„Docvaklo mně to.“ – Co dál?

Návod docenta Radima Valenčíka, jak se zachovat v dnešní plíživé fialové a rakušanově totalitě a jak se připravovat na změnu, která zákonitě přijde.

Radim Valenčík
Radim Valenčík
Ministra vnitra Vít Rakušan a premiér Petr Fiala – drzí lháři a zemští škůdci, ničitelé naší demokracie a českého hospodářství, slouhové cizích zájmů. Od nich a jejich gangů pramení všechna ta dnešní mizérie.
Stále častěji se setkávám s tím, že někomu z mého okolí to, jak se říká „docvaklo“. Došlo mu, že to, co dělá tato vláda, nemá pokračování, že směřujeme do obrovského průšvihu, že nazrává čas na změnu. Týká se to i lidí zastávajících významné pozice ve státních i veřejných institucích, větších i menších firmách. Včetně těch, kteří slouží v institucích podřízených současné moci. Přímo či nepřímo vyslovují otázku, co mají dál dělat. Pokusím se o stručný „manuál“:
  1. Nevytrubovat to do světa. To, že to někomu už došlo, by si měl nějakou dobu nechat pro sebe. Jednak je dobré pozorovat svět prizmatem „mně to už došlo, ale řadě lidí kolem mě ne“, jednak stále ještě žijeme v době pokusu o „dočišťování“, tj. likvidaci těch, kteří umí přemýšlet a kteří začínají chápat současnou realitu. Týká se to všech, kteří působí v různých institucích, na manažérských postech i v oblasti soukromého podnikání.
  2. Pochopení současné reality je běh na dlouhou trať. I když si člověk přestane dělat iluze a vidí kriticky, co se odehrává, je jen na počátku pochopení toho, co a proč se stalo, jak začít a kudy vede cesta z průšvihu. K tomu, aby člověk mohl efektivně čelit zlu, je potřeba určitá duševní a vzdělanostní příprava spojená s vyhodnocováním zkušeností.
  3. Je dobré spojit pochopení toho, v jakém průšvihu jsme, i toho, že jdeme do ještě většího, s tím, že na sobě začneme pracovat. Číst a promýšlet vhodnou odborně populární literaturu, včetně klasiky, třeba i z antických časů. Každý, kdo chce posílit svůj plnohodnotný vztah ke světu, by měl být tak trochu i filozofem a dobří filozofové z různých dob a různých směrů mají co říci k dnešní době. Výběr může být pestrý. Důležité je, aby to člověka bavilo, aby se neupnul jen na jeden zdroj poznatků, ale uměl je porovnávat mezi sebou. (Je to mnohem lepší, než si vybuzovat endorfiny různými fejkvidei.)
  4. Postupně je dobré více či méně volně se připojit k nějaké skupině nebo i více skupinám osobností, které na sobě také pracují a kteří vidí ve svém vzdělávání cestu ke zvyšování efektivnosti odporu vůči zlu. Takových skupin v podobě různých diskusních fór je více. Za jedno z nejlepších považuji Jungmannovu národní akademii, blíže ZDE. Ale jsou i další nejrůznějšího zaměření, jejich společným cílem je pochopení současné reality a nalezení cesty z krize, např. navazující na tradici sv. Vojtěcha Patrimonium Sancti Adalberti, velmi aktivní Spolek Svatopluk orientující se na aktuální dění apod. (Předpokládám, že někteří čtenáři tohoto příspěvku mě v tomto bodě doplní.)
  5. Komunikovat s prostředím (v zaměstnání, v rodině, s příslušníky jiných generací), ale nevnucovat své názory. Všímat si toho, na co lidé reagují a co je nechává být lhostejným.
  6. Nenechat si vzít přesvědčení, že současné problémy mají řešení na naší lokální úrovni i na globální úrovni. Když se člověk správně zorientuje, zjistí, že těch, kteří jsou nositeli tohoto řešení, je dost. Aktuální stav ovšem je, že stále probíhá přípravná fáze, kdy systematická „práce na sobě“ a nahlížení společenského dění z této pozice je důležité, aby byl člověk schopen odlišit ty, kteří budou nositeli změny, od provokatérů (kteří se budou snažit vyvolat excesy a diskreditovat odpor) a parazitů (kteří se na současných problémech chtějí jen přiživit a zviditelnit, aniž by znali cestu z krize).
  7. Nenechat se opít rohlíkem, protože je velmi pravděpodobné, že se po eurovolbách připravuje změna vlády a eurovolby budou sloužit manipulaci umožňující podvodníky vydávat za odborníky, aby pak mohli být vydáváni za „zachránce národa“.
  8. Vše výše uvedené udělat součástí svého vlastního plnohodnotného žití naplněného smyslem. Osudovým úskalím úspěšně projdeme:

**

Zdroj: Radim Valenčík

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

*

3.6 16 hlasy
Hodnocení článku
4 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
kutnohorsky
kutnohorsky
před 3 měsíci

Teda mě to docvaklo už těsně po hadráku (nechci se chlubit a dělat chytrého)…

Plebej
Plebej
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Už i podle toho mohu směle konstatovat, že nejste tuctovým typem a rozhodně ne planktonem, co jde s proudem.

Anonym
Anonym
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Jsem skalní pesimista. Už v roce 89 pohled na Václavák a některé požadavky (např. vrácení majetku a šlechtě k tomu) ve mně vyvolával určitou úzkost. Ovšem skutečnost, která se naplňuje, předehnala veškerou mou fantazii o tisíc mil. Řečeno s básníkem: “Neuvěřitelné se stalo skutkem…”

cablik
cablik
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  kutnohorsky

Mě to došlo hned když začala rádoby migrantská krize v roce 2005 plán NWO jsem četl a rozhodně nechci žít v takových sra?kách.