Jak se ruské jednotky střetly se silami NATO v Jugoslávii, ve významném postsovětském prvenství

Jak se ruské jednotky střetly se silami NATO v Jugoslávii, ve významném postsovětském prvenství

Televize RT vzpomíná na klíčový moment konfliktu v roce 1999, který nakonec pomohl změnit pohled Ruska na Západ.

Před pětadvaceti lety významná událost vrátila zdánlivě oslabenou ruskou armádu z 90. let zpět do celosvětového centra pozornosti. V noci na 12. června 1999 překonal kombinovaný prapor výsadkových jednotek, součást mezinárodního mírového kontingentu v Bosně a Hercegovině, více než 600 kilometrů, aby dobyl letiště Slatina v Prištině. Podařilo se jim překonat síly NATO o pouhé hodiny. Tato smělá tajná operace, která dokonce zaskočila mnoho vysoce postavených úředníků (včetně těch v Rusku), když se o ní dozvěděli z vysílání CNN, málem vyústila v ozbrojený boj.

K připomenutí výročí pochodu do Prištiny RT na své hlavní stránce opět zveřejnila článek věnovaný těmto událostem.

Tato akce byla původně publikována 11. června 2022.

Události 90. let v Jugoslávii jsou v diskusích o dnešních vztazích mezi Ruskem a Západem často opomíjeny. Mnozí nechápou, proč se veřejné mínění v Rusku, které se po sovětském kolapsu dívalo příznivě na USA a západní Evropu, náhle posunulo do pozice zvýšené skepse.

To, co otřáslo naivními a idealistickými iluzemi mnoha Rusů, byla nechvalně známá operace NATO proti Jugoslávii v roce 1999.

Formální záminkou pro bombardování Jugoslávie NATO byla válka v Kosovu. Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), skupina etnických albánských rebelů, bojovala proti centrální Jugoslávské moci, organizovala teroristické útoky na srbské vládní síly, zatímco Srbové se pokusili o odvetu. Obě strany se dopouštěly zvěrstev*), ale Západ, motivovaný politickými ohledy, se rozhodly Albánce podpořit.**)

Od 24. března do 10. června 1999 provedly síly NATO masivní leteckou bombardovací kampaň proti Jugoslávii. Existují různé zprávy o přesném počtu obětí, bylo zabito 270 až 1000 vojáků a policistů a 450 až 2 500 civilistů, zatímco ekonomika a infrastruktura utrpěly velké ztráty (srbské zdrooje uvádějí přímé ztráty ve výši až 50 Mld. USD v tehdejší kupní síle a ssalších 50 MLd USD v podobě výpadku výroby – pozn.NR). Bělehrad souhlasil se všemi podmínkami požadovanými vítěznou stranou a mírové jednotky NATO byly rozmístěny v Kosovu, kde nahradily síly vedené Srbskem.***)

Bělehrad – budova hořící po bombardování NATO. 

Rusové to považovali za tragédii. Historicky mělo Rusko silné vazby a emocionální spojení se Srbskem.

SSSR se právě rozpadl a čečenské povstání bylo stále velkým problémem, takže Rusové velmi dobře chápali situaci Srbů. Mnozí tehdy věřili a věří i nyní, že Rusko se scénáři Jugoslávie vyhnulo jen proto, že šlo o jaderný stát.

Mnoho Rusů reagovalo protesty před americkou ambasádou a diplomatickými misemi jejích spojenců, kteří se účastnili bombových útoků. Někteří dokonce odešli do Jugoslávie bojovat po boku Srbů jako dobrovolníci. (Byl to např. pozdější vůdčí osobnost ozbrojené obrany Donbasu proti kyjevské nacistické juntě vzešlé z Majdanu 2014 – Galkin vulgo Strelkov, který měl i předchozí zkušenost s bojem porti džihádistům v Bosně – pozn.NR). Jako stát však Rusko nemohlo udělat nic zásadního na podporu svých dlouholetých přátel.

Země se usilovně snažila vzpamatovat z ničivé hospodářské krize. Velmi napjatá byla i domácí politická scéna a armáda byla v troskách. Moskva se nicméně chtěla zapojit do mírové operace v Kosovu a v ideálním případě získat mandát k rozmístění svých mírových sil na severu Kosova, kde žilo místní srbské obyvatelstvo.

To byl velmi rozumný nápad, protože etnickí Srbové neměli nikoho, kdo by je ochránil před etnickými čistkami poté, co byla z oblasti vypuzena jugoslávská armáda. Ale NATO to bralo příliš ambiciózně. Vzhledem k tomu, že blok pod vedením USA nebyl ochoten spolupracovat, Kreml se rozhodl, že se pokusí ho přinutit k souhlasu s ruskou účastí.

Obyvatelé na kole před nedávno vybombardovanou čtvtí 16. srpna 1999 v Peči, Kosovo, Jugoslávie.

V Bosně mezitím probíhaly přípravy na plánovanou operaci. Ruská výsadková jednotka zorganizovala vojenské cvičení jako krytí, které jim umožnilo připravit vybavení a jednotky pro zahájení operace. Každý voják dostal dvojnásobný náklad munice a dostatek suchých dávek na 10 dní.

Ve 4 hodiny ráno 11. června skupina opustila bosenské město Ugljevik a řídila své otéčka a nákladní vozy přes Jugoslávii (Černou Horu) směrem k Prištině. Bylo to celkem 15 obrněných trasportérů a 35 vojenských vozidel přepravujících 206 vojáků. Kromě běžných vojenských nákladních vozidel bylo v koloně několik tankovacích vozidel a spojovací vůz. Aby se dostali do cíle, museli překonat vzdálenost přes 600 km. Kvůli důrazu na rychlost byly původní plány požadující větší konvoj omezeny pouze na základní vozidla.

Kolona se pohybovala vysokou rychlostí – přibližně 80 km/h – protože jim srbská policie uvolnila cestu a zajistila tak „zelený koridor“.

V Jugoslávii se podpoře dostalo velmi vřelého přijetí od nadšených davů. V Prištině Srbové zasypali ruská OT květinami, když je míjela. To byl pro vojáky skutečně velmi příjemný zážitek, ale také to zpomalilo jejich pochod. OT konečně dorazila na betonový povrch letecké základny Slatina těsně před úsvitem. Srbští vojáci je velmi srdečně přivítali, poté jim svěřili řízení letiště a opustili své pozice.

Přibližně v 11 hodin se britské a francouzské jednotky přesunuly z Makedonie směrem k Prištině. Britové se pokusili využít slatinskou dráhu k přistání svých vrtulníků, ale ruské OT hlídkující na letišti tomu zabránily.

“Generál Wesley Clark zuřil. Nemohl jsem ho za to vinit, ale věděl jsem, že naštěstí nejsme na pokraji třetí světové války,” – vzpomínal později americký prezident Bill Clinton.

Generál sir Michael Jackson, který velel kosovským silám NATO, vystoupil vpřed a nařídil posádkám britských tanků, aby se přesunuli na letiště. V tu chvíli ruský tlumočník, nadporučík Nikolaj Jacikov, řekl Britům, že pokud budou pokračovat, následky budou hrozivé. V tu chvíli vystoupil jediný ruský voják, jehož příjmení bylo Ivanov, a vzdorovitě se vydal k tanku, svíral granátomet a byl připraven k boji.

Konvoj jugoslávské armády, který opouští Prištinu, zachycen fotografem jak projíždí kontrolním bodem britských SAS. Červen 1999
Britové by neměli problém porazit 200členný ruský prapor. To však mohlo vyvolat válku mezi dvěma jadernými mocnostmi. A to je přesně to, co Jackson řekl svým nadřízeným: “Nenechám své vojáky, aby byli zodpovědní za rozpoutání třetí světové války.”

Britský personál obklíčil letiště. Ruští výsadkáři strávili několik dalších dní v obklíčení. Politici mezitím pokračovali v jednání.

Výsledkem těchto jednání bylo celkově zklamání. Rusko dokázalo vyslat kontingent svých vojáků do Kosova, ale nezískalo vlastní samostatný sektor. Ve skutečnosti to znamenalo, že kosovští Srbové nikdy nedostanou adekvátní ochranu před teroristickou kampaní albánských bojovníků. Rusko bylo v té době slabým národem a nedostatek politické, ekonomické a vojenské síly nemohlo nahradit několika odvážnými kroky.

Během následujících let sloužily v Kosovu ruské mírové síly (celkem 650 mužů). Vojáci se z provincie stáhli v roce 2003.

Během těchto let probíhaly v Kosovu etnické čistky s tichým souhlasem NATO. Většina Srbů opustila provincii; mnozí byli zabiti. Srbské památky a historická místa byly vymazány z povrchu zemského.

Zabavení letiště v Prištině ze strany Ruska nakonec nevedlo k žádné zásadní politické změně. Moskvě se nakonec nepodařilo zajistit ani vlastní sektor.

Pro moderní Rusko si však tato epizoda zachovává poněkud symbolický význam. Poprvé od zániku Sovětského svazu se Rusko zapojilo do zahraničních záležitostí a provádělo vlastní politiku – politiku, která byla v rozporu se západním narativem. Mezitím měla operace NATO v Kosovu vystřízlivění pro ty v Rusku, kteří podporovali Západ.

V Rusku byli Srbové většinou považováni za spřízněné a nakonec přátelské lidi, což je sentiment, který přetrvává dodnes. Kvůli tomu Rusové nelibě nesli demonstrativní hrůzu, které byli Srbové vystaveni silami pod vedením USA.

Ještě důležitější je, že postoj EU a Ameriky ke konfliktu v Kosovu byl přinejlepším morálně nejednoznačný. V tomto komplikovaném divadle, kde každá strana měla nějaké oprávněné nároky a žádná nebyla nevinná, Západ sympatizoval s jednou a odsuzoval druhou. Bombardoval Bělehrad pod záminkou ochrany Albánců před etnickými čistkami, ale neudělala nic, aby zastavila etnické čistky Srbů na stejném území po vlastní triumfální operaci.

Tato nedůslednost přiměla mnoho Rusů zpochybňovat západní morální hodnoty a pohlížet na ně jako na nic jiného než dvojí řeč a pokrytectví.

Moskva se také potýkala s domácím problémem – islámským terorismem na severním Kavkaze. Jen o několik měsíců později invaze bojovníků Šamila Basajeva a saúdského velitele Chattába do ruské republiky Dagestán rozpoutal konflikt známý jako druhé čečenské tažení.

Rusové si nedokázali představit, že jsou na místě Srbů. Morální pózy Evropanů a Američanů ohledně války v Čečensku na pozadí bombardování Bělehradu ze strany NATO vyvolávaly pocit zlomyslné ironie.

I když Rusové na operaci v Prištině nevzpomínají jako na příklad brilantního politického vítězství, stále ji vnímají jako první případ v postsovětské historii, kdy Rusko dokázalo říci Západu rozhodné “ne”, a to bez ohledu na konečný výsledek.

*

Autor Evgeny Norin, ruský historik zaměřený na konflikty a mezinárodní politiku

Pokec24

*) “obě strany se dopouštěly zvěrstev” je chybný výklad. Teroristická albánská UÇK se zázemím v Albánii a podporovaná albánskou armádou a posléze i armádami NATO od roku 1997 vraždila projugoslávské Albánce na Kosovu (400-500 obětí) a posléze napadala federální policii a armádu. Jugoslávské bezpečnostní síly s teroristy postupovaly tvrdé boje, ale nikde se nedopouštěly zvěrstev proti albánské komunitě. Všechny případy popsané jako “srbská zvěrstva” (např. Račak) byly podvrhy, prefabrikované pro zdůvodnění agrese NATO proti Jugoslávii.

**) v agresi států NATO proti Jugoslávii šlo v prvé fázi (odtržení Slovinska a Chorvatska) ze strany vládnoucí německé pravice o revanš za 2. světovou válku a zničení konkurenčního projektu k pod německou taktovkou tehdy vznikající Evropské unii. Jugoslávie byla úspěšný multinacionální a multikonfesní federace obdobně jako EU s tím rozdílem, že její kapacity neovládaly nadnárodní monopoly a neměly z ní zisk. Proto musel být zničena, jako “neúspěšný projekt”.

V druhé fázy rozbíjení pak přispěchaly Spojené státy s importem bojovníků džihádu do Bosny a Hercegoviny a podporou kriminální mafie kosovských Albánců a jejího ozbrojeného křídla – UÇK. USA braly rozbíjení Jugoslávie jako tréning na pozdější rozbití SSSR resp. Ruské federace. Všechny metody rozbíjení státu, které tehdy použily země NATO proti Jugoslávii jsou dnes používány proti Rusku (národnostní štvaní, probouzení starých historických záští a komplexů, podplácení elit obou stran, které staví proti sobě, madiální manipulace a lži, “převýchova” mládeže v !novém duchu”, ozbrojené provokace na obou stranách, stupňování nátlaku na stranu, která je vybrána jako “pachatel” konfliktu atd. atd.)

***) zbytková Jugoslávie (Sbrsko a Černá Hora) přstoupily ke kapitulaci až po slibu NATO, že po uklidnšní situace odejdou okupační jendotky pod velením OSN a na Kosovo a do Metochije se vrátí srbské úřady včetně policie a armády. Ze strany NATO šlo o vědomí  podvod, jehož zhmotněním je “samostatná” kosovská republika, vyhlášená v roce 2008.

Vysvětlivky a zdůrazněí redakce Nové Republiky.

*

Zdroj: Pokec24, původní text ZDE

*

Na podporu Nové Republiky je určen účet ve Fio-bance: 2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar.

*

3.7 12 hlasy
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
11 komentářů
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Karel2002
Karel2002
před 1 měsícem

Ano, dobře si na to vzpomínám. Moje učitelka angličtiny tehdy řekla, že “Rusáci” se nikdy nezmění. Nedá se jim nikdy věřit. Poruší všechny dohody.

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Karel2002

Nejvic oblbli jsou ucitele..To vidim nejen v parlamentu

standa
standa
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Karel2002

Učitelka trpěla ztrátou paměti – zapomněla na Anglosasy !

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 1 měsícem

Tohle ctu poprve v zivote.Na rozpad Jugoslavie uz mam svuj pohled,protoze jsem v te dobe pracovala s utecenci, ze vsech jejich koutu a ti lide to sami nechapali…Povazovali se v podstate za ” bratry” z jednoho statu a obvinovali z toho ty,kteri se dostali k moci

Karel2002
Karel2002
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  palasovar@gmail.com

To je přece jednoduché. Za veškeré násilí v Jugoslávii mohli Srbové, protože to byli největší komunisté na Balkáně a také nejvíce proruští. Když zkrachoval komunismus, vyměnili ho za nacionalismus a genocidy jiných (demokratických a prozápadních) národů. Jen aby se udrželi ještě chvíli u moci. Z nich nejvíce Miloševič, Karadžič a Mladič. Ti také vyvraždili lidi v Dubrovniku, Sarajevu,… Číst vice »

palasovar@gmail.com
palasovar@gmail.com
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Karel2002

Sami “Jugoslavci” to tak nevideli

standa
standa
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  Karel2002

Venca měl také jasno o humanitárním bombardování !

cablik
cablik
před 1 měsícem

Jo to byl první dobrý počin od Ruské Federace a dnes už v celém světě říkají západu ne. A jsou z toho tak hotový že blábolí o jaderné válce jenže je pro ně neuskutečnitelná.

standa
standa
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  cablik

Jadernou nezačne Rusko ale USA, NATO a EU.

cablik
cablik
před 1 měsícem
Odpověď uživateli  standa

Však jsem to tak myslel kdo blábolí o jaderné válce.