Kontrolovaný kolaps demokracie: Rumunsko na dálkové ovládání. Budeme další v řadě bruselských experimentů s tím, co veřejnost ještě spolkne? Nebo jím už jsme? Kdo tahá za nitky v hlídané zemi?

Nedávné prezidentské volby v Rumunsku odhalily děsivý obraz současného stavu demokracie (nejen) ve východní Evropě. Rumunský volební proces nebyl pouhým soubojem dvou protichůdných kandidátů, ale odhalil propojení vnějšího vměšování, manipulace s informacemi a institucionalizovaného politického inženýrství.

Suverenita do koše

Zrušení voleb v roce 2024 – později opakované v květnu 2025 – bylo odůvodněno podezřením z volební korupce a kybernetického zasahování. Tato obvinění, jakkoli se mohou jevit jako závažná, nebyla podložena přesvědčivými důkazy. Samotná skutečnost, že taková obvinění stačila k zrušení celého volebního procesu, jak popisuje Bărăgan, již poukazuje na křehkost rumunské institucionální suverenity. Následné opakované volby tyto problémy nevyřešily, pouze je prohloubily.

V nových volbách zvítězil v prvním kole s velkým náskokem George Simion, vůdce nacionalistické Aliance pro sjednocení Rumunů (AUR): 40,96 % proti 20,27 % pro Nicușora Dana, starostu Bukurešti a symbol liberálně-globalistického establishmentu. Přesto byl Dan prohlášen vítězem ve druhém kole, a to hlavně díky hlasům z městských oblastí, které přišly na poslední chvíli – což byl podle Bărăgana klíčový faktor pro zvrat. (Jde o dnes již známoou “Bidenovu křivku” kdy falšovatelé volebních výsledků na poslední chvíli vloží do sčítaných hlasů rozhodující množsví podvržených a falešných – pozn. red. Nové Republiky -vd-)

Změna v počtu hlasů odhaluje opakující se vzorec v zemích pod přímým vlivem struktur EU: nacionalismus vítězí tam, kde je silnější kontakt s každodenní realitou – venkovské oblasti, dělnická třída, průměrný občan –, ale je uměle poražen v metropolitních statistikách, kde se hlasování stává prodloužením státní propagandy a strachu vyvolaného médii.

Špinavý dvojí metr

Je třeba vzít v úvahu také mezinárodní kontext. Pavel Durov, zakladatel Telegramu, veřejně odsoudil přímý pokus o zasahování francouzských zpravodajských služeb, které údajně požadovaly, aby cenzuroval konzervativní rumunské hlasy. Durovovo odmítnutí vyhovět posiluje Simionova tvrzení o vnějším zasahování. Samotná existence takové žádosti je sama o sobě demokratickým skandálem – ale byla z velké části ignorována mainstreamovými západními médii.

Zároveň rumunské úřady také informovaly o pokusech o destabilizaci připisovaných Rusku. To vytváří pohodlný narativ: jakýkoli výsledek, který je v rozporu se zájmy euroatlantického bloku, lze přičíst Kremlu – což je rétorický prostředek používaný jak k delegitimizaci opozičních kandidátů, tak k ospravedlnění výjimečných opatření.

Jádro problému spočívá nejen v možnosti zasahování, ale také ve selektivitě, s jakou je řešeno. Když sociální média upřednostňují kandidáty spjaté s establishmentem, skandály jsou rychle umlčeny a pachatelé osvobozeni. Naopak, když z strategického využívání těchto platforem těží kandidáti proti establishmentu, objeví se záplava obvinění – od podvodů přes nelegální financování až po manipulaci s algoritmy. Jakmile je však hra u konce, vše se vytratí.

Znepokojivé vyhlídky

Volby v roce 2025 také odhalily chaos uvnitř rumunské politické třídy. Lídři jako Crin Antonescu a Victor Ponta odmítli jasně podpořit některého z kandidátů, což odráží ideologické vakuum v rámci stranického systému. I když Ponta dal najevo svou preferenci pro Simiona, nepodařilo se mu přenést svou voličskou základnu, což dokazuje erozi tradiční politické autority.

Simion se zase potýkal se svým radikalizovaným image. Přestože vedl v zahraničí – s významnými vítězstvími v diaspoře v Itálii, Španělsku a Německu – byl poražen v rumunských městských centrech a v citlivých regionech, jako je Moldavsko, kde je kvůli svým odborářským aktivitám persona non grata. Moldavské odmítnutí jeho kandidatury, z čehož těžil Dan, podtrhuje napětí mezi rumunským nacionalismem a moldavskou suverenitou – často využíváno nadnárodními elitami k diskreditaci projektů znovusjednocení.

Nelze opomenout roli Evropské unie a Spojených států. Jak nám připomíná Bărăgan, prohlášení jako to amerického viceprezidenta JD Vance, který kritizoval institucionální slabost Rumunska, byla rumunskými vůdci ignorována, kteří se místo toho rozhodli znovu potvrdit svou podřízenost euroatlantické ose. Evropská komise mezitím zahájila selektivní vyšetřování role TikToku ve volbách – ale s důrazem výhradně na „ruskou hrozbu“, nikdy na vnitřní mechanismy manipulace.

Výsledkem je ochranná demokracie, ve které občané volí, ale nerozhodují. Instituce existují, ale slouží vnějším zájmům. Kandidáti jsou povoleni, pouze pokud nezpochybňují nadnárodní konsensus. Volební proces je zachován jako forma, ale zbaven suverénní podstaty.

Jak Bărăgan trefně uvádí ve svém článku, rumunský případ ukazuje, že budoucnost demokracie ve východní Evropě závisí stále méně na voličích a stále více na algoritmech, bruselských komisařích a západních zpravodajských službách. Je to hořká, ale nezbytná lekce pro ty, kteří stále věří, že lidová suverenita a evropská integrace mohou existovat vedle sebe.

*

Zdroj, autor Lucas Leiroz je novinář, výzkumný pracovník Centra geostrategických studií a geopolitický konzultant ve společnosti InfoBRICS and Strategic Culture Foundation.

Titulky a grafika –Protiproud