Rozhovor VLADIMIRA PUTINA s TUCKEREM CARLSONEM – překlad celého rozhovoru, s kterým se do této chvíle seznámila víc než 1 miliarda lidé na celém světě

Vladimir Putin odpovídal na otázky Tuckera Carlsona, novináře a zakladatele videoplatformy Tucker Carlson Network. (Toto je kompletní překlad rozhovoru bez užití různých překladatelských šidítek)

T. Carlson (v překladu): Děkuji Vám, pane prezidente.

Dne 24. února 2022 jste promluvil ke své zemi a národu, když začal konflikt na Ukrajině. Řekl jste, že jste jednal, protože jste dospěl k závěru, že s pomocí NATO by Spojené státy mohly provést překvapivý útok, útok na vaši zemi. Pro Američany to hraničí s paranoiou.

Proč se domníváte, že by Amerika mohla zahájit překvapivý útok na Rusko? Jak jste k tomuto závěru došel?

V. Putin: Nejde o to, že by se Amerika chystala provést překvapivý úder na Rusko, to jsem neřekl.

Máme tu talk show, nebo seriózní rozhovor?

T. Carlson: To je skvělý výrok. Děkuji Vám.

Vedeme seriózní rozhovor.

V. Putin: Máte základní znalosti historie, pokud vím, nemýlím se?

T. Carlson: Ano.

V. Putin: Tak já si dovolím – jen 30 vteřin nebo minutu – říct něco málo o historii. Nebude Vám to vadit?

T. Carlson: Prosím, samozřejmě.

V. Putin: Víte, jak začaly naše vztahy s Ukrajinou, jak vznikla Ukrajina?

Ruský stát se začal formovat jako centralizovaný stát, za rok vzniku ruského státu se považuje rok 862, kdy Novgorodští – na severozápadě země se nachází takové město Novgorod – pozvali knížete Rurika ze Skandinávie, z rodu Vikingů, aby jim vládl. V roce 1862 oslavilo Rusko 1000. výročí své státnosti a v Novgorodě se nachází památník věnovaný 1000. výročí země.

V roce 882 přišel do Kyjeva Rurikův nástupce, kníže Oleg, který vlastně vykonával funkci regenta při nezletilém synovi Rurikovi, a Rurik v té době zemřel. Oleg odstavil od moci dva bratry, kteří byli podle všeho kdysi členy Rurikovy družiny, a tak se začala rozvíjet Rus, která měla dvě centra: v Kyjevě a v Novgorodě.

Dalším, velmi významným datem v dějinách Ruska, je rok 988. Jedná se o pokřtění Ruska, kdy kníže Vladimír, Rurikův pravnuk, pokřtil Rusko a přijal pravoslaví – východní křesťanství. Od této doby začal posilovat centralizovaný ruský stát. Proč? Jednotné území, jednotné hospodářské vztahy, jeden jazyk a pokřtění Ruska – jedna víra a autorita knížete. Začal se utvářet centralizovaný ruský stát.

Ale z různých důvodů, když Jaroslav Moudrý zavedl následnictví trůnu – také v dávných dobách, ve středověku –  o něco později, po jeho smrti, bylo následnictví trůnu komplikované, nepřecházelo přímo z otce na nejstaršího syna, ale z knížete, který zemřel, na jeho bratra, pak na jeho syny v různých liniích. To vše vedlo k rozdrobení Ruska jako jednoho státu, který se začal formovat jako jednotný stát. Na tom není nic zvláštního, totéž se stalo v Evropě. Ale rozdrobený ruský stát se stal snadnou kořistí té říše, kterou kdysi vytvořil Čingischán. Jeho nástupci, např. chán Batu /vnuk Čingischána – pozn. překl. /, přišli do Ruska, vyplenili téměř všechna města, zničili je. Jižní část, kde byl Kyjev, mimochodem i některá další města, prostě ztratila nezávislost, severní města si část své suverenity udržela. Platila Hordě daň, ale zachovala si část své suverenity. A pak se začal formovat jednotný ruský stát s centrem v Moskvě.

Jižní část ruských zemí, včetně Kyjeva, začal postupně přitahovat další “magnet” – centrum, které se vytvářelo v Evropě. Tím bylo Litevské velkoknížectví. Dokonce se mu říkalo litevsko-ruské, protože Rusové tvořili významnou část tohoto státu. Mluvili staroruským jazykem a byli pravoslavní. Pak ale došlo ke sjednocení – ke spojení Litevského velkoknížectví a Polského království. O několik let později byla podepsána další unie již v duchovní rovině a část pravoslavných kněží se podřídila autoritě papeže. Tyto země se tak staly součástí polsko-litevského státu.

A Poláci se po desetiletí zabývali polonizací této části obyvatelstva: zavedli tam svůj jazyk, začali vnucovat myšlenku, že to nejsou tak docela Rusové, že když žijí blízko kraje, jsou to Ukrajinci. Původně slovo “Ukrajinec” znamenalo, že člověk žije na okraji státu, “u kraje”, nebo se vlastně věnuje pohraniční službě. Neoznačovalo to žádnou konkrétní etnickou skupinu.

Takže Poláci popolšťovali ve všech možných oblastech a v podstatě se chovali k této části ruských zemí dost tvrdě, ne-li krutě. To vše vedlo k tomu, že tato část ruských zemí začala bojovat za svá práva. Začali psát dopisy do Varšavy, v nichž žádali, aby jejich práva byla respektována, aby sem byli posíláni lidé, a to i do Kyjeva…..

T. Carlson: Kdy to bylo, v kterých letech?

V. Putin: Bylo to ve 13. století.

Řeknu vám, co se dělo dál, a uvedu data, aby nedošlo k nedorozumění.

A v roce 1654, ještě o něco dříve, – lidé, kteří měli pod kontrolou moc v této části ruských zemí, se obrátili na Varšavu, opakuji, s požadavkem, aby jim poslali lidi ruského původu a pravoslavné víry. A když jim Varšava v podstatě neodpověděla a tyto požadavky prakticky odmítla, začali se obracet na Moskvu, aby je Moskva přijala k sobě.

Abyste si nemysleli, že jsem si něco vymyslel, poskytnu vám tyto dokumenty…..

T. Carlson: Nemyslím si, že si něco vymýšlíte, ne.

V. Putin: A přesto – jsou to dokumenty z archivu, kopie. Tady jsou dopisy Bohdana Chmelnického, tehdejšího člověka, který kontroloval moc v této části ruských zemí, které dnes nazýváme Ukrajinou. Psal do Varšavy a požadoval dodržování jejich práv, a poté, co byl odmítnut, začal psát dopisy do Moskvy a žádal, aby je vzali pod pevnou ruku moskevského cara. Zde [ve složce] jsou kopie těchto dokumentů. Nechám Vám je pro dobrou vzpomínku. Je tam překlad do ruštiny, pak si je přeložíte do angličtiny.

Rusko nesouhlasilo s jejich přijetím okamžitě, protože předpokládalo, že by začala válka s Polskem. Nicméně v roce 1654 Zemský sněm, zastupitelský orgán moci staroruského státu, rozhodl: tato část staroruských zemí se stane součástí Moskevského království.

Jak se dalo očekávat, začala válka s Polskem. Trvala 13 let, poté bylo uzavřeno příměří. A teprve po uzavření tohoto aktu v roce 1654 byl za 32 let, tuším, uzavřen mír s Polskem, “věčný mír”, jak se tehdy říkalo. A tyto země, celý levý břeh Dněpru včetně Kyjeva připadl Rusku a celý pravý břeh Dněpru zůstal Polsku.

Za Kateřiny Veliké pak Rusko získalo zpět všechny své historické země, včetně jihu a západu. To vše pokračovalo až do revoluce. Až před první světovou válkou, s využitím těchto koncepcí ukrajinizace, začal rakouský generální štáb velmi aktivně prosazovat pojmy Ukrajina a ukrajinizace. Je jasné proč: protože v předvečer světové války samozřejmě existovala snaha oslabit potenciálního nepřítele, existovala snaha zajistit si příznivé podmínky v pohraničí. A tuto myšlenku, která se kdysi zrodila v Polsku, že lidé žijící na tomto území nejsou tak docela Rusové, že jsou údajně zvláštním etnikem, Ukrajinci, začal prosazovat rakouský generální štáb.

Již v 19. století existovali teoretici, kteří hovořili o potřebě ukrajinské nezávislosti. Všechny tyto “pilíře” ukrajinské nezávislosti však tvrdily, že by měla mít velmi dobré vztahy s Ruskem, trvaly na tom. Nicméně po revoluci v roce 1917 se bolševici snažili obnovit státnost, rozpoutala se občanská válka, a to včetně [války] s Polskem. V roce 1921 byl podepsán s Polskem mír, podle něhož západní část, na pravém břehu Dněpru, připadla opět Polsku.

V roce 1939, poté, co Polsko přistoupilo na spolupráci s Hitlerem, a Polsko spolupracovalo s Hitlerem, a Hitler nabídl – máme všechny dokumenty v našich archivech – uzavření míru s Polskem, smlouvu o přátelství a spojenectví, ale požadoval, aby Polsko vrátilo Německu takzvaný Danzigský koridor, který spojoval hlavní část Německa s Königsbergem a Východním Pruskem. Po první světové válce byla tato část území předána Polsku a Danzig byl nahrazen městem Gdaňsk. Hitler je požádal o jeho mírové předání – Poláci to odmítli. Přesto s Hitlerem spolupracovali a společně se podíleli na rozdělení Československa.

T. Carlson: Mohu se Vás na něco zeptat? Říkáte, že některé části Ukrajiny byly vlastně po stovky let ruskou zemí. Proč jste je nezabral už před 24 lety, když jste se stal prezidentem? Měl jste zbraně. Proč jste tak dlouho čekal?

V. Putin: Hned Vám to řeknu, už končím s tím historickým odkazem. Možná je to nudné, ale hodně to vysvětluje.

T. Carlson: Není to nudné, to ne.

V. Putin: Pak je to v pořádku. Jsem velmi rád, že jste to tak zhodnotil. Moc vám děkuji.

Takže před druhou světovou válkou, kdy Polsko spolupracovalo s Německem, ale odmítalo plnit Hitlerovy požadavky – i když se spolu s Hitlerem podílelo na rozdělení Československa – a nechtělo se vzdát Danzigského koridoru, tak si Poláci vynutili, přehnali to a donutili Hitlera, aby právě u nich začal druhou světovou válku. Proč byla válka zahájena právě v Polsku 1. září 1939? Nebylo ochotné se domluvit. Hitlerovi nezbývalo nic jiného, než začít realizovat své plány právě od Polska.

Mimochodem, Sovětský svaz – četl jsem archivní dokumenty – se zachoval velmi čestně a požádal Polsko o povolení vyslat své vojáky na pomoc Československu. Ale tehdejší polský ministr zahraničí řekl, že i kdyby sovětská letadla letěla směrem k Československu přes polské území, byla by nad polským územím sestřelena. To ale není důležité. Důležité je, že začala válka a Polsko samo se stalo obětí politiky, kterou provádělo vůči Československu, protože podle pověstných protokolů Molotov-Ribbentrop připadla část těchto /polských – pozn.překl./ území Rusku, včetně západní Ukrajiny. Rusko se tak pod názvem Sovětský svaz vrátilo ke svým historickým územím.

Po vítězství ve Velké vlastenecké válce, tak my nazýváme druhou světovou válku, byla všechna tato území nakonec přidělena Rusku, Sovětskému svazu. A Polsko dostalo jako kompenzaci, to musíme mít na mysli, západní, původní německá území – východní část Německa, část zemí, jež jsou dodnes západními okresy Polska. A samozřejmě dostali zpátky přístup k Baltskému moři, dostali zpátky Danzig, jenž dostal opět polské jméno / Gdaňsk – pozn. překl. /. Tak vznikla tato situace.

Když v roce 1922 vznikl Sovětský svaz, začali bolševici formovat SSSR a vytvořili sovětskou Ukrajinu, která do té doby neexistovala.

T. Carlson: To je přesné.

V. Putin: Stalin zároveň trval na tom, aby tyto republiky, jež se formovaly, byly začleněny jako autonomní celky, ale zakladatel sovětského státu Lenin z nějakého důvodu trval na tom, aby měly právo opustit Sovětský svaz. A také z neznámých důvodů obdařil formující se sovětskou Ukrajinu pozemky, lidmi žijícími na těchto územích, i když se nikdy předtím Ukrajinou nenazývaly, z nějakého důvodu se to všechno při formování “přelilo” do Ukrajinské SSR, včetně celého černomořského pobřeží, které bylo získáno za Kateřiny II. a ve skutečnosti nikdy nemělo k Ukrajině žádný historický vztah.

A když se ještě vrátíme k roku 1654, kdy se tato území vrátila do Ruské říše, patřily tam tři nebo čtyři oblasti soudobé Ukrajiny, žádná černomořská oblast neexistovala. V tomto ohledu nebylo o čem mluvit.

T. Carlson: V roce 1654?

V. Putin: Ano, přesně tak.

T. Carlson: Máte encyklopedické znalosti. Ale proč jste o tom prvních 22 let svého prezidentství nemluvil?

V. Putin: Sovětská Ukrajina dostala obrovská množství území, která s ní nikdy neměla nic společného, především černomořské pobřeží. Kdysi se to jmenovalo Novorosija, již dostalo Rusko v důsledku rusko-tureckých válek. To však není důležité. Důležité je, že Lenin, zakladatel sovětského státu, vytvořil Ukrajinu právě takto. A tak se po mnoho desetiletí jako součást SSSR rozvíjela Ukrajinská SSR a bolševici se také z neznámých důvodů zabývali ukrajinizací. Nejen proto, že ve vedení Sovětského svazu byli rodilí Ukrajinci, ale obecně se taková politika prováděla – říkalo se jí “kořenizace” /návrat ke kořenům – pozn- překl./. Týkala se Ukrajiny i dalších svazových republik. Zaváděly se národní jazyky a národní kultury, což v zásadě samozřejmě nebylo špatné. Ale takto byla vytvářena i sovětská Ukrajina.

Po druhé světové válce získala Ukrajina nejen část předválečných polských území – dnešní západní Ukrajinu, ale i část maďarských území a část rumunských území. Rumunsko a Maďarsko dostaly také část svých území a ta, tato území, se stala součástí sovětské Ukrajiny a jsou tam dodnes. Máme tedy všechny důvody k tvrzení, že Ukrajina je – samozřejmě v jistém smyslu – uměle vytvořený stát ze Stalinovy vůle.

T. Carlson: A myslíte si, že Maďarsko má právo vzít si své země zpět? A mohou si i ostatní národy vzít zpět své země a třeba vrátit Ukrajinu do hranic z roku 1654?

V. Putin: Zda právě do hranic z roku 1654, to nevím. Doba Stalinovy vlády se nazývá Stalinův režim, všichni mluví o tom, že tam docházelo k mnoha porušením lidských práv, k porušování práv jiných států. V tomto smyslu je to samozřejmě docela možné, mají právo na navrácení těchto svých zemí, v tomto smyslu by to bylo pochopitelné…

T. Carlson: Řekl jste o tom Orbánovi, že může získat zpět některé z ukrajinských území?

V. Putin: Nikdy jsem to neřekl. Nikdy, ani jednou. My jsme s ním o tom ani nemluvili. Ale vím jistě, že Maďaři, kteří tam žijí, se samozřejmě chtějí vrátit do své historické vlasti.

Navíc vám povím velmi zajímavý příběh, trošku odbočím, je to osobní příběh. Někdy na začátku 80. let jsem se vydal autem z tehdejšího Leningradu, Petrohradu, na cestu po Sovětském svazu – přes Kyjev, zastavil jsem se v Kyjevě a pak jsem jel na západní Ukrajinu. Vjel jsem do města, které se jmenovalo Beregovo, a všechny názvy měst a vesnic tam byly v ruštině a v maďarštině, tedy v jazyce, kterému nerozumím. V ruštině a v maďarštině. Ne v ukrajinštině – v ruštině a v maďarštině.

Projížděl jsem vesnicí a u domů seděli muži v černých oblecích s vestou a černých kloboucích. Říkám si: ” Co to je? To jsou nějací umělci?“ Řekli mi: „Ne, to nejsou umělci, to jsou Maďaři.“ A já říkám:“ Co tady dělají?“ – „Jak, co tady dělají, vždyť je to jejich země, oni tady žijí.“ Všechny ty názvy! V sovětských dobách, v osmdesátých letech. Zachovali si maďarštinu, jména, všechny národní kroje. Jsou to Maďaři a cítí se být Maďary. A samozřejmě, když teď dochází k narušování….

T. Carlson: Ano, myslím, že se toho děje hodně. Asi hodně zemí je nespokojených se změnami hranic během změn ve 20. století a předtím. Ale jde o to, že jste předtím nic takového neuváděli, až do února 2022. A mluvil jste o tom, že jste se cítil fyzicky ohrožen ze strany NATO, zejména jadernou hrozbou, a to vás přimělo jednat. Rozumím tomu správně?

V. Putin: Chápu, že mé dlouhé dialogy asi nepatří do žánru interview. Proto jsem se Vás na začátku zeptal: budeme vést seriózní rozhovor, nebo show? Řekl jste, že seriózní rozhovor. Tak se na mě, prosím, nepohoršujte.

Dostali jsme se k okamžiku, kdy vznikla sovětská Ukrajina. Tehdy byl rok 1991 – rozpad Sovětského svazu. A všechno, co dostala Ukrajina darem od Ruska, “z ramene barda”, si vzala s sebou.

Dostávám se k velmi důležitému momentu dneška. Koneckonců rozpad Sovětského svazu iniciovalo v podstatě ruské vedení. Nevím, čím se tehdy ruské vedení řídilo, ale tuším, že mělo několik důvodů myslet si, že vše bude v pořádku.

Zaprvé si myslím, že ruské vedení vycházelo ze základního principu vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou. V podstatě společný jazyk, více než 90 procent mluvilo rusky; příbuzenské vztahy, každý třetí člověk tam má nějaké příbuzenstvo, přátelské vazby; společná kultura; společná historie; konec konců i společné náboženství; společné bytí v rámci jednoho státu po staletí; velmi propojená ekonomika – to všechno jsou tak zásadní věci. Všechny tyto věci jsou základem nevyhnutelnosti našich dobrých vztahů.

Za druhé, a to je velmi důležité, a chci, abyste to slyšel i Vy jako americký občan i Vaši diváci: bývalé ruské vedení předpokládalo, že když přestane existovat Sovětský svaz, že přestanou existovat i ideologické hranice. Rusko šlo dobrovolně a aktivně dokonce až k rozpadu Sovětského svazu a předpokládalo, že to takzvaný – nyní už v uvozovkách – “civilizovaný Západ”-  pochopí jako návrh na spolupráci a spojenectví. To očekávalo Rusko jak od Spojených států, tak i od tzv. kolektivního Západu jako celku.

Byli tam i chytří lidé, např. v Německu. Egon Bar – významný politik sociálnědemokratické strany,  jenž  v rozhovorech se sovětským vedením před rozpadem Sovětského svazu osobně trval na tom, aby byl v Evropě vytvořen nový bezpečnostní systém. Je třeba pomoci Německu se sjednotit, ale je rovněž třeba vytvořit nový systém, který bude zahrnovat Spojené státy, Kanadu, Rusko a další středoevropské země. Snad nechcete, aby se NATO rozšířilo. To je to, co řekl: pokud se NATO rozšíří, bude vše stejné jako za studené války, jen blíže k hranicím Ruska. To je vše. Chytrý dědeček. Nikdo ho neposlouchal. Navíc se jednou rozzlobil – tenhle rozhovor máme také v archivu: Jestli, říkal, mě nebudete poslouchat, tak už do Moskvy nikdy nepřijedu. Zlobil se na sovětské vedení. Měl pravdu, všechno se stalo tak, jak říkal.

T. Carlson: Ano, samozřejmě, jeho slova se naplnila, mluvil jste o tom mnohokrát, myslím, že je to naprostá pravda. A mnoho lidí ve Spojených státech si také myslelo, že vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy budou po rozpadu Sovětského svazu normální. Stal se však pravý opak.

Nikdy jste však nevysvětlil, proč si myslíte, že se to stalo a proč se to stalo. Ano, Západ se možná bojí silného Ruska, ale nebojí se silné Číny.

V. Putin: Západ se bojí silné Číny víc než silného Ruska, protože Rusko má 150 milionů obyvatel a Čína 1,5 miliardy a čínská ekonomika roste skokově – pět a půl procenta ročně, dříve to bylo ještě více. Ale Číně to stačí. Bismarck kdysi řekl: hlavní jsou potenciály. Potenciál Číny je kolosální, je to dnes první ekonomika na světě z hlediska parity kupní síly a objemu ekonomiky. Již před časem předstihla Spojené státy a její tempo stále roste.

Nebudeme se bavit o tom, kdo se koho bojí, nebudeme se bavit v takových kategoriích. Mluvme o tom, že po roce 1991, kdy Rusko očekávalo, že bude přijato do bratrské rodiny “civilizovaných národů”, se nic takového nestalo. Podvedli jste nás – když říkám “”vy””, nemyslím samozřejmě Vás osobně, ale Spojené státy – slíbili jste nám, že k žádnému rozšiřování NATO na východ nedojde, ale stalo se tak pětkrát, pět vln rozšiřování. My jsme to trpěli, nechali si všechno líbit, přesvědčovali jsme vás, říkali jsme: nedělejte to, my jsme teď jako vy, jak se říká, buržoazní, máme tržní hospodářství, nevládne u nás jen komunistická strana, pojďme jednat.

Navíc jsem to řekl i veřejně – připomeňme si Jelcinovu dobu – byl v ní takový okamžik, kdy “šedá kočka proběhla“/ někdo se pohádal nebo odešel s nepořízenou – pozn. překl./. Jelcin odcestoval do Spojených států, vzpomeňte si, promluvil v Kongresu a řekl nádherná slova: Bůh žehnej Americe. Řekl tím všechno, byly to signály: pusťte nás mezi sebe.

Ale začaly události v Jugoslávii… Předtím Jelcina chválili a chválili – jakmile začaly události v Jugoslávii a jakmile pozvedl hlas za Srby, a my jsme nemohli nepozvednout hlas za Srby, na jejich obranu… Chápu, že tam byly složité procesy, chápu to. Ale Rusko nemohlo nezvednout hlas za Srby, protože Srbové jsou takový zvláštní národ, nám blízký, s pravoslavnou kulturou a tak dále. No, je to takový po generace velmi trpící národ.  Ale to není důležité, důležité je, že se Jelcin vyslovil pro. Co udělaly Spojené státy? V rozporu s mezinárodním právem, Chartou OSN, začaly bombardovat Bělehrad.

Spojené státy vypustily džina z láhve. Navíc, když Rusko vzneslo námitky a vyjádřilo své rozhořčení, co bylo řečeno? Charta OSN a mezinárodní právo jsou zastaralé. Teď se všichni odvolávají na mezinárodní právo, ale tehdy se začalo říkat, že všechno je zastaralé, že je třeba všechno změnit.

Některé věci je skutečně třeba změnit, protože se změnil poměr sil, to je pravda, ale ne tímto způsobem. Ano, mimochodem, hned začali házet špínu na Jelcina, poukazovali na to, že je alkoholik, ničemu nerozumí, nemá přehled. Ujišťuji vás, že on rozuměl všemu a všechno chápal.

Dobře. Prezidentem jsem se stal v roce 2000. Říkal jsem si: v pořádku, jugoslávská otázka je vyřešena, měli bychom se pokusit obnovit vztahy, otevřít ty dveře, kterými se Rusko snažilo projít. Ba co víc, řekl jsem to veřejně, mohu to zopakovat, na setkání tady v Kremlu s odcházejícím Billem Clintonem – hned tady ve vedlejší místnosti – jsem mu řekl, tedy položil jsem mu otázku: Poslyš, Bille, co myslíš, kdyby Rusko nastolilo otázku vstupu do NATO, myslíš, že by to bylo možné? Najednou řekl: Víš, víš, to je zajímavé, myslím, že ano. A večer, když jsme se s ním sešli u večeře, už říká: víš, mluvil jsem se svými, se svým týmem – ne, teď to není možné. Můžete se ho zeptat, myslím, že si naše interview poslechne – potvrdí to. Nikdy bych nic takového neřekl, kdyby to nebylo pravdivé. No nic, momentálně to není možné.

T. Carlson: Byl jste tehdy upřímný? Vstoupil byste do NATO?

V. Putin: Podívejte, položil jsem otázku: je to možné, nebo ne? A dostal jsem odpověď: ne. Kdybych byl neupřímný ve své snaze zjistit postoj vedení…..

T. Carlson: A kdyby odpověděl ano, vstoupil byste do NATO?

V. Putin: Kdyby řekl ano, proces sbližování by začal a nakonec by k němu mohlo dojít, kdybychom viděli upřímné přání partnerů tak učinit. Ale nakonec to tak neproběhlo. Když ne, tak ne, dobře, fajn.

T. Carlson: Proč myslíte, že je to tak? Jaká je za tím motivace? Zdá se mi, že kvůli tomu cítíte hořkost, rozumím tomu. Ale proč si myslíte, že vás tehdy Západ odstrčil? Odkud se vzalo to nepřátelství? Proč se vztahy nezlepšily? Jaké k tomu byly z vašeho pohledu pohnutky?

V. Putin: Řekl jste, že cítím hořkost z odpovědi. Ne, to není hořkost, to je jen konstatování faktu. Nejsme nevěsta a ženich, hořkost a zášť nejsou substance, které se v takových případech mají vyskytovat. Jen jsme si uvědomili, že tam nejsme vítáni, to je vše. Dobře, fajn. Ale pojďme tedy budovat vztahy jinak, hledejme společnou řeč. Proč jsme se dočkali tak negativní reakce, na to byste se měl zeptat svých představitelů. Mohu jen hádat proč: příliš velká země s vlastním názorem a tak dále. A Spojené státy – viděl jsem, jak se řeší problémy v NATO…..

Uvedu jeden příklad týkající se Ukrajiny. Vedení USA “zatlačí” – a všichni členové NATO poslušně hlasují, i když se jim něco nelíbí. Teď Vám v této souvislosti řeknu, co se stalo s Ukrajinou v roce 2008, i když se o tom už hodně mluvilo, nic nového Vám asi neřeknu.

Nicméně i poté jsme se snažili budovat vztahy různými způsoby. Například došlo k událostem na Blízkém východě, v Iráku, a my jsme přesto udržovali vztahy se Spojenými státy velmi jemně a klidně.

Opakovaně jsem upozorňoval na to, aby Spojené státy nepodporovaly separatismus ani terorismus na severním Kavkaze. Ale ony v tom přesto pokračovaly. Spojené státy a jejich satelity poskytovaly teroristickým formacím na Kavkaze politickou podporu, informační podporu, finanční podporu, dokonce i podporu vojenskou.

Kdysi jsem se s touto otázkou obrátil na svého kolegu, rovněž prezidenta Spojených států. Řekl: “V žádném případě, máte důkaz?“ Řekl jsem, že ano. Byl jsem na tento rozhovor připraven a důkazy jsem mu předložil. Podíval se na ně a víte, co řekl? Omlouvám se, ale bylo to, budu citovat, řekl:“ No, já jim nakopu prdel“. Čekali jsme a čekali na odpověď – žádná odpověď nepřišla.

Řekl jsem řediteli FSB: napište CIA, máte nějaké výsledky z rozhovoru s prezidentem? Napsal jsem jednou, dvakrát, a pak jsme dostali odpověď. Odpověď máme v archivu. CIA odpověděla: pracovali jsme s opozicí v Rusku, jsme přesvědčeni, že je to správné, a budeme s opozicí pracovat i nadále. To je legrační. No, dobře. Pochopili jsme, že žádný rozhovor nebude.

T. Carlson: Opozice vůči vám?

V. Putin: Samozřejmě, v tomto případě šlo o separatisty a teroristy, kteří s námi bojovali na Kavkaze. O těch byla řeč. Říkali tomu opozice. To je další aspekt.

Třetím, velmi důležitým momentem je okamžik, kdy vznikl systém protiraketové obrany USA, jeho počátek. Dlouho jsme Spojené státy přesvědčovali, aby to nedělaly. Navíc poté, co jsem byl pozván otcem Bushe mladšího, Bushem starším, na návštěvu k němu na oceán, jsem měl velmi důležitý rozhovor s prezidentem Bushem a jeho týmem. Navrhl jsem, aby Spojené státy, Rusko a Evropa společně vytvořily systém protiraketové obrany, který je – podle našeho názoru – budován jednostranně a ohrožuje naši bezpečnost, i když Spojené státy oficiálně prohlásily, že je vytvářen proti raketovým hrozbám z Íránu. To bylo jejich zdůvodnění systému protiraketové obrany. Navrhl jsem, abychom pracovali ve třech – Rusko, Spojené státy a Evropa. Řekli, že je to velmi zajímavé. Zeptali se mě: To myslíte vážně? Odpověděl jsem: Naprosto.

T. Carlson: Kdy to bylo, v kterém roce?

V. Putin: Nepamatuji si. Na internetu se to dá snadno zjistit, když jsem byl ve Spojených státech na pozvání Bushe staršího. Ještě snadněji se to dá zjistit, když Vám teď řeknu od koho.

Bylo mi řečeno: to je velmi zajímavé. Řekl jsem: jen si představte, kdybychom spolupracovali na takové globální strategické bezpečnostní výzvě. Svět by se změnil. Pravděpodobně budeme mít spory, pravděpodobně ekonomické a dokonce i politické, ale radikálně změníme situaci ve světě. Říká [v odpovědi]: Ano. Byl jsem dotázán: Myslíte to vážně? Odpověděl jsem: samozřejmě. Musíme o tom přemýšlet, bylo mi řečeno. Řekl jsem: prosím.

Pak sem do této kanceláře, kde s Vámi nyní hovoříme, přišel ministr obrany Gates, bývalý ředitel CIA a ministryně zahraničí Riceová. Přímo tady u tohoto stolu, naproti, vidíte ten stůl, seděli na této straně. Já, ministr zahraničí, ruský ministr obrany – na této straně. Řekli mi: ano, přemýšleli jsme o tom, souhlasíme. Já jsem řekl: Díky Bohu, to je skvělé. – “Ale s určitými výjimkami.”

T. Carlson: Takže jste dvakrát popsal, jak američtí prezidenti učinili nějaká rozhodnutí a jejich týmy je pak zmařily?

V. Putin: Přesně tak. Nakonec nás samozřejmě odmítli. Podrobnosti vám neřeknu, protože si myslím, že by to bylo nekorektní, byl to důvěrný rozhovor. Ale to, že náš návrh byl zamítnut, je fakt.

Tehdy jsem řekl: “Podívejte se, ale pak budeme nuceni přistoupit k odvetným opatřením. Vytvoříme takové úderné systémy, které určitě překonají systém protiraketové obrany.“ Odpověď zněla: my to neděláme proti vám a vy si dělejte, co chcete, za předpokladu, že to není proti nám, proti Spojeným státům. Řekl jsem: Dobře. Udělali jsme to. A vytvořili jsme hypersonické systémy s mezikontinentálním dosahem a pokračujeme v jejich vývoji. Nyní jsme ve vývoji hypersonických úderných systémů před všemi ostatními: před Spojenými státy a dalšími zeměmi – zdokonalujeme je každý den.

Tak jsme to nechtěli, navrhli nám ale jít jinudy a byli jsme k tomu dotlačeni.

Nyní k rozšiřování NATO na východ. Bylo nám slíbeno, že na východě NATO nebude, ani o píď na východ, jak nám bylo řečeno. A co bylo potom? Řekli: “No, na papíře to není, tak se rozšíříme“. Pět rozšíření, zahrnuli do toho i pobaltské státy, celou východní Evropu a tak dále.

A teď se dostávám k tomu hlavnímu: dostali se na Ukrajinu. V roce 2008 na summitu v Bukurešti prohlásili, že dveře pro vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO jsou otevřené.

A teď o tom, jak se tam rozhoduje. Zdá se, že Německo, Francie i některé další evropské země byly proti. Ale pak, jak se později ukázalo, prezident Bush, a to je takový tvrdý chlap, tvrdý politik, jak mi bylo později řečeno: zatlačil na nás a my jsme museli souhlasit. To je legrační, to je jako v mateřské školce. Kde jsou ty záruky? Co je to za školku, co je to za lidi, co jsou zač? Víte, oni byli “dotlačeni”, oni souhlasili. A pak říkají: Ukrajina nebude v NATO, víte. Já říkám: Já nevím, já jen vím, že jste souhlasili v roce 2008, tak proč byste nesouhlasili v budoucnu? “No, tehdy na nás zatlačili.” To je pravda. Říkám: Proč by na vás nezatlačili zítra a vy budete znovu souhlasit? Je to naprostý nesmysl. S kým se máme bavit, tomu prostě nerozumím. My jsme připraveni jednat. Ale s kým? Kde jsou záruky? Žádné.

Začali si tedy osvojovat území Ukrajiny. Bez ohledu na to, co se tam stalo, jsem už popsal pozadí, jak se toto území vyvíjelo, jaké byly vztahy s Ruskem. Každý druhý nebo třetí člověk tam měl vždycky nějaké vazby na Rusko. Projevovalo se to i během voleb na nezávislé, suverénní Ukrajině, která získala nezávislost v důsledku Deklarace nezávislosti, v níž se mimochodem píše, že Ukrajina je neutrální stát. /A před touto Ukrajinou/ se v roce 2008 najednou otevřely dveře, brána, do NATO. To je zajímavý příběh! Na tom jsme se nedohodli. Všichni prezidenti, kteří se na Ukrajině dostali k moci, se opírali o elektorát, který byl tak či onak nakloněn Rusku. To je jihovýchod Ukrajiny, to je velké množství lidí. A bylo velmi obtížné tento elektorát, který měl kladný vztah k Rusku, “přebít”.

Viktor Janukovyč se dostal k moci, ale jak: poprvé zvítězil po prezidentu Kučmovi – uspořádali tedy třetí kolo, které ukrajinská ústava nepředpokládá. Šlo o státní převrat. Představte si, že by se to někomu v USA znelíbilo…

T. Carlson: V roce 2014.

V. Putin: Ne, předtím. Ne, ne, bylo to dříve. Po prezidentu Kučmovi vyhrál volby Viktor Janukovyč. Ale jeho odpůrci toto vítězství neuznali, USA podpořily opozici a bylo naplánováno třetí kolo. Co to je? To je státní převrat. USA ho podpořily a kdosi se dostal k moci v důsledku třetího kola… Představte si, že by se v USA někomu něco nelíbilo – zorganizovali by třetí kolo, což americká ústava nepředpokládá. Ale přesto to tam [na Ukrajině] udělali. Dobře, k moci se dostal Viktor Juščenko, který byl považován za prozápadního politika. Dobře, i s ním jsme navázali vztahy, jezdil do Moskvy na návštěvy, my jsme jezdili do Kyjeva, také jsem jezdil. Setkávali jsme se v neformální atmosféře. Prozápadní tak prozápadní – nechme to být. Ať je to tak, hlavně, že lidé pracují. Situace by se měla vyvíjet zevnitř, ze samotné nezávislé Ukrajiny. Pod jeho vedením se však situace zhoršila a k moci se stejně dostal Viktor Janukovyč.

Možná nebyl nejlepším prezidentem a politikem – nevím, nechci to hodnotit – ale objevila se otázka přidružení k Evropské unii. My jsme k tomu byli vždy velmi loajální: prosím. Ale když jsme si tu asociační dohodu přečetli, ukázalo se, že je to pro nás problém, protože my máme s Ukrajinou zónu volného obchodu, otevřené celní hranice a Ukrajina měla v rámci této asociace otevřít své hranice do Evropy – a všechno by proudilo na náš trh.

Řekli jsme: ne, tak to nepůjde, uzavřeme naše hranice s Ukrajinou, uděláme celní hranice. Janukovyč začal počítat, kolik Ukrajina získá a kolik ztratí, a oznámil svým protějškům v Evropě: musím si to rozmyslet, než to podepíšu. Jakmile to řekl, začaly destruktivní akce opozice podporované Západem a vše dospělo k Majdanu a státnímu převratu na Ukrajině.

T. Carlson: Takže obchodoval více s Ruskem než s Evropskou unií?

V. Putin: Samozřejmě. Nejde ani tak o objem obchodu, i když ho bylo více. Jde o kooperační vazby, na nichž byla založena celá ukrajinská ekonomika. Kooperační vazby mezi podniky byly velmi těsné už od dob Sovětského svazu. Tam jeden podnik vyráběl komponenty pro konečnou montáž v Rusku a na Ukrajině zase naopak. Existovaly velmi úzké vazby.

Došlo ke státnímu převratu, i když nám bylo ze Spojených států řečeno, nebudu teď zacházet do podrobností, myslím, že by to nebylo správné, ale přesto: vy tam uklidněte Janukovyče a my uklidníme opozici, ať jde všechno cestou politického urovnání. Řekli jsme: dobře, souhlasíme, udělejme to tak. Janukovyč nepoužil ani ozbrojené síly, ani policii, jak nás o to Američané žádali. Ale ozbrojená opozice v Kyjevě provedla státní převrat. Co to má být? Co jste sakra zač? – Chtěl jsem se zeptat tehdejšího vedení Spojených států.

T. Carlson: S podporou koho?

V. Putin: S podporou CIA, samozřejmě. Organizace, pro kterou, jak jsem pochopil, jste kdysi chtěl pracovat. Možná díky bohu, že vás nepřijali. I když je to seriózní organizace, chápu, jsou to moji bývalí kolegové, v tom smyslu, že jsem pracoval v Prvním hlavním ředitelství – to je zpravodajská služba Sovětského svazu. Byli to naši věční protivníci. Práce je práce.

Technicky vzato udělali vše správně a dosáhli toho, co chtěli – změnili vládu. Ale z politického hlediska to byla obrovská chyba. Politické vedení nepracovalo v tomto případě správně. Mělo tušit, kam to povede.

V roce 2008 tedy otevřeli Ukrajině dveře do NATO. V roce 2014 provedli státní převrat, přičemž ty, kteří státní převrat – který státním převratem opravdu byl – tímto slovem označili, začali pronásledovat, vytvořili hrozbu pro Krym, který jsme byli nuceni vzít pod svou ochranu. V roce 2014 zahájili válku v Donbasu, přičemž použili letadla a dělostřelectvo proti civilistům. Koneckonců tam to všechno začalo. Existují videozáznamy, na nichž letadla zasahují Doněck shora. Podnikli jednu rozsáhlou vojenskou operaci, další, neúspěšnou –  a připravují další. A to vše na pozadí vojenského obsazení tohoto území a při otevřených dveřích do NATO.

Jak tedy máme neprojevovat obavy z toho, co se děje? Byla by to z naší strany trestuhodná nedbalost – nic jiného. Jde o to, že politické vedení Spojených států nás přivedlo k hranici, kterou už nemůžeme překročit, protože to ničí samotné Rusko. A také jsme nemohli předhodit naše souvěrce a vlastně i část ruského národa této válečné mašinérii.

T. Carlson: Takže to bylo osm let před začátkem konfliktu. A co ten konflikt vyprovokovalo, kdy jste se rozhodli, že ten krok přece jen musíte udělat?

 V. Putin: Konflikt na Ukrajině byl prvotně vyprovokován státním převratem.

Mimochodem, přijeli sem zástupci tří evropských zemí – Německa, Polska a Francie – a byli garanty podepsané dohody mezi Janukovyčovou vládou a opozicí. Podepsali se jako garanti. Přesto opozice provedla státní převrat a všechny tyto země se tvářily, že si nepamatují, že kdy byly garanty mírového urovnání. Okamžitě vše hodily do kamen, nikdo si na nic nevzpomíná.

Nevím, zda Spojené státy vědí něco o dohodě mezi opozicí, vládou a třemi ručiteli, kteří místo toho, aby celý proces vrátili na politické pole, – to ne, podpořili státní převrat. I když to nemělo žádný smysl, to mi věřte. Protože prezident Janukovyč se vším souhlasil, byl připraven na předčasné volby, které neměl šanci vyhrát, upřímně řečeno, neměl žádnou šanci. To věděli všichni.

Ale proč ten státní převrat, proč ty oběti? Proč hrozby Krymu? Proč operace v Donbasu? To je to, čemu nerozumím. To je ta chybná kalkulace. CIA při realizaci státního převratu odvedla svou práci. A myslím, že jeden z náměstků ministra zahraničí řekl, že na to dokonce vynaložili velké množství peněz, téměř pět miliard [dolarů]. Ale ta politická chyba je kolosální. Proč se to mělo udělat? Všechno se dalo udělat stejně, ale legální cestou, bez obětí, bez zahájení vojenských operací a bez ztráty Krymu. A my bychom nehnuli ani prstem, kdyby nedošlo k těm krvavým událostem na Majdanu, to by nás nikdy nenapadlo.

Protože jsme se dohodli, že po rozpadu Sovětského svazu by mělo být vše takto – podle hranic svazových republik. Na tom jsme se shodli. Ale nikdy jsme se nedohodli na rozšíření NATO, zejména jsme se nedohodli na tom, že Ukrajina bude v NATO. Nesouhlasili jsme s tím, že tam budou základny NATO bez jakéhokoli jednání s námi. Desítky let jsme jen prosili: nedělejte to, nedělejte tamto.

A co bylo spouštěčem posledních událostí? Zaprvé, dnešní ukrajinské vedení prohlásilo, že nebude dodržovat minské dohody, které byly podepsány, jak víte, po událostech v Minsku v roce 2014 a které stanovily plán mírového urovnání v Donbasu. Ne, vedení dnešní Ukrajiny, ministr zahraničí, všichni ostatní představitelé a pak i sám prezident řekli, že se jim v těch minských dohodách nic nelíbí. Jinými slovy, nehodlají je plnit. A bývalí představitelé Německa a Francie nedávno – před rokem a půl – řekli upřímně celému světu, že ano, podepsali minské dohody, ale nikdy je nehodlali plnit. Prostě nás vodili za nos.

T. Carlson: Mluvil jste s ministrem zahraničí, s prezidentem? Možná se s vámi báli mluvit? A řekl jste jim, že pokud budou dál pumpovat zbraně na Ukrajinu, budete jednat?

V. Putin: Mluvili jsme o tom pořád. Apelovali jsme na vedení Spojených států a evropských zemí, aby tento proces okamžitě zastavily, aby mohly být realizovány minské dohody. Upřímně řečeno, nevěděl jsem, jak to uděláme, ale byl jsem připraven to splnit. Pro Ukrajinu jsou /dohody/ složité, je tam spousta prvků nezávislosti Donbasu, těchto území, to je pravda. Ale byl jsem si naprosto jistý, a teď vám to řeknu: upřímně jsem věřil, že pokud se nám podaří přesvědčit ty lidi, kteří žijí v Donbasu – a bylo třeba je přesvědčit, aby se vrátili do rámce ukrajinské státnosti – tak by se postupně, postupně ty rány zacelily. Postupně, až se tato část území vrátí do normálního života, do celkového sociálního prostředí, až budou vypláceny důchody, až budou vypláceny sociální dávky – všechno se postupně, postupně dá dohromady. Ne, to ale nikdo nechtěl, všichni to chtěli řešit jenom vojenskou silou. A to jsme nemohli připustit.

Až vše dospělo do situace, kdy Ukrajina oznámila: ne, nic nesplníme. Začali se připravovat na vojenskou akci. V roce 2014 zahájili válku. Naším cílem je tuto válku zastavit.  My jsme ji v roce 2022 nezačali, to je pokus o její zastavení.

T. Carlson: Myslíte si, že se vám ji nyní podařilo zastavit? Dosáhli jste svých cílů?

V. Putin: Ne, zatím jsme svých cílů nedosáhli, protože jedním z našich cílů je denacifikace. Máme na mysli zákaz všech druhů neonacistických hnutí. To je jeden z problémů, o kterém jsme jednali během vyjednávacího procesu, který skončil v Istanbulu na začátku loňského roku, a neskončil z naší iniciativy. Skončil proto, že nám – Evropané – říkali, že musíme vytvořit podmínky pro konečný podpis dokumentů. Moji kolegové z Francie a Německa říkali: “Jak si to představujete, jak budou tu smlouvu podepisovat: s pistolí u spánku? Musíte stáhnout vaše vojska od Kyjeva”. Řekl jsem: “Dobře“. Stáhli jsme vojska od Kyjeva.

Jakmile jsme stáhli naše vojáky z Kyjeva, ukrajinští vyjednavači okamžitě vyhodili do koše všechny dohody uzavřené v Istanbulu a připravili se na dlouhou ozbrojenou konfrontaci s pomocí Spojených států a jejich satelitů v Evropě. Tak se situace vyvíjela. A tak to vypadá i nyní.

T. Carlson: Co je to denacifikace? Co to znamená?

V. Putin: Chci o tom mluvit teď. Je to velmi důležitá otázka. Denacifikace. Po získání nezávislosti začala Ukrajina hledat, jak říkají někteří analytici na Západě, svou identitu. A nenapadlo ji nic lepšího než postavit do centra zájmu této identity falešné hrdiny, kteří kolaborovali s Hitlerem.

Již jsem řekl, že když se na počátku 19. století objevili teoretici ukrajinské nezávislosti a suverenity, vycházeli z předpokladu, že nezávislá Ukrajina by měla mít velmi dobré a laskavé vztahy s Ruskem. Ale vzhledem k historickému vývoji, vzhledem k tomu, že v době, kdy tato území byla součástí Rzeczpospolité, Polska, kdy byli Ukrajinci dost brutálně pronásledováni, okrádáni,  kdy se snažili zničit jejich identitu, chovali se k nim velmi krutě, to vše zůstalo v paměti lidí. Když začala druhá světová válka, část této extrémně nacionalistické elity začala spolupracovat s Hitlerem v domnění, že jim Hitler přinese svobodu. Německá vojska, dokonce i vojska SS, zadávala nejšpinavější práci při vyhlazování polského a židovského obyvatelstva kolaborantům, kteří spolupracovali s Hitlerem.

Proto došlo k brutálnímu masakru polského, židovského i ruského obyvatelstva. V čele stály osoby, které jsou dobře známé: Bandera, Šuchevyč. Právě tito lidé se stali národními hrdiny. To je ten problém. A pořád nám říkají: nacionalismus a neonacismus existuje i v jiných zemích. Ano, existují klíčky, ale my je potlačujeme i v jiných zemích jsou potlačovány. Ale na Ukrajině – ne, na Ukrajině z nich udělali národní hrdiny, staví se jim pomníky, jsou na vlajkách, jejich jména vykřikují davy, které chodí s pochodněmi, jako v nacistickém Německu. Jsou to lidé, kteří likvidovali Poláky, Židy a Rusy. S touto praxí i teorií je třeba skoncovat.

Samozřejmě, že jakákoli národnost, která se rozrostla, se tam považuje za část národa… Já říkám, že je to část společného ruského národa, oni říkají: ne, my jsme samostatný národ. Dobře, fajn. Pokud se někdo považuje za samostatný národ, má na to právo. Ale ne na základě nacismu, nacistické ideologie.

T. Carlson: Budete spokojeni s územím, které máte nyní?

V. Putin: Nechte mě domluvit. Položil jste otázku o neonacismu a denacifikaci.

Ukrajinský prezident přijel do Kanady – to je dobře známo, ale na Západě se o tom mlčí – a představil kanadskému parlamentu muže, který, jak řekl předseda parlamentu, bojoval proti Rusům za druhé světové války. Kdo bojoval proti Rusům za druhé světové války? Hitler a jeho přisluhovači. Ukázalo se, že tento muž sloužil v jednotkách SS, osobně zabíjel Rusy, Poláky a Židy. Do této špinavé práce se zapojily jednotky SS, které byly zformovány z ukrajinských nacionalistů. Ukrajinský prezident spolu s celým kanadským parlamentem vstali a tleskali tomuto muži. Dovedete si to představit? Mimochodem, sám ukrajinský prezident je národností Žid.

Říkáte: Hitler je pryč už tolik let, 80 let. Ale jeho věc žije dál. Lidé, kteří vyhlazovali Židy, Rusy a Poláky, žijí. A prezident, současný prezident dnešní Ukrajiny, takovému člověku tleská vestoje v kanadském parlamentu!  Můžeme říkat, že jsme tuto ideologii zcela vykořenili, jestliže vidíme, co se dnes děje? To je naše chápání denacifikace. Musíme se zbavit těch lidí, kteří tuto teorii a praxi nechávají žít a snaží se ji zachovat – to je to, co označujeme jako denacifikaci. To je to, co tím myslíme.

T. Carlson: Dobře. Rozhodně neobhajuji nacismus nebo neonacismus. Ale moje otázka má praktický charakter: nekontrolujete celou zemi, a mně se zdá, jako byste chtěli kontrolovat celou zemi. Ale jak potom můžete vykořenit ideologii, kulturu, nějaké pocity, historii v zemi, kterou nemáte pod kontrolou? Jak toho chcete dosáhnout?

V. Putin: Víte, možná se Vám to může zdát divné, ale během jednání v Istanbulu jsme se dohodli, že – a máme to písemně – neonacismus nebude na Ukrajině kultivován a bude zakázán na legislativní úrovni.

Pane Carlsone, na tom jsme se dohodli. Ukazuje se, že to lze udělat v průběhu vyjednávacího procesu. A pro Ukrajinu jako moderní civilizovaný stát to není nic ponižujícího. Smí snad nějaký stát propagovat nacisty?  Pravda je, že ne. A to je vše.

T. Carlson: Bude se jednat? A proč dosud k žádným takovým jednáním – mírovým rozhovorům – ohledně urovnání konfliktu na Ukrajině nedošlo?

V. Putin: /Jednání/ proběhla, dosáhla velmi vysokého stupně dohody o jednotlivostech složitého procesu, ale přesto byla prakticky ukončena. Poté, co jsme stáhli naše vojska z Kyjeva, jak jsem již konstatoval, druhá strana, Ukrajina, všechny tyto dohody zahodila a přijala pokyny západních zemí – evropských zemí a Spojených států – bojovat s Ruskem až do úplného konce.

A ještě navíc: ukrajinský prezident uzákonil zákaz jednání s Ruskem. Podepsal dekret, který všem zakazuje jednat s Ruskem. Jak ale budeme vyjednávat, když to zakázal sám sobě a zakázal to všem? Víme, že předkládá nějaké představy o tomto urovnání. Ale abychom se na něčem dohodli, musíme vést dialog, ne?

T. Carlson: Ano, ale Vy nebudete jednat s ukrajinským prezidentem, Vy budete jednat s americkým prezidentem. Kdy jste naposledy mluvil s Joem Bidenem?

V. Putin: Nepamatuji si, kdy jsem s ním mluvil. Nepamatuji si to, můžete si to vyhledat.

T. Carlson: Vy si to nepamatujete?

V. Putin: Ne, proč bych si měl všechno pamatovat? Mám své práce dost. Máme vnitropolitické záležitosti.

T. Carlson: Ale on financuje válku, kterou vy vedete.

V. Putin: Ano, financuje, ale když jsem s ním mluvil, bylo to samozřejmě před speciální vojenskou operací, tak jsem mu tehdy řekl – nebudu zacházet do detailů, to nikdy nedělám – ale řekl jsem mu tehdy: Myslím, že děláte obrovskou chybu historického rozsahu, když podporujete všechno, co se tam děje, na Ukrajině, a odstrkujete Rusko. Řekl jsem mu to – mimochodem – opakovaně. Myslím, že bude správné – když to /odpověď/ teď utnu.

T. Carlson: Co odpověděl?

V. Putin: Můžete se ho zeptat, prosím. Je to pro vás snadné: jste občanem Spojených států, jděte a zeptejte se ho. Není korektní, abych náš rozhovor komentoval.

T. Carlson: Ale od té doby – od února 2022 – jste s ním nemluvil?

V. Putin: Ne, nemluvili jsme spolu. Ale máme určité kontakty. Mimochodem, vzpomínáte si, jak jsem vám říkal o svém návrhu na spolupráci na systému protiraketové obrany?

T. Carlson: Ano.

V. Putin: Můžete se zeptat všech – díky Bohu jsou všichni živi a zdrávi. Bývalý prezident, Condoleezza [Riceová] je živá a zdravá, a myslím, že i pan Gates a dnešní ředitel Ústřední zpravodajské služby pan Burns – ten byl svého času velvyslancem v Rusku, myslím, že velmi úspěšným velvyslancem. Ti všichni byli svědky těchto rozhovorů. Zeptejte se jich.

Totéž i v tomto případě: pokud vás zajímá, co mi řekl pan prezident Biden, zeptejte se ho. V každém případě jsme s ním na toto téma mluvili.

T. Carlson: Tomu dobře rozumím, ale zvenčí, pro vnějšího pozorovatele, by se mohlo zdát, že to všechno může vést k situaci, kdy se celý svět ocitne na pokraji války, možná dokonce jaderného úderu. Proč nezavoláte Bidenovi a neřeknete: pojďme ten problém nějak vyřešit.

V. Putin: Co je třeba řešit? Všechno je velmi jednoduché. Opakuji, máme kontakty prostřednictvím různých agentur. Řeknu vám, co říkáme a co vzkazujeme americkému vedení: jestli chcete opravdu přestat bojovat, musíte přestat dodávat zbraně – všechno skončí během několika týdnů, to je všechno, a pak můžete vyjednat nějaké podmínky, ale než začnete jednat – přestaňte.

Co už může být jednodušší? Proč bych mu měl volat? O čem s ním mám mluvit nebo ho mám prosit? “Budete dodávat takové a takové zbraně na Ukrajinu? Ach, já se bojím, já se bojím, prosím, nedělejte to.”O čem se s ním budu bavit?

T. Carlson: Myslíte si, že se NATO obává, že by to všechno mohlo přerůst v globální válku nebo dokonce v jaderný konflikt?

V. Putin: V každém případě o tom mluví a snaží se své obyvatelstvo vystrašit imaginární ruskou hrozbou. To je zřejmý fakt. A myslící lidé – ne obyčejní jedinci, ale myslící lidé, analytici, ti, kteří se zabývají skutečnou politikou, prostě chytří lidé – dobře chápou, že je to fake. Ruská hrozba je nafouknutá.

T. Carlson: Máte na mysli hrozbu ruské invaze například do Polska nebo Lotyšska? Dokážete si představit scénář, že byste poslal ruská vojska do Polska?

V. Putin: Pouze v jednom případě: pokud by došlo k napadení Ruska z Polska. Proč? Protože v Polsku ani v Lotyšsku nemáme žádné zájmy – nikde. Proč bychom to dělali? Prostě nemáme tam žádné zájmy. Jsou to jen hrozby.

T. Carlson: Argumentem – myslím, že to dobře víte – by mohlo být: ano, napadl Ukrajinu, má územní nároky po celém kontinentu. Říkáte jednoznačně, že žádné takové územní nároky nemáte?

V. Putin: To je naprosto vyloučeno. Nemusíte být žádným analytikem: zapojit se do nějaké globální války odporuje zdravému rozumu. A globální válka by přivedla celé lidstvo na pokraj zkázy. To je zřejmé.

Samozřejmě existují prostředky odstrašování. Celou dobu všechny strašíte: zítra Rusko použije taktické jaderné zbraně, zítra použije tohle – když ne zítra, tak pozítří. No a co, je to jen strašení obyčejných lidí, aby se z amerických a evropských daňových poplatníků vytáhly další peníze na konfrontaci s Ruskem na ukrajinském válečném pódiu. Cílem je co nejvíce oslabit Rusko.

T. Carlson: Jeden z vysoce postavených senátorů – myslím, že Chuck Schumer – včera řekl: musíme pokračovat ve financování Ukrajiny, jinak budou muset američtí vojáci bojovat na Ukrajině místo Ukrajiny. Jak takové prohlášení hodnotíte?

V. Putin: Je to provokace, a to dost laciná provokace. Nerozumím tomu, proč mají američtí vojáci bojovat na Ukrajině. Jsou tam žoldáci ze Spojených států. Většina žoldáků je z Polska, na druhém místě jsou žoldáci ze Spojených států a na třetím místě jsou žoldáci z Gruzie. Pokud má někdo chuť poslat tam regulérní vojáky, určitě to lidstvo přivede na pokraj velmi vážného, globálního konfliktu. To je nasnadě.

Potřebují to Spojené státy? Proč? Tisíce kilometrů od státního území! To nemáte nic na práci? Máte problémy na hranicích, problémy s migrací, problémy se státním dluhem – více než 33 bilionů dolarů. Když nemáte co na práci, tak půjdete bojovat na Ukrajinu?

Nebylo by lepší jednat s Ruskem? Domluvit se, už s pochopením situace, jaká je dnes, s pochopením, že Rusko bude bojovat za své zájmy až do konce, a s tímto pochopením se vrátit ke zdravému rozumu, začít se chovat k naší zemi a jejím zájmům s respektem a hledat nějaká řešení? Zdá se mi, že to je mnohem chytřejší a racionálnější.

T. Carlson: Kdo vyhodil Nord Stream do povětří?

V. Putin: Samozřejmě vy. (Smích.)

T. Carlson: Ten den jsem měl hodně práce. Já jsem Nord Stream do povětří nevyhodil.

V. Putin: Vy osobně možná máte alibi, ale CIA [CRU] takové alibi nemá.

T. Carlson: Máte důkazy, že to udělalo NATO nebo ukrajinská tajná služba?

V. Putin: Víte, nebudu zacházet do detailů, ale v takových případech se vždycky říká: hledejte někoho, kdo na tom má zájem. Ale v tomto případě je třeba hledat nejen někoho, kdo má zájem, ale také někoho, kdo to dokáže. Protože zájemců může být mnoho, ale ne všichni mohou vlézt na dno Baltského moře a provést tento výbuch. Tyto dvě složky musí být propojeny: kdo má zájem a kdo to může udělat.

T. Carlson: Ale já tomu tak úplně nerozumím. Jedná se o největší akt průmyslového terorismu v dějinách a navíc o největší únik CO2 do atmosféry. Ale vzhledem k tomu, že máte důkazy Vy i vaše zpravodajské služby, proč tyto důkazy nepředložíte a nevyhrajete tuto propagandistickou válku?

V. Putin: V propagandistické válce je velmi obtížné porazit Spojené státy, protože Spojené státy ovládají všechna světová média a velmi mnoho evropských médií. Konečnými vlastníky největších evropských médií jsou americké nadace. Copak to nevíte? Takže je možné se do této práce zapojit, ale je to, jak se říká, dražší. Můžeme jen odhalit naše informační zdroje, ale nedosáhneme výsledků. Celému světu je jasné, co se stalo, a dokonce o tom mluví přímo američtí analytici. Je to pravda.

T. Carlson: Ano, ale nabízí se otázka – pracoval jste v Německu, to každý dobře ví, a Němci jasně chápou, že to udělali jejich partneři v NATO, samozřejmě to zasáhlo ekonomiku Spolkové republiky Německo – proč tedy Němci mlčí? To mě mate: proč Němci k této otázce nic neřekli?

V. Putin: Mě to také překvapuje. Ale dnešní německé vedení se neřídí národními zájmy, nýbrž zájmy kolektivního Západu, jinak je těžké vysvětlit logiku jejich jednání či nečinnosti. Nejde přece jen o Nord Stream-1, který byl vyhozen do povětří. “Nord Stream – 2” byl poškozen, ale jedna trubka je živá a zdravá a může sloužit k dodávkám plynu do Evropy, ale Německo ji neotevírá. Jsme připraveni, prosím.

Existuje ještě jedna trasa přes Polsko, nazvaná Jamal-Evropa, která rovněž umožňuje velký tok. Polsko ji uzavřelo, a přitom Polsko bere peníze od Němců, dostává peníze z celoevropských fondů a Německo je hlavním dárcem do těchto celoevropských fondů. Německo do jisté míry Polsko živí. A oni tu cestu do Německa uzavřeli. Proč? Tomu nerozumím.

Ukrajina, kam Němci dodávají zbraně a dávají peníze. Druhým sponzorem po Spojených státech, pokud jde o finanční pomoc Ukrajině, je Německo. Přes Ukrajinu vedou dvě plynové trasy. Jednu trasu prostě Ukrajinci uzavřeli. Otevřte druhou trasu a, prosím, získávejte plyn z Ruska. Ale oni ji neotevřou.

Proč Němci neřeknou: “Podívejte, chlapi, my vám dáme peníze a zbraně. Odšroubujte ventil, prosím, ať k nám proudí plyn z Ruska. Kupujeme v Evropě zkapalněný plyn za trojnásobně předražené ceny, a to snižuje úroveň naší konkurenceschopnosti a celé ekonomiky na nulu. Chcete, abychom vám dali peníze? Nechte nás normálně existovat, nechte naši ekonomiku vydělávat, my vám peníze dáme odtud”. Ne, to nechtějí. Proč ne? Zeptejte se jich. ( Ťuká do stolu. ) O co jde, co mají v těch hlavách, je to u všech stejné. Ti lidé tam jsou velmi neschopní.

T. Carlson: Možná je nyní svět rozdělen na dvě polokoule: jedna polokoule s levnou energií, druhá polokoule bez ní.

Chci se zeptat: svět je nyní multipolární – můžete popsat aliance, bloky, kdo je podle vás na čí straně?

V. Putin: Podívejte, vy jste řekl, že svět je rozdělen na dvě polokoule. Hlava je rozdělena na dvě hemisféry: jedna odpovídá za jednu sféru činnosti, druhá je kreativnější a tak dále. Ale pořád je to jedna hlava. Je třeba, aby svět byl jednotný, aby bezpečnost byla společná, a ne určená jen pro “zlatou miliardu”. A pak – teprve pak – bude svět stabilní, udržitelný a předvídatelný. Do té doby, dokud bude hlava rozdělena na dvě části, se bude jednat o nemoc, těžkou nemoc. Svět prochází nyní tímto obdobím těžké nemoci.

Ale zdá se mi, že díky poctivé novinařině – oni [novináři] jsou jako lékaři – je možné to všechno nějak skloubit.

T. Carlson: Dám vám příklad. Americký dolar v mnoha ohledech sjednotil celý svět. Myslíte si, že dolar jako rezervní měna zanikne? Jak změnily sankce místo dolaru ve světě?

V. Putin: Víte, je to jedna z nejhrubších strategických chyb politického vedení Spojených států – používat dolar jako nástroj zahraničněpolitického boje. Dolar je základem základů moci USA. Myslím, že to všichni velmi dobře chápou: ať natisknete kolik chcete dolarů, rozletí se po celém světě. Inflace v USA je minimální: myslím, že činí tři procenta, asi 3,4 procenta, což je pro USA naprosto přijatelné. A tiskne se samozřejmě donekonečna. Co říká dluh 33 bilionů? Je to zásadní problém.

Nicméně je to hlavní zbraň pro udržení moci USA ve světě. Jakmile se politické vedení rozhodlo použít dolar jako nástroj politického boje, zasadilo této americké moci ránu. Nechci používat žádné nespisovné výrazy, ale je to hloupost a obrovská chyba.

Podívejte se, co se děje ve světě. Dokonce i u spojenců USA se nyní snižují dolarové rezervy. Všichni se dívají na to, co se děje, a hledají způsoby, jak se chránit. Pokud však USA uplatňují vůči některým zemím restriktivní opatření, jako je omezení plateb, zmrazení aktiv a podobně, je to obrovský poplach a signál pro celý svět.

Co se dělo v naší zemi? Do roku 2022 se zhruba 80 % zúčtování v ruském zahraničním obchodě provádělo v dolarech a eurech. Ve stejné době tvořily dolary asi 50 procent našich zúčtování se třetími zeměmi a nyní, myslím, zbývá jen 13 procent. Používání dolaru jsme však nezakázali, o to jsme neusilovali. USA se rozhodly omezit naše vypořádání v dolarech. Myslím si, že je to naprostá pitomost, víte, z hlediska zájmů samotných Spojených států, daňových poplatníků Spojených států. Protože to zasazuje ránu americké ekonomice a podkopává moc Spojených států ve světě.

Mimochodem, zúčtování v jüanech se pohybovalo kolem tří procent. Nyní vypořádáváme 34 procent v rublech a přibližně stejnou částku, 34 procent a něco, v jüanech.

Proč to Spojené státy udělaly? Mohu si to vysvětlit jedině arogancí. Asi si myslely, že se všechno zhroutí, ale nic se nezhroutilo. Navíc, podívejte se, ostatní země, včetně zemí produkujících ropu, začínají jednat a dělat věci, jako že platí za prodej ropy v jüanech. Uvědomujete si, že se to děje, nebo ne? Uvědomuje si to někdo ve Spojených státech? Co děláte? Odřezáváte se… Zeptejte se všech odborníků, každého inteligentního a myslícího člověka ve Spojených státech: co je pro Spojené státy dolar? Sami ho zabíjíte.

T. Carlson: Myslím, že je to opravdu spravedlivé hodnocení.

Další otázka. Je možné, že jste vyměnili jednu koloniální mocnost za jinou, ale takovou, která je mírnější? Mohlo by se stát, nebo to už hrozí, že v BRICS bude dominovat ta laskavější koloniální mocnost, Čína? Je to podle vás dobré pro suverenitu? Máte z toho obavy?

V. Putin: Těchto strašáků jsme si dobře vědomi. Ale je to jen strašák. S Čínou sousedíme. Sousedy si nevybíráte, stejně jako si nevybíráte své blízké příbuzné. Máme s nimi společnou hranici dlouhou tisíce kilometrů. To za prvé.

Za druhé – jsme zvyklí na soužití po staletí.

Za třetí – čínská zahraničněpolitická filozofie je neagresivní, čínské zahraničněpolitické myšlení vždy hledá – hledá kompromis, a my to vnímáme.

Dalším argumentem je… Stále s tím přicházejí, a vy jste se také pokusil toto strašení vyjádřit, i když v mírnější formě, ale přesto je to pořád stejné strašení: objem spolupráce s Čínou roste. Tempo růstu spolupráce Číny s Evropou je větší a vyšší než tempo růstu spolupráce Ruské federace s Čínou. Zeptejte se Evropanů: proč oni nemají strach? Možná se také bojí, to nevím, ale přesto se snaží za každou cenu vstoupit na čínský trh, zejména když se potýkají s ekonomickými problémy. I čínské podniky se snaží dostat na evropský trh.

Jsou snad v USA čínské podniky zastoupeny v malé míře? Ano, politická rozhodnutí jsou taková, že se u vás snaží omezit spolupráci s Čínou. Pane Tuckere, ke své vlastní škodě to děláte, ke své vlastní škodě: omezováním spolupráce s Čínou škodíte sami sobě. Je to choulostivá oblast a neexistují jednoduchá přímočará řešení, stejně jako v případě dolaru.

Proto si před uvalením jakýchkoli nelegitimních sankcí – nelegitimních z hlediska Charty OSN – musíte vše dobře rozmyslet. Myslím, že vaši rozhodující činitelé s tím mají problém.

T. Carlson: Před chvílí jste řekl, že svět by byl dnes mnohem lepší, kdyby neexistovaly dvě konkurenční aliance, které navzájem soupeří.  Možná, že současná americká administrativa, jak říkáte, nebo jak se domníváte, je proti vám, ale možná, že příští administrativa Spojených států, vláda po Joe Bidenovi, bude chtít s vámi navázat styky. Budete chtít totéž? Nebo to nehraje roli?

V. Putin: Hned odpovím.

Ale abych dokončil předchozí otázku. Máme 200 miliard dolarů, stanovili jsme si s kolegou, přítelem, s prezidentem Si Ťin-pchingem cíl, že letos bychom měli dosáhnout v obchodním obratu s Čínou 200 miliard dolarů. Tento cíl jsme překročili. Podle našich údajů je to už 230 miliard dolarů a podle čínských statistik je to 240 miliard dolarů, pokud počítáte všechno v dolarech, takový máme obchodní obrat s Čínou.

A jedna velmi důležitá věc: náš obchodní obrat je vyrovnaný a vzájemně se doplňujeme v oblasti špičkových technologií, v energetice a ve vědeckém výzkumu. Je to velmi vyvážené.

A pokud jde o BRICS jako celek – od letošního roku mu předsedá Rusko – země BRICS se rozvíjejí velmi rychle.

Podívejte se, a teď mi pomáhej Bůh, pokud si to dobře pamatuji, v roce 1992 byl podíl zemí G7 na světové ekonomice tuším 47 procent a v roce 2022 klesl někam, myslím, na 30 a kousek. Podíl zemí BRICS v roce 1992 činil pouhých 16 %, nyní však převyšuje úroveň zemí G7. A to nesouvisí s žádnými událostmi na Ukrajině. Trendy ve vývoji světa a světové ekonomiky jsou takové, jak jsem právě zmínil, a to je nevyhnutelné. Bude se to dít i nadále: jako když vychází slunce, nemůžete tomu zabránit, musíte se tomu přizpůsobit.

Jak se Spojené státy přizpůsobují? Silou: sankcemi, nátlakem, bombardováním, použitím ozbrojených sil. Souvisí to s arogancí. Lidé ve vaší politické elitě nechápou, že svět se mění podle objektivních okolností a že je třeba přijímat správná rozhodnutí kompetentně, včas, abyste si udrželi svou úroveň, promiňte, i když někdo si pod tím představuje úroveň nadřazenosti. Takové hrubé jednání, a to i ve vztahu k Rusku, a dodejme, i k jiným zemím, vede k opačnému výsledku. To je zřejmý fakt, který se projevil již teď.

Právě jste se mě zeptal: přijde jiný manažer a něco se změní? Není to o lídrovi, není to o osobnosti konkrétního člověka. Měl jsem velmi dobrý vztah například s Bushem. Vím, že ve Státech byl prezentován jako nějaký venkovský synek, který toho moc neví. Ujišťuji vás, že to tak není. Myslím si, že udělal spoustu chyb i ve vztahu k Rusku. Říkal jsem vám o roce 2008 a o rozhodnutí v Bukurešti otevřít dveře do NATO Ukrajině a tak dále. To bylo pod jeho vedením, on tlačil na Evropany.

Ale obecně, v lidské rovině, jsem s ním měl velmi dobré a milé vztahy. Nebyl o nic hloupější než kterýkoli jiný americký, ruský nebo evropský politik. Ujišťuji vás, že chápal, co dělá, stejně jako ostatní. Takový osobní vztah jsem měl i k Trumpovi.

Nejde o osobnost vůdce, ale o náladu elit. Pokud americkou společnost ovládne myšlenka dominance za každou cenu i prostřednictvím síly, nic se nezmění – bude to jen horší. Pokud si však nakonec uvědomíme, že svět se mění v důsledku objektivních okolností a my se jim musíme umět včas přizpůsobit a využít výhod, které USA mají i dnes, pak se možná něco změní.

Podívejte se, čínská ekonomika se stala první ekonomikou na světě v paritě kupní síly, v objemu již předstihla USA dávno. Pak USA, pak Indie – jedna a půl miliardy lidí, pak Japonsko a na pátém místě Rusko. V loňském roce se Rusko stalo první ekonomikou v Evropě, a to navzdory všem sankcím a omezením. Je to z vašeho pohledu normální? Sankce, omezení, nemožnost vypořádání v dolarech, odpojení od SWIFT, sankce proti našim lodím převážejícím ropu, sankce proti letadlům – sankce proti všemu a všude. Největší počet sankcí, které jsou na světě uplatňovány, je uplatňován proti Rusku. A my jsme se během té doby stali první ekonomikou Evropy. Nástroje, které používají USA, nefungují. Musíte se zamyslet nad tím, co dělat. Pokud si to uvědomí vládnoucí elity, pak se dá něco dělat, pak první osoba státu bude jednat ve smyslu toho, co od ní očekávají voliči a lidé, kteří rozhodují na různých úrovních. Pak se možná něco změní.

T. Carlson: Popisujete dva různé systémy, říkáte, že vůdce jedná v zájmu voličů, ale zároveň některá rozhodnutí přijímají vládnoucí třídy. Vedl jste zemi mnoho let, kdo podle Vás, s Vašimi zkušenostmi, rozhoduje v Americe?

V. Putin: Nevím. Amerika je složitá země, na jedné straně tak konzervativní, na druhé straně se rychle mění. Není pro nás snadné se v ní vyznat.

Kdo rozhoduje ve volbách? Jak se v tom vyznat, když každý stát má vlastní legislativu, každý stát se reguluje sám, někdo může být z voleb na úrovni státu vyloučen. Je to dvoustupňový volební systém, je pro nás velmi obtížné se v něm vyznat. Samozřejmě jsou tu dvě dominantní strany: republikáni a demokraté. A v rámci tohoto stranického systému jsou centra, která rozhodují, která připravují rozhodnutí.

Jen se podívejte, jaká zcestná, hrubá a naprosto neodůvodněná politika nátlaku byla použita proti Rusku po rozpadu Sovětského svazu. Co je to jiného, než politika nátlaku? Rozšiřování NATO, podpora separatistů na Kavkaze, vytváření systému protiraketové obrany – to všechno jsou prvky nátlaku. Nátlak, nátlak a zase nátlak… A následovalo zatahování Ukrajiny do NATO. Pořád stejný nátlak, jen nátlak.

Myslím, že – mimo jiné – je tomu tak proto, že jste u vás vytvořili, dejme tomu, přebytečné výrobní kapacity. Během boje proti Sovětskému svazu vznikala nejrůznější střediska a specialisté, kteří se věnovali pouze Sovětskému svazu, kteří neuměli dělat nic jiného. Mysleli si jediné – a také se o tom snažili přesvědčit politické vedení: musíme dál bušit do Ruska, snažit se ho rozbít, vytvořit na tomto území několik kvazistátních útvarů a podřídit si je a využít jejich společný potenciál k boji proti Číně.  To je ta chyba, souvisí s tím nadbytečným počtem lidí, kteří pracovali na konfrontaci se Sovětským svazem. Toho se musíte zbavit – musí přijít nové, svěží síly, lidé, kteří hledí do budoucnosti a chápou, co se ve světě děje.

Podívejte se, jak roste Indonésie! 600 milionů lidí. Kam se před tím schovat? Nikam. Musíme prostě předpokládat, že Indonésie vstoupí do klubu předních světových ekonomik, ať se to některým lidem líbí, nebo ne.

Ano, chápeme a uvědomujeme si, že ve Spojených státech je přes všechny ekonomické problémy normální situace a slušný hospodářský růst – myslím, že růst HDP je 2,5 procenta.

Chceme-li však zajistit budoucnost, musíme změnit svůj přístup k tomu, co se mění. Jak jsem již řekl, svět se bude měnit i bez ohledu na to, jak události na Ukrajině dopadnou. Svět se mění. Sami experti ve Spojených státech píší, že Spojené státy postupně mění své postavení ve světě – vaši experti o tom sami píší, já je čtu. Otázka je jen, jak se to stane: bolestivě, rychle, nebo jemně, postupně? A to píší lidé, kteří nejsou antiameričtí – jen sledují trendy vývoje ve světě. To je vše. Abychom je mohli posoudit, změnit politiku, potřebujeme lidi, kteří přemýšlejí, kteří se dívají dopředu, kteří dokáží analyzovat a doporučit nějaká rozhodnutí na úrovni politického vedení.

T. Carlson: Musím se zeptat. Jasně jste řekl, že rozšiřování NATO se stalo porušením slibu a je hrozbou pro vaši zemi. Ale předtím, než jste vyslal vojáky na Ukrajinu, podpořil viceprezident Spojených států na bezpečnostní konferenci snahu ukrajinského prezidenta vstoupit do NATO. Myslíte si, že to mimo jiné vyprovokovalo tuto vojenskou akci?

V. Putin: Znovu opakuji: mnohokrát, mnohokrát jsme navrhovali, abychom hledali řešení problémů, které vznikly na Ukrajině po státním převratu v roce 2014, mírovou cestou. Ale nikdo nás neposlouchal. A navíc ukrajinské vedení, které bylo plně pod kontrolou Spojených států, najednou prohlásilo, že nebude plnit minské dohody – nic se jim tam nelíbí – a pokračovalo ve vojenské činnosti na tomto území. Souběžně s tím vojenské struktury NATO rozvíjely vojenskou činnost na stejném území pod rouškou různých výcvikových a přeškolovacích středisek. V podstatě tam začaly zřizovat základny. To je vše.

Na Ukrajině prohlásili, že Rusové jsou menšinový národ, a zároveň přijali zákony, které omezují práva menšinových národů. Na Ukrajině. Ukrajina, která dostala všechna tato jihovýchodní území darem od ruského národa, najednou prohlásila, že Rusové jsou na tomto území menšinovým národem. Je to normální? To vše dohromady způsobilo rozhodnutí zastavit válku, kterou na Ukrajině v roce 2014 rozpoutali ozbrojenými prostředky neonacisté.

T. Carlson: Myslíte si, že Zelenskij má možnost jednat o urovnání tohoto konfliktu?

V. Putin: Nevím. Jsou v tom určité detaily, to je pro mě samozřejmě těžké posoudit. Ale myslím si, že by mohl, přinejmenším to tak bylo. Jeho otec bojoval za druhé světové války s nacisty, jednou jsem s ním o tom mluvil. Řekl jsem: “Voloďo, co to děláš? Proč dnes podporuješ neonacisty na Ukrajině, když tvůj otec proti fašismu bojoval? Vždyť to byl frontový voják.” Nebudu říkat, co mi odpověděl, to by bylo samostatné téma a myslím, že by to bylo nekorektní.

Ale pokud jde o svobodu volby, proč ne? Dostal se k moci na základě očekávání ukrajinského obyvatelstva, že dovede Ukrajinu k míru. O tom také mluvil – díky tomu vyhrál volby s obrovskou převahou. Ale pak, když se dostal k moci, si podle mého názoru uvědomil dvě věci. Za prvé, že je lepší se s neonacisty a nacionalisty nehádat, protože jsou agresivní a velmi aktivní – od nich můžete očekávat cokoli. A za druhé, Západ v čele se Spojenými státy je podporuje a vždy bude podporovat ty, kteří bojují proti Rusku – a to může být výhodné a bezpečné. Takže zaujal odpovídající postoj navzdory slibu svému lidu, že ukončí válku na Ukrajině. Podvedl své voliče.

T. Carlson: Myslíte si, že teď, v únoru 2024, má možnost mluvit s vaší vládou a pokusit se své zemi nějak pomoci? Může to vůbec sám udělat?

V. Putin: Proč ne? Považuje se za hlavu státu, vyhrál volby. I když my v Rusku se domníváme, že vše, co se stalo po roce 2014, je státní převrat, a v tomto smyslu je i současná vláda defektní. Ale on se považuje za prezidenta a jako takového ho uznávají Spojené státy, zbytek Evropy a v podstatě celý zbytek světa. Proč ne? Může.

Jednali jsme s Ukrajinou v Istanbulu, dohodli jsme se, on o tom věděl. Navíc šéf vyjednávací skupiny, pan Arachamija, myslím, že se tak jmenuje, stále vede frakci vládnoucí strany, strany prezidenta v Radě. On také stále stojí v čele frakce prezidentovy strany v Radě – v parlamentu země, stále tam sedí. Dokonce dal svůj podpis na tento dokument, o němž teď mluvím. Ale pak veřejně celému světu řekl: “Byli jsme připraveni tento dokument podepsat, ale přišel pan Johnson, tehdejší premiér Velké Británie, a rozmluvil nám to a řekl, že je lepší jít do války s Ruskem. Poskytnou nám vše, co potřebujeme, abychom získali zpět to, co jsme v bojích s Ruskem ztratili. A my jsme na tento návrh přistoupili.” Podívejte se, jeho prohlášení bylo zveřejněno. Řekl to veřejně.

Mohou se k němu vrátit, nebo ne? To je otázka: chtějí, nebo ne? A k tomu ještě pan prezident Ukrajiny vydal dekret, který jednání s námi zakazuje. Ať ten dekret zruší, to je všechno. My jsme nikdy neodmítli jednat. Pořád slyšíme: je Rusko připraveno, je Rusko připraveno? My jsme neodmítli! Oni veřejně odmítli. Tak ať zruší svůj dekret a jednají. Nikdy jsme neodmítli.

A to, že se přiklonili k požadavku nebo prosbám bývalého britského premiéra pana Johnsona, považuji za směšné a zároveň, jak bych to řekl, za velmi smutné. Protože, jak řekl pan Arachamija, “my jsme mohli zastavit tyto bojové akce, zastavit tuto válku už před rokem a půl, ale Britové nás přesvědčili a my jsme to odmítli”. Kde je nyní pan Johnson? A válka pokračuje.

T. Carlson: To je dobrá otázka. Proč to udělal?

V. Putin: Nevím, sám tomu nerozumím. Byl to obecný postoj. Z nějakého důvodu měli všichni iluzi, že Rusko lze porazit na bojišti – snad z arogance, z čistého srdce, ale bez velkého rozumu.

T. Carlson: Popsal jste propojení Ruska a Ukrajiny, popsal jste Rusko jako pravoslavnou zemi, mluvil jste o tom. Co to pro vás znamená? Jste vůdcem křesťanské země, jak sám popisujete. Jaký to má na vás vliv?

V. Putin: Víte, jak už jsem řekl, v roce 988 se nechal kníže Vladimír pokřtít, podle vzoru své babičky – kněžny Olgy, pak pokřtil svou družinu a postupně, během několika let, pokřtil celé Rusko. Byl to dlouhý proces – od pohanů ke křesťanům to trvalo mnoho let. Ale nakonec se pravoslaví, východní křesťanství, hluboce zakořenilo ve vědomí ruského lidu.

Když Rusko expandovalo a absorbovalo další národy, které vyznávají islám, buddhismus, judaismus, bylo vždy velmi loajální vůči těm lidem, kteří vyznávají jiná náboženství. V tom je jeho síla. To je naprosto průkazné.

Jde o to, že všechna světová náboženství, která jsem právě zmínil a která jsou tradičními náboženstvími Ruské federace, mají ve skutečnosti základní teze, základní hodnoty velmi podobné, ne-li totožné. A ruské úřady vždy velmi pečlivě přistupovaly ke kultuře a náboženství těch národů, které byly součástí ruského impéria. To je podle mého názoru základem bezpečnosti a stability ruské státnosti. Protože všechny národy obývající Rusko jej v podstatě považují za svou vlast.

Pokud se k vám lidé stěhují, řekněme, z Latinské Ameriky nebo z Evropy – což je ještě jasnější a srozumitelnější příklad – lidé přicházejí, přišli k vám nebo do evropských zemí ze své historické vlasti. A lidé, kteří v Rusku vyznávají různá náboženství, považují Rusko za svou vlast – jinou vlast nemají. Jsme spolu, jsme jedna velká rodina. A naše tradiční hodnoty jsou si velmi podobné. Jak jsem už řekl – “je to jedna velká rodina”, ale každý má svou vlastní rodinu, a to je základ naší společnosti. A když říkáme, že vlast a rodina jsou velmi propojené, tak to tak je. Protože nemůžeme zajistit normální budoucnost pro naše děti a pro naši rodinu, pokud nezajistíme normální, udržitelnou budoucnost pro celou zemi, pro vlast. Proto je vlastenectví v Rusku tak rozvinuté.

T. Carlson: Mohu-li to tak říci, náboženství jsou různá. Jde o to, že křesťanství je nenásilné náboženství, Kristus říká: “nastav druhou tvář”, “nezabíjej” a tak dále. Ale jak může být vůdce křesťanem, když musí někoho jiného zabít? Jak se s tím může v sobě smířit?

V. Putin: Velmi snadno, pokud mluvíme o obraně sebe a své rodiny, své vlasti. My na nikoho neútočíme. Jak začaly události na Ukrajině? Státním převratem a začátkem bojových akcí na Donbasu – tam to začalo. A my bráníme náš lid, sebe, naši vlast a naši budoucnost.

Co se týče náboženství obecně, víte, nespočívá to ve vnějších projevech, není to v tom, že každý den chodíte do kostela nebo tlučete hlavou o zem. Musí to být v srdci. A my máme kulturu zaměřenou na člověka. Dostojevskij, který je na Západě velmi známý jako génius ruské kultury, ruské literatury, o tom hodně mluvil – o ruské duši. Západní společnost je přece jen pragmatičtější. Rusové, ruští lidé myslí více na věčné, myslí více na morální hodnoty. Nevím, možná se mnou nebudete souhlasit, ale západní kultura je pragmatičtější. Neříkám, že je to špatně, umožňuje to dnešní “zlaté miliardě” dosáhnout slušného pokroku ve výrobě, dokonce i ve vědě a tak dále. Na tom není nic špatného – jen říkám, že vypadáme tak trochu stejně, ale naše myšlení je trochu jiné.

T. Carlson: Takže si myslíte, že zde působí něco nadpřirozeného? Když se díváte na to, co se děje ve světě, vidíte Boží dílo? Říkáte si, vidím v tom působit nějaké nadpřirozené síly?

V. Putin: Ne, to si opravdu nemyslím. Myslím si, že světové společenství se vyvíjí podle svých vlastních vnitřních zákonů, a ty jsou takové, jaké jsou. Tomu se nedá uniknout, tak to bylo v dějinách lidstva vždycky. Některé národy a země se vzmáhají, množí, posilují, a pak se z mezinárodní arény stáhnou v kvalitě, na kterou jsou zvyklé. Asi nemusím uvádět takové příklady jako: dobyvatelé z Hordy, Čingischán, pak Zlatou hordu a nakonec velkou římskou říší. Zdá se, že v dějinách lidstva nebylo nic většího než velká Římská říše.

Nicméně potenciál barbarů se postupně hromadil, kumuloval a pod jejich údery se římská říše zhroutila, protože barbaři se stávali početnějšími, začali se všeobecně dobře rozvíjet, a jak říkáme nyní, začali ekonomicky posilovat. A ten režim, který byl ve světě nastolen velkou římskou říší, se zhroutil. Trvalo však dlouho, než se zhroutil – 500 let, tento proces rozkladu velké římské říše trval 500 let. Rozdíl oproti dnešní situaci je v tom, že procesy změn jsou dnes mnohem rychlejší než v dobách velké říše římské.

T. Carlson: Kdy ale začne říše UI – umělé inteligence?

V. Putin: Ponořujete mě do stále složitějších otázek. Abych na ně mohl odpovědět, musel bych být samozřejmě odborníkem v oblasti velkých čísel, v oblasti umělé inteligence.

Před lidstvem vyvstává mnoho hrozeb: výzkum v oblasti genetiky, který může vytvořit nadlidi, zvláštního člověka – lidského bojovníka, lidského vědce, lidského sportovce. Nyní se mluví o tom, že v USA už Ilon Musk vložil čip do mozku nějakého člověka.

T. Carlson: Co si o tom myslíte?

V. Putin: Myslím, že Muska nelze zastavit – stejně bude dělat to, co považuje za nutné. Ale musíme s ním nějak jednat, musíme najít nějaké způsoby, jak ho přesvědčit. Myslím, že je to chytrý člověk, tedy jsem si naprosto jistý, že je to chytrý člověk. Musíme se s ním nějakým způsobem dohodnout, že ten proces by měl být kanonizován, měl by podléhat nějakým pravidlům.

Lidstvo by se samozřejmě mělo zamyslet nad tím, co se s ním stane v souvislosti s rozvojem těchto nejnovějších výzkumů a technologií v oblasti genetiky nebo umělé inteligence. Je možné přibližně předpovědět, co se stane. Vždy, když se lidstvo cítilo ohroženo jadernými zbraněmi, začali se všichni držitelé jaderných zbraní mezi sebou domlouvat, protože si uvědomili, že jejich neopatrné použití může vést k úplnému, totálnímu vyhlazení lidstva.

Až dojde k pochopení toho, že neomezený a nekontrolovaný rozvoj umělé inteligence nebo genetiky nebo nějakých jiných moderních trendů, které nelze zastavit, protože tento výzkum bude i nadále stále probíhat, stejně jako nebylo možné utajit před lidstvem, k čemu je  střelný prach, budou stále probíhat další a další  výzkumy v té či oné oblasti, až se lidstvo bude cítit ohroženo samo sebou, lidstvem jako celkem, pak, doufám, nastane období, kdy se na mezistátní úrovni dohodneme, jak budeme tyto procesy regulovat.

T. Carlson: Děkuji Vám za váš čas, který jste mi věnoval. Chtěl bych položit ještě jednu otázku.

Evan Herškovič, je mu 32 let, je to americký novinář, je už přes rok vězněn, ve Spojených státech je to velký příběh. Chci se vás zeptat: jste připraveni ho propustit na znamení dobré vůle, abychom ho mohli vzít do Spojených států?

V. Putin: Udělali jsme tolik gest dobré vůle, že si myslím, že jsme vyčerpali všechny meze. Na naše gesta dobré vůle ještě nikdo neodpověděl podobnými gesty. Ale v zásadě jsme připraveni o tom jednat, nevylučujeme, že to můžeme udělat s protipohybem našich partnerů.

A když říkám “partneři”, mám na mysli především představitele speciálních služeb. Ti jsou ve vzájemném kontaktu a o tomto tématu diskutují. Nemáme žádné tabu, abychom tento problém nemohli řešit. Jsme připraveni ho řešit, ale existují určité podmínky, které se projednávají partnerskými kanály mezi speciálními službami. Myslím, že by bylo možné dohodnout se.

T. Carlson: Samozřejmě, že se to děje už po staletí – země chytí špiona, zadrží ho a pak ho vymění za někoho jiného. Mně do toho samozřejmě nic není, ale tahle situace se liší tím, že ten člověk rozhodně není špion – je to jen dítě. A možná určitě porušil vaše zákony, ale není to špion a rozhodně nešpehuje. Možná je přece jen v jiné kategorii? Možná by bylo nespravedlivé chtít za něj někoho jiného?

V. Putin: Víte, můžete si říkat, co chcete, je špion, není špion, ale jsou určité věci, které jsou stanoveny zákonem. Pokud člověk získává tajné informace a dělá to na konspirativním základě, říká se tomu špionáž. Přesně to on dělal: získával utajované, tajné informace a dělal to na konspirativní bázi. Nevím, možná do toho byl zatažen, možná ho do toho někdo mohl zatáhnout, možná to udělal neuváženě, z vlastní iniciativy. Ale ve skutečnosti se tomu říká špionáž. A všechno je prokázáno, protože byl přistižen při činu, když ty informace právě obdržel. Kdyby to byly nějaké za vlasy přitažené věci, vymyšlené, neprokázané, bylo by to něco jiného. Ale on byl přistižen při činu, když získával tajné informace na konspirativním základě. Co to může být jiného?

T. Carlson: Říkáte, že pracoval pro americkou vládu, pro NATO, nebo to byl jen novinář, který se dostal k informacím, které neměl mít v rukou? Myslím, že mezi těmito dvěma kategoriemi je rozdíl.

V. Putin: Nevím, pro koho pracoval. Ale znovu opakuji: získávání tajných informací na konspirativním základě se nazývá špionáž a on pracoval v zájmu amerických tajných služeb nebo nějakých jiných struktur. Nemyslím si, že pracoval pro Monako – je nepravděpodobné, že by právě Monako mělo zájem na získání těchto informací. To se musí dohodnout speciální služby mezi sebou, víte? Je tam určitý vývoj, jsou tam i lidé, kteří podle našeho názoru nejsou spojeni s bezpečnostními službami.

Poslyšte, něco vám řeknu: v jedné zemi, která je spojencem Spojených států, sedí /ve vězení/ muž, který z vlasteneckých důvodů zlikvidoval banditu v jednom z evropských hlavních měst. Víte, co udělal [ten bandita]?  během událostí na Kavkaze? Nechtěl jsem to říkat, ale přesto to řeknu: položil naše zajaté vojáky na silnici a pak jim přejel hlavu autem. Co je to za člověka a je to vůbec člověk? Ale našel se vlastenec, který ho zlikvidoval v jednom z evropských hlavních měst. Jestli to udělal z vlastní iniciativy, nebo ne, to je jiná otázka.

T. Carlson: Evan Herškovič nic takového neudělal, to je úplně jiný příběh.

V. Putin: On udělal něco jiného.

T. Carlson: Je to jen novinář.

V. Putin: Znovu opakuji, on není jen novinář. Je to novinář, který dostával tajné informace na konspirativním základě. Máte pravdu, je to úplně jiný příběh. Mluvím pouze o těch lidech, kteří jsou v podstatě pod kontrolou amerických úřadů, ať už jsou ve vězení kdekoli, a mezi zpravodajskými službami probíhá dialog. Mělo by se to řešit tiše, klidně, profesionálně. Existují kontakty, nechme je pracovat.

Nevylučuji, že osoba, kterou jste zmínil, pan Gerškovič, může skončit ve své vlasti. Proč ne? Nemá smysl ho držet více či méně ve vězení v Rusku. Ale ať se kolegové našich zpravodajských důstojníků na americké straně také zamyslí nad tím, jak řešit problémy, kterým čelí naše zpravodajské služby. Nejsme uzavřeni pro jednání. Navíc tato jednání probíhají a bylo mnoho případů, kdy jsme dosáhli dohody. Stále můžeme dosáhnout dohody, ale musíme prostě jednat.

T. Carlson: Doufám, že ho propustíte. Děkuji vám mnohokrát, pane prezidente.

V. Putin: Já bych si také přál, aby se nakonec vrátil domů. Mluvím upřímně, naprosto. Ale opakuji, že probíhá dialog. Čím více takové věci zveřejňujeme, tím obtížnější je vyřešit je. Vše by mělo probíhat v klidu.

T. Carlson: Upřímně řečeno, s tou válkou nevím, jestli to funguje, nebo ne. Jestli se můžu zeptat ještě na jednu otázku.

Možná nechcete odpovídat ze strategických důvodů, ale neobáváte se, že to, co se děje na Ukrajině, může vést k něčemu mnohem většímu a horšímu? A jak jste připraveni, jak jste motivováni zavolat například Spojeným státům a říct: pojďme jednat?

V. Putin: Podívejte, já už jsem řekl: my jsme neodmítli vyjednávání. My to neodmítáme – to západní strana a Ukrajina, která je dneska faktickým satelitem Spojených států. To je jednoznačné. Opravdu, nechci, aby to vyznělo jako nějaká dehonestace nebo urážka kohokoli, ale chápeme, že ano, o co jde?

Finanční podpora – 72 miliard – byla poskytnuta, Německo je na druhém místě, další evropské země, desítky miliard dolarů jdou na Ukrajinu. Probíhá obrovský tok zbraní.

Řekněte současnému vedení Ukrajiny: poslouchejte, sedneme si, budeme jednat, zrušte ten váš hloupý dekret nebo vyhlášku a sedněte si a vyjednávejte. My jsme to neodmítli.

T. Carlson: Ano, to už jste řekl. Jsem si samozřejmě vědom toho, že to není myšleno jako urážka. Skutečně se uvádí, že Ukrajině bylo zabráněno podepsat mír na příkaz bývalého britského premiéra, který jednal na základě pokynů z Washingtonu. Proto se ptám, proč tyto otázky neřešíte přímo s Bidenovou administrativou, jež ovládá Zelenského na Ukrajině?

 V. Putin: Pokud administrativa Zelenského na Ukrajině odmítla jednat, předpokládám, že tak učinila na pokyn Washingtonu. Pokud teď ve Washingtonu vidí, že je to špatné rozhodnutí, ať od něj upustí, najdou si nějakou nenápadnou a nikoho neurážející záminku a najdou řešení. My jsme ta rozhodnutí neudělali – oni tam udělali to rozhodnutí, tak ať se ho vzdají. To je všechno.

Oni udělali špatné rozhodnutí, proč tedy my máme hledat cestu, jak se z toho špatného rozhodnutí vymanit, stáhnout ocas, napravit jejich chyby? Udělali chybu, tak ať ji napraví. My jsme pro.

T. Carlson: Chci se ujistit, že vám správně rozumím. Takže chcete dosáhnout již vyjednaného řešení toho, co se nyní děje na Ukrajině, je to tak?

V. Putin: Správně. Ale my jsme toho už dosáhli, vytvořili jsme v Istanbulu velký dokument, který parafoval vedoucí ukrajinské delegace. Jeho podpis je na výňatku z této smlouvy – ne na celé, ale na výňatku. Dal tam svůj podpis a pak řekl: “Byli jsme připraveni podepsat a válka by skončila už dávno, před rokem a půl. Ale přišel pan Johnson a rozmluvil nám to, takže jsme tu šanci propásli.” No, propásli ji, udělali chybu – ať se k ní vrátí, to je celé. Ale proč bychom měli dělat povyk my a napravovat cizí chyby?

Chápu, můžete tvrdit, že to byla naše chyba, že jsme zintenzivnili naše akce a rozhodli se použít zbraně, abychom zastavili tuto válku, která – jak jsem už řekl – začala v roce 2014 v Donbasu. Ale já vás vrátím ještě dál, už jsem o tom mluvil, my dva jsme o tom právě diskutovali. Vraťme se do roku 1991, kdy nám bylo slíbeno, že se NATO nebude rozšiřovat, vraťme se do roku 2008, kdy se otevřely brány NATO, vraťme se k vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, kde se prohlásila za neutrální stát. Vraťme se k tomu, že se na území Ukrajiny začaly objevovat základny NATO, americké základny, britské základny, aby pro nás vytvářely tyto hrozby. Vraťme se k tomu, že v roce 2014 byl na Ukrajině proveden státní převrat. Připadá Vám to zbytečné? Tuhle kouli můžeme převalovat sem a tam donekonečna. Vyjednávat přestali oni. Byla to chyba? Ano, tak to napravte. My jsme připraveni. Co je k tomu ještě třeba?

T. Carlson: Nemyslíte si, že by pro NATO bylo příliš ponižující, kdyby nyní uznalo kontrolu Ruska nad územím, které bylo před dvěma lety ukrajinským?

V. Putin: Říkal jsem vám: ať si rozmyslí, jak to udělat se ctí. Jsou možnosti, ale musíte mít zájem.

Až dosud dělali humbuk a řvali: musíme dosáhnout strategické porážky Ruska, jeho porážky na bojišti… Ale nyní si zřejmě uvědomují, že to není tak snadné, pokud je to vůbec možné. Podle mého názoru je to nemožné z principu, nikdy se to nepodaří. Myslím, že nyní si to uvědomili i ti, kteří kontrolují moc na Západě. A pokud je to tak, pokud toto uvědomění přišlo, přemýšlejte, co podniknout dál. Na tento dialog jsme připraveni.

T. Carlson: Například, jste připraveni říci NATO: Gratulujeme, vyhráli jste, ponechejme situaci takovou, jaká je teď.

V. Putin: Víte, to bude předmětem jednání, ale s námi nikdo jednat nechce, přesněji řečeno chce, ale neví jak. Já vím, že chtějí, já to nejen vidím, ale vím, že chtějí, ale nemohou přijít na to, jak to udělat. Přemítali, dumali, až nastala situace, v níž se teď nacházíme. Nebyli jsme to my, kdo je do této situace přivedl, ale byli to ti naši “partneři”, naši protihráči. Tak ať přemýšlejí, jak to zvrátit. My to neodmítáme.

Bylo by to zábavné, kdyby to nebylo tak smutné. Ta nekonečná mobilizace na Ukrajině, hysterie, vnitřní problémy, to všechno… Dříve nebo později se stejně dohodneme. A víte co? V dnešní situaci to může znít dokonce divně: vztahy mezi národy se stejně obnoví. Bude to trvat dlouho, ale obnoví se.

Dovolte mi uvést několik neobvyklých příkladů. Na bojišti dochází ke střetům, konkrétní příklad: ukrajinští vojáci jsou obklíčeni – to je konkrétní příklad ze života, bojují – naši vojáci na ně křičí: “Nemáte šanci, vzdejte se! Vyjděte ven, zůstanete živí, vzdejte se!”. A oni najednou odtamtud rusky, dobrou ruštinou, křičí: “Rusové se nevzdávají!”. – A všichni umřeli. Pořád se cítí jako Rusové.

V tomto smyslu je to, co se děje, do jisté míry prvek občanské války. A všichni na Západě si myslí, že boje natrvalo oddělily jednu část ruského národa od druhé. Ne, ke sjednocení dojde. Nikam se to nevytratilo.

Proč ukrajinské úřady trhají na kusy ruskou pravoslavnou církev? Protože nesjednocuje území, ale duši, a nikdo ji už nebude moci rozdělit.

Můžeme skončit, nebo máte ještě něco?

T. Carlson: To je vše.

Moc vám děkuji, pane prezidente.

**

Zdroj: Kremlin.ru (9. 2. 2024 – 7:00)

**

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary, i ty drobné.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

*

4.4 28 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
41 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Prodost
Prodost
před 16 dny

Samozřejmě, že jsem rozhovor pozorně vyslechl i přečetl přepis. Udělal jsem si tento závěr: Oba pánové velmi dobře vědí, že jak Rusko, tak USA, resp. v podstatě celý svět je v sevření a moci sionistů. O tom však v rozhovoru ani zmínka, ani náznak…

mikkesh
mikkesh
před 16 dny
Odpověď uživateli  Prodost

Zrovna tak, není ani zmínka o tom, že prvotní vždy je a bude ukradení zdrojů, nikoliv oslabování Ruska. Prostě to zkusili s Banderovcem, ale zapomněli, že na tom území jsou ještě Ukrajinci. Snaží se do toho ještě nahnat bratra Lecha. Ale Polák po počátečním nadšení, zdá se, nějak povadá. No a Americká armáda? Směšná.

Jan Kopecky
Jan Kopecky
před 15 dny
Odpověď uživateli  Prodost

Magore !!

Prodost
Prodost
před 15 dny
Odpověď uživateli  Jan Kopecky

Páni, to je argument! Proti němu nelze oponovat.