USA neuspěly v ukrajinské krizi, tak vyvolávají válku o Tchaj-wan

Na Západě už jen naprostá lemra nemluví o tom, že ukrajinská armáda je na konci svých sil, že její mobilizační potenciál je vyčerpán, že NATO už není schopno dodávat jí zbraně a munici v potřebném množství a že ofenzíva, do níž nepřátelé Ruska vkládali tolik nadějí, selhala.

Rostislav Iščenko
Rostislav Iščenko

Možná, že kdyby ukrajinští politici, vojáci a jejich západní poradci nebyli tak přehnaně sebevědomí, kdyby si nemysleli, že i když se nepodaří uskutečnit všechny ofenzivní plány, podaří se jim udělat alespoň něco a že to něco bude stačit k tomu, aby zlomili morálku ruské společnosti a tím donutili Kreml přijmout západní mírové podmínky, kdyby neuspěchali zahájení ofenzivy, ale odložili ji na konec srpna a využili dalšího času k výcviku a vybavení těch mobilizovaných, které se jim podařilo ulovit, pak by byli schopni udržet svůj útočný potenciál až do období dešťů, a dokonce by si – možná – při šetrném provozu uchovali i určitou strategickou rezervu až do zimy.

Přesunutím pozornosti na raketové údery a útoky z vody a ze vzduchu pomocí dronů, stejně jako zintenzivněním teroristického ostřelování měst v jejich dosahu (ne nutně jen Donbasu), by se Ukrajinci a členové NATO, kteří je živí, mohli dokonce pokusit donutit samotné Rusko přejít do ofenzívy proti předem připravené obraně. Pak by – možná –  měli malou šanci nejen vydržet do zimy, ale také docílit příznivějšího poměru ztrát.

Poradci NATO však usoudili, že nemá smysl zachraňovat domorodé jednotky, že se jim podaří dostat se do Melitopolu, i za cenu velkých obětí. Nic jiného nepotřebovali. Velmi dobře chápou, že jadernou velmoc nelze porazit právě proto, že je jaderná. Stejně tak vědí, že ukrajinský potenciál nebude stačit na to, aby Rusku způsobil strategickou porážku, a to jednoduše proto, že ruské ozbrojené síly jsou nad ukrajinskými ve všech ohledech nadřazené: kvantitativně, kvalitativně, technicky, neboť Rusko má větší mobilizační potenciál a ruské námořnictvo i ruské letectvo mohou Ukrajinu zasáhnout z místa mimo dosah jakéhokoli typu ukrajinských zbraní.

USA počítaly s následujícími faktory:

– Rusko se neodváží vést plnohodnotnou válku, která by zničila ukrajinskou armádu do základů (vždyť ještě včera existoval jeden národ s desítkami milionů příbuzných na různých stranách hranice).

– Ukrajina se dokáže udržet dost dlouho na to, aby způsobila Rusku dostatečné ztráty, které by nastartovaly protiválečný kvas v ruské společnosti.

Rusko se rozhodlo. Ukrajina nemohla. Kvas nezačal. Ruská společnost se konsolidovala a souhlasí s bojem do posledního Ukrajince, pokud Západ dokáže Ukrajince přesvědčit, aby bojovali do hořkého konce. Prozápadní opozice se v Rusku nejen zmenšila, ale prakticky zmizela a opustila zemi, zatímco “vlastenecká” opozice, na kterou Západ vsadil jako na druhou, se zhroutila, protože nedokázala podkopat důvěru veřejnosti ve vládu a zaujmout místo ” nositele myšlenek”.

Při letní ofenzívě hrál Západ vabank a podcenil úroveň přípravy ruských vojsk na její odražení. Koncentrace silné tankové pancéřové pěsti v holé stepi, stejně tak, jako soustředění elitních formací na úzkém prostoru, i když početně převyšovaly ruské obránce, měly zajistit průlom. Nakročení k Melitopolu, i když bez dobytí města, protože zálohy připravené Západem zjevně nestačily k útoku na tak velké město, by umožnilo průlom ukrajinské armády na levý břeh Dněpru na chersonském směru. Následně by bylo možné ustupovat pod tlakem ruské armády na dřívější pozice dost dlouho a tvrdě a držet se každé obydlené oblasti. Američany ztráty ukrajinských ozbrojených sil nezajímaly, jen informační efekt, včetně vnitřního ruského, a ten považovali za dostatečný.

Nechtěli do poslední chvíle uvěřit, že ofenzíva selhala, že se nepodařilo dosáhnout ani předběžných cílů. Ve skutečnosti však ukrajinské ozbrojené síly ani nemohly proniknout obranou ruských ozbrojených sil, nemluvě o jakémkoli průlomu nebo dalším nasazení přivezených záloh. Nastal naprostý kolaps. Před porážkou v příštích měsících může Ukrajince zachránit jen zázrak.

NATO a EU samozřejmě začaly hovořit o nutnosti vynutit si uzavření míru s Ruskem. Na Ukrajině se už seřadili do fronty potenciální “míroví prezidenti”, připravení nahradit “krvavého psa” Zelenského. USA však nespěchají. Nadále povzbuzují ukrajinské ozbrojené síly k sebevražedným útokům, jako by se nic nestalo, jako by Kyjev měl nevyčerpatelné rezervy připravené donekonečna hnojit svými těly pole kolem Chersonu a Záporoží.

Nehledě na to, že USA nedosáhly žádného ze svých cílů v konfrontaci s Ruskem, provokují už nyní Čínu ke konfliktu s Tchaj-wanem.  Nebyly schopné podpořit svého spojence na jedné frontě, a už vyvolávají ještě obtížnější a nebezpečnější konflikt na frontě druhé.

28. července Biden oznámil rozhodnutí dodat Tchaj-wanu další zbraně ze zásob USA v hodnotě 345 milionů dolarů. Zdá se to málo, ale není to první takové rozhodnutí. Celkově by dodávky na Tchaj-wan měly již přesáhnout miliardu (pouze po americké ose). Přitom se jedná o mimořádné dodávky, tj. jdou nad rámec dřívějších dohod, stejně jako nad rámec mimořádných nákupů, které Tchaj-wan realizuje ze svého rozpočtu.

Reakce Číny na tuto skutečnost je tvrdá. Ve vzdušném prostoru kolem Tchaj-wanu se neustále zvyšuje aktivita čínského letectva, pekingské námořnictvo neustále provádí cvičení (samostatně i ve spolupráci s Ruskem). Moskva a Peking zintenzivnily vojenskou spolupráci s KLDR. Obecně lze říci, že v asijsko-pacifickém regionu dochází k postupnému hromadění a rozmísťování sil zúčastněných stran a nebezpečí náhodného spontánního střetu (nebo jeho imitace) se každým dnem zvyšuje.

USA provokují Čínu zcela záměrně k preventivní akci proti Tchaj-wanu. Tchaj-wan je ostrov. Neustálé posilování jeho námořní a vzdušné obrany (včetně obrany proti vylodění) snižuje schopnost Pekingu provést rychlou vojenskou operaci. Nebezpečí zatažení Číny do dlouhé a krvavé války bez většího výsledku se zvyšuje. Neustálé posilování tchajwanské armády by nakonec mohlo vytvořit situaci, kdy se samotná možnost úspěšného vylodění na ostrově stane problematickou, a Čína bude nucena provádět dlouhodobé bombardování a raketové útoky na ostrov s cílem snížit potenciál tchajwanských ozbrojených sil a podkopat jejich bojovou morálku.

Washington, který neustále oznamuje přidělování nových a nových objemů vojenské pomoci Tchaj-wanu, stejně tak, jako rozšiřuje protičínský blok v jihovýchodní Asii a vynucuje si souhlas NATO s účastí na protičínském tažení, jako by říkal Pekingu: dejte si pozor, aby nebylo pozdě, útok na Tchaj-wan můžete promeškat.

Proč by Američané, kteří prohrávají konflikt na Ukrajině a nemohou očekávat ani částečně uspokojivý mír s Ruskem, měli předem rozdmýchávat konflikt s Čínou?  Vždyť to není logické.

Pro normálního člověka to logické není. Američtí politici se však již dlouho řídí svou vlastní pokřivenou logikou. Vrhat Ukrajinu proti Rusku na jistou smrt také nebylo logické, logičtější bylo udržovat ji jako stálou hrozbu, ale konflikt zatím nevyvolávat. Jak už bylo řečeno, Američané neustále přeceňují své schopnosti. Nechtějí uvěřit, že éra jejich všemocnosti již pominula.  Jednoduše tomu nevěří.

Důležitější je však jiná věc. V roce 2024 se v USA konají prezidentské volby. Biden je slabý kandidát. Dokonce ani ti nejzarytější demokraté možná nebudou hlasovat pro tuto prázdnou hlavu, která podává ruku do vzduchoprázdna a dělá Americe ostudu. U demokratů je silný lídr zatím v nedohlednu. Je nebezpečné opakovat podruhé trik s ukradením voleb – může se to nepodařit, zejména proto, že protivníci už budou na takový vývoj připraveni a budou se snažit pojistit.

Hrozí, že pokud ne Trump, který slibuje mír do 24 hodin po inauguraci, tak někdo jiný s podobným programem volby vyhraje a zcela zlikviduje dobrodružnou zahraniční politiku Clintonových a Bidenových a přejde od konfrontace k uvolňování vztahů, což USA vždy přinášelo mnohem větší dividendy.

Konsolidovat společnost a získat voličskou podporu pro konfrontační kurz je možné pouze tak, že ji vyděsíme blízkou válkou. Ale válečné akce na Ukrajině se logicky chýlí ke konci a USA zatím nedokázaly přihodit do tohoto ohně žádnou novou zemi. Dokonce i Polsko, jakkoli chce obsadit Halič, se zatím bojí přejít k otevřené akci, protože se obává tvrdé reakce Ruska a uvědomuje si, že zůstane s Moskvou osamoceno. Boje v Evropě tedy mohou utichnout ještě před začátkem volební kampaně. Trapná porážka na Ukrajině definitivně podlomí pozici demokratů. Za těchto okolností absence jakékoli války vyloučí možnost konsolidovat společnost kolem myšlenky boje proti nebezpečnému nepříteli.

Pokud se podaří vyprovokovat Čínu k akci proti Tchaj-wanu, válka v Tichomoří bude pro běžného Američana blízká a jasná. Bude to válka blízko jejich pobřeží, válka o zachování nadvlády na moři, která zajišťovala Spojeným státům po staletí absolutní bezpečnost.

Washington navíc nepochybuje o tom, že Rusko bude Číňany podporovat, přinejmenším na úrovni prohlášení, protože Moskva souhlasí s koncepcí jedné Číny, což znamená, že konflikt s Tchaj-wanem je z jejího pohledu vnitřní záležitostí Číny a americká obrana tchajwanského spojence je nepřípustným vměšováním do vnitřních záležitostí suverénního státu. Zejména proto, že Spojené státy rovněž formálně uznávají pekingskou vládu jako jediného legitimního zástupce čínského lidu.

Obecně lze říci, že pokud válka v Tichém oceánu začne nyní, mají USA velkou šanci, že se jim ji podaří protáhnout až do voleb. Americkým voličům bude nabídnuta volba mezi “vlastenci”, kteří vždy prosazovali nutnost přísného zadržování Ruska a Číny, a “zrádci”, kteří prosazují mír, i když Rusko ještě ani neskončilo s Ukrajinou, a už podpořilo Čínu v její konfrontaci se Spojenými státy v Tichomoří.

Američané jsou zvyklí na roli světového četníka. Proto ještě raději než naši domácí vlastenečtí strážníci požadují v každé obtížné situaci, aby vláda použila sílu proti dalšímu potlačovateli, aby ho jednoduše vrátila do příslušných mezí. Právě na tom budou demokraté stavět svou volební kampaň, ať už bude kandidovat Biden nebo někdo jiný.

Jedině díky přeorientování pozornosti občanů na válku, díky strašení válečným nebezpečím, “novým Pearl Harborem”, mohou demokraté očekávat vítězství ve volbách. Vzhledem k tomu, jak rychle čas letí, je třeba začít s provokacemi ihned. Válka nezačne sama od sebe a Číňané také potřebují čas na přípravu. Takové věci, jako je operace proti Tchaj-wanu (s rizikem střetu s USA a jejich spojenci v Tichomoří), se nepřipraví za den, týden nebo dokonce měsíc.

Pokud budou mít Američané štěstí, podaří se jim vyprovokovat Čínu k útoku právě v době kolapsu Ukrajiny nebo ještě dříve. A nová válka tak uzavře téma staré porážky a mír s Ruskem už nebude dokonce ani nutný. Vždyť je spojencem Číny.

**

Autor Rostislav Iščenko, zdroj UKRAINA.ru (13:20 30.07.2023), z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

4.2 6 hlasy
Hodnocení článku
5 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Karel2002
Karel2002
před 8 měsíci

Biden nemůže vést válku na dvou frontách. Navíc Čína je daleko těžší protivník než Rusko. Čína se stejně jako Rusko může porazit jen samo, pokud někdo zradí a pustí do země Američany, aby tam zaváděli svou demokracii a lidská práva. Tchaj-wan patří k Číně jako Hongkong. Komu z Tchaj-wanu by se to nelíbilo, nechal… Číst vice »

Ludvik
Ludvik
před 8 měsíci
Odpověď uživateli  Karel2002

Tvrdit, že Čína je daleko těžší protivník než Rusko je “velmi odvážné” a historicky nepodložené.

mikkesh
mikkesh
před 8 měsíci

No konečně se pan Iščenko přiklonil k názoru (doufejme, že to příště zase nepopře), že “Američani na Ukrajině nedosáhli žádných cílů”, že ” Poradci NATO usoudili, že nemá smysl zachraňovat domorodé jednotky, že se jim podaří dostat se do Melitopolu”, “že hráli vabank a podcenili přípravu…” atd., atp. Ohledně Tchaj-wanu, kdo by… Číst vice »

cablik
cablik
před 8 měsíci

Čína se nenechá zatáhnout do války oni mají čas ale USA ho nemají svět nepotřebuje loupežníky kteří si říkají světoví četník. Zrádci co chtějí mír to jsou opravdu víte co.