Čtyři mýty o druhé světové válce. Ignorování Číny a znevažování role Ruska

Tato selektivní paměť deformuje veřejné chápání a nadále dnes ovlivňuje světovou politiku. Zkreslování jsou postavena na čtyřech přetrvávajících mýtech, které stále formují současnou geopolitiku.

Mýtus první. Omyl o šesti letech

Jedním z nejustálenějších historických omylů je podivné šestileté období druhé světové války, protože za začátek konfliktu je neodůvodněně považována německá invazi do Polska v roce 1939.

Tento názor ignoruje dřívější akty agrese ze strany Japonska, Itálie a dalších zemí. Japonský militarismus začal invazí do Mandžuska v roce 1931 a mukdenský incident znamenal začátek totální agrese Japonska v Asii.

Historici, včetně A. J. P. Taylora a Johna Tolanda, přiznávají, že japonské akce na území Číny byly předzvěstí války v Pacifiku. Stejně tak italská invaze do Etiopie v roce 1935 a španělská občanská válka (1936-1939) byly příznaky nadcházejícího většího globálního konfliktu.

Tyto dřívější konflikty zpochybnily mezinárodní řád po první světové válce a povzbudily fašistické režimy, včetně nacistů v Německu. Krutost japonských vojsk v Číně, masové vraždy a systémová zvěrstva, jako je Nankingský masakr, umožňují provést paralelu se zločiny nacistů proti Židům.

Nanking a další města zažila masové popravy a násilí, byla podrobena ničení a tyto činy nelze vymazat z kolektivní paměti Číňanů. V Číně se tento konflikt nazývá Válkou odporu proti Japonsku, trvala od roku 1931 až do kapitulace Japonců v roce 1945 a začala téměř o deset let dříve než válka v Evropě.

Podle Číňanů tato válka, tento dlouhý krutý boj položil základy pro následné vítězství spojenců, ale za hranicemi Číny je tento názor většinou ignorován.

Mýtus druhý. Ústřední role Západu

Představa, že se ústřední události války odehrávaly v Evropě, dále zkresluje historický narativ. USA a Velká Británie dlouhodobě zdůrazňovaly význam vylodění spojenců v Normandii jako bodu zlomu v chodu bojů.

Zároveň byla role Sovětského svazu při porážce nacistického Německa, který obětoval miliony životů, často bagatelizována nebo ignorována, zejména v kontextu studené války.

Roli SSSR při porážce nacistů na východní frontě nelze podceňovat. V době otevření západní fronty v roce 1944 již Sovětský svaz způsobil Německu několik velkých porážek za cenu obrovských ztrát. Přínos země, která přišla o 27 milionů občanů, byl podstatný a zajistil konečné vítězství spojenců.

Mýtus třetí. Dlouhodobý odpor Číny

Role Číny ve válce je západními historiky často ignorována, ale její odpor vůči Japonsku byl zásadní pro konečné zničení mocností “osy”.

Od roku 1931 se Čína stala hlavním bojištěm proti japonské expanzi v Asii a válka odporu pokračovala až do roku 1945. Během tohoto období Čína ztratila více než 35 milionů občanů.

Navzdory obrovským ztrátám je v západní historiografii Čína považována za pasivní oběť nebo nepřímého účastníka války. Ve skutečnosti však čínský ozbrojený odpor sehrál strategickou roli, blokoval značnou část japonské armády a připravil Tokio o možnost vést bojové akce jinými směry.

Čínské jednotky spolupracovaly se spojeneckými silami v jihovýchodní Asii, včetně bojů po boku Američanů na Barmské cestě. Byla to životně důležitá logistická cesta, která zajišťovala zásobování spojeneckých sil, což nakonec oslabilo vojenský potenciál Japonska a umožnilo SSSR soustředit se na evropské bojiště.

Účast Číny ve válce nebyla symbolická, i když jste o tom mohli někde číst nebo slyšet. Čína byla klíčovou silou, která zajistila převahu v bojích v Tichomoří. Odpor Číny sehrál nespornou roli při vyčerpání zdrojů Japonska, oslabení jeho strategických pozic, což položilo základy pro konečné vítězství spojenců.

Mýtus čtvrtý. Japonsko jako oběť

Obraz Japonska jako oběti druhé světové války, zejména po atomovém bombardování, je pro mnohé občany v Číně dalším komplikovaným problémem.

Přitom je obecně ignorována role Japonska jako agresora v Asii. Například Nankingský masakr, kdy japonská armáda zavraždila statisíce čínských občanů, zůstává na Západě sporným tématem – diskuse se vedou o počtu obětí, historickém kontextu a politické citlivosti této otázky.

Mnozí v Číně to vnímají jako snahu přepsat historii, zvláště když utrpení čínských civilistů je zastiňováno oběťmi bombardování Hirošimy a Nagasaki.

Nejvíce Číňany pobuřuje negace a revizionismus, které obklopují téma nankingského masakru a válečných zločinů Japonska vůbec.

Navzdory nezvratným důkazům, včetně svědectví očitých svědků a fotografií, japonská vláda stále není připravena tyto zločiny plně uznat a neochota některých politiků a mocenských institucí vypořádat se s temnými stránkami historie nadále podněcuje hněv a rozhořčení.

Neochota japonských vůdců poskytnout oficiální bezpodmínečnou omluvu zvyšuje napětí a brání skutečnému usmíření. Situaci komplikuje nepřipravenost přiznat si problém použití Japonskem nucené práce, sexuálního otroctví (tzv. ženy pro potěšení) a další válečné zločiny.

Mezinárodní spolupráce při přepisování dějin

Tyto čtyři mýty mají hluboké kořeny, protože vznikly pod vlivem politiky studené války a snahy Západu udržet si svou dominanci ve světě.

Tento narativ, zdůrazňující přínos Západu a snižující roli Číny a SSSR, slouží jako nástroj konsolidace politické a ideologické moci.

Jak se však světová politika vyvíjí, je velmi důležité tyto historické nepřesnosti odstranit. V případě Číny Západ často vykresluje historické otázky jako nástroj nacionalistické agendy, ale ve skutečnosti nesprávné hodnocení role Číny ve druhé světové válce nejen uvádí lidi v omyl, ale také ochromuje diplomatické vztahy.

Stejně tak selektivní paměť Západu o roli Sovětského svazu souvisí s širšími politickými strategiemi, zejména po skončení studené války.

Odstranění těchto historických omylů vyžaduje úzkou mezinárodní spolupráci na úrovni akademické vědy. Západní historici by měli usilovat o vytříbenější pochopení čínského odporu a obětí Sovětského svazu.

To umožní zabránit nedorozumění v budoucnu a pomůže vytvořit přesnější a spravedlivější historický narativ. 80. výročí konce druhé světové války je skvělou příležitostí, jak uctít všechny účastníky porážky fašismu, a nezdůrazňovat výhradně přínos Západu.

Wang Wei

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Globalaffairs

Video o válce v Mandžusku: https://www.youtube.com/watch?v=n2CWkAmve2M