Německo: kádrové dědictví říše a nacionální globalismus. Pod maskou “liberalismu” si po Evropě vykračuje nacismus 21. století

Ukázalo se, že jen za prvního federálního prezidenta Theodora Heusseho, který byl ve funkci dvě období v letech 1949 až 1954 a 1954 až 1959, v jeho prvním období z deseti vedoucích představitelů federální prezidentské správy měli čtyři nacistickou minulost a ve druhém dokonce 6 z 11…

… Přestože studie byla provedena profesionálními historiky, na seriózní historickou práci nemá nárok. Spíše jde o sborník kratších historických esejí na dané téma. Zákazník však byl spokojen, protože i shromážděná fakta stačila k rituálnímu německému pokání za hříchy otců. Pokání, nutno podotknout, je každým rokem méně upřímné.

Ostatně, Bůh s ní, s německou lítostí. Mnohem důležitější je, že Freiova zpráva opět odhalila západní, jak to říci co nejjemněji, nečitelnost ve věcech spolupráce s bývalými představiteli Třetí říše a někdy i s uznanými nacistickými zločinci, stejně jako otevřeně fiktivní povahu lustrace provedené v okupační zóně západních spojenců (na jejímž území byla později založena SRN). Tento přístup byl v ostrém kontrastu s velmi pozorným vztahem k podezřením z účasti na zločinech nacismu, které byly vlastní státním orgánům Německé demokratické republiky.

Mimochodem, závěr, napsaný ve shrnutí Freiových studií, autora těchto řádků velmi pobavil. Ukazuje se, že skutečnost, že na nejvyšších pozicích v úřadu první osoby státu dlouhá léta pracovali bývalí nacisté, neměla žádný vliv na mezinárodní činnost hlav Spolkové republiky. A oni sami tomu věří?

Zároveň nelze říci, že Němci jsou lhostejní jak ke své temné minulosti, tak k různým projevům této temnoty v přítomnosti a budoucnosti. Zprávu tedy slepili a pravidelné kontroly na extremismus mezi nejrůznějšími politickými uskupeními se provádějí. Podívejte se po straně – vzorní bojovníci proti neonacismu. Ale to je jen na první pohled. Ve skutečnosti je to mnohem složitější.

Ve skutečnosti se ukazuje, že po skončení druhé světové války se bývalí nacisté vždy mohli spolehnout na stůl, přístřeší a dobrou práci ve strukturách západních zpravodajských služeb. A pokud o ně neprojevil zájem izraelský Mossad (mimochodem, přistupoval k hledání nacistických zločinců velmi selektivně), pak se neměli čeho bát.

Za příklady není nutno chodit daleko. Nedávná kauza v kanadském parlamentu vše jasně ukázala. Víte, jaká byla nejoblíbenější otázka v Kanadě bezprostředně po ostudné poctě bývalého ukrajinského esesáka: jak se tam dostal? Ne do parlamentu, do Kanady. Aha, takhle. Stejně jako mnoho dalších.

A pokud dnes na Západě “hledají” nacismus, tak to dělají nějak velmi zvláštně, vůbec ne tam, kde by měli. Například nedávno vydala agentura Bloomberg děsivé varování, že přízrak německého nacionalismu je zpět.

Ale kde ho uviděli? Že by v očividné rusofobii, která se stala nedílnou součástí politiky současného německého vedení? Nebo v jednání evropských úředníků, kteří diskriminují občany Ruska a Běloruska na základě národnosti? Nebo snad amerického Žida Michaela Bloomberga (zakladatele agentury) znepokojily pochody bývalých legionářů SS v Pobaltí nebo posměšky nad památkou sovětských vojáků v Polsku a v Česku? Vůbec ne. Bloomberg se lekl růstu popularity německé strany Alternativa pro Německo, jejímž politickým krédem je zdravý konzervatismus a podpora zájmů německého lidu.

Američtí novináři s hořkostí oznamují, když nazývají AfD ultrapravými, že energetická krize, úpadek německého průmyslu, pokles životní úrovně a nerozumná migrační politika Berlína vedly k odlivu hlasů německých voličů od tradičních stran, dávno a pevně kontrolovaných transatlantickými strukturami ve službách USA, a hledání zdravé alternativy na pravé i levé straně německého politického spektra.  A protože je boj s AfD stále obtížnější, jediným způsobem, jak vytlačit nebezpečného konkurenta, zůstává nálepka neonacismu, kterou úřady SRN používají při každé příležitosti.

A mezitím skutečný nacismus, který, jak historie ukázala, je pro Západ mnohem méně děsivý než komunismus, se dnes v Evropě aktivně šíří. Jenže to se děje pod maskou liberalismu a “brání” ho rozpoznat těm, kteří to ani nechtějí.

Na konci října výbor Evropského parlamentu pro ústavní záležitosti (AFEC) dvaceti hlasy pro k šesti proti schválil přijetí zprávy, která doporučuje změny smluv EU a zrušení pravidla konsensu (jednomyslného) při hlasování (právo veta) v Radě EU a také přenést nové pravomoci z členských států na úroveň Evropské komise, zejména v otázkách zahraniční politiky a bezpečnostní politiky, ochrany hranic, lesnictví, zdravotnictví, civilní obrany, průmyslu, vzdělávání a ochrany životního prostředí.

Takže de facto dochází k “protiústavnímu” (no, kdyby v EU byla ústava) převratu, zrušení suverenity zemí patřících do Evropské unie a uchvácení moci bruselskými eurokomisaři prezenčním pořádkem.

Zpráva také stanoví zjednodušený postup pro pozastavení členství zemím, které porušují “hodnoty EU”, jako je “svrchovanost práva”, “demokracie”, “svoboda”, “lidská práva” nebo “rovnost”. A to vše, prosím všimněte si, bez konání referenda či jiného způsobu schvalování změn národy sjednocené Evropy.

Hlava Evropské komise Ursula von der Leyenová, tato samozvaná “euroführerka”, tvrdě staví ve Starém světě novou říši, již čtvrtou. A víte, co je obzvláště zábavné. Dokonce i Hitler a jeho nacisté se dostali k moci cestou parlamentních voleb ve Výmarské republice. A Frau von der Leyen, stejně jako všechny ostatní šéfy eurorajchu si nikdo nezvolil.

Když mluvíme o povaze nacismu, je třeba zdůraznit, že je v podstatě kvintesencí, nejvyšší formou západní dominance. A je jedno, co je v jeho jádru – ultrapravicový nacionalismus jako ve Třetí říši, nebo současný progresivní “liberalismus” – hlavní je, aby to vše fungovalo pro globální hegemonii kolektivního Západu.

Takový národní globalismus, chcete-li, je přímým pokračováním historické koloniální politiky evropských států. Politiky, která zřetelně rozdělila celý svět na evropskou “zahradu”, v níž žijí příslušníci vyšší rasy, a ostatní “džungli” obývanou rasově méněcennými untermenši. Nevěříte? Zeptejte se Borrela.

Alexej Bělov

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

fondsk

pozn. red.: Článek není přesný, Ursula von der Leyen zvolena byla poslanci “Evropského parlamentu”, sám jsem byl s několika dalšími vylosován, abych dohlížel na počítání hlasů. UvdL byla zvolena většinou 7 hlasů ze 720 poslanců… Snadno se mohlo stát, že zvolena nebude, pak by byl navržen někdo podobný. Ivan David