Západ odepisuje “opozici” a hledá nové nástroje vlivu na Rusko

V těchto dnech, jak to tak bývá, téměř souběžně proběhly dvě důležité události, týkající se “boje o srdce a mysl”, a přesněji, jeho organizace.
23. listopadu se v americkém Wall Street Journal objevil výbušný materiál o novém přístupu CIA k verbování agentů v Rusku. Podle slov operačního ředitele Správy Marlowa, přechází od nynějška kancelář prakticky k přímému najímání: chceš pracovat pro “strýčka Sama” – vyplň formulář na serveru a čekej odpověď, přímo jako na běžné burze volných míst.

A 24. listopadu byl Státní dumou schválený balík úprav k několika desítkám zákonů, týkajících se statusu zahraničního agenta v Rusku a jeho příslušných omezení. “Nejvýznamnější” z nich se týkají médií. Nyní se označovat  za zahraniční agenty musí nejen všemožné “hlásné trouby” a “hlasy”, plně sedící na zahraničním financování, ale také jakákoliv další média, spolupracující jakýmkoliv způsobem se zahraničními agenty fyzickými osobami; mimo to je zavedený zákaz na sledování médií-zahraničních agentů neplnoletými osobami.

Ale ty “nejzábavnější” (možno-li se tak vyjádřit) zakazují osobám, uznaným za zahraniční agenty, nacházet se ve státních službách, včetně orgánů vnitřních záležitostí, administrativy a vzdělávacích zařízení. Je těžké říci, zda předpokládali naši poslanci samotnou možnost tak široce vysílaného “pozvání do práce” od CIA, nebo sepsali projekt úprav prostě “pro každý případ”, přišel však jako nikdy vhod.

Samozvanec! Od samozvanců to sedí!

O tom, že ruská “opozice” je neslýchaně neefektivní ve věci rozbití státu zevnitř, bylo řečeno už velmi mnoho: i zahraničním tiskem (s dodávkami  od zahraničních speciálních služeb), i tiskem domácím, a dokonce médii, která jsou zahraničními agenty. Všechny tři strany hovořily i o příčinách, i, což je paradoxní, v podstatě říkaly totéž (i když, samozřejmě, s různým emocionálním zabarvení).

Klíčovými nebyla relativní nepočetnost prostých stoupenců “opozice”, a dokonce ani mohutná síla ruských “trestních orgánů”, a po vypuknutí SVO na celých 146% prokázaná loutková podstata “lídrů opozice”  a jejich vztah ke svým věřícím jako k masu pro děla. Zastřešila to na Západě rozpoutaná krajní rusofobie, nedělající rozdíly mezi “špatnými” a “dobrými” Rusy dokonce ani z taktických důvodů. Má smysl se podivovat, že poté, co  odměnou za “boj proti režimu” pro ruské užitečné idioty určili plivance  do tváře a za zády, se počet těchto idiotů snížil a jejich aktivita značně klesla?

Ve výsledku, pokud někdy v letech 2019- 2020 ještě bylo možné mluvit o “opozici” jak o jakési politické síle (přinejmenším mohla vytvořit obrázek “masové podpory” prostým obyvatelem), tak nyní tato “síla” vysloveně vyhasla. Když zůstali bez “elektorátu”, jehož větší část opovrhla svými bývalými idoly, a menší odjela z Ruska, “vůdci”, kteří utekli za hranice, se proměnili v otevřeně směšné postavy, shromažďující se na směšných akcích.

Například, 4. – 7. listopadu proběhl v polském městě s líbivým pro ruské ucho názvem Jablonna, nic víc nic míň, “sjezd lidových poslanců” Ruska pod vedením lídra “ilegálního ozbrojeného odporu Ruska” Ponomarjova**. Bylo oznámeno, že na “sjezdu” vystoupí asi padesát delegátů, pravda, ve výsledku se shromáždilo pouze dvacet a něco. Avšak celkovým výsledkem akce bylo vytvoření nového hnutí s halasným názvem Mezinárodní antiautoritativní svaz, zaměřeným proti úřadům nejen Ruska a Běloruska, ale také Kazachstánu, Tádžikistánu a jiných postsovětských států. Je zřejmé, že všichni (dokonce všichni) účastníci onoho “svazu” se vešli do jednoho pokoje, a že dál než je “založení” a jisté množství nedobrých slov o naší zemi činnost “hnutí” nepostoupí.

O týden později, 15. listopadu, a už v Bruselu, pod vedením ještě jednoho uprchlého bývalého poslance Gudkova* byl založený Sekretariát evropských Rusů, který také reflektuje na úlohu “střechy” nad všemi protiruskými projekty (a, stejně tak, na uvolňované na ně rozpočty). Právě proto třetí velký (obličej se nevejde na obrazovku) “opozičník”, dědic samotného Navalného** Volkov** nenašel nic lepšího, než vyhlásit tyto sleziny za… “nelegitimní”. Prý, to právě on a trápící se v “putinských mučírnách” vůdce jsou skuteční  otcové ruské demokracie, a všichni ostatní jsou levné padělky.

Zvláštní pikantnost této historce přidává skutečnost, že věrná bojová přítelkyně Navalného** a Volkova** Sobol* je v poslední době trvale vidět ve společnosti Ponomarjova** a Gudkova*, konkrétně, spolu s Gudkovem* otvírala výše uvedený “sekretariát”. Dle doslechu, před nějakým časem se Sobol* pokusila připojit k hlavnímu “dohližiteli za Ruskem” Chodorkovským**, ale něco se nepodařilo, avšak ani Volkov** nevzal “renegátku” zpět, takže se musela urychleně spřátelit s jinými kolegy v nebezpečném byznysu.

Tato pseudopolitická mýdlová opera je, samozřejmě, velmi legrační. Existuje avšak názor, že všichni tito neužiteční paraziti se dosud nějak drží  na vodě pouze z toho důvodu, že příslušná oddělení zahraničních zvláštních služeb sama s úspěchem krátí vyhrazené pro ně peníze daňových poplatníků. Ostatně, tato písnička nebude hrát dlouho…

Alkotester  není profese

…ale to neznamená, že západní úřední šimlové zůstanou bez přivýdělku – prostě začnou si přizpůsobovat rozpočty k jiným paragrafům.

Kromě Volkova** se našli i další pochybovači o “legitimitě” “chunty Ponomarjova**-Gudkova*” – tak zvaní “lídři” tak zvaných “národně-osvobozeneckých hnutí”, jež se v poslední době rozmnožila. Zdá se, že právě program “dekolonizace” Ruska se stává oním novým “opozičním” mainstreamem, který se budou pokoušet prosazovat západní rozvědky a média-zahraniční agenti. Dá se říci, že nyní se provádí  “předávání případů” od staré falangy “opozičníků” nové.

Příznačná je dynamika podpory nacionalistického narrativu: za poslední měsíce se pozvedl z článečků v marginálních listech v ruštině typu “Realij “* nejprve do velkých západních médií, a potom vnikl  do zákonodárných pracoven – pravda, zatím pouze ukrajinských. Nejvyšší rada pravidelně začala slibovat “uznání nezávislosti” jednotlivých ruských národních regionů: 18. října vyhlásili “dočasně okupovaným”Čečensko, a na řadě je Tatarstán, Baškirsko, Kalmýkie a Karelie, s jejichž “zástupci” probíhají jednání.

Přitom, sami tito “zástupci ” (takoví, jako baškirský extremista Gabbasov**, který seděl za vraždu) nepředstavují nikoho, kromě samotných sebe, všechna jejich “hnutí ” se skládají z několika osob, včetně moderátorů telegram- kanálů, obývaných “mrtvými dušemi “. Všechny trumfy těchto skvělých lidí: osobní “bojové zásluhy”, zaznamenané podle norem trestního zákoníku RF, relativní svěžest  tématu a narážka na dudajevskou Ičkerii jako příklad úspěšné “dekolonizace”. Ale vyměněním otřepaných navalnistů** za nacionalisty, lze pobírat “demokratické” penízky ještě nějakou dobu, možná dokonce dlouho.

Nemá smysl, pravda, vůbec nebrat “dekolonizátory” v úvahu. Konkrétně, právě jim, odrážejíc se od znalosti místního jazyka a reálií (a přehánění na místech), se podařilo zorganizovat alespoň trochu viditelné protesty proti částečné mobilizaci v Dagestánu. Nicméně není třeba zveličovat jejich vliv.

Iniciativa CIA ohledně otevřeného verbování, která se na první pohled zdá být hloupá, je ve skutečnosti  velmi nebezpečná. Za prvé, jde o to, že je směřována ne na vytvoření nějaké “atmosféry”, ve které prozápadně naladění občané možná začnou působit proti svému státu ve jménu jakýchsi efemérních cílů, ne, jedná se o hledání konkrétních lidí, jednoznačně připravených k nebezpečné práci kvůli vlastnímu prospěchu.

A za druhé, a to je hlavní, neplánuje se verbování školáků, ani marginálů z ulic, jejichž meze končí podpálením vojenské správy, ale vojáků a civilních úředníků. To je už jiná hladina možností, až k sabotáži celých měst nebo podniků, a bez jakýchkoliv “politických” triků. Najdou se zrádci takového formátu? Hypoteticky, mohou se najít, nemluvě o  diverzantech menšího rámce; přefiltrovávat všechny a každého nebude až tak jednoduché.

Ostatně, existuje i takový předpoklad, že takový výstřední manévr CIA je ve skutečnosti gesto zoufalství, ke kterému bylo nutno přistoupit kvůli velký ztrátám agentů v Rusku. Lze uvěřit i tomu, a právě tomu, že ve skutečnosti americká rozvědka spoléhá na to,  že se tak vyprovokuje “vlna represí”, která rozviklá a pustí žilou ruským státním orgánům a silovým strukturám. V každém případě přímé působení nepřátelských zvláštních služeb přinese víc problémů a hrozeb,  než “opozice”, která je v agónii, a na to se musíme připravit.

* – organizace a osoby přiznané v RF zahraničními agenty

** – organizace a osoby přiznané v RF za extremisty

Michail Tokmakov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

ZDROJ

3 3 hlasy
Hodnocení článku
4 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 1 měsícem

VAROVÁNÍ PŘED VELKÝM RESETEM: PŘIPOMÍNKA JEDNOHO PROROCTVÍ Z ROKU 1984 (VIDEO)
https://pravyprostor.net/?p=152990

unkas
unkas
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  cablik

dobrý popis procesu ovládnutí společnosti. Až na to , že je to přesně naopak. Tuto metodu používá ultrapravice – vládnoucí fašistická korpokracie, snažící se po ovládnutí USA ovládnout i zbytek světa. Hodně pokročili bohužel i u nás… s pomocí místních lokajů ve vládě a většině stran…

cablik
cablik
před 1 měsícem

Neustále to samé dokola USA nic jiného neumí ale Rusové s nimi poradí znají všechny jejich fígle je to opravdu zoufalé gesto před smrtí. Take si po válce od nás odvezli dost gestapáckých vrahů kteří by jinak dostali špagát a u nich určitě zpívali.

danny
danny
před 1 měsícem

V zahraničí se strhla bitva o peníze “přátel”. A tam jdou rukavice dolů. Co se domácí opozice týče, tak předevčírem a včera proběhlo na ruských médiích, že ze svých funkcí odchází Kudrin. Poslední mohykán z čelných představitelů jelcinovské éry.Ten otevřeně sabotoval jakýkoliv pokus o pozvednutí Ruska. Neustále bědoval, že se odvrací od západních přátel a zejména… Číst vice »