Jak příprava atomové války mění náš stát v bitevní pole

Mojmír Grygar
Mojmír Grygar

převzato

1. Prohlášení summitu NATO přijaté ve Vilniusu 11. července vytváří zcela novou politickou a vojenskou situaci. Severoatlantičtí stratégové se již nezabývají aktuálním stavem fronty na Ukrajině, ale předpokládají, že postupné ostřelování ruského území a nasazení nových účinnějších bojových prostředků může ruské velení přimět k použití atomové zbraně. Tvrdí-li se v Prohlášení, že podrobně popsaná opatření mají agresora odstrašit, klade se otázka, která strana je agresorem a která provádí obranná opatření.

Je obtížné nazvat rychlý a masivní přísun armád z Evropy (především amerických vyzbrojených taktickými atomovými zbraněmi) na hranice Ruské federace jako akt obrany. Můžeme-li Putinovy výhrůžky považovat za zastrašování, budeme stejně posuzovat i rozhodnutí NATO o atomovém protiútoku? A dojde-li k nejhoršímu, kdo rozhodne, která strana použila zakázanou zbraň jako první? Může také dojít k fatální chybě, zejména svěří-li se ochrana přístrojům. V této nemyslitelné situaci nepůjde o dny ani o hodiny, ale o minuty. Přemýšlíme sice na hraně zdravého rozumu a s velkým odporem, ale nemůžeme vyloučit případ, kdy ta nebo ona strana sáhne ke lsti a pokusí se využít moment překvapení. Když Truman v roce 1946 plánoval atomový útok proti Sovětskému svazu, počítal s tím, že první úder znemožní Sovětům, kteří tehdy ještě neměli atomovou zbraň, účinnou odpověď. Neodvažuji si přemýšlet o dnešní situaci. V každém případě tu schází schází jakákoli představa vítězství. Přesto však radím podívat se na mapu a změřit vzdálenost od Ukrajiny k Moskvě na jedné straně a od Ruských hranic k Bruselu a Washington na straně druhé. Nemyslím, že by si Američtí stratégové atomovou válku přáli, ale v případě, kdyby byla bezpečnost a integrita Spojených států vážně ohrožena, bezpochyby by neváhali použít všech zbraní bez výjimky. Je to také otázka psychologická, připomeňme, jak Truman odpověděl Oppenheimerově námitce o odpovědnosti za důsledky atomové pumy; jako prezident, vědomý si toho, že třímá v ruce zbraň, která na věky zajistí Americe světový primát, odpověděl, že pro něho to rozhodnutí bylo snadné jako lusknutí prstů. Tato schopnost se rozhodnout souvisí zprostředkovaně i bezprostředně s celkovým mentálním stavem americké společnosti, zejména její politické elity. Za Trumanovým frajerským gestem nelze nevidět oblíbené hrdiny westernů, které zachycují slávu (či spíš bídů) „starých pověstí amerických“.

Ve Spojených státech po rozpadu Sovětského svazu území Ruska nikdy nepřestalo být terčem ideologických útoků; Rus byl vždy synonymem barbara a nepřítele; nepřátelský postoj k sovětskému komunismu se převtělil v podobný postoj vůči kapitalisticko–oligarchické Ruské federaci. Američtí politici u vesla stále dodržovali a ctí klíčový zákon Spojených států, který nedovoluje, aby kterýkoli stát ohrozil americkou výjimečnost (exclusivity) garantovanou samou prozřetelností boží.

2. Je v příkrém rozporu s demokratickým rozhodováním, že se zásadní zlom v politice Západu odehrál na půdě vojenského paktu. Takové rozhodnutí musí vycházet od vrcholných politických představitelů zúčastněných vlád.

Ve Vilniuském prohlášení nejde jen o kvantitativní zvýšení podpory Ukrajině, nýbrž o  k v a l i t a t i v n í změnu, která počítá s oboustranným použitím atomové zbraně. Víme z dějin, a názorně to ukazuje dnešní eskalace války na Ukrajině, že prestiž politiků a vojáků u moci má takovou magickou sílu, že jim miliony mrtvých a nezměrné škody nic neříkají. Stratégové NATO v posledním dokumentu vytvářejí právní prostředí pro nasazení atomové zbraně a zajišťují alternativy bojových operací, ale klíčové téma lidských obětí je zcela mimo jejich zorné pole. V Prohlášení se výslovně připomíná, že „Smlouva o zákazu atomových zbraní (TPNW) je v rozporu s politikou Spojenců zaměřenou na atomové odstrašení (…), je s ní neslučitelná a nebere v úvahu danou bezpečnostní situaci.“ Dokonce je tam paradoxní tvrzení, že světový zákaz atomových zbraní, dojednaný v letech 2017–2021, ruší platnost starších smluv o nešíření a omezení klasických zbraní (TPN).

Občané České republiky musí být důkladně informováni o katastrofálních důsledcích, které pro ně v blízké i vzdálené budoucnosti připravuje dokument NATO. Čteme-li v Prohlášení že je nutno zajistit hladkou a rychlou přepravu „robustního nasazení všech vojenských prostředků včetně atomových zbraní směrem ke hranici Ruské federace“, pak z toho plyne, že území České republiky se stane významným d o p r a v n í m  k o r i d o r e m, kterým bude přepravována značná část amerických a evropských vojenských trénů. Co se vlastně musí postavit a upravit, počínaje renovací letišť (proč se musí účastníci těchto prací zaručit celoživotní mlčenlivostí? co tak tajného budou muset vybudovat? úložiště atomových zbraní? špionážní zařízení trvalého provozu?) a přestavbou všech mostů, dálničních a železničních uzlů. O záměrech autorů Vilniuského dokumentu si nesmíme dělat iluze – v každém případě jim tato mimořádná situace umožňuje přimět spojence k opatřením, která by se neprosazovala tak snadno nebýt této skutečné nebo fiktivní hrozby ruského atomového útoku. Ministryně Černochová již v předstihu vyjednala s Američany dohodu o vojenské spolupráci, která jde dál než káží stanovy NATO. České republika se tak stává státem podrobeným dlouhodobým cílům americké zahraniční politiky. Teprve Vilniuské usnesení vytváří pro tuto vazalskou smlouvu patřičný rámec. Na první pohled je však zřejmé, že může posloužit i k potlačení jakékoli nežádoucí občanské iniciativy nebo neposlušnosti.

V předvečer války se ruští vyjednavači marně snažili dosáhnout toho, aby severoatlantičtí politici zaručili, že nevytvoří z Ukrajiny nástupiště útoku proti Rusku. Stačila by záruka, že Ukrajina nevstoupí do NATO (což paradoxně ani válka neuspíšila), a k válce, která už stála miliony mrtvých a tři miliony zraněných, by nedošlo. Není těžké odpovědět na otázku, kdo měl zájem tuto situaci navodit. Když Putin vyzýval evropskou a světovou veřejnost, aby se místní konflikt nestal záminkou k válce, političtí lídři a stratégové jeho slova buď ignorovali nebo vystavili posměchu. (Putin s tím měl již trpkou zkušenost; když v americkém tisku v roce 2015 vysvětloval historické, demografické a kulturní důvody, proč obsadil Krym, jeden americký senátor odpověděl, že se mu chtělo po přečtení toho dopisu zvracet. Reagoval zcela v duchu westernových bojovníků, kteří na nějaké protivníky z vysoka kašlou.)

3. Uvědomují si naši politikové a generálové u vesla, že v případě atomové války je ve hře sama existence národa? Vím, o čem mluvím. V připravované knize Proměny české otázky líčím události, které vystavily český národ od nejstarších dob až po 20. století, těžkým zkouškám. Uvědomují si to dnešní obyvatelé České republiky? V nedávné době jsme se dočkali tolika útoků proti „špatné konstrukci“ První republiky a proti vysídlení sudetských Němců, že proti nim bledne i sama Hitlerova hrozba „konečného řešení české otázky“. (Ostatně náš politicky zaměřený Ústav pro studium totalitních režimů se této situaci přizpůsobuje tím, že ho prakticky zajímá jen „východní“ totalita.) Ať šlo o duchovní podrobení v dobách náboženských válek nebo o přidružené mocenské „potýkání s Němci“ (Palacký), hrozba pokaždé pocházela z imperiálního chování mocnosti, která si nás přivlastnila, podřídila svým zájmům. S nostalgií vzpomínám na jarní dny po druhé světové válce, kdy zavládlo všeobecné přesvědčení, sdílené prezidentem Benešem, politiky, veřejnými osobnostmi a lidmi všech tříd, profesí, vyznání a vrstev, o tom, že uhájíme samostatnost a schopnost řídit veřejné věci v náš prospěch bez ohledu na sobecké zájmy velmocí, které se opět dostávaly do křížku. O socialismu se tehdy kladně vyjadřovaly i osobnosti, které pozdější vývoj neblahých událostí postavil na opačnou stranu. Mnohý dnešní čtenář by nevěřil svým očím, kdybych zde ocitoval některé výroky Ferdinanda Peroutky, Václava Černého nebo Jana Patočky.

Budeme s to na prahu připravované atomové války hájit naše národní zájmy, jejíž jednou konstantou je naše geografická poloha ve středu Evropy a druhou trpké historické zkušenosti? Obávám se, že naše dnešní veřejná i skrytá politická reprezentace je do té míry vázána svými životními zkušenostmi, zájmy a závazky, že nebude s to slyšet hlas národa a dějin.

4. V závěru se ještě vracím k jedné sporné otázce týkající se Dohody o spolupráci České republiky s USA. Není tam vyslovena podmínka, že dohoda vejde v platnost výlučně v případě, kdy bude Česká republika napadena cizím státem. Tak se nabízí možnost, že smlouvu s americkou vojenskou mocí může sloužit i k potlačení opozice, která by chtěla podstatnou změnu režimu. Jde o skrytou záruku, že se nikomu nepodaří prosadit takové hříšné myšlenky, jako je například vystoupení z NATO nebo z Evropské unie nebo pokusy o ustavení mezinárodního hnutí, které by usilovalo o nové rozdání karet s cílem bránit menší státy před ambicemi velmocí a velkých států? Co měl vlastně Václav Havel bezprostředně po převratu na mysli, když navrhoval spolu se zrušením Varšavské smlouvy také rozpuštění NATO? Neotevírala se tu možnost vytvořit bezpečnostní pásmo neutrálních států v oblastech tradičních národnostních, náboženských, ideologických sporů? Kdo byli ti poradci, „přátelé po boku“, kteří to Havlovi vymluvili?

Druhá poznámka se týká psychosociálního aspektu atomové války. Ať se o ní zmíníte před kýmkoli, všichni reagují, že je to něco nemyslitelného, nepředstavitelného, co se vymyká zdravému rozumu. A přece v prostoru americké masové i elitní kultury je totální zkáza civilizace a lidstva běžným, téměř banálním tématem. Proč? Nemá zde vysoká frekvence extrémního tématu hrůzy a zmaru hrát funkci psychologické přípravy veřejnosti na nemyslitelné, nelidské, zvrhlé? Zamysleme se, co přimělo oceňovaného amerického autora Cormaca McCarthyho, aby v románu Cesta sugestivně vylíčil putování muže se synem krajinou totálně zpustošenou válkou, kde setkání s každým přeživším je vrcholně nebezpečné. Proč se v troskách ocitá i přirozená lidská potřeba pomoci bližnímu v nouzi? Proč i tu je základním pudem puzení k smrti, Freudův Thanatos? To už není optimisticky končící western, kde se hrdina–vítěz kochá nad hromadami mrtvých nepřátel a připravuje se na další dobrodružství. To je velké americké téma hodiny posledních dnů lidstva, které není autorům Vilniuského prohlášení ničím cizím, nemyslitelným. Jinak by se do svého díla neopustili s takovou vervou, s takovým nasazením a bezděčným cynismem.

Poznámka redakce: ilustrační obrázek k článku byl převzat z Britských listů ZDE, které  zveřejnily překlad článku se stejným tématem od Dr. Hasima Turkera.

 

3.6 21 hlasy
Hodnocení článku
26 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Lubez
Lubez
před 8 dny
Lubez
Lubez
před 8 dny

Ono se fakt něco děje a sedět za bukem, no nevím pánové.

https://www.skrytapravda.cz/z-domova/1453-fialova-vlada-se-otrasa-v-
zakladech-a-obrovska-demonstrace-jindricha-rajchla-za-podpory-dalsich-z-opozice-pritapi-pod-kotlem

vera havrankova
vera havrankova
před 8 dny
Odpověď uživateli  Lubez

Děkuji za odkaz.

Karel2002
Karel2002
před 8 dny
Odpověď uživateli  Lubez

Skrytá pravda je velice fantaskní server.

Lubez
Lubez
před 8 dny
Odpověď uživateli  Karel2002

Nevidíte si na špičku nosu.
Nic pro vás nemám. To byl odkaz pro ty kdo používají mozek.

tomaskova
tomaskova
před 8 dny
Odpověď uživateli  Lubez
Karel2002
Karel2002
před 8 dny
Odpověď uživateli  tomaskova

Aeronet je spravován prý anonymním člověkem (anonymním, aby hned nešel do vězení) a je otevřeně proruský a proputinovský. Jiné “dezinformační” opoziční servery si říkají “vlastenecké” tzn. sdělují, že mají rádi v první řadě Česko. Fiala a spol. říkají, že lidé z těchto serverů nechtějí přiznat, že mají rádi Putina a Rusko, protože by pak šli do vězení.… Číst vice »

Lubez
Lubez
před 8 dny
Odpověď uživateli  Karel2002

Bylo to pro mě a ne pro vás.

Lubez
Lubez
před 8 dny
Odpověď uživateli  tomaskova

Hodně zajímavé ale nějak mě to neštimuje.

vaclav
vaclav
před 8 dny

Díky za velice dobrý článek.

Praded
Praded
před 9 dny

Je najivní se domnívat, že se v česku, nebo v Evropě něco změní bez totálního krachu, nebo revoluce. Promyšlená závislost na vyspělých západních státech, nastartovaná zrádci českého státu v 89, vyškolenými v kurzech západních parazitů, nemá chybu. Do dnes i v alternativě, pracují celkem úspěšně vyškolení rozvraceči. Důkazem jsou počty tzv. vlasteneckých stran a alternativ, které nedokáží najít… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 8 dny
Odpověď uživateli  Praded

Ten převrat směrem k trhu a demokracii byl v pořádku, komunistický režim byl díky plánování a nepružnosti dosti nevýkonný a volby byly pouze formální, kdo bude v čele státu, bylo předem dáno. I Šik v roce 1968 chtěl více trhu a s Dubčekem chtěli více demokracie. Bohužel trh a větší míra demokracie oproti reálnému socialismu jsou pouze základní předpoklady, neznamená to… Číst vice »

skeptik
skeptik
před 8 dny
Odpověď uživateli  Karel2002

Komunistický režim by taky uměl být “výkonný” jako ten kapitalistický – žít na dluh a rabovat cizí zdroje v koloniích.
Nehledě na to, že se “demokratický” “mírumilovný” Západ hned po II. světové rozhodl škodit socialistickým zemím ze všech svých sil.

Naposledy upraveno před 8 dny uživatelem skeptik
Karel2002
Karel2002
před 9 dny

V nejbližších dnech bude podána ústavní žaloba na amerického prezidenta Bidena kvůli jeho prokázané trestné činnosti (resp. jeho rodiny). Pan prezident krade a jen tak mimochodem připravuje 3. světovou válku. Neměli by kandidáti na úřad amerického prezidenta podstoupit předtím psychiatrické vyšetření?

cablik
cablik
před 9 dny
Odpověď uživateli  Karel2002

Jeho povedený synáček je už obžalován.

cablik
cablik
před 9 dny
Karel2002
Karel2002
před 9 dny
Odpověď uživateli  cablik

V našem právním řádu není žádná opora pro jednání toho komunistického prokurátora Stříže, který podporu ruské invazi chce trestat třemi lety vězení. Znám osobně pouze jednoho soudce a ten to odsuzuje jako jasně nezákonné. Nechápu, proč k tomuto nezákonnému chování všechny právní autority mlčí.

cablik
cablik
před 9 dny
Odpověď uživateli  Karel2002

Bohužel zatím si dělají co chtějí nějaký nýmand prohlašoval kdo nesouhlasí s vládou 3.5 roku vězení. to by museli 75ˇ% národa zavřít.

kutnohorsky
kutnohorsky
před 9 dny

Příprava v plném proudu. A co pak po jaderném konfliktu. Je pro zraněné, popálené, slepé…připraveno dost fáčů, polních nemocnic, desetitisíce pytlů pro mrtvé, kolik je vyškoleno lapiduchů!? Co Červený kříž, jak ten se připravuje? Budou potřeba léky. No zatím nejsou ani v míru tolik po válce potřebná antibiotika. Nebo si někdo myslí, že si tak… Číst vice »

Karel2002
Karel2002
před 9 dny
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Planeta zpustne, přežijí jen švábi a štíři. A tak maličko zbývalo k tomu, aby byl mír a mohli jsme se dále těšit ze života. Např. kdyby pučisté z Majdanu dodrželi dohodu o předčasných volbách. Nebo aby Porošenko se Zelenskym dodrželi Minské dohody. Nebo kdyby Trump vyhrál i poslední volby. Teď už asi není žádná naděje.

Václav Dvořák
Admin
Václav Dvořák
před 9 dny
Odpověď uživateli  Karel2002

Ale naděje je pořád. Stačí nakopat do zádele tuhle fašizující Failovu vládu, která nás do nukleární války vtahuje.

Karel2002
Karel2002
před 9 dny
Odpověď uživateli  Václav Dvořák

Ale od voleb uplynuly dva roky a situace se pořád zhoršuje. A do příštích voleb zbývají také dva roky. Prostě nevidím žádnou naději. Bidena možná za zlodějinu odvolají, ale místo něho nastoupí militantní, fanatická viceprezidentka. Chtělo by to, aby se samotní Ukrajinci zbavili Zelenskeho, ale na to oni nemají.

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 8 dny
Odpověď uživateli  Václav Dvořák

Nestačí! – bohužel. Vládu Andreje Babiše poškodil – vedle neutuchající nenávistné kampaně prakticky všech českých médií – covid. Nikdo ovšem, pokud vím, neupozornil na to, že si téměř žádná z vlád ostatních zemí nevedla o nic lépe. S nukleární válkou si pohrávají především Anglosasové v mylné představě, že jsou schováni “za vodou”. Němci mají… Číst vice »

Naposledy upraveno před 8 dny uživatelem Jan Kopecky
Karel2002
Karel2002
před 7 dny
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

SRN byl umožněn od 50. let minulého století hospodářský zázrak a nevídaný vzrůst životní úrovně, ale jen za cenu totální podřízenosti vojenské síle USA (s Japonskem je to podobné). S tím se asi nedá nic dělat. S tím Babišem a covidem to asi bude pravda, většina obyvatel naší republiky neví, že v zahraničí byly restrikce proti covidu… Číst vice »

cablik
cablik
před 9 dny

USA na Rusko nemají a tohle co chtějí dělat jim vítězství nepřinese.podle mě to ani nestihnou a s koncem petrodolaru bude po ptákách. I po strukturách NATO a EU.

Karel2002
Karel2002
před 7 dny
Odpověď uživateli  cablik

USA má daleko více obyvatel než Rusko, protože Rusko hodně obyvatel ztratilo rozpadem SSSR. Ale ani to by USA nemělo stačit na absolutní ovládnutí Ruska, pokud někdo v Rusku nezradí svou zem. Pak je tady Čína. Kdysi dávno začátkem 60. let řekl Mao-Ce Tung, že Čína se jaderné války nemusí bát, nemůže… Číst vice »