Seymour Hersh odkrývá svůj zdroj: Můj přítel, který zastavil Nixona i válku

Jeden z nejslavnějších amerických investigativních novinářů Seymour Hersh, držitel mnoha novinářských cen včetně Pulitzerovy ceny, který se proslavil především odkrytím masakru v My Lai během války ve Vietnamu a který nedávno šokoval veřejnost celého světa svým článkem Jak Amerika zlikvidovala plynovod Nord Stream, věnoval jeden ze svých posledních článků Danielu Ellsbergovi, další ikoně americké investigativní žurnalistiky.

Daniel Ellsberg byl ústřední postavou případu Pentagon Papers, který předcházel a následně se prolínal s aférou Watergate, a který ve svém důsledku připravil o funkci tehdejšího prezidenta Richarda Nixona a pomohl ukončit válku ve Vietnamu.

50 let s Danielem Ellsbergem

Ve svém článku Hersh popisuje, jak se s Ellsbergem seznámil a jak následně probíhala jejich spolupráce. Daniel Ellsberg, absolvent Harwardu (disertační práce Ellsbergův paradox), se po úspěšné kariéře v Pentagonu a v politickém think tanku RAND Corp., kde v obou případech zastával vysokou funkci válečného stratéga, rozhodl odhalit veřejnosti pozadí války ve Vietnamu.

Díky nejvyššímu stupni bezpečnostní prověrky mohl postupně z Pentagonu vynosit a okopírovat přibližně 7000 stran přísně tajné studie týkající se způsobu vedení války, a předat je tisku. Prezident Nixon se pokusil o cenzuru a současně obvinil Ellsberga ze špionáže.

Vzhledem k tomu, že pentagonské dokumenty prokazovaly, že americká vláda veřejnosti po desetiletí lhala a že válku cíleně rozpoutala, soud cenzuru uvalenou na deníky The New York TimesThe Washington Post po vypršení několikatýdenní lhůty neobnovil s odkazem na první dodatek Ústavy Spojených států, který zaručuje svobodu slova, názoru a tisku.

Nejnebezpečnější muž Ameriky

Prezident Richard Nixon však prohlásil o Ellsbergovi, že „je to nejnebezpečnější muž Ameriky a že jen a pouze vláda rozhoduje o tom, co se o válce občané dozví“. K obvinění ze špionáže přidala Nixonova administrativa další obvinění, takže Ellsberg ve vrcholné fázi případu čelil trestu o celkové výši odnětí svobody na 115 let.

„Sledoval jsem následný Ellsbergův proces u federálního soudu v Los Angeles a dokonce jsem psal o pochybeních podlézavců z Bílého domu, kteří se na žádost prezidenta Nixona vloupali do kanceláře Ellsbergova psychoanalytika. (Vládní žaloba byla zamítnuta poté, co vyšel najevo rozsah Ellsbergova špehování nařízeného Bílým domem.),“ píše Seymour Hersh.

Ellsberg byl zproštěn všech obvinění, protože soudce prohlásil řízení za zmatečné a upozornil na to, že vláda soudní případ poškodila sama svými ilegálními praktikami vůči Ellsbergovi. Najevo vyšly ilegální odposlechy, loupeže a kauza se prolnula s aférou Watergate.

„Bylo to na začátku volebního léta 1972, kdy jsme se s Ellsbergem zkontaktovali. Pro Timesy jsem psal o prohrané válce ve Vietnamu a o prohřešcích CIA. /…/ Dan měl dva příběhy, o nichž si myslel, že by mohly změnit dynamiku listopadových voleb,“ píše Hersh.

Během spolupráce se mezi Hershem a Ellsbergem vyvinulo přátelství. „Chtěl, abych před prezidentskými volbami na podzim 1972 odhalil dvě zneužití Bílého domu. Dan mi řekl, že Nixon a Kissinger – pro které Dan napsal důležitý první politický dokument poté, co byl jmenován poradcem pro národní bezpečnost – odposlouchávali své spolupracovníky a členy vlády. Druhým tipem, který pro mě Dan měl, bylo, že Kissinger nařídil některým svým spolupracovníkům, aby vypracovali plán na použití taktických jaderných zbraní v Jižním Vietnamu pro případ, že by byly potřeba k ukončení války za amerických podmínek,“ pokračuje Hersh ve svém vyprávění.

Prezident Nixon byl v důsledku případu Pentagon Papersaféry Watergate následně nucen rezignovat a devět měsíců na to válka ve Vietnamu díky kongresem zastavenému financování skončila. Přátelství i spolupráce Hershe a Ellsberga však pokračovaly.

„…chápal a soucítil s mou dychtivostí – dokonce s mou potřebou dozvědět se vše, co jsem mohl, o jeho světě tajemství a lží, o věcech řečených nahlas a skrytých v přísně tajných dokumentech. A tak se s radostí stal mým učitelem a naučil mě, kde a jak nahlédnout do zapadlých koutů americké zpravodajské komunity,“ vyjádřil se Hersh na adresu Daniela Ellsberga, který nedávno vydal prohlášení, že ve svém pokročilém věku odmítá léčbu rakoviny slinivky a jeho prognóza mu dává maximálně šest měsíců života.

Dokument o Danielu Ellsbergovi a případu Pentagon Papers můžete shlédnout s českými titulky ZDE.

Na téma kauzy Pentagon Papers byl také natočen režisérem Stevenem Spielbergem film The Post.

 

ZDROJ

5 5 hlasy
Hodnocení článku
14 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Primak
Primak
před 10 měsíci

“…a který ve svém důsledku připravil o funkci tehdejšího prezidenta Richarda Nixona a pomohl ukončit válku ve Vietnamu.” To není pravda. Ta válka nebyla ukončena, ta válka byla prohrána. Jak asi, když se do zahrady US místodrženství vboural tank severních Vietnamců, zatímco na střeše odstartovala helikoptéra, do které se cpaly davy lidí. Nejde… Číst vice »

reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

Musím jedno amíkum přiznat, prchat umějí velmi skvěle. Naposledy to bylo z Afghánistánu. Článek je velmi dobrý.
Přiznat porážku amíci neumí a vyhrávat taky ne. Rozjebali však toho hodně.

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem reproduktor
Primak
Primak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  reproduktor

Podobně jako poslední helikoptéra ze Saigonu, tak měli poslední letadlo z Kábulu. A z toho i z výšky padali nějací jedinci, co se bláhově uchýlili někam na podvozek.

Ale jinak si ten únik pochvalujou, že to zvládli v jednom dni, zatímco Rusům to trvalo 10 měsíců.

reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

General Sovětskyho svazu Pavel Gračov pořádaně provedl zpětný odřad vsech vojáků a techniky z Afghánistánu po ose. Jako poslední projel tunelem a skočila celkem úspěšná nejen vojenská akce. Ještě nekolik let fungovaly skoly, nemocnice i obcanska vybavenost vybudovana Sovety. Pak vše zničil vladou US a CIA vytvořený Taliban a Al kajda. Později CIA vyuzila vycviceny mudžáhidy v boji… Číst vice »

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem reproduktor
Primak
Primak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  reproduktor

A hlavně tam Rusové nenechali svou mohutnou výzbroj na pospas. A také neodvezli mohutné biliony $, kterými si teď Biden vylepšuje své skóre. Navíc ten poslední afghánský prezident Ashraf Ghani se obětoval že prchnul, aby zachránil lidi před krveprolitím, jak nám prozradil. A že v té jeho US helikoptéře byla jen jeho paninka… Číst vice »

Primak
Primak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

Zde je report amerického profesora, který v 60.letech v Kábulu působil, zajímavé fotografie. https://www.denverpost.com/2013/01/28/afghanistan-1960s-photos-bill-podlich/ V roce 1967 si Dr. William Podlich vzal dvouletou dovolenou ve výuce na Arizonské státní univerzitě a zahájil stáž u UNESCO, aby vyučoval na Vyšší učitelské škole v Kábulu v Afghánistánu, kde působil jako „expert na principy vzdělávání“. Spolu s ním přijela jeho žena… Číst vice »

Primak
Primak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

Mimo vysokoškolské vzdělání byl Dr. Podlich plodným amatérským fotografem a dokumentoval zkušenosti své rodiny a každodenní život v Kábulu, vykresloval snímek po snímku klidného, idylického Afghánistánu. Jen asi deset let před sovětskou invazí v roce 1979 zažil Dr. Podlich a jeho rodina prosperující a modernizující se zemi. Tyto snímky pořízené z let 1967-68 ukazují ostrý kontrast k válkou zničeným… Číst vice »

Primak
Primak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

Další snímky Dr. Podlicha jsou k dispozici na webových stránkách, které spravuje Pegin manžel Clayton Esterson. https://www.pbase.com/qleap/afghan “Přijal jsem roli rodinného archiváře, a když nám Bill Podlich dal svou rozsáhlou sbírku diapozitivů, okamžitě jsem poznal historický význam obrázků.” říká Esterson. „Mnoho Afghánců napsalo [na webovou stránku] komentáře, které vyjadřují jejich uznání za… Číst vice »

Primak
Primak
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Primak

“…deset let před sovětskou invazí v roce 1979…” Ta “invaze” byla vyprovokována Velkým Šachistou Z, Brezinskim, jak přiznal jednou ve francouzském interview: ZB: Řekl jsem prezidentovi (Jimmy Carterovi), asi šest měsíců předtím, než Sověti vstoupili do Afghánistánu, že podle mého soudu si myslím, že oni půjdou do Afghánistánu. A tehdy jsem se… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 10 měsíci

“První dodatek Ústavy Spojených států, který zaručuje svobodu slova, názoru a tisku.” Takový dodatek bychom u nás v Čechách také potřebovali. Všichni se bojí a při rozhovoru koukají kolem sebe, zda je někdo neposlouchá.

reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Přesně a proto v USA řádil Mccarthismus (anglicky McCarthyism) označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy. Dle internetového slovníku, termín označuje „praxi vytváření obvinění ze zrady, zvláště za sympatizování s komunismem, a to bez pevných důkazů“, a také „praxi vytváření nespravedlivých obvinění či využívání nespravedlivých vyšetřovacích metod s cílem… Číst vice »

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem reproduktor
Karel2002
Karel2002
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  reproduktor

Báli se Stalina, já bych se ho bál také.

reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

No jo no … Stalin byl velkym bubakem i dnes se jim straší deti. Pravda je taková, že Stalin ve své podstatě byl mírotvůrce. To se nedá napsat o aktivitach Francie, Britanie a USA. Pouziju nekolik vet pani Kateřiny Lhotské: “Mccarthismus je praxe, při které jsou lidé nepodloženě obviňováni z nepřátelské činnosti proti vlastní zemi.… Číst vice »

Naposledy upraveno před 10 měsíci uživatelem reproduktor
reproduktor
reproduktor
před 10 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Ještě dodam tuhle krásnou pasáž o demokracii v USA a jeho ústavě: Nejdůležitějším rysem strategie mccarthismu byla potřeba donutit obviněného k jmenovitému udávání svých přátel a příbuzných a tím k rezignaci na svou lidskou důstojnost.
Kniha: Hon na čarodějnice 1947-1957: Mccarthismus, Marie-France Toinet