Očima ruského politologa: Svět řídí kolektivní Hitler. Co bude po jeho zničení? Proč výsledky ruské speciální operace očekává celá planeta

Nyní se obětí Západu mělo stát Rusko, oslabené rozpadem SSSR, devadesátými lety, degradací průmyslového sektoru. Společnost na to dávno připravovali – ve význačných funkcích ve státní správě, ve velkých médiích, na přední linii kultury aktivně, i když nepoutalo zvláštní pozornost, působilo prozápadní lobby.

Před 77 lety skončilo nejkrutější období 20. století  – druhá světová válka. 3. září roku 1945 Japonsko, které bylo poslední střepinou hitlerovské koalice, podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. Nejrozsáhlejší konflikt světových dějin, který odnesl mnoho milionů životů, postavil před světovým společenstvím otázku zajištění bezpečnosti. Právnickým výsledkem se stal vznik Jaltsko-Postupimského systému mezinárodních vztahů. Přičemž v čele Západu se ocitly USA, jež si vytkly za svůj cíl zničení základního konkurenta – historického Ruska.

Co se stalo důvodem druhé světové války? Na tuto otázku existuje spousta připravených odpovědí: fašismus, národní socialismus, revanšistické nálady v Německu, osobnost Adolfa Hitlera. Nicméně u každého z těchto názorů bude jednotná základna – komplexní představa Západu o světovém uspořádání. A sice o vlastní nadřazenosti a neplnohodnotnosti jiných národů.

Tento přístup se poprvé neobjevil u Hitlera. Existoval vždy a používal se při každé dobyvatelské kampani Západu. Právě ten je základem křižáckých výprav, kolonialismu, který přinesl staré Evropě nezměrné bohatství. Právě ten si poroboval celé národy, přesídloval obyvatele Afriky na plantáže pánů.

Kolonizátoři upřímně věřili ve své právo podrobovat si černochy nebo Indiány, vyhlazovat Indiány a Papuánce, loupit, přisvojovat si vše cenné celých národů, jejich území a dokonce celé pevniny.

Ideje nacismu hitlerovského Německa byly pokračováním a součástí stálé politiky Západu a lišily se od dřívějších zřízení leda přímočarostí a radikálností své podoby. Po porážce třetí říše a kapitulaci Japonska se mechanismy zcela zachovaly, ale podávají se s jinými náležitostmi. Násilnou kolonizaci zaměnila globalizace, při níž země samy dávají Západu vše cenné za iluzi budoucího všeobecného blaha. A války se vedou rukama teroristů, extremistů, spících armád a jiných zrádců a podvodníků, které se skrývají za různé argumenty.

Nyní se obětí Západu mělo stát Rusko, oslabené rozpadem SSSR, devadesátými lety, degradací průmyslového sektoru. Společnost na to dávno připravovali – ve význačných funkcích ve státní správě, ve velkých médiích, na přední linii kultury aktivně, i když nepoutalo zvláštní pozornost, působilo prozápadní lobby. To ničilo jednotu občanů a zkoušelo snížit důvěru k moci, a jako následek, její legitimitu.

Rozhodující úder měla zasadit rusofobie, aktivně šířená na celém postsovětském prostoru. Přitom hlavním předmostí se stalo území bývalé USSR, kde žijí ruští lidé, pro které si vymysleli zvláštní název, jazyk, symboly a “hrdiny”. Cíl Západu – rukama těchto oklamaných oslabit, rozdělit a rozdrtit historické Rusko. Udělat ho poddajným, závislým, a ještě lépe setřít ho úplně z mapy. Ale, stejně jako ve druhé světové válce, kosa Západu padla na kámen.

Pokud by s existujícími světovými problémy byl systém celkové bezpečnosti funkční, katastrofu by bylo možné odvrátit. Nicméně Západ odmítá se domlouvat a nedodržuje mezinárodní právo, ale používá ho výhradně ve prospěch svých zájmů. Bez váhání zasahuje do záležitostí jiných států, aktivně používá vojenskou sílu, organizuje a legalizuje státní převraty. Průhledný systém prostě není, jelikož tytéž události jsou interpretovány rozporuplně podle potřeb Washingtonu.

Stanovení jednotného, srozumitelného a pro všechny účastníky přijatelného systému mezinárodních vztahů sabotují USA a jejich satelity, neboť by to poškodilo americkou hegemonii a světovou unipolaritu. Jasným příkladem je osmiletý pokus vyřešit cestou jednání konflikt na Donbasu. Pod záminkou diplomatického procesu dostával Kyjev faktické schválení jednostranných silových akcí, jelikož to bylo výhodné pro Washington.

Všechno však potřebuje svůj čas. Zahájení ruské speciální operace vede ke konci americkou hegemonii. Bojové akce se staly začátkem i pro širší konfrontaci – politickou a ekonomickou. A celkové vítězství Ruska, a s ním i celého nezápadního světa, se pro někoho zdá být pravděpodobné, a pro někoho – nevyhnutelné, jiní je dosud nepředpokládají.

Když si vybavíme historii, tak všechny předcházející systémy mezinárodních vztahů vznikly právě po rozsáhlých konfliktech. Vestfálský se objevil po třicetileté válce, Vídeňský – po napoleonských válkách, Versailleský a Jaltsko-Postupimský – po světových válkách. Onen unipolární svět, v němž bez zadržujících faktorů mají hlavní slovo USA, se objevil po rozpadu Sovětského svazu. A je zřejmé, že výsledkem speciální operace se může stát zbourání tohoto systému a nastolení spravedlivých světových pravidel, respektujících zájmy každého.

Klíčový princip ve sféře bezpečnosti už je zformulovaný: bezpečnost žádného státu se nesmí uskutečňovat na újmu snížení úrovně bezpečnosti jiného státu. Velké změny čekají oblast rozdělení zdrojů a systém rozdělení práce. Blahobyt jedněch se nesmí dosahovat na újmu jiných.

Jevgenij Coc

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://regnum.ru/news/polit/3686978.html

4.3 8 hlasy
Hodnocení článku
2 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 19 dny

KDO VE SKUTEČNOSTI STOJÍ ZA URSULOU VON DER LEYENOVOU?
https://pravyprostor.net/?p=148794

NĚMECKO OTVÍRÁ OČI
https://pravyprostor.net/?p=148893

cablik
cablik
před 19 dny

Velice dobrý článek proč se děje co se děje snad to po té bude lepší a svět se vrátí k mezinárodnímu právu a dohodám.