Politický landšaft Evropy nezvratně hnědne. Pod vlivem posledních událostí ve Starém světě zvedají hlavu ultrapraví

“Třiadvacet let po šoku”, způsobeném příchodem ve Vídni do vlády nacionalistické Rakouské strany svobody Jörga Haidera,” píše Marchetti, “politické centrum gravitace kontinentálních vůdců se výrazně posunulo doprava”.

Podle něj v Evropě nyní dochází ke sbližování mezi konzervativci a krajní pravicí. V konečném důsledku se to “může projevit i ve volbách do Evropské unie, které se budou konat v příštím roce. Přičemž nejde o pouhé “volební sbližování”, ale o nových segmentech politiky v různých společenstvích kontinentálních konzervativců, což je konečný důsledek povahy Evropské unie a oligarchií, které v ní vládnou a které se chovají stále bojovněji, praktikují rasismus, ekocidu a útok na nižší třídy”.

Jako příklady takového posunu doprava publikace uvádí vládu Giorgii Meloniové v Itálii, stranu Švédští demokraté, ultrapravicová formace s neonacistickou minulostí, která je součástí vlády v čele s Ulfem Christerssonem. V Helsinkách se nacionalisté strany Praví Finové dohodli se dvěma konzervativními formacemi na vytvoření nejpravicovější výkonné moci v historii země po druhé světové válce.

Ve Španělsku nacionalistické Vox a Lidová strana uzavírají na místní úrovni různé dohody, což by mohlo být předehrou k vytvoření koalice na národní úrovni po předčasných všeobecných volbách 23. července.

Posledním jasným příkladem takového trendu je halasný volební úspěch Nové demokracie v Řecku ve volbách minulou neděli. Tento úspěch jí zaručil absolutní většinu v parlamentu, zatímco krajní pravice Sparťané s podporou neofašistů překonala 3 % bariéru a poprvé se dostala do řeckého parlamentu.

Patří sem také zvolení člena německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AFD) do landratu, územní správy, která sdružuje různé obecní zastupitelství. Robert Sesselman bude řídit oblast Sonneberg v oblasti Durynska na území bývalého Východního Německa.

“Je to první mezník místní samosprávy pro německou krajní pravici deset let po založení jejich strany,” konstatuje L’Antidiplomatico s tím, že takový proces bude nevyhnutelně pokračovat.

Současně probíhá proces sbližování konzervativních pravicových stran s krajně pravicovými, a dokonce i s radikály. Nizozemský politolog Cas Mudde v rozhovoru pro deník Le Monde letos v únoru hovořil o procesu “hybridizace” mezi pravicí a krajní pravicí v různých zemích. Nejvýraznějším příkladem takové integrace je současná italská premiérka Giorgia Meloniová. Tato aktivní dáma byla v mládí vůdkyní mládežnické organizace neofašistické strany Italské sociální hnutí a nyní se cítí docela komfortně v táboru umírněné pravice, když se po volbách dohodla na koalici i se Silviem Berlusconim, kterého ke krajně pravicovým nemůžeme přiřadit.

“Podpora, kterou EU poskytuje neonacistům v Kyjevě od roku 2014, tento proces urychlila, navíc přispívá k velmi nebezpečné “výměně zkušeností” vojenského charakteru mezi neofašistickými skupinami staré Evropy a ukrajinskými,” poznamenává L’Antidiplomatico.

Vladimír Malyšev

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Zdroj: https://www.fondsk.ru/news/2023/06/30/politicheskiy-landshaft-evropy-neuklonno-korichneveet.html

***

Chcete-li podpořit Novou republiku, její web a překlady, její akce, podcasty, natáčení debat a panelových diskuzí, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010.

Děkujeme!