Nemoc se vyhýbá středové pozici

Jistě by to bylo ovoněné znalostí dějin, kdyby se řeklo, že predispozice k soudobé střelbě na Ukrajině neuvedla až ruská speciální operace. Svá závaží mají už v letech 2013 i 2004 včetně staletých zápletek. Stav nepohody zároveň zesiluje skutečnost, že jde o horký výron studené války, otevřené na široké frontě.

Patrick Ungermann
Patrick Ungermann

Tím látku spíš opakuji, než abych přivedl nový postřeh. Před lety jsem se zamýšlel, kde je střed světa, a proč Masaryk mluví o české otázce, jako o otázce světové. Střed našeho světa neslyšně vyrůstá s lidmi, a proto je všude možně, kde bydlí lidé, kde se těší, stěžují si, kde plánují a nějak se vyrovnávají s neočekávaným. Světová je česká otázka proto, že bez nás by na Zemi nebylo lépe. Oznámení: „Bez tebe je mi líp!“ nepokládám za výstižné. Líp bude, až se my, jak tu jsme, zlepšíme. Nač někoho posílat do horoucích pekel? Střízlivě vzato máme v zásadě dvě možnosti: Buď jsou peklo ti druzí a já pro ně; nebo se bez pekla po dobrém úsilí a kusu poctivé práce obejdeme.

Obejít se bez pekla rovná se nedělat si ho. Netlačit na souseda, aby mi dal hlas. Hlas máme každý svůj, vložme ho na pokojná křídla a on dobře poletí. Soudobé totalitní klima u nás jistě nevzniklo 25. února 2022. Snad znalosti dějin ovoní prohlášení, že rampu k mladé totalitě položila devadesátá léta s emigrací na západ místo cesty k sobě, s rozprodejem toho, co stát měl, se zákony, které pomohly nahradit dobré obchody finančně únikovým kapitalismem. Zhruba od poloviny devadesátých let vlády rýsovaly přípravu na květen 2004, přípravu na postoupení daného území, lidu, a jeho možností Evropské unii.

Před případem posledních parlamentních voleb jsme, myslím, nevložili hlas na pokojná křídla. I v té vísce v kopcích, kam jezdím domů, měli lidé odjinud (chataři, Pražáci, kdo ještě…) potřebu věšet mezi stromy poutače v šedo-červených barvách s nápisy, že se tolik stydí za svého předsedu vlády. Buntovali, hrotili, sami sebe prohlašovali za milion chvilek pro demokracii a jiní o nich svědčili jako o mladé inteligenci pro příští rozvoj. Psal jsem, namítal jsem jim, že demokracie potřebuje chvilku jednu jedinou. Prostě, abychom ji začali uskutečňovat: v zákonech, v politických svobodách, v hlasu referenda, v mnoha ohledech běžného dne, který by v demokracii neměl být zabitým dnem. Mnozí pustili hlas po nepokojných křídlech a on je začal fackovat.

Mladí na plakátech naslibovali, že stav nouze už nikdy nenastane. Lekl jsem se. Co když pandemie zesílí? Nezesílila, ale stav nouze zesílil, a to na několik měsíců. Blížíme se k důvodu, proč celý dnešní článek vzniká. Střed lidského světa je tam, kde vyrůstají lidé. U nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (v tom kousku našeho Slezska) je světovou otázkou otázka česká. Obyvatel Džibutska nemusí znát naše ministry, ale naši ministři by měli znát, o co nám běží. A nám běží o totéž, oč jde lidem v Džibutsku, a proto je naše otázka světová, poněvadž je světová v lidech. Běží nám o pokrok, o dostupnost životních potřeb, o pokoj mezi námi a o hlas, aby zněl bez výprasku.

Pandemie už tolik neřádí. Šílená drahota není jejím plodem. Ani tíseň, zosobněná přejmenováním ulic, bořením pomníčků, cenzurou a hrozbami, že tě zabásnou za politiku. S koronaviry nijak nesouvisí diletantské štvaní proti poskytovateli energií domácnostem, podnikům, místnostem úřadů. Nic z toho nesvedeš na neosobní pandemické zlo. Jde o konkrétní politické výstupy několika desítek lidí, kteří nějak uvěřili, že jejich postupy nemají alternativu, nebo že se jich secmazec bojíme. Jejich víra je pro nás v konkrétním páchání nouze krajně nebezpečná. Podobní věřící přikazují na Ukrajině místo dohod válku se „západem“ v zádech proti silám konkurenčním. A určitě i v Rusku žijí příkazci, kteří uvěřili, že právě na Ukrajině nejdůrazněji účtují se stoletými lichými úmysly Spojených států amerických.

Pořádně si uvědomme úlohu pocuchaného drnečku na kopačkách studené války. To mají být České země na prahu dalšího hromského století? Biflovat štěk nakopávaných i nakopávajících? Co nás to tluče za sílu a co to šíříme za energii?! To není energie středu, není to světový význam české otázky. Spíš je to mobilizační rozkaz zalidnit Jobovu noc… Střed má, na to pamatujme, jednu odvěkou povinnost: Musí vyvažovat, má-li být těžištěm. Musí spojovat nezištně, bez nátlaku. Střed není velmoc, střed je stav. Nesmí se rozkolísat, hroutit. Až budeme ve středové pozici, každý v té své, začne být planeta Země středem vesmíru tak, jako každé středotvorné těleso. Tím, řekněme, vyvrcholí dějiny spásy. Tím, řekněme, pomine čas. To samo o sobě zabezpečí, že žádný další den nebude zabitý, nikdo ho nikomu nezabije.

4 4 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
vachav
vachav
před 1 rokem

A přitom by místo rozsáhlého filosofování stačilo napsat jedinou větu-Je třeba zlikvidovat kapitalismus!!

Vlastimil
Vlastimil
před 1 rokem

Máte pravdu. Rozhodně jsem kdysi nezvonil klíči jen proto, abychom se ze sovětské ř… ještě hlouběji zavrtali do té americké. Jenom konstatuji, že moje (tehdy) mladá generace byla k CCCP mnohem kritičtější, než je ta dnešní k USA.

cablik
cablik
před 1 rokem

To by bylo správné pane autore a proč to nenapsat Česky být neutrální to je střed. Ale pokud tady vládnou zástupci cizí velmocí tak se to nepovede O pandemii se ví že byla uměle vytvořena a prostředky k rádoby ochraně byly špatné.