TY PRORUSKÁ ŠPÍNO …

…aneb, povolená nenávist po vidlákovsku.

Když jsem přednedávnem znovu otevřel Kydy a přihlásil se zpátky ke svému vidláckému nicku, neb jsme doma došli k názoru, že se stejně neskryjeme, osudu neutečeme a tak bude lepší, se alespoň pokusit stát rovně, tak jsem si říkal, kdypak si na mě ty místní demokratické a pravdomluvné síly došlápnou… Nebudu vás napínat, dlouho jsem čekat nemusel. Ale v podstatě to bylo tak typicky české, že se o to s vámi musím podělit.

Minulý týden přijíždím domů z práce a před vraty stojí plná igelitka. To je u nás běžný jev, sousedi vědí, že mám prasátka a tak mi čas od času nechají před barákem tvrdé pečivo nebo kýbl se zákusky z rodinné oslavy. Čapnu tu tašku a ejhle, to není žrádlo pro pašíky, to jsou knížky.

V pohodě, říkám si, všichni vědí, že hodně čtu, knihovnu mám přes celý obývák, to zase nějaký mladý mileniál zdědil dům po babičce a rozhodl se vyměnit knížky za televizi. Dokonce mi tam nechali i dopis.

„Vidím, že se nic nezměnilo ty proruská špíno,“ takhle začínalo několik řádek textu. Pak následovalo ještě pár urážek a nakonec i pár řádků vysvětlení – prý si mám nechat ty knížky plné ruské propagandy, že já si je užiju. Pak následovalo přání, ať se zalknu při spřádání svých hanebných plánů. Podpis tam samozřejmě nebyl, ale to nevadilo, v knížkách bylo věnování… Velmi rychle jsem se dopátral, kdo mi to poslal. Ve Vidlákově si všichni vidíme až do žaludku.

Ale knížky za to stály. Paměti Žukova, Koněva a dalších sovětských generálů z Druhé světové války. K tomu ještě Sevastopolská kronika od Petra Sažina, Pouchovova Léta zkoušek… Ano, přátelé, takhle vypadá vesnické pojetí boje za pravdu. Knížky prostě nemohli hodit do kontejneru nebo je spálit, správný venkovan nic nevyhodí a všechno zužitkuje a když už nechce mít doma ty zlé a diktátorské spisy, tak je alespoň odnese místnímu ruskému švábovi… Vlastně se mi to takhle líbí… místo aby mi do oken házeli kamení, nosí mi knížky, které je lepší v knihovničce nemít, protože připomínají časy, kdy byl jejich tatík důstojníkem v lidově demokratické armádě a žral komunismus až se zalykal a tyto knihy měl jako povinnou četbu při PŠM.

A vlastně i tak nějak chápu, proč se těch knížek museli doma zbavit… jejich progresivní a liberálně demokratické okolí by je za vlastnictví takové literatury odsoudilo.

Dal jsem si ty knížky doma hned vedle Havla a Peroutky… A takřka jedním dechem jsem je přečetl…

Hele, oni ti sovětští maršálové, to je velmi zajímavé čtení. Hodně mi to pomohlo k pochopení toho, co se tam na ukrajinské frontě děje teď.

Tak například Koněv si před Viselsko-oderskou operací pochvaloval, že všichni jeho důstojníci se důstojníky stali až za války, že všichni prošli bojovou zkušeností a že to je víc než deset let mírového výcviku. Vysloveně zdůrazňoval, že nemá na štábu žádného člověka, který se do toho místa dostal od psacího stolu.

Rybalko zase docela sáhodlouze popisoval, jak moc se tanková taktika během války změnila, jak moc se změnila válečná logistika, jak se měnil přístup k palebné přípravě i k vedení bojových operací, že se na to nedalo dopředu připravit a až válka rozlišila, kdo na to má a kdo na to nemá.

Žukov ten byl obzvlášť tvrďák – ten opravdu vojska kalil až v žáru bitev a nutil své podřízené k co největší tvrdosti, protože jen tvrdost a sebevražedná kázeň může jednotku zachránit. Jakýkoliv soucit není na místě, protože při střetu s nepřítelem se pak příliš rychle rozloží morálka a důstojník si ji už neuhlídá. Proto Žukov nejvíc trestal důstojníky za to, když byli k mužstvu benevolentní, protože takové jednotky pak selhávaly v boji. Na druhou stranu nesnášel, když se důstojník vymlouval na své podřízené – Za chyby mužstva může jejich velitel, protože jeho úkol je v tom, aby chyby nebyly.

Všichni tam také hodně řešili zázemí – aby měli dost paliva a munice, aby měli zajištěný přísun a přepravu. To muselo šlapat. Že jim nepřítel dělal v Berlíně problémy? Že uměl prolézt tunely ruským vojákům do zad? No a co? To je válka. Důležité je, aby fungovala koordinace, problémy jsou od toho, aby se řešily, proto tam také ti generálové jsou ne? Pokud zezadu přicházejí zálohy, pokud mají nepřerušený přísun střeliva, tak jsou diverzanti v týle jen dočasná nepříjemnost.

Ty knížky jsou samozřejmě plné hrdinských příběhů, je v tom spousta sentimentality a patosu, ale pokud se člověk oprostí od ruského krasořečení, tak dojde přesně k tomu, co se děje po celou dobu války na Ukrajině. Ano, můžeme si myslet, že je ruská armáda neschopná a ruští důstojníci stojí za houby, ale všechny tyhle knížky oni také měli jako povinnou četbu. I když se vojenská technika dost proměnila, Žukova nikdo z vojenské výuky nevynechá.

Pamatuju si – bylo to někdy v půlce března – Ukrajinci zveřejnili nějaký ten odposlechnutý rozhovor, jak jakýsi ruský velitel podává hlášení, že jeho tanky upadly do léčky, že několik tanků bylo zasaženo, velitel jednotky je mrtvý, že létají Bayraktary. Hlas byl docela vyděšený, že jsem to spíš považoval za práci ukrajinské propagandy. Ale na konci zazněla věta toho nadřízeného: „Rozumím, hlašte ztráty a další postup.“ Prostě smůla důstojníčku… ve válce se umírá, ztráty jsou plánovány, příště už do takové pasti nevjedete, protože nově povýšený velitel tankové jednotky si už dá pozor. Obzvlášť pokud osobně utíral kousky svého předchůdce z palubní desky.

V míru se prostě výcvik moc udělat nedá. Vždycky se cvičí na minulou válku. Je možné se naučit obsluhovat zbraně, ale taktika, ta se bude během bojů měnit tolikrát, že je to stejně jedno. Mnohem důležitější je, připravit zázemí. Nikdo neví, co bude fungovat, ale je důležité mít všeho dost. Výsledek vidíte. Rusko má v dělech převahu dvacet ku jedné. Ano, ruské obsluhy mohou střílet hůř než ty ukrajinské, ale rozhodně nebudou střílet dvacetkrát hůř.

Rusové prostě akceptují ztráty. Protože to jsou ty nejcennější bojové zkušenosti. Zbytek se nastaví. Od toho má armáda ten obrovský ansámbl nebojujících lidí, kteří se prostě naučí, jak a co zkordinovat s čím… Rusko nemá peníze, aby si na válku každý rok hrálo nějakým velkým cvičením. Ale může si dovolit ztráty.

Putin prostě počítal, že válka se může protáhnout. On připravil to zázemí, připravil prachy, techniku, munici, uniformy a kvéry v dostatečném množství a zbytek je jen otázka času. Oni se hoši naučí. Ti dole i ti nahoře. Každá benevolence bude potrestána bojovou činností nepřítele a každý mrtvý Rus někomu svým příkladem hlouposti zachrání život. To je ten skutečný výcvik, tohle armádu zocelí levněji než drahé cvičení. Vojáčkům se pak postaví pomník….

První fáze války byl prostě krví zaplacený výcvik. Až se to všichni naučí, pak se může jít za vítězstvím. Jinak to nejde, tohle žádný mír nezařídí. Hlavní je, aby bylo dost nábojů a raket, aby bylo dost peněz, aby bylo dost děl i náklaďáků… Jo, to byly ty šedesátikilometrové kolony, to byly ty tisíce vlaků, co vozily materiál ze Sibiře. To je ta skrytá mobilizace, která je schopná na frontu dodat nadbytek vojáků. Žádná krátká válka.

Zdroj: Vidlák a jeho kydy nebo Litterate

 

4 10 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
standa
standa
před 22 dny

To je ten skutečný výcvik, tohle armádu zocelí levněji než drahé cvičení. – Mnohokráte jsem popsal jak NATO cvičí armádu RF k dokonalosti a jak ta se ryhle učí. NATO se také učí na Rusech, ale nevycvičí najednou tisíce a tisíce výborných vojáků a důstojníků, tak jak se jim to daří s ruským vojskem. ARF se… Číst vice »

JK
JK
před 22 dny

To je velmi pozoruhodné, jak často a horlivě se do rolí mravokárců a spravedlivých soudců, za každého režimu pasují lidé z linie stále stejných rodin. Pozoruhodné je i to, jak jim to společnost toleruje.

Lubez
Lubez
před 21 dny
Odpověď uživateli  JK

Plný souhlas.