Celý boj za záchranu klimatu stojí na zvrácené lži. Spalování fosilních paliv nás zřejmě zachránilo

Kdo vlastně planetě pomáhá a kdo ne

Na opačné straně vědeckého spektra ohledně klimatu stojí emeritní přírodovědní profesoři, neúplatní vědci a řada významných osobností z mnoha sfér života společnosti. Jednou z nich je zcela jistě Patrick Moore, bývalý ekologický aktivista a zakladatel hnutí Greenpeace. Ten analyzoval data týkající se úrovně oxidu uhličitého v atmosféře za velmi dlouhé období, což šiřitelé klimatické apokalypsy dělají jen velmi neradi.

Moore dospěl k závěru, že kdybychom nezačali spalovat fosilní paliva, rostliny by přibližně za 500 let začaly umírat a planeta s nimi. Úroveň oxidu uhličitého byla totiž někdy do roku 1850 nebezpečně nízká, kolem 350 ppm (částic na milion) a mohla se dále snižovat. Při koncentraci 250 ppm rostliny začínají umírat. Zachránilo tedy spalovaní fosilních paliv planetu?  A kdo ji tedy vlastně chce opravdu zničit?

Oxid uhličitý jako životodárný plyn

Současná koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je někde kolem 400 ppm a zvyšuje se. Něco z tohoto zvýšení je zřejmě způsobeno člověkem, tedy jeho průmyslovou produkcí. Není to zcela zřejmé. Nicméně, když slovy světoznámého klinického psychologa Jordana Petersona „dáme ďáblu, co jeho jest“ a uznáme, že nárůst množství oxidu uhličitého v atmosféře je částečně antropogenního původu, pak nás musí zajímat, jak se toto zvýšení skutečně projevuje.

Problémem klimaalarmistů je, že veskrze pozitivně. Od roku 2000 planeta zezelenala o neuvěřitelných 20 procent. Výnosy pěstovaných plodin vzrostly o 13 procent. Pouště, které se podle klimatických šílenců měly nekontrolovatelně zvětšovat, se zřetelně zmenšují. Toto jsou údaje NASA získané z obrovského množství satelitů, nikoli nějaké měkké odhady. Také si je nikdo nedovolí zpochybňovat.

Vyšší koncentrace oxidu uhličitého je rajskou hudbou pro veškerou vegetaci. Rostliny dýchají póry zvanými průduchy. Pokud nemají v atmosféře dostatek oxidu uhličitého, tyto póry se rozšiřují, což způsobuje značné odpařování vody. Při vyšší koncentraci jsou průduchy uzavřeny a rostlinám stačí mnohem menši množství vody k životu. Proto dokáží expandovat do polosuchých oblastí na okraji pouští a tím je zmenšovat. Nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je tedy jednoznačně, o řád, pozitivním prvkem, který dalece překonává případná negativa. Jsou-li vůbec nějaká.

Ukončete ty nesmysly

Nejvíce reprezentativním uskupením disentních vědců je zcela nepochybně Nevládní mezinárodní panel pro klimatické změny (NIPCC). Jeho členové se opravdu vážně snaží společnými silami pochopit příčiny a důsledky klimatických změn. Nejsou napojeni na žádnou vládu a nejsou jimi sponzorováni. Není tedy překvapením, že jejich závěry se od těch oficiálně proklamovaných zásadně liší.

Na závěr své poslední zprávy o klimatických změnách konstatují, že globální válka proti fosilním palivům nebyla nikdy postavena na spolehlivém vědeckém a ekonomickém výzkumu. Proto vyzývají tvůrce politických strategií na celém světě, aby tuto pravdivou skutečnost uznali a onu válku ukončili.

Dodávám, že to se může stát jedině tehdy, pokud dojde k velkému politickému třesku v klíčových státech. Přes některé náznaky tomu ale zatím mnoho nenasvědčuje. Občané západních zemí si stále užívají své vysoké životní úrovně a nechtějí si přiznat, že katastrofa se blíží. Ovšem nikoli ekologická.

*

Autor Václav Musílek je předsedou pražské organizace Trikolory, otištěno v Deníku TO