Sám proti Bruselu

Brusel se uchýlil k bezprecedentnímu vydírání Maďarska. Tím se dostal do stejné kategorie jako Moskva, Peking, Washington a další geopolitičtí konkurenti evropských zemí. O tom, co to znamená pro střední Evropu, píše profesor Petr Drulák.

Bohužel na vydírání členských států Bruselem není nic neobvyklého. Ví, jak vycházet vstříc vládám, které sdílejí jeho evropskou ideologii, a naopak, jak vyvíjet tlak na vlastenecké vlády. Šikovně k tomu využívá džungli komplikovaných postupů, v rámci kterých se mnohé věci mohou zabrzdit, nebo naopak urychlit. To už několikrát pocítily vlády ve střední Evropě a na jižním křídle. Před měsícem jsme byli svědky zázračného odblokování evropských fondů po Tuskově příchodu do Varšavy. Pokud se dnes někdo diví, proč italská premiérka Meloniová po nástupu do funkce tak radikálně změnila kurz, klíč je třeba hledat v předchozích zkušenostech italských vlád s Bruselem.

Toto vydírání je samozřejmě v rozporu se základními myšlenkami evropské integrace, ale za ta léta jsme si na to jaksi zvykli. Zvykli jsme si také na to, že Brusel není motorem prosperity, jak jsme očekávali při vstupu, a že mnohá jeho rozhodnutí naopak způsobují značné národohospodářské ztráty. Většinou jsou motivovány nějakou vznešenou utopií. Zelená tranzice a protiruské sankce patří mezi ty nejviditelnější.

Ale v případě Maďarska jde o něco jiného. Zde se Brusel chystá cíleně zaútočit na prosperitu členského státu. Ekonomické škody nejsou vedlejším účinkem kroku motivovaného něčím ušlechtilým, jsou cílem.

Tím se Brusel dostává do stejné kategorie jako Moskva, Peking, Washington a další geopolitičtí konkurenti evropských zemí. Stává se ekonomickou hrozbou. Vzhledem k tomu, jak jsme všichni na Bruselu závislí, je to hrozba pro členský stát o poznání citelnější než v jiných případech.

Jak se k dokumentu dostali novináři? Není vyloučeno, že unikl spontánně. Existují však dvě další možnosti. Za únikem může být Budapešť. Její představitelé jsou vystaveni více či méně skrytým hrozbám a ostrakizaci na různých úrovních. V rámci zastrašování se k nim dokument mohl dostat a jeho zveřejněním mohli Maďaři upozornit na poměry, které dnes v Bruselu panují. Pravděpodobnější a horší je poslední možnost. Únik informací mohli zosnovat samotní autoři s cílem veřejně zastrašit Maďary a všechny ostatní, kteří by si pohrávali s myšlenkou prosazování vlastních zájmů. Bruselští hráči by se pak chlubili něčím, co je ve skutečnosti diskredituje.

Foto: Orbán/FB

Nejdůležitější otázkou však je, co s tím dělat. Žádný stát, vůči kterému si Brusel může dovolit takovou hrozbu, ji neustojí, tedy žádný stát kromě Německa a Francie. Neustojí ji, pokud zůstane sám. Na druhé straně skupina států to zvládnout může, nemusí mít přitom ani blokující menšinu. Stačí, aby začali dělat v Bruselu dostatečný rozruch, co tamní mandaríni nechtějí. Není ovšem samozřejmé, že si jeden stát bude takto pálit prsty za stát druhý. K tomu je musí spojovat silný společný zájem, který přesahuje jednu konkrétní oblast. Podmínkou společného působení je geopolitické partnerství, které se nejsnáze naplňuje mezi geograficky a kulturně blízkými státy.

Maďarsko dnes nemá v geopolitické hře moc silné karty. Visegrádská spolupráce jako hlavní formát partnerství ve střední Evropě je od ruského útoku na Ukrajinu v hluboké krizi. Poláci se v posledních letech ze střední Evropy vytrácejí. Buď sní s Kaczynským o tom, že za několik let vytvoří nejsilnější armádu v EU a získají zvláštní postavení na Ukrajině nebo alespoň na zbytcích území, které z ní zůstane, nebo s Tuskem o oživení weimarského trojúhelníku, aby spolu s Němci a Francouzi rozhodovali o osudu Evropy. Ve své romantické prostopášnosti zapomínají, že navzdory slušným hospodářským výsledkům nedokážou ufinancovat své vojenské ambice, že je na Ukrajině určitě nebudou vítat místní nacionalisté a že se nikdy nestanou rovnocennými partnery Paříže a Berlína. Než se jejich sny srazí s realitou, na středoevropskou spolupráci s Polskem můžeme zapomenout, a ani potom nemusí být na stole.

Dnes se nedá počítat ani s Prahou. Na rozdíl od Varšavy se současná Fialova vláda nepouští do žádných geopolitických dobrodružství. Staví na loajální službě mocným západním partnerem. Nanejvýš se mohou občas v koaliční vládě poškrábat, zda větší loajalita patří Bruselu nebo Washingtonu. Na druhé straně tuto orientaci podporuje jen část české veřejnosti. Dá se očekávat, že po parlamentních volbách opět převládne orientace, která bere střední Evropu alespoň trochu vážně. Letos tomu ale tak nebude. Takovým vývojem prošlo Slovensko, které se za předchozí vlády (včetně té s progresivním předsedou) bezprecedentním způsobem vymezilo proti střední Evropě a dokonce i proti svému maďarskému sousedovi. S příchodem Ficovy vlády má však Budapešť ve svém severním sousedovi pravděpodobně jediného partnera, který ji může za určitých okolností podpořit.

Maďarsko tedy mnoho možností nemá.

Ale tato slabost se týká nás všech. Je to slabost celé střední Evropy. Hrozby, kterým dnes čelí Maďarsko, mohou být zítra aktuální v Bratislavě, Praze, Vídni nebo Záhřebu. Z toho vyplývá jasná úloha pro politické lídry středoevropských států – překonávat vzájemné spory a solidárně čelit hrozbám z Bruselu nebo z jiné strany.

**

Petr Drulák – profesor mezinárodních vztahů, zdroj

4.2 10 hlasy
Hodnocení článku
15 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Havloidni zmetek
Havloidni zmetek
před 3 měsíci

Byly doby, kdy jsme se uměli sejít u maďarské ambasády a řvát “Maďarsko děkujeme”, a to když se jednalo o tvrdý protiimigrační přístup Maďarska. Já tam byl 2 x, ale to už je hodně let. Teď už tady vládne ta klasická česká trojkombinace: STRACH – LENNOST – ZBABĚLOST ,

Praded
Praded
před 3 měsíci

Maďarsko by nejlépe udělalo, kdyby, pokud má na to volební většinu, vyhlásilo neutralitu a chovalo se jako sousední Rakousko. Dále by se mohlo připojit k neutralitě i Slovensko a už by byl jen krůček k tomu, aby při změně politické situace se k nim připojila i ČR.

Plebej
Plebej
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Praded

Sice by to byl krok správným směrem, ale! … Bez garance statutu neutrality světovými mocnostmi (USA/RF) a snad i UK/ČLR by neutralita mohla být snadno podkopána cíleným a umělým vyvoláváním sporů mezi sousedícími státy těmi, kteří o takovou neutralitu nestojí, tj. zejména USA a UK. Proti jejich vůli se všem zájemcům může o takovém postavení leda tak… Číst vice »

mikkesh
mikkesh
před 3 měsíci

Článek je samozřejmě pravdivý. Leč i pan profesor sklouzl uplně zbytečně k úlitbě bohům a jmenuje, pro něj nezvykle bez příkladu, či důkazu, Rusko a Čínu jako vyděrače stejného ranku. Třeba nám v budoucnu přinese důkaz, jak Moskva vyhrožovala Československu útokem na Korunu, zničením ekonomiky … , nebo kdy Ruský vyslanec ve Federálním shromáždění řval na… Číst vice »

vachav
vachav
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  mikkesh

Bohužel používání těchto, tzv.”povinných frází”vidíme dost často i u vysoce inteligentních lidí.Je to zřejmě v nás nainstalované jako v koze lůj.

vaclav
vaclav
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  mikkesh

Ten antikomunismus je u nás prostě jako mor

mikkesh
mikkesh
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  vaclav

A to nikdy nikde nebyl. A socialismu se tzv. politologové bojí jako čert kříže

Plebej
Plebej
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  mikkesh

Profesorovo sklouznutí ovšem není sklouznutím a ani úlitbou. On si to tak skutečně myslí! Není zlým, je jen produktem doby a prostředí, ve které a kterém mu byly vštípeny a formovány základy jeho (progresivistického/euroatlantského) vzdělanostního profilu a světonázorové orientace. Později pak “doladěné” prací v resortu zahr. věcí a jeho diplomatického sboru. Sympatické na něm je to že… Číst vice »

Naposledy upraveno před 3 měsíci uživatelem Plebej
mikkesh
mikkesh
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Plebej

Možné to je. Já se jen pozastavuji nad tím, že to o čem pan profesor Drulák hovoří, je vždy vyfutrováno důkazy, příklady … a zrovna tady se mu povedlo pustit do větru něco jen tak? Ale uznávám, že je to opravdu možný zažraný stereotyp.

jbskalensky
jbskalensky
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  mikkesh

Já se víc kloním k tomu, že profesor Drulák píše o srovnání v ekonomické hrozbě, než ve vydírání. I když musím připustit, že ta “hrozba” ze strany Ruska a Číny má fakticky jiný základ, než ze strany Bruselu a Washingtonu. Zejména u Ruska je pořád nutné si připomínat, že neexistuje žádný případ, důkaz, že by nás vydíralo… Číst vice »

cablik
cablik
před 3 měsíci

No tak bych Čínu a Rusko vynechal kdo dře Evropu z kůže jsou US imperialisti tou prohranou válkou a svýma ideologickýma šílenosti. Maďarsko musí vydržet aby nám nezakroutili krkem ještě víc.

Plebej
Plebej
před 3 měsíci

Nerozumím tomu, jak může profesor napsat, že se Brusel svým (fašizoidním) záměrným vydíráním Maďarska (vědomě cíleným na jeho ekonomické poškození) srovnal do jedné řady s Ruskem a Čínou? To, že vydírat a vyhrožovat dovedou i Spoj. státy, to víme. Ale Rusko?, Čína? Proboha čím ty dva posledně uvedené? Vždyť to byl V. V. Putin,… Číst vice »

Plebej
Plebej
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Plebej

pokrač.: Stejně jako politicko-ekonomický koncept Číny zvaný Jedna cesta a jeden pás. Byl to Putin, kdo doposledka Evropě “vnucoval” ekon. výhodné dodávky ruských surovin, vč. energetických, podílel se na stavbách produktovodů (i přes US restrikce), kdo neskrýval zájem o obchod a ne konfrontaci. Cožpak už autor Drulák ani nedovede zhodnotit chování jím jmenovaných aktérů… Číst vice »

Václav Dvořák
Admin
Václav Dvořák
před 3 měsíci

Dnes odpoledne ve velké debatě na CNN Prima News všichni europoslanci za Fialovu Pětikoalici lhali, co se týká Maďarska a jeho vydírání. Vystavovali svým páníčkům svou loajalitu jako slouhové. Od nich se pravdu o násilnickém fungování nikým nevolených úřadníků Evrospké Komise nedozvíme a té baby, co vládne Evropské centrální bance.

Naposledy upraveno před 3 měsíci uživatelem Václav Dvořák
adam
adam
před 3 měsíci
Odpověď uživateli  Václav Dvořák

Máte samozřejmě pravdu. Bohužel, nemalá část spoluobčanů tuhle svoloč zvolila a navíc se na obzoru zatím neobjevuje politická reprezentace, která by byla schopna pochopit a realizovat náš skutečný státní a národní zájem. Ve volbách totiž produkujeme mnohé slouhy, pokrytce, korupčníky a další verbež, ale skutečné státníky zřídka nebo vůbec…