naprosto nepopiratelné, že v největším archetypálním konfliktu dobra a zla na této planetě bylo nacistické Německo na straně zla a smrti a Sovětský svaz na straně dobra a života.

Kromě dnes již cenzurované literatury a obtížně dostupných historických zdrojů je ještě jeden způsob, jak dnes zjistit, kde je dobro a zlo, kde je pravda a lež. K tomu se však musíte vydat na dlouhou cestu a kam jinam, než do Ruska, nejlépe do Moskvy. Stanice moskevského metra nazvaná Náměstí revoluce, je vyzdobena propracovanými bronzovými reliéfy s postavami různých druhů vojenských jednotek z Velké vlastenecké války, jak Rusové říkají. Každá z těchto postav má nějaké vystupující místo, které každý kolemjdoucí symbolicky pohladí pro štěstí. Tyto postavy, jako jeden z bezpočtu symbolů, tak jasnou bronzovou barvou září na znamení hluboké úcty a vděčnosti, které mají běžní Rusové v sobě díky nesmírné oběti a vítězství, které si dnes připomínáme.

Díky tomu mají dnešní Rusové v sobě něco, co nemá žádný jiný národ na světě. Jedině Rusové si totiž mohou říci: Byli jsme to my, naši předci a naše vlast, kdo zachránil svět před tím největším zlem, jaké tu kdy bylo. Všichni ostatní byli až daleko za nimi. Dobrá karma vrcholné lidskosti, která se projevila v sovětském vítězství, se zapsala i do ruských genů.

V Rusku jsou lidé objektivně fyzicky krásnější a zdravější, a když je jen trošku víc poznáte, zjistíte, že mají k životu v pravdě a lásce o dost blíž, než jsme zvyklí. A teď si představte, že tito lidé, kteří znají velmi dobře odkaz svých předků a zůstávají mu věrní, vidí, jak se chová dnešní západ. Vidí, jak Západ šíří „svobodu a demokracii“ bombami, jak parazituje na celém světě včetně Ruska, jak šíří kulturu degenerace, jak nepředstavitelně o Rusku lže, jak překrucuje historii v neprospěch Ruska, jak démonizuje Vladimíra Putina, který vrátil dnešnímu Rusku bývalou hrdost. A co víc, vidí přímo z první ruky, jak Západ otrávil mysl bratrského ukrajinského národa a dovedl jej do války proti Rusku.

Dnešní Rusové vědí, že záchrana světa před znovuzrozeným zlem, dnes v podobě tzv. liberální pseudo-demokracie, je opět na nich. Vědí, že je nikdo neosvobodí a nezachrání. Vědí, že za život se platí krví. Vědí, že kdyby se vzdali hrdosti na svou vlast a její vítězství, tak ztratí srdce a duši.

Tenhle přístup k životu, to vědomí, že jsem to já, že jsme to my, kdo se musí zvednout a vybojovat život v míru a lásce ze spárů zla, protože to nikdo jiný neudělá, je na Rusku to nejdůležitější a pro mocipány na Západě to nejnebezpečnější. Právě proto se nás snaží od Ruska co nejvíce izolovat, právě proto o něm tolik lžou a tolik ho očerňují. Právě proto, abychom nepřebrali od Rusů schopnost snadno rozpoznávat dobré od zlého a odhodlanost se zlem bojovat na život a na smrt.

A právě proto jsme dnes tady, abychom se spojili s touto oživující silou spočívající ve zdravém jádru ruské duše, abychom byli schopni znovu vybojovat mír a život tak, jak to před sedmdesáti sedmi lety vybojoval sovětský lid.

Právě proto jsme tady, abychom si připomněli, že ruský světonázor a ruský vliv je nezbytný k tomu, aby byl život na této planetě možný a přínosný i pro další generace.

Právě proto jsme tady, abychom zajistili, že přínos ruského národa a Sovětského svazu celému lidstvu zůstane součástí dějin a že na něj budou i další generace s vděčností v srdci vzpomínat.

Nezapomeneme!