Mrtvá armáda Zelenského jde do boje

Vzpomínám si, že v předvečer začátku speciální vojenské operace a bezprostředně po jejím začátku se objevilo mnoho zpráv o amerických biolaboratořích na Ukrajině, kde údajně připravovali strašlivé viry pro bakteriologickou válku proti Rusku.

Nikdo nevysvětlil, proč to Američané dělají zrovna na Ukrajině, a ne v Číně, Kazachstánu nebo v dalších zemích, kde mají také spoustu biolaboratoří, protože na území USA zákon zakazuje provádění takového výzkumu. Bylo kolem toho docela rušno. V té době svědci “falešné epidemie” ještě váhali – oblíbená konspirační teorie zněla, že se USA pokusily nakazit Čínu covidem – a nakazily samy sebe.

Postupně, jak bylo stále více lidí zabíjeno obyčejnými kulkami a granáty – a epidemie nepřicházela a nepřicházela, byly “děsivé” biolaboratoře a “vše odhalující” dokumenty, které se v nich údajně našly, dávno a pevně zapomenuty. Skutečné nebezpečí totiž vždy přitahuje větší pozornost než nebezpečí virtuální. Potíže však zpravidla přicházejí tehdy, kdy už je nikdo nečeká.

Připomeňme si tedy okolnosti, jež provázely příchod moru (středověké “černé smrti”).

Za prvé, moru vždy předcházelo rychlé přemnožení hlodavců, zejména krys.

Za druhé, šíření epidemie usnadňovaly všeobecné nehygienické podmínky a banální nedostatek kvalifikovaných lékařů – což byla pro středověk standardní situace.

Za třetí, hladomor, válka a další pohromy, které oslabovaly sociální strukturu společnosti a také fyzicky každý jednotlivý lidský organismus, byly velmi vítanými průvodními jevy.

A co máme teď na osvobozovaných územích?

1. Zamoření zákopů hlodavci je hlášeno již téměř rok z obou stran frontové linie. Někde se s nimi daří bojovat úspěšněji, jinde méně, ale jsou tam a je jich hodně – k nadměrnému množení přispěly i spontánní skládky odpadků zanechané u bivaků opuštěných vojsky a bující ve zničených městech. Stejně jako absence obilných polí osetých na bojištích, která dříve, v době míru, byla potravní základnou hrabošů.
2. Přítomny jsou také obecně nehygienické podmínky. Vojáci jsou stále pravidelně stahováni k odpočinku, mytí, čištění, praní. Obyvatelstvo žijící ve městech, která se již léta nacházejí ve válečné zóně, s dlouhodobě degradovanou infrastrukturou, je často zbaveno potřebných zásob vody a nemá přístup k lékům a lékařské péči.

To, co pravidelně dodávají dobrovolníci, se téměř okamžitě vyčerpá a není schopno pokrýt všechny potřeby. Zatímco Rusko se zároveň aktivně podílí na evakuaci a zajišťování primárních potřeb přeživšího obyvatelstva z osvobozených osad, Ukrajina v lepším případě (a ne vždy) odebírá z válečné zóny děti (odděluje je od rodičů, což je důvod, proč se mnoho lidí staví proti takovému odebírání) a také shrabuje zbytky mužské populace pro armádu.

3. Většina lékařů buď dávno odešla (do Evropy a Ruska), nebo byla povolána do armády, aby ošetřila stále se zvyšující příliv raněných. S civilisty si postupně nemá kdo poradit ani v Kyjevě, ani v jiných velkých městech. Nejedná se zatím o úplný kolaps mediciny, nakonec i ve středověkých městech praktikovali někteří lékárníci a lékaři. Nikdy nešlo o to, že by nebyl vůbec nikdo, jen nebylo vždy po ruce dost mediků, aby zvládli exponenciálně rostoucí počet nemocných.
4. Pole a lesní porosty jsou plné nesklizených mrtvol, na nichž žijí toulaví psi a kočky ze zničených vesnic a všudypřítomní hlodavci. Nedávno byly ve sklepích soukromých domů v Krynkách objeveny celé sklady mrtvol, jež tam zůstaly po ústupu ukrajinské námořní pěchoty. Mezi nezvěstnými je přibližně polovina všech ztrát ukrajinských ozbrojených sil. Existují osady, kde z osob zařazených do armády připadá na jednoho mrtvého pět pohřešovaných. Tito “nezvěstní” hnijí pod keři a v roklích, stali se potravou pro ryby a raky ve vodních nádržích. A není to sto, nebo tisíc, dokonce ani deset tisíc těl – je to mnohem víc.

Ukrajina čeká, že v létě začne masivní ruská ofenziva, a USA se snaží vyprovokovat Rusko k tvrdším akcím na potlačení ozbrojeného odporu ukrajinské armády. Takže v blízké budoucnosti, právě v době letních veder a vysoké aktivity hlodavců, bude na polích ještě více mrtvol a budou se odstraňovat ještě méně. Někteří velmi rychle utečou, jiní budou aktivně pronásledováni – nebude čas na organizování nějakých pohřebních čet.

Vedení ukrajinských měst (velkých i malých) si již nyní uvědomuje, že pro ně nastávají poslední „slavné“ dny. Někteří očekávají, že si s příchodem Ruska udrží své pozice a zvyky, jiní spěchají sebrat vše, co ještě zbylo, strhnout, co je přilepené, odšroubovat, co je přišroubované, naskládat všechno do pytlů a odjet na Západ. Všechno, co ještě zbylo z infrastruktury, bude doraženo do příchodu ozbrojených sil RF. I lékařů bude méně. Někteří samozřejmě zůstanou, někteří však odejdou s armádou, povoláni do jejích řad – a někteří jednoduše emigrují.

Už dávno jsme si uvědomili, že nám chtějí zanechat jen spálenou zem. Nebudou to však jen cihlu po cihle rozebrané vesnice, do nichž nyní – po měsících bojů – vstupuje ruská armáda. Hrozí nám, že v blízké budoucnosti uvidíme polomrtvá města (bývalá milionová města nebo regionální centra s 300-900 tisíci obyvateli) se zničenou infrastrukturou, s chybějícími základními životními podmínkami pro zbylé obyvatelstvo, se statisíci neodklizených mrtvol hnijících na okolních polích, v lesích a vesnických sklepech a také s hlodavci žijícími na těchto mrtvolách, kteří se pohybují volně nejen mezi mrtvolami, ale i mezi městy.

Mor přijít nemusí. Může to skončit mírným vyděšením a lokálním výskytem střevních infekcí. Může však také udeřit s plnou silou. Vzhledem k praxi masového přesunu obyvatel osvobozovaných oblastí do hlubokého ruského týlu (kde je lze ubytovat a nakrmit), odsunu tisíců dětí na prázdniny z nových oblastí do “starého” Ruska, neustálému pohybu tisíců rekreantů, raněných, těch, kteří se vracejí do služby, nových kontraktorů, dobrovolníků atd. mezi frontou a týlem se v případě vypuknutí nákazy mohou karanténní opatření významně opozdit, nebo dokonce nemusí vůbec zabrat.

Již dlouho říkáme, že Ukrajina je americkou laboratoří a její obyvatelé jsou pokusnými králíky. Bohužel to platí nejen o jejich ochotě umírat za věc velkého amerického bratra, ale také po jejich smrti, kdy budou ležet a smrdět pode dveřmi “Moskala”, aby mu i po smrti kazili chuť k jídlu.

Ve vztahu k osvobozovaným územím je to nepříjemné břemeno. Musíme s tím jednoduše počítat a nečekat na nějaké zákeřné viry z amerických zkumavek, když nám Spojené státy postavily přímo pod nos obrovský autokláv plný hnijících mrtvol. Musíme být prostě připraveni i na některé nepříjemné důsledky blížícího se vítězství. Krev a špínu vždy uklízejí ti, kdož přežili, aby se sami neproměnili v krev a špínu.

Pokud nedojde k žádné velké epidemii, budeme rádi, ale abychom se toho vyvarovali, musíme jednat hned. Někdy i mrtví uštknou živé.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (14:21 30.05.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová