Nová republika
Před několika lety jsem cítil potřebu napsat stať o fanatismu, jehož předmět není z hlediska úvahy rozhodující. Něco jsem na papír črtal, ale nikde nic nezveřejnil pro představu, že přeci není tak zle. Ta představa mě opustila a v několika odstavcích bych se k přemítání o fanatismu rád vrátil:
Na úsvitu tisící války a tisícího prvého míru bych pro čtenáře rád zhutnil něco ze stop lidu, na kterém si čtenáři Bible ukazují lidskost i nadlidský rozhovor. Onen lid přicházel, protože chtěl, odcházel, poněvadž musel, počítal ovečky a dorůstal do civilizace.
„Nechám si svoje právo, abych o každém, kdo chce změnu režimu, řekl, že je extremista. Protože je.“ Míní Petr Fiala. Od konce devadesátých let varuji před dosahem slova extremista, které tak, jako ultračech, židobolševik nebo renegát (odpadlík) působí a má působit jako pěst do něčí tváře.
Vnímám pět možných scénářů ve válce o mezeru mezi, chcete-li, západem a východem: 1) Nikdo neustoupí ze svého zadání, ale ruský postup vpřed se zrychlí. EU se z náznaku chudoby propadne do chudoby a z chudoby do bídy.
Znám tvrzení, že Sověti nás neosvobodili, ale my sami jsme se osvobodili, jenže až v listopadu 1989.
Osobně bych měl své právo představit se jako západní člověk. Mám na to v krvi německé i francouzské předky. Po mamince jsem západní, ale Slovan, Středoevropan. A po životním způsobu maminčiných rodičů s prarodiči pocházím z prostředí Volyně čili z východu.
Andor Šándor vyslovil poučku, kterou je užitečné si připomínat: Když o sebe velmoci škrtají lokty, začnou nervóznět, poněvadž si právě vlezly do zelí, vetřely se k sobě třeba i na mnoho způsobů.
…zazněla úvaha nejvyššího státního zástupce Igora Stříže o tom, že k uznání činu za trestný postačí prokázání nepřímého úmyslu. „Tyto předpoklady přitom budou naplněny i v případech, kdy je pachatel sice subjektivně přesvědčen, že jeho názor je pravdivý, avšak ví o tom, že se zásadně liší od většinového názoru současné demokratické společnosti.“
Kde účinkuje jediný (většinový) názor, tam postrádám možnost výběru a volby, a proto tam postrádám cestu k demokracii. Navíc je v zásadě pravda, že většinový názor nemusí vzniknout působením kolektivní moudrosti. Lze se ho domáhat i kolektivním strachem (aby mně nezavřeli za politiku), nebo široce pojatou reklamou – propagandou.
V Rumunsku volí prezidenta republiky široká veřejnost. První kolo voleb z konce roku 2024 připadlo na neděli 24. listopadu. Mezi první a druhé kolo prezidentských voleb se v zemi dostaly volby do parlamentu. Druhé kolo volby hlavy státu mělo být 8. prosince. Lidé si ovšem s převahou téměř 23% za budoucího prezidenta vybrali Călina Georgesca, zemědělského krajinářského odborníka, který působil v Evropském výzkumném středisku pro Římský klub a byl i výkonným ředitelem Institutu globálního udržitelného indexu Organizace spojených národů v Ženevě a ve Vaduzu. Na funkci předsedy vlády už dříve Georgesca navrhovala Aliance pro sjednocení Rumunů. Vlivným politikům, kteří osudy Rumunů navazují na Evropskou unii i na vojenský spolek NATO, určitě vadí Georgescovo tvrzení, že západ využil revoluci v roce 1989 ke krádeži rumunských zdrojů. Umíme si v tom smyslu něco vybavit?
„Říkám to všem v Evropě a v Americe, kdo přemýšlejí, co dál: jedinou cestou, jak ukončit tuto válku a sednout si za jednací stůl, jak o něm mluví prezident Volodymyr Zelenskyj, je nastolit rovnováhu sil v terénu – na bojišti. Ukrajinci musí mít prostředky k nastolení této rovnováhy.“ To je výrok francouzského ministra pro evropské záležitosti Benjamina Haddada.
