Proč bylo slovo lež nahrazeno slovem „dezinformace“? (4. díl)

Dezinformátor je kacíř 21. století. Inkvizice je připravena. Dříví pro hranice na upálení kacířů XXI. století se sbírá. Potírání svobody slova může začít.

Používání slova „DEzinformace“ nabírá na frekvenci. Používá ho koalice i opozice, mainstream i alternativa, odborníci i laici. Proč asi? Proč byla lež nahrazena „dezinformací“? Komu to slouží?

Komu a čemu slouží pojem „dezinformace“?

V předchozích článcích jsme se podívali na „DEinformaci“ (NEinformaci) z pohledu existence a neexistence informace. V druhém článku jsme si ukázali to, jak je utajování informací a lež součást války. Ve třetím článku jsme si ukázali, jaký vztah je mezi poznáním a „deinformacemi“. Teď se podívejme na „DEinformaci, DEzinformaci z pohledu rozdělené společnosti na třídy, vrstvy, sociální skupiny.

Moc a informace

Moc spočívá zaprvé ve schopnosti činit; a zadruhé ve schopnosti vnucovat svou vůli a názory jedněch lidí jiným lidem. Obě formy moci vyžadují znalosti a znalosti nejsou ničím jiným než informace. Znalosti jsou moc. Ovládání přírodních zákonů umožňuje činit v průmyslové výrobě a v zemědělství, tj. využívat přírodní zákony pro blahobyt člověka. Co jsou znalosti? Jsou to informace. Kdo má informace, má moc činit.

Společnost není jednolitá, je strukturovaná, ať ji dělíme na třídy, nebo straty (vrstvy), na profese, rasy, či národy. Skupiny se liší svým postavením, vlastnictvím majetku, mocí, znalostmi, dovednostmi, osvojením si dosažené kultury atd. Jedním z hlavních prvků, kterým se tyto skupiny liší od sebe navzájem, jsou jejich potřeby, zájmy a plánované cíle. Jejich sociální postavení ovlivňuje vnímání a hodnocení stavu společnosti, která jim buď vyhovuje, nebo nevyhovuje. Poměry ve společnosti se nějak jeví. A co je v podstatě jev? Je to informace, a ta je promítnuta do názoru na společnost. Na minulost, stávající stav a promítá se i do budoucnosti v podobě vize. Skupiny vnímají společnost dle jejich společenského postavení, dle toho jakým dílem přispívají ke společnému bohatství a míry jeho užití, dle míry podílu na rozhodování o důležitých poměrech ve společnosti. Buď stávající stav společnosti schvalují, nebo jsou k nim kritické.

Příznivé a nepříznivé informace

Samotné uspořádání společnosti vytváří informace a ty zpětně udržují společnost v určitém stavu. Společenské bytí podmiňuje, zprostředkovává a reprodukuje společenské vědomi (ekologické, ekonomické, politické, právní, mravní, etické), což není nic jiného než informace. A naopak, společenské vědomí (komplikovaným, nepřímým způsobem) podmiňuje, zprostředkovává a reprodukuje společenské bytí, tj. konkrétní ekologické, ekonomické, politické, právní, etické, estetické poměry ve společnosti. Jedno existuje skrze druhé. A každé existuje skrze informace. Některé názory i informace přispívají ke stabilitě stávajícího stavu a jiné názory (informace) stabilitu narušují. Proto jednotlivé skupiny zahrnují ve jménu vlastních skupinových zájmů do svých názorů pouze některé informace. Někdy je pro ně důležité dokonce informace, které jdou proti jejich zájmům, zatajit.

Vlastnit informace je moc. Představte si, že byste měli informaci o tom, že 11. září 2001 spadnou věže Světového obchodního centra v New Yorku, a vy jste 8. září vsadili na pokles akcií leteckých společností. Ostatní burzovní makléři to nečekali, protože neměli tuto informaci, ale vy jste vydělal desítky, nebo dokonce stovky milionů. Proslýchá se, že někteří tuto operaci provedli a skutečně neskutečně zbohatli. Poznámka pro neburziány: Na burze je možné prodat i akcie, které nevlastníte. Později je musíte koupit. Když cena za pár dnů poklesne, pak jste vydělali. Když akcie stoupnou, pak jste prodělali. V září však po pádu dvojčat ceny akcií leteckých společností klesly. Kdo prodal a pak koupil vydělal. Měli někteří hráči na burze informaci: „8.9.2001 prodej akcie za vysokou cenu a po pádu věží kup za nižší cenu, čímž vykryješ svůj závazek na burze“?  Nebo to bylo pouze štěstí?

Rozdělení moci

Když jedni vlastní více moci, pro druhé to znamená méně moci, nebo dokonce žádnou moc. Nezbývá jim než být pouze ovládaným. Nemusí to tak být vždy, ale zpravidla to tak je, že moc ve společnosti je rozdělena nerovnoměrně. Jedni přikazují a druzí poslouchají. Moc je možné získat tím, že se část lidí začne obracet na zkušenějšího, vzdělanějšího, který jim poradí, jak řešit situaci, například jak vyrobit užitečný výrobek, což v podstatě není nic jiného, než vnést správné informace do předmětu činnosti. Tento vztah méně zkušených a zkušenějších může být institucionalizován tím, že je provedena oficiální volba. Pak zkušenější získá svým zvolením právo vydávat příkazy méně zkušeným. Podobně může vedoucí získat moc nad jinými tím, že ho do mocenského postavení jmenuje vyšší autorita nebo instituce, tj. vyšší vedoucí, nebo orgán s vyšší pravomocí. Další formou je vnutit vůli jedněch druhým pohrůžkou násilí, nebo přímo násilím.

Ti, co mají moc, vydávají příkazy a příkazy nejsou nic jiného, než informace. Příkazy mohou být vydávány správné, dobré, nebo nesprávné. Co se stane, když ten, co je měl vydat, na to zapomněl a žádný příkaz nevydal. Z pohledu sémantiky vedoucí, když nedal příkaz, nedal informaci, jinak řečeno NEinformoval podřízené. Je možné říct, že DEzinformoval? Ještě jednou si řekněte „Dezinformoval“., Jak Vám to zní? Deinformoval určitě špatně? „Dezinformoval“ vlivem mediálně masáže dobře? Už si na ten novotvar zvykáme? Nebo jsme si už zvykli?

Destrukce stávající organizace společnosti nežádoucími informacemi

Může informace ohrozit moc? Může narušit chod organizace? Může narušit její kompatibilitu a stálost? Není lepší některé informace nepouštět mezi občany? Je lepší některé informaci zatajit, aby struktura organizace nebyla ohrožena? Příkladem, proč zabránit šíření informace, je run na banku. Když prosákne informace, že banka má finanční potíže a není schopná dostát svým závazkům, tj. není schopna vyplatit všechny vklady v ní uložené, pak ve veřejnosti vznikne panika. Před bankou i jejími bankomaty se vytvoří fronta lidí čekající na výplatu úspor. Žádná banka, ani ta nejziskovější, není schopna vyplatit všem, všechno a hned. Peníze uložené do banky vkladatelů nemá uloženy ve svém trezoru. Naprostou většinu vkladů půjčila lidem a firmám, kterým poskytla úvěr. Její možnost vrátit vklady vkladatelům v jednu chvíli je omezená. Vklady vyplácí postupně, tak jak dlužníci postupně splácí své úvěry. Takže, když někdo ve veřejnosti rozšíří informace o tom, že „banka XYZ nemá na výplaty vkladů, že lidé přijdou o své peníze“, pak banka ztratí důvěru a nejspíše udělá bankrot. Pokud nemá zdravé finance, byla to pravda a zaslouží si bankrot. Pokud však má zdravé finance, a přesto se uskutečnil run na její přepážky, pak se jedná o nepravdu. Z právního pohledu se bude jednat o poplašnou zprávu. Když vedení banky ví o svých finančních problémech, udělá vše proto, aby se tato informace nedostala na veřejnost. Banka o svých problémech NEinformuje, DEinformuje, DE(z)informuje.

Politika a ekonomika

V politice jde o moc. Moc umožňuje bohatnout. Politika je koncentrovaná ekonomika. Jak se říká, peníze jsou až na prvním místě. Více správných informací znamená více moci. Více moci znamená více bohatství pro jednotlivce či skupinu. Pro dosažení moci je nutné získat pozici v zákonodárných, výkonných a soudních institucích, tj. tam, kde se pravidla pro společnost stanovují, vykonávají a kontrolují. Pro takovouto činnost jsou potřebné peníze. Jimi zaplatíte médiím šíření vhodných informací mezi voliče. Médii ovlivnění voliči zvolí vybrané osoby do nejvyšších pater politické moci. Mocní využívají interpretaci skutečnosti dle svých ekonomických a politických zájmů. Ovládané občany informují dle svých ekonomických a mocenských zájmů. Někdy neinformují vůbec (DEinformují, DEzinformují) a někdy informují své ovládané občany pouze částečně. Vládnoucí moc pouští pouze ty informace, které upevní její postavení a naopak utajuje informace, které by její postavení mohly oslabit.

V demokraticky uspořádané společnosti to mají vládnoucí kruhy složitější, protože musí dodržovat pravidla. V omezené demokracii to mají snazší. Skrze ovládaná média formují veřejné mínění dle vlastního zájmu a zachovávají zdání demokracie. V omezené diktatuře povolují vládnoucí síly dílčí varianty interpretace skutečnosti v rámci určeného názoru na svět. Řada témat a postojů není povolena. V rozvinuté diktatuře nejsou povoleny jiné názory, než oficiální stanovisko vládnoucí skupiny, nebo vůdce. Ve formách demokracie a omezené demokracie jsou odlišné názory kritizovány, nebo dehonestovány. V omezené diktatuře je vůči nepodvoleným uplatněno trestní právo a v rozvinuté diktatuře jsou kritici stávajícího systému buď izolováni, nebo eliminováni.

Vítězná skupina po získání moci a ovládnutí státu upravuje právo tak, aby posílila vlastní moc. Do institucí dosazuje své věrné lidi, institucím přiděluje pravomoci, které pak umožňují přijímat opatření posilující moc vládnoucí skupiny. Jsou přijímány zákony, vyhlášky a nařízení, která omezují schopnost opozice prosadit své zájmy nebo dokonce získat moc ve státě. Do veřejného mínění je vnášena interpretace, že stávající uspořádání společnosti je spravedlivé a zajišťuje práva a svobody všem. Po pádu dvojčat v New Yorku v roce 2001 a po atentátech v Londýně byla přijata opatření omezující práva a svobody občanů. V období pseudopandemie Covidu 19 v letech 2020 až 2022 byly nařizovány omezení svobody a práva občanů. A v současnosti jsou připravovány zákony na další posilování moci institucí a omezování práv a svobod. Viz. Evropský parlament, WHO a vlády jednotlivých států.

Vliv politického a právního vědomí na polickou a právní skutečnost

Politické a právní vědomí je soubor informací o formě i obsahu uspořádání společnosti z hlediska rozdělení moci a pravidel, kterými se společnost řídí. Jsou stanovena pravidla o tom, jak participovat na moci, jak právně zajistit, aby moc zůstala v rukou vládnoucí skupiny.

Samozřejmě, že velké množství zákonů, nařízení vlády a vyhlášek ministerstev neřeší politiku, ale vytváří pravidla pro soužití lidí ve společném státě. Například zákon na ochranu vod, zákon na ochranu půdy, zákony na ochranu ovzduší, zákon o provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu) a spousta dalších. Tím neříkáme, že i do zákonů pro všechny není možné vložit výhody pro vládnoucí skupinu, nebo lidi, kterým jsou lidi u moci zavázáni. Toto politické a právní vědomí vládnoucí skupiny je prosazováno do vědomí celé společnosti.

Jestliže se většina společnosti s takto pojatým politickým a právním uspořádáním společnosti ztotožní, má vládnoucí skupina vyhráno. Může dovolit občasným kritikům vyjadřovat své názory. Umožní občanům právo na shromažďovaní, právo na názor a vyjádření svého názoru je povoleno. Pokud však přijdou těžké časy a počet kritiků se množí, mocenské postavení vládnoucí skupiny je ohroženo, pak nutně mocní přistoupí k omezování možnosti svobodně vyjadřovat opoziční názory. Když nepomůže domlouvání a pohrůžky, jsou uplatňována tvrdší opatření. Od mírné šikany, např. předvolání organizátorů demonstrací na policii, až po nekompromisní likvidaci nepohodlných osob, například házení vnitřních nepřátel režimu do jícnu sopky, jak to dělal režim Anastasia Somozy Debayleho v Nikaragui.

Tady nastává problém neoliberálů. Hlásají svobodu, demokracii, ale když cítí, že jejich mocenské postavení je ohroženo, neostýchají se použít ty samé metody, za které kritizují diktaturu. Nespokojenost občanů se stávajícími, zejména ekonomickými poměry jim nevadí.

Pravicově smýšlející novináři prosazují myšlenku o tom, že vládne trh a ten odměňuje pracovité, a naopak trestá líné. Vládnoucím mocným vadí kritici, šťouralové a nejvíce jim vadí myslící a vzdělaní oponenti. Potlačování názorů ve svobodné zemi je proti vyhlášení tezí neoliberálů. Řekli jsme si, že názory jsou informace. Za informace ve svobodné zemi nelze stíhat. Dokonce nelze stíhat ani za lež, pokud žalující strana neprokáže, že lež způsobila někomu újmu. Ale u novotvaru „dezinformace“ by to šlo. Stačí pouze dát tento etymologický nesmysl, na který si zvykáme, do trestního zákoníku. Pak pouze postačí jmenovat instituci, úřad a delegovat na něj pravomoc posuzovat co je a co není „dezinformace“. Povědomí autorů i čtenářů je již připraveno. Pojem „DEzinformace“ už přijali do svého slovníku.

Dezinformátor je kacíř v XXI. století. Inkvizice je připravena. Dříví pro hranice na upálení kacířů XXI. století se sbírá. Potírání svobody slova muže začít.

Proč bylo slovo lež nahrazeno slovem „dezinformace“?

*

Autor: Autor: Dušan Mišík , zdroj: eRepublika

***

Předchozí díly:  1.díl  –  2. díl  –  3.díl

Související články:

3 2 hlasy
Hodnocení článku
7 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
skeptik
skeptik
před 10 měsíci

Komu a čemu slouží pojem „dezinformace“?
Vrchnosti, aby měla lidi pod kontrolou tím, že jim vnucuje co si mají myslet, jaké informace přijímat a co mají zakázané jinak je trest nemine.

Křesťanská církev měla kdysi lidi pod kontrolou stejným způsobem. S tím rozdílem, že proti kacířům (nepodvoleným) používala drsné metody.

kutnohorsky
kutnohorsky
před 10 měsíci

Ono už spousta ,, pravdivých” informací o Ukrajincích vyplouvá na povrch jako dezinformace. Ukrajinci u Bachmutu v pohodě! Najednou se přiznává, že tam mají Rusové navrch. Poznatek záložka: Zákopy se nekoupou na vlastním území ale na dobytém po útoku kde je třeba se rychle uchytit. Takhle si Ukrajinci kopáním zákopů připravují útok do vlastních,… Číst vice »

kutnohorsky
kutnohorsky
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Dodatek, píšu to proto, že stále slyším jen o úspěšném postupu ukrajinských gerojú. Jejích předpokládaná jarní,,vítězná” ofenzíva skončí tak akorát u předem vykopaných pozic…

Karel2002
Karel2002
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

No já nevím, u Bachmutu je to jako Verdunu, fronta se druhý rok nehýbe.

kutnohorsky
kutnohorsky
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

No jo, ale čí je to tady úspěch…?

Karel2002
Karel2002
před 10 měsíci

Dezinformátoři (dezoláti, socky) nejsou v dějinách lidstva ničím novým. Už Ježíš byl jako dezinformátor (protivil se učení své náboženské obce) ukřižován. Ježíš byl navíc i nedbale oblečen, takže splňoval dnešní kritéria i pro dezoláta či socku. Jan Hus byl dezinformátor, Giordano Bruno byl dezinformátor, Voltaire, Rousseau, Von Holbach…. V podstatě nejvíce dezinformátorů (šiřitelů fake news)… Číst vice »

maxim
maxim
před 10 měsíci

Diktátorsky (kolektivistickou diktaturou utlačovaných tříd) vnutit společnosti to správné společenské vědomí emancipující lidi ve společnosti od “kulturní” opičí přirozenosti je hlavním tématem a ideovou náplní marxismu leninismu … To vnucení lidského vědomí místo opičího není nic nového, s tím přišel poprvé Ježíš Kristus, který to myslell s lidmi po dobrém, to ale dlouho nefungovalo… Číst vice »