Dezinformace od Fialy a jeho vlády. A překvapení v prezidentské volbě?

Parlamentní listy – rozhovor

„Zdražování má zrychlující se tendenci a nikdo není schopen říci, jak dlouho bude domácnosti i firmy decimovat.“ Snad největší šok spočívá podle známého sociologa, profesora Kellera v tom, jak nedůvěryhodně zní v této napjaté situaci ujišťování vládních politiků, že nikoho nenechají padnout. „Vystudoval jsem také historii, takže vás mohu ujistit, že trendy, které dnes převládají, přiživují agresivitu naprosto všech vrstev.“ Připomíná, že volby dokáže vyhrát ten, kdo voliče znechutí méně: „Petr Pavel znechucuje voliče svým kariérismem a hroší kůží, Danuše Nerudová dělá maximum pro to, aby je odradila svojí prázdnotou. Nedivil bych se, kdyby nás v prezidentské volbě čekalo překvapení,“ říká Keller.

Zdražování probíhalo v podstatě pořád od rozpadu federace, jen šlo ruku v ruce se zvyšováním reálných mezd. Jenže letošní rok má být výjimečný nejprudším propadem reálných mezd. V tomto čtvrtletí navíc v Česku nastává největší zchudnutí ze zemí OECD. Co na to říkáte, pane profesore?

Zdražování, ke kterému dochází, je šokem z více důvodů. Samo o sobě je samozřejmě hrozivé už tím, jakým tempem probíhá a z kolika oblastí zároveň na nás dotírá. To ale není bohužel všechno. Druhým problémem je, že má zrychlující se tendenci a že nikdo není schopen říci, jak dlouho bude domácnosti i firmy decimovat. Zatím to funguje tak, že to, co se zdálo být ještě před pár měsíci v oblasti cen poplašnou zprávou, je už dosaženo a překonáno. A snad největší šok spočívá v tom, jak nedůvěryhodně zní v této napjaté situaci ujišťování vládních politiků, že dělají příslušná opatření, že myslí na všechno a že nikoho nenechají padnout. Působí to jako přehlídka dezinformací a je zvláštní, že na to příslušné orgány, které by se měly bojem s dezinformacemi zabývat, nijak nereagují.

Vracíme se tak podle analytiků do roku 2018 a k dorovnání předpokládané životní úrovně bude každému zaměstnanci chybět asi 40 tisíc korun. Podle různých analýz se očekává, že v letech 2022 až 2024 naroste počet krádeží, spotřeba alkoholu, počet rozvodů, sebevražd i mladistvých mimo školu. Jsou to legitimní úvahy? Jak tohle může dopadnout?

Sociologie má pro takovou situaci výraz „anomie“. Toto slovo označuje stav společnosti, ve které přestávají působit dříve dohodnutá pravidla a která postupně prochází sociálním rozkladem. Už před více než sto lety sociologové analyzovali, jak se tento stav promítá do lidské psychiky, nakolik vede k rozkladu osobnostní identity a jak přispívá ke vzrůstu sebevražednosti. Já jsem o tom všem zatím vykládal jen na přednáškách z dějin sociologického myšlení, nikdy bych nevěřil, že takové poměry bude možno sledovat přímo v laboratorních podmínkách.

Zájem o demonstrace proti zdražování klesá, myslíte si, že se nějak lidé s tím vším, co se děje, smířili? Že vědí, že se budou mít jen hůř, ale v zájmu boje proti agresorovi jsou schopní se obětovat? Co si to tom myslíte?

Zatím je zájem o demonstrace docela velký vzhledem k tomu, jak nepředvídatelně si počíná jejich dosavadní hlavní svolavatel. Pan Vrabel zakázal účast odborníkům, kvůli kterým na ně spousta lidí chodila, naopak zval generála a europoslance, který podrazil své stranické kolegy, rozhádal se s člověkem, s nímž organizoval zatím nejúspěšnější demonstraci. Netuším, proč se tak chová, ale jistě musí být i jemu jasné, že tím hodně sympatizantů odradí.

Co se týká lidí, kteří se propadají do chudoby, číslo sice roste, ale není to věc, která by prý ohrozila fungování společnosti. Krize dopadá nyní na lidi, kteří se měli špatně už dříve. Myslíte si, že opravdu nejde o trend, který by nějak fungování společnosti ohrozil?

Kdybych byl vyloženě pravicově zaměřený, řeknu vám, že tento trend společnost ohrozit nemůže, protože žádná společnost neexistuje. Tato slepota mne naštěstí nepostihla, kromě sociologie jsem vystudoval také historii, takže vás mohu ujistit, že trendy, které dnes převládají, přiživují agresivitu naprosto všech vrstev. Těch dole, protože je toho stále méně, co by mohli ztratit. Těch uprostřed, protože si uvědomují, že se stávají posledním sponzorem státu a že udržování aspoň trochu snesitelných podmínek pro lidi žijící v chudobě bude financováno na jejich úkor. A agresivita těch nahoře a těch, kdo jim v jistých médiích i jinde slouží, bude narůstat spolu s nejistotou, do které se propadá většina společnosti. To všechno dohromady ohrožuje fungování celku naprosto fatálně a neděje se tak poprvé v dějinách.

Téměř desetina českých domácností tvrdí, že nemá ve svém bytě či domě dostatečné teplo. Chladno ale není problém jen pro Čechy, zimu ve vnitřních prostorách řeší i 34 milionů Evropanů. Do jaké míry za to mohou politická rozhodnutí evropských elit?

Já mám stále silnější dojem, že evropské elity nerozhodují vůbec o ničem. Někdo prostě potřebuje prodat svůj stlačený plyn, tak evropské elity uvalí sankce, které tomu velmi napomohou. Někdo jiný potřebuje vyřadit své konkurenty v oblasti energetiky či dopravy, tak evropské elity vymyslí Green Deal. Někdo má zase zájem na snížení ceny pracovní síly a na zvýšení počtu svých voličů, tak evropské elity řeknou, že hranice EU musejí zůstat otevřeny prakticky pro kohokoliv. Jediné, co mohou evropské i české elity v této situaci dělat, je doufat, že zima bude mírná, takže se díky globálnímu oteplování, proti kterému tak bojují, udrží u moci ještě další sezónu.

Všichni vědí, že nízké teploty mají špatný vliv na kardiovaskulární a respirační systém. Evidentně následně bude docházet k přetížení zdravotnictví nebo sociálních služeb. To už nevadí?

Zcela evidentně to nevadí, spraví to pár svetrů. Dobře to ostatně zapadá do politiky, pro kterou je jakákoliv prevence jen zbytečným vyhazováním peněz. Navíc politici většinou právem spoléhají na to, že až se projeví dopady jejich nesprávných opatření, budou oni už mimo politiku a budou kdesi v ústraní konzumovat plody z doby, kdy ještě vysílali signály.

Deset vajec za osmdesát korun, litr mléka za třicet nebo kostka másla za sedmdesát sedm korun. Takové prý budou ceny v příštím roce. Jak budou lidé reagovat?  

Někteří budou nadávat na Babiše, jiní budou obviňovat Putina. Je přece jasné, že v demokracii si své osudy neurčujeme my sami, ale ovládá nás někdo úplně jiný. No a ti ostatní budou čekat, až zruší korunu, tak jako se zrušily desetníky a padesátníky, a začne se zaokrouhlovat rovnou na desetikoruny. Jakákoliv jiná reakce by nahrávala nepříteli.

Naděje na zavedení evropského cenového stropu na dovezený zemní plyn postupně mizí. Přesto, nebylo by to správné řešení?

Po už téměř jednom roce tápání je dnes vidět, že hlavní problém není v zastropování, ale v tom, zda se zastropují příjmy výrobců a distributorů, anebo se zastropují ceny spotřebitelů. To první znemožní fungování takových nesmyslů, jako je lipská burza, to druhé vede jen k rychlejšímu zadlužování států, které snaživě pomáhají naplňovat něčí bezedné kapsy v případech, kdy už to domácnosti a firmy nezvládají. To, že jsme se vydali tou druhou cestou, vypovídá o vládnoucí koalici více než jakékoliv politologické rozbory.

V příštím roce předpokládá propouštění zaměstnanců 57 procent firem. Vyplývá to z průzkumu, který mezi svými členy udělala Asociace exportérů. Nedostatečná podpora státu podnikům s vysokými cenami energií podle asociace zásadně sníží konkurenceschopnost českého průmyslu. Co k tomu říci?

Lze jen smutně konstatovat, že se svým způsobem naplňuje heslo sociální demokracie a odborů: Konec levné práce. Toto může být skutečně konec levné práce v českých zemích. Jen trochu jinak, než se to původně požadovalo. To, jakým způsobem se pravicová vláda chopila levicového hesla, by nemělo nikoho překvapovat.

Doc. Michael Kroh říká, že bývalý premiér Andrej Babiš by mohl mít šanci stát se prezidentem, pokud by veřejnost přesvědčil, že prezidentské volby jsou referendem o vládě. Jenže, necítíte už takovou otupělost mezi voliči? Myslíte si, že ještě najdou příznivci politiky, kterou představuje Andrej Babiš, nějakou kapacitu k volbám vůbec jít? 

Už dávno platí v politice zásada, že volby nevyhrává ten, kdo je nejpřesvědčivější, ale ten, kdo dokáže znechutit voliče méně než ti druzí. Petr Pavel znechucuje voliče svým kariérismem a hroší kůží, Danuše Nerudová dělá maximum pro to, aby je odradila svojí prázdnotou. Nedivil bych se, kdyby nás v prezidentské volbě čekalo překvapení.

3.8 4 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
mikkesh
mikkesh
před 1 měsícem

Škoda že pan profesor nekandiduje na presidenta. Jinak se dotkl té největší hrůzy na kterou, asi ze zoufalství naskakují spoluobčané – nenecháme vás padnout. Kdo jsou to ti oni co nás nenechají padnout ? V jednadvacátém století nás někdo nenechá padnout ? Ovšem po celodenní práci, či celoživotní práci si musíš najít čas… Číst vice »

vachav
vachav
před 1 měsícem

“Evropské elity nerozhodují vůbec o ničem” -no samozřejmě-pokud je někdo lokaj,tak za něj rozhoduje jeho páníček,a tím je v tomto případě největší planetární parazit za oceánem.Jinak to co se nyní ve světě děje je zřejmě další cyklická krize světového kapitalismu.

cablik
cablik
před 1 měsícem

Vše se teprv uvidí tak únor a březen kdy to okrádání zasáhne všechny obyčejné lidi naplno. Presidenta vyhraje bohužel Aspen Institut. protože alternativa nespolupracuje.