Tvrdá odpověď Bidenovi od Si

Dějství 1.: Plány Starého Nešťastníka

Americký prezident Joe Biden se doslova vžil do své role. Podpořen Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou bezcílně bloudí po jevišti, šeptá nadávky střídané výkřiky nadšení, občas se zastaví a jeho pohled dává na vteřinu smysl. Starý Nešťastník prohlásí: “Dělal jsem si jen legraci”, ale vzápětí upadne do svého obvyklého vegetativního stavu a dál baví publikum svou bezmocí, dokud ho strážci nevyvedou pryč.

Prezidentův stav odráží v jistém smyslu stav jeho země. Také USA šeptají nadávky, vyhrožují válkou, a pak náhle požadují okamžitý mír, prohlašují, že žertují, a celou dobu se s pokerovou tváří bezcílně potulují po globálním jevišti, občas šlápnou kočce na ocas nebo upustí na zem nádobí či vázy s květinami. Sanitáři už mají připravenou svěrací kazajku, ale v tuto chvíli jsou opatrní, protože velmoc, která se zbláznila, má na sobě “sebevražedný pás” ze čtyř tisíc jaderných hlavic a aktivně si hraje s jeho rozbuškou…

Tentokrát se Nešťastník – Biden rozhodl ponížit Velkého Politika – Si, čímž demonstroval bezvýznamnost Číny jako geopolitického soupeře Spojených států. Snažil se Siovi zakázat návštěvu Ruska a projednat plány na vynucené zkrocení Ameriky s jeho přítelem a spojencem (stejně velkým politikem) ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Bidenovu reptání zjevně nikdo nevěnoval pozornost.  Si Ťin-pching přijel do Kremlu, byl přijat velmi vřele a návštěva byla možná ještě produktivnější, než se původně očekávalo – bylo třeba ukázat Bidenovi, že Rusko a Čína si uvědomují, že USA (a Biden) ztratily schopnost nejen kousat, ale i žvýkat svými falešnými zuby. Z bývalé moci zbyl jen lesk drahých porcelánových zubů, které se dají tak snadno vylámat.

Dějství 2.: Představení Provinčního Herce

Starý Nešťastník se však s diplomatickou porážkou nesmířil a přivedl na jeviště svou oblíbenou loutku – Provinčního Herce Zelenského. Právě k němu byl vyslán na návštěvu japonský premiér, aby měl západní tisk o čem psát.

I Zelenskij je své zemi podobný jako pes svému pánovi. Na jevišti hrával různými způsoby tutéž roli – roli veselého pitomce, který s přitroublým výrazem a různou intonací opakuje pořád dokola stejnou myšlenku, až se publikum konečně začne smát. Nyní se – se stejným přitroublým výrazem podvyživeného domácího mazlíčka – věnuje potulné žebrotě a prosí Starého Nešťastníka a jeho přátele o zbraně a peníze, za něž platí mrtvolami Ukrajinců a zničenými městy.

Zelenskij, kterého organizátor vypustil na pódium, si začal všem, jež se mu podařilo chytit za šos, stěžovat, že tolik žádal Si Ťin-pchinga, aby přijel na Ukrajinu nebo alespoň s ním, s Provinčním Hercem, telefonicky probral klíčové problémy globální politiky, ale Velký Číňan ho nerespektoval. Přiletěl si za Putinem, a u Zelenského se ani nezastavil. Proto mírový plán Velkého Politika nevyšel. Kdyby se poradil s reinkarnací “učitele Holožopenka“ (česky také Holoprdelky – pozn.překladatele) (nebo jak se jmenovala ta postava v reklamní prezidentské kampani Zelenského?), pochopil by, jak se takové plány musí navrhovat.

Si je už dávno zpátky v Číně. Čínské ministerstvo zahraničí pravidelně naznačuje, že Zelenskij volat nemusí, telefon mu stejně nezvednou. Si dokonce odepřel telefonát šéfovi Provinčního Herce, Starému Nešťastníkovi Bidenovi. Kyjevský klaun však dál pokračuje v mrouskání, neboť jeho pán si to žádá.

Proč to ten Biden dělá?

Jednoduše proto, že Američané, stejně jako Ukrajinci, jsou přesvědčeni, že když o něco dlouho žádáte, bude vám to dáno. Takto zpracovávali své partnery, aby u nich rozmístili jaderné zbraně, aby zavedli sankce proti Rusku, které teď ničí evropskou ekonomiku, v dávných dobách se jim dokonce podařilo “přesvědčit” Radu bezpečnosti OSN, aby schválila bezletové zóny v Libyi a Iráku, což odstartovalo zkázu těchto zemí. Ukrajinci naopak úspěšně prosili Západ o peníze a zbraně na válku, kterou potřebují a vedou Spojené státy prostřednictvím Ukrajiny proti Rusku, a také o sliby, že je jednou přijmou do EU a NATO.

Takže si stále myslí, že když budou hodně dlouho kňourat u dveří, Siho to přestane bavit a řekne: “Dobře, dám mu tři minuty, ať si zavolá a řekne, co chce”. Následně budou americká a ukrajinská média vyprávět své čtvrtině světa, jak Zelenskij “ohnul” toho Číňana a jak Velká Ukrajina v doprovodu USA a dalších spojenců brzy vtrhne do Vladivostoku a Petropavlovska-Kamčatského, aby odtamtud ” pohrozila nějakému Švédovi”. Obecně vzato, jelikož Si je opravdu velký, je třeba mu vylézt na ramena, neboť jen tak se mohu stát vyšším, než on.

Dějství 3.: Odpověď Velkého Politika

Čína byla velmocí dávno předtím, než starověcí Ukrové vybagrovali Černé moře. Předkové zakladatelů první čínské velmoci ještě zastihli indiánské kmeny v Asii a zamávali jim, když se vydávaly přes Beringovu úžinu dobýt Ameriku. Když moderní Američané přicházeli do politických jeslí, čínská politická zkušenost již byla popisována v mnohasvazkových akademických publikacích.

Číňané nikam nespěchají, mohou mlčet a přemýšlet o své reakci déle, než jiné státy vůbec dožijí.

Velký Politik tedy vůbec nehodlal reagovat na hercovo provinční kvílení. Si nenechal Zelenského vylézt mu na rameno. Jestli chce být na chvíli vyšší, ať se do toho pustí, ať si klidně poskočí, jeho národ má v této oblasti bohaté zkušenosti. Si Ťin-pching okamžitě odpověděl i Joe Bidenovi. Učinil tak hned dvakrát, což byla pro Starého Nešťastníka velká pocta, ale jen první krok k tomu, aby přivedl Šílené státy americké k rozumu.

Poprvé Si reagoval, když ministerstvo zahraničí ČLR sdělilo, že se Biden nemusí lopotit a trápit telefon – zatím s ním nebude o čem mluvit.

Si reagoval i podruhé, když americký časopis Foreign Affairs, přední zahraničněpolitická publikace, “náhle” poznamenal, že se Čína připravuje na válku. Ve skutečnosti tento proces probíhá už dlouho. A čtyři Siovy projevy, na které americký časopis upozornil, nebyly proneseny včera. Jednotlivě byly všechny citovány mnohokrát.

USA ve své neutuchající hlouposti prostě spoléhaly na bluf, že Si se dá ohnout, že si Čína netroufne na plnohodnotnou konfrontaci s Amerikou v Tichomoří, které jsou USA zvyklé považovat za svůj domovský rybník.

Velkého Politika dělá velkým to, že nejprve vytvoří podmínky pro velikost své moci a pak její nové možnosti předvede ohromenému protivníkovi. Gorbačov, stejně jako Zelenskij, byl politikem konverzačního žánru. Nejprve vyhlásil “perestrojku” a pak začal zjišťovat, zda někdo ví, co to je a o co jde. Proto byl výsledek zhruba stejný jako ten, k němuž se blíží Zelenskij. Ukrajinská diktatura Zelenského je vlastně logickým vyústěním procesu sovětské demokratizace, který zahájil Gorbačov. Gorbačov sám válku nezačal a ani by ji nezačal. Zahájili ji politici jako Zelenskij, kteří vyrostli na půdě zúrodněné perestrojkou a divokými 90. lety.

Putin předtím, než prohlásil Rusko za velmoc požadující respektování jeho zájmů a nároku na zónu bezpečnosti a ekonomické dominance, vytvořil podmínky pro stabilizaci ruského politického systému, konsolidaci společnosti, zabezpečil hospodářský růst, znárodnění elit a finančního systému. Některé z procesů, které uvedl do pohybu, ještě nebyly dokončeny. Některé z nich v dohledné době ani neskončí. Ruský prezident se co možná nejdéle vyhýbal otevřené konfrontaci s USA s tím, že budoval kapacity země a získával spojence.  Rusko vzal do velkého politického ringu až ve chvíli, kdy už bylo nezničitelné, ať už zvenčí, nebo zevnitř.

V tom spočívá jeho velikost.

Závěr

Velký politik ví, že má před sebou mnoho cest a nikdo nemůže dopředu předvídat, kterou z nich se bude skutečný vývoj ubírat. Nejtalentovanější analytici mohou v nejlepším případě určit několik nejpravděpodobnějších cest z nabízeného množství, ale ani oni nemohou zaručit, že si historie vybere právě tu jimi určenou cestu, a ne nějakou exotickou alternativu.

Proto se velký politik snaží mít všechny dveře otevřené, být co nejpřipravenější na jakýkoli vývoj, ale opatrně, takřka nepostřehnutelně z vnějšku, tlačit vývoj dějinného procesu směrem, který si vybral. Proto je brilantní výsledek takové politiky naprosto nečekaný nejen pro nepřátele, ale i pro vlastní lid.

V tom spočívá jeho velikost.

Američtí nešťastníci se rozhodli, že budou jako bohové, že mohou nejen vyhlásit konec dějin, ale skutečně ho i zastavit, že znají jedinou správnou cestu, která vede vždy k americkému vítězství.

Šest dní se tedy v potu tváře lopotili, spřádali plány proti Rusku a Číně, snili o zničení obou těchto mocností a sedmého dne se probudili a s překvapením zjistili, že USA jsou na pokraji války se dvěma nejsilnějšími jadernými mocnostmi planety. A ani si neuvědomili, že něco není v pořádku, a dál se snaží jednoduše přeprogramovat dějiny.

To je právě ta idiocie.

A klaun?

Ten kašpar? Klauna potřebují, když je třeba oživit děj, aby se diváci nenudili moralizujícími monology nešťastníků a hrozivým mlčením velkých.

Chudák Yorick!*

Autopr: Rostislav Iščenko, zdroj: Ukraina.ru, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

* Yorick /Pastýř duší/ – je posledním žijícím členem dávno zapomenutého mnišského řádu. Jeho požehnáním a zároveň i prokletím je moc nad mrtvými. Od té doby, co je uvězněn na Stínových ostrovech, mu dělají společnost jen rozkládající se mrtvoly a kvílející duchové, kteří se sem stahují.