Čínská satelitní skupina skenuje Bachmut

Prezident Vladimír Putin vyslechl hlášení velení vojsk v chersonském a luganském směru. Byl to naprostý šok pro ukrajinské vojáky, kteří čekali na rozkaz přejít do ofenzívy, a pro ukrajinské obyvatelstvo vůbec. To si bylo díky propagandě jisté, že OSU všude vítězí. A najednou je ruský prezident v Chersonské oblasti a LLR! To ale bylo jen pokračováním paniky na Západě.

Na pozadí špatných zpráv z ukrajinské fronty, především z Bachmutu, vypadá velmi zlověstně návštěva čínského ministra obrany Li Šan-Fu v Moskvě pro vedení Evropské unie a USA. Nechápou, co vymysleli ruský prezident Putin a předseda ČLR Si Ťin-pching.

Zkusme se jako vždy dostat k jádru věci. V posledních dvou týdnech bylo do mozků západních vůdců a obyčejných obyvatel napumpováno tolik nového, že je to akorát na zbláznění. Před návštěvou prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě se na Západě tvrdilo na všech úrovních, že Ukrajina vítězí. Vítězná euforie pokračovala dokonce půl roku po ústupu našich vojsk v Charkovské oblasti a odchodu z Chersonu. A poslední asi tři měsíce se dokonce oznamovala silná protiofenzíva ukrajinské armády. Zpočátku se říkalo, že přijde hned po zimních mrazech, které svírají zemi. Dnes se říká, že je třeba počkat, až jarní bahno zaschne a do boje se vrhnou tanky Leopardi, Abramsy a Challengery. Že nejprve bude obsazen Krym a po něm Doněcká a Luganská oblast bývalé Ukrajiny.

Hlupákům to stačilo, aby uvěřili pohádkám. Ne však Číně, jejíž významné satelitní uskupení dlouhodobě sleduje situaci na východní části bývalé Ukrajiny. Především na Doněckém oblouku a jeho dnes hlavním místě v Bachmutu. Budeme souhlasit s tím, že kdybychom zde hodnotili situaci jako kritickou pro nás, čínský vůdce by vyčkal s cestou do Moskvy. A pokud přijel, tak čínské satelity “malují” obraz bojů, který v Pekingu vzbuzuje optimismus.

Ještě více optimismu Číňané získali, když do otevřeného přístupu unikly tajné americké údaje o skutečném stavu ukrajinské armády. Ukázala se být ne tak bojová, jak se zdálo ještě včera. Konkrétně, vzhledem k obrovskému nedostatku munice a obrněných vozidel, jak je uvedeno v dokumentech ministerstva obrany USA, vzniká dojem, že OSU nejsou schopny vážné ofenzivy, která by mohla změnit průběh války.

Bývalí američtí vojáci Scott Ritter a plukovník Douglas McGregor jsou dokonce přesvědčeni, že vypuštění kompromitujícího materiálu na OSU zorganizoval Pentagon, aby předem ospravedlnil zmaření nebo porážku nadcházející ukrajinské protiofenzívy. Přičemž Američané nadále pobízejí Zelenského, a dokonce přidělují další peníze, aby pokračoval v posílání svých vojáků do první linie. Nové přesné datum „útoku“ bylo uvedeno v americkém časopise Newsweek. Je to 30.duben. Stručně řečeno, hra na hádání pokračuje. A hlavním cílem profesionálních západních vojáků není vůbec vítězství OSU, ve které od začátku SVO nevěřili, ale testování amerických zbraní v reálných bojových podmínkách. Navíc, prozkoumání americkými vojáky možností nových ruských zbraní. To je to cenné. Američané a jejich spojenci se tak připravují na skutečnou válku, pokud k ní přece jen dojde po skončení SVO. A hlavně, v NATO chtějí vědět, jak daleko může naše vedení zajít ve svých vojenských plánech proti Západu.

Jedním z hlavních bodů pro takovou analýzu je vojenská operace na osvobození Bachmutu, kterou již několik měsíců provádějí SVS Wagner a ruští výsadkáři. Pád této pevnosti, postavené ještě rozhodnutím Ivana Hrozného, bude znamenat odchod ozbrojených sil na další obrannou linii, která se na severu opírá o Kramatorsk a Slavjansk. A jižně od Bachmutu o Ugledar-Kurachovo-Konstantinovku. Je jasné, že po dobytí Bachmutu dlouho nevydrží Avdějevka, Marjinka a Seversk. Přitom nová obranná linie OSU už nebude tak pohodlná pro obranné akce. Nejsou na ní převládající výšiny a zlomy terénu, které umožňují ukrajinské armádě udržovat v Doněcké republice aktivní obranu.

Je známo, že hlavním rysem doněcké geomorfologie je, že jí prochází takzvaná Doněcká pahorkatina. Zde ještě hitlerovské jednotky více než dva roky držely obranu proti Rudé armádě. Zde převládající kopce a zlomy pomáhají budovat nedobytné obranné linie, čímž se od roku 2014 OSU v Doněcké a Luganské oblasti Ukrajiny zabývaly. To do značné míry vysvětluje velmi těžké boje při osvobození Marjinky a Avdějevky. Vlastně celého Donbasu.

Takže zahájit svou ofenzívu OSU prostě nebudou s to. Nemají takové množství nejen dělostřeleckých granátů, ale ani samotných dělostřeleckých prostředků. Tudíž OSU má jeden možný směr, kterým se může pokusit něco dobýt zpět, je to Záporožská oblast s obsazením Melitopolu a přístupem k Azovskému moři. Právě přibližně o takovém postupu vojenských akcí se mluvilo v západním tisku a v Kyjevě. Ale celá ta euforie se zhroutila v jednom okamžiku po únicích v Pentagonu a příjezdu čínského ministra obrany Li Šan-Fu do Moskvy.

Je jasné, že nikdo z obyčejných smrtelníků neví, o čem mluvili Putin, Šojgu a Li Šan-Fu. Ale obrátíme se k hlavnímu čínskému zdroji pro vysvětlení čínských záměrů. Je to starodávná čínská kniha O válečném umění Sun-c’. Uveďme jen několik pravidel vyzkoušených za dva a půl tisíce let vedení válek, aby bylo jasné, proč Číňané v tomto konfliktu dali přednost nám, a ne Evropanům s Američany.

Sun-c’ navrhl porovnat nepřátelské armády, v tomto případě naši a OSU. Nejprve je třeba odpovědět na otázku: která strana má převahu v takových skutečnostech, jako je počasí, povaha terénu a vzdálenosti, které je třeba překonat? Odpověď Číňanů je zřejmá.

Další pravidlo: co potřebujete k dosažení vítězství? Sun-c’ odpověděl lakonicky: “Vaše armáda musí mít silný, jednotný bojový duch a disciplínu.” I zde je vše jasné. Bojový duch a disciplína, to je o naší armádě.

V knize O válečném umění jsou další desítky bodů. Není vyloučeno, že Číňané skutečně využili doporučení Sun-c’ napsaná pět století před narozením Krista.

Pokud jde o čínského ministra obrany Li Šan-Fu, lze ho přirovnat k sovětskému ministrovi obrany Dmitriji Ustinovovi. Znalec obranného průmyslu Sovětského svazu se stal ministrem obrany. Za něj byly sériově vyráběny nejlepší vzory sovětských zbraní. Stejný krok udělal i čínský ministr obrany Li Šan-Fu. Před jmenováním vedl nákup a dodávky zbraní do čínské armády, za což na něj Trump v roce 2018 uvalil osobní sankce.

A přesto by bylo chybou si myslet, že se my a Číňané snažíme společně čelit světovému hegemonovi tím, že odcházíme do pusté obrany. Je pravděpodobné, že taktika obou jaderných mocností má za cíl rozložit síly NATO, a především USA pro možnou válku na dvou frontách. A to na zcela opačných částech zeměkoule. Jde o Rusko a Čínu, kde Rusko ovládá většinu světových zdrojů a Čína má největší populaci a nejsilnější výrobní a technickou základnu na světě. Není tedy náhodou, že den před příjezdem čínského ministra obrany do Moskvy začalo na Dálném východě velké vojenské cvičení naší Tichooceánské flotily. Úkolem je ukázat Američanům s jejich vojenskými základnami v Japonsku, a především na Okinawě, že přežít v případě vojenského konfliktu v oblasti Japonského moře nebude pro ně zdaleka jednoduché. Připomeňme, že na amerických vojenských základnách v Japonsku, zejména na ostrově Okinawa slouží asi 50 tisíc amerických vojáků. Stovky bojových letadel všech tříd a lodí amerického námořnictva. V případě konfliktu se to všechno stane cílem nejen čínské armády, ale i ruské. Každopádně návštěva čínského ministra obrany to jasně naznačuje.

Co se týče evropského bojiště, tak potřeba jakékoliv pomoci ze strany Číny zatím není posuzována. Zároveň nelze říci, že během návštěvy Si Ťin-pchinga v Moskvě nebyla učiněna důležitá rozhodnutí v oblasti obrany, vojensko-technické spolupráce a výměny vojenských zpravodajských informací. Všechny tyto dohody Moskva a Peking mohou, ale nemusí, zveřejnit. Nebo oznámit po nějaké době.

Například v září 2014 jsme po návratu Krymu do struktury Ruska prodali Číně protiletadlový raketový systém S-400. Čína se tak stala prvním zahraničním odběratelem nejmodernějšího systému protivzdušné obrany na světě. O tom jsme se ale dozvěděli až po osmi měsících po zveřejnění v deníku Kommersant.

Tak tomu bylo až do roku 2017, kdy americký Kongres schválil Zákon o protipůsobení vůči americkým protivníkům prostřednictvím sankcí. Poté Rusko a Čína vůbec přestaly zveřejňovat informace o svých vojenských kontraktech.

Někdy ruský prezident k tomuto tématu přece jen něco říká. V roce 2019 například oznámil, že Moskva pomáhá při vývoji čínského systému včasného varování před raketovým útokem. A v roce 2021 oznámil, že Rusko a Čína společně vyvíjejí nejnovější high-tech zbraně.

Nesmíme zapomenout ani na civilní problematiku. Například čínský elektronický gigant Huawei už v Rusku ztrojnásobil svůj výzkumný potenciál. V důsledku spolupráce našich odborníků může v dohledné budoucnosti dojít k záměně tchajwanských mikročipů nejmenší velikosti za rusko-čínské. Zprávy v tisku na toto téma už byly.

Je tedy jasné jako boží den, že přátelství ruského a čínského vedení v zájmu našich zemí se pro takzvaný anglosaský svět stává skutečnou noční můrou. A jakmile jeho hlavní členové začnou prokluzovat a prohrají dva-tři regionální konflikty typu ukrajinského, tak se na stranu naší a čínské aliance obrátí další noví zájemci.

Andrej Uglanov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

argumenti

4.3 7 hlasy
Hodnocení článku
1 komentář
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 11 měsíci

Kdo čte zprávy z bojiště tak ví jak to reálně bude a spojenectví Rusko Čína je pro ně konec doufání nějakého vojenského vítězství a s ekonomikou to bude to samé.