Mýty, nástroj ovládání lidí – 5. – Navracení do Evropy

Mýty vkládané (implementované) do vědomí lidí vytvoří ve vědomí lidí jakousi kostru – skelet obrazu společnosti, který je falzifikátem. Na vytváření těchto mýtu se podílejí zpravodajské služby, zkorumpovaní a konformní akademici, politici a na konci tohoto řetězce tvoření mýtu jsou média. Těch, kteří vědí, že tvoří mýtus, odvádějící lidi od reality, je malý zlomek. Opakováním mýtu v médiích, ve veřejném prostoru a vzdělávacím systému se neustále upevňuje ve vědomí lidí, narůstá jeho neotřesitelnost. S fenoménem nabalující se sněhové koule stále více lidí věří v pravdivost daného mýtu.

Prvním předpokladem pozitivní společenské změny je nahradit u dostatečné části populace falešný obraz skutečnosti pravdivou realitou. A pro tento cíl je potřebné rozbít mýty, kterým lidé věří. V sérii článků se pokusím demytizovat některé mýty, kterými je česká společnost sycena a jsou součástí jejího vědomí.

Věnujme se rozšířenému mýtu o

„Navracení Česka do Evropy“

Falešný mýtus měl propagandistickou a politickou funkci a tím, že se odborná veřejnost této hlouposti nepostavila a hloupý mýtus se stal součástí českého politického diskurzu, propaganda po tomto úspěchu stále více nahrazovala věcnou reflexi a analýzu společenských a politických jevů a procesů umělými propagandistickými konstrukty. Vzpomínám na jednu volební kampaň, kdy po Praze byla spousta billboardů s portrétem Petra Fialy a heslem patřím do Evropy. Ano, spolu s Bernardem Posseltem patří do Evropy, ale nepaří do Čech.

V prvním, geografickém významu bylo jasné, že Československo Evropu opustit nemohlo, a tudíž se nemohlo vracet.

V druhém významu, který vyplývá ze zamlčeného předpokladu, že se jedná o návrat, který lze chápat jako návrat civilizační a politický. Klíčové v myšlenkovém konstruktu bylo spojení Československa s komunizmem (další falešný propagandistický mýtus, v Československu nikdy žádný komunizmus nebyl) a „komunizmus“ do Evropy nepatří, tudíž jsme nebyli v Evropě. Další nesmysl, protože vize komunizmu, která je součástí marxizmu, je vyvrcholením evropských úvah o společnosti a hlavním autorem této koncepce společnosti je Evropan německý Žid Karel Marx. Podle této teze změnou politického systému se proto vracíme do Evropy.

Všechno, co se událo v souvislosti s Československem se událo v rámci evropských procesů. 1. světová válka, rozpad Rakouska-Uherska, vznik Československa, Mnichovská dohoda, vznik protektorátu, 2. světová válka, obnovení Československa, Pražské jaro. V řadě událostí měly klíčovou úlohu evropské mocnosti a nebýt jich, tak by v Československu komunistický režim nikdy nebyl. Aktéry Mnichovské smlouvy a vzniku protektorátu byly Německo, Francie, Velká Británie a Itálie. Aktérem Jaltské smlouvy, na jejímž základě jsme se stali součásti sféry vlivu SSSR, byla Velká Británie. Není možné, abychom byli aktérem a objektem evropských událostí a současně nebyli součástí Evropy. Stejně tak není možné dojít k závěru, že součástí Evropy jsou pouze státy s určitým politickým systémem a jiné ne.

V třetím významu lze z mýtu intuitivně vyvodit, že se jedná o vzdálenost danou kulturní a civilizační kvalitou čili se navracíme z hlubokého dna k vrcholu západní, a tudíž světové civilizace. „Z džungle do zahrady.“ Zvolme relativně tvrdou metodu srovnání 34 let socializmu (komunistického režimu) a 34 let kapitalistického režimu.

Nejen v kultuře, ale i v mezinárodní politice lze hovořit o roli socialistického Československa jako evropského politického subjektu Význam, pozici a vliv Československa na nejvýznamnější světové dění přesvědčivě dokládá účastník těchto událostí PhDr. Miroslav Polreich v publikaci „Utajená zákulisí“ (2009), ale i v řadě článků.^[1]

Oblast kultury a umění

Již koncem padesátých let mělo Československo zcela mimořádný úspěch na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Zcela zastínilo obě tehdejší supervelmoci a prokázalo svou kulturní vyspělost, když dle získaných bodů a medailí se umístilo přesvědčivě na prvním místě žebříčku národů. Nejenže nebylo zaostalé, ale bylo na civilizačním vrcholu[2]. Úspěšná byla nepochybně i další Světová výstava v Montrealu.

Zvláště v šedesátých letech patřila česká a slovenská kultura v Evropě k nejvyspělejším. To lze doložit množstvím ocenění filmových a divadelních děl, úspěchů filharmonických těles, ale i úspěchy jednotlivých umělců v emigraci po srpnové okupaci 1968.  Za socializmu byla vynikající česká literatura, a to jak próza, tak poezie, o čemž mimo jiné vypovídá jediná Nobelova cena za literaturu. Tehdy také byla oceněna československá věda jedinou Nobelovou cenou.

Vědeckou, technologickou a průmyslovou vyspělost dokládá například jaderný výzkum a jaderná energetika. Již v polovině padesátých letech byl zahájen jaderný výzkum, pár let po první atomové elektrárně byla v Československu zahájena výstavba atomové elektrárny, komplementárně k personálnímu zajištění byla otevřena Fakulta jaderné a technické fyziky.  Atomová elektrárna byla převážně československým produktem, včetně turbíny, kterou dokázaly vyrobit pouhé tři továrny na světě.  Za socializmu bylo postaveno čtyřicet přehrad, včetně přehrad vltavské kaskády. Kolik přehrad postavil kapitalizmus za 35 let?

Také ve sportu bylo Československo v popředí. Na počátku šedesátých let bylo Československo v ročním hodnocení podle úspěchu v kolektivních sportech na šampionátech na třetím místě za USA a SSSR. Nejen fotbalisté získali stříbrnou medaili v Chile, úspěšní byli také basketbalisté, volejbalisté a hráči házené. Tehdy se také zrodila světová atletická legenda Emil Zátopek a světový rekord Jarmily Kratochvílové je stále platný. Dokonce i zlatou medaili v Naganu vybojovali hokejisté, kteří se jako hokejisté zrodili v socialistickém systému přípravy hokejistů.

Podívejme se na mýtus v jiné rovině, a to teoretické. Mýtus předpokládá, že komunizmus a myšlenky jemu blízké jsou Evropě cizí a společenský systém opírající se o vizi komunizmu není proto v Evropě. Pravý opak je pravdou. Od dob křesťanství Nový zákon uvádí myšlenku Ježíše Krista, že majetek stojí mezi člověkem a Bohem, nebo modernějším slovníkem, že majetek odcizuje člověka jeho podstatě, existuje v Evropě kontinuální myšlenkový směr, který tuto myšlenku rozvádí, modernizuje podle vývoje společností a rostoucí zkušenosti lidstva s řízením společnosti a vztahu jedince a společnosti. Osvícenci, utopičtí socialisté, to jsou již jen předposlední výhonky této tradice. Karel Marx v řadě myšlenek jen přebíral či navazoval na myšlení myslitelů předchozích či dobových. Ani název komunizmus není Karla Marxe. Idea socializmu a komunizmu je bytostně evropská. „Myšlenková syntéza, kterou Marx provedl, vyrůstá přímo z tradic evropského filozofického, sociálního a ekonomického myšlení, jak se rozvíjelo v Německu, Francii a Anglii na prahu liberální modernity“ (Keller; 2005). Idea socializmu a komunizmu se rodila po staletí a do Ruska byla exportována jako idea i reálně, když německá zpravodajská služba převážela V. I. Lenina v zapečetěném vagónu vlaku s nejvyšší prioritou na trati.

Historický rozměr evropského zakotvení

Za Přemyslovců a Karla IV. se Češi podíleli na utváření Evropy a výraznou stopu zanechali i v duchovním vývoji Evropy. Jan Hus byl jakýmsi Janem Křtitelem protestantizmu a jako Ježíš svou pravdu stvrdil smrtí. Na poli evropské vzdělanosti je uznáván učitelem národů Jan Amos Komenský. Rakousko – Uhersko bylo součástí Evropy a jako jeho součást se Češi podíleli na Velké válce, která se odehrávala v Evropě a masakrovala evropské národy. V rámci Evropy se český národ emancipoval a se Slováky vytvořil uvnitř Evropy Československo. V rámci Evropy západní demokracie zradily Československo, mnichovskou smlouvou oklestily Československo do neživotaschopného útvaru. S podporou „Západu“ Hitler v rámci Evropy obsadil zbytek Česka.

Co vyplývá z mýtu o navracení do Evropy

Z mytu o navracení do Evropy implicitně a často i explicitně vyplývá další mýtus. Západ je vyspělejší a pro nás je jednoznačně výhodné a historicky ověřené spojení s ním. V radikální podobě to vyhlašuje místopředseda strany PRO Petr Vacek^[3], který na tiskové konferenci prohlásil: „Nejsme obdivovatelé ničeho, co přichází z východu, protože to vždy znamenalo utrpení, bídu, drancování a ponižování českého národa. Odvoláváme se na nejlepší demokratické prvky první republiky a zakladatele naší republiky Tomáše Garrigue Masaryka.“

Proklamace místopředsedy strany PRO JUDr. Petra Vacka jsou pro mne naprosto nepřijatelné a v podstatě se neliší od toho nejhoršího, co mohu slyšet od politiků čtyřkoalice. Na rozdíl od něho obdivuji východní spiritualitu, především buddhizmus, taoizmus a advaitu. Také obdivuji dílo L. N. Tolstého, F. M. Dostojevského a vlastně celou ruskou literaturu, která tvoří podstatnou část světové literatury, stejně jako ruská hudba je podstatnou částí světové hudby. Kulturu v USA ve významné míře tvořili Rusové. Také mi není jasné proč P. Vacek odmítá Mendělejevovu tabulku prvků, kosmický výzkum a veškeré výsledky ruské vědy. P. Vacek si evidentně plete světové strany. Nacismus a plán vyhlazení českého národa nepřišel z východu, ale ze západu a Hitler Mnichovskou dohodu získal podporou ještě západnějšího Západu; Francie a Velké Británie a velvyslance USA ve Velké Británii J. Kennedyho. A vůbec nebylo samozřejmé, že Československo bude po válce existovat. První, kdo uznal za 2. světové války svrchovanost Československa, byl Sovětský svaz, který také porazil nacismus, osvobodil Československo a zabránil vyhlazení Čechů a Slováků. Z odvolávání se na T. G. Masaryka mám pocit, že P. Vacek neví, o čem mluví. T. G. Masaryk byl zasvěceným kritikem K. Marxe, ale vůči Sovětskému svazu vedl korektní politiku, i když současně se Československo chovalo velmi vstřícně vůči ruským emigrantům. Jako jeden z mála tehdejších politiků vyžadoval neutrální přístup českých legií v občanské válce probíhající v Rusku.

A pokud bychom chtěli zůstat u těch světových stran, tak Čechové měli problémy ze západu již z dob, kdy Přemyslovci teprve zakládali českou identitu a českou státnost. Ze západu byla česká státnost a identita neustále ohrožována po celou svou historii. Vyvrcholení hrozby ze západu přišlo ve dvacátém století, kdy náš západní soused usiloval o likvidaci československé státnosti, identity a slovanské populace. Zatímco jsme byli v počátcích existence české státnosti ze západu ohrožováni germánskými kmeny, z východu přišla východní křesťanská spiritualita v osobách Cyrila a Metoděje.

Jen primitiv je schopen se odříznout podle nějakého formálního kritéria od částí světové kultury a lidské civilizace. Osobnost takového člověka je omezená a chudá. Naopak moderní vývoj lidské civilizace je poznamenán rozšiřováním životního, sociálního a mentálního pole. Inteligentní a vzdělaný člověk se seznamuje a potýká i s tím, s čím nesouhlasí a toto potýkání je jedním ze zdrojů rodící se moudrosti.

Pomýlený je i názor zakladatele a ředitele Společnosti na obranu svobody projevu Vlastimila Veselého: „Ten listopad 89 jako návrat k demokracii a západním hodnotám bych jako základ politického systému bral“. ^[4] 

Západní hodnoty jsou často používanou frází. Jaké jsou však ty západní hodnoty?  Hodnoty mohou být deklarovány subjektem, entitou (např. Evropskou komisí) nebo je můžeme odvozovat z jednání subjektu, protože hodnoty se podílejí na formování jednání, a proto je můžeme z jednání zpětně odvodit. Deklarované hodnoty mohou být pouhá iluze, zatímco z jednání odhalené hodnoty jsou reálné.

Pan Vacek se tedy hlásí k hodnotám, které jsou spojené s genocidou původního obyvatelstva Ameriky, s otrokářstvím, kolonializmem a neokolonializmem, ideologií nacizmu, který nebyl omezen pouze na Německo, včetně holocaustu. Spojené státy za 247 let své existence pouze 17 let nevedly agresivní války. Vietnam nečelil pouze americké agresi, ale jen několik let před americkou vietnamskou válkou musel o svou svobodu bojovat ve francouzské vietnamské válce. Francie ve snaze udržet koloniální nadvládu zabila v šedesátých letech v Alžírsku 135 tisíc lidí a v mučení nezaostala ani za gestapem, včetně pouštění elektrického proudu ženám do genitálií. Za klasickým vojenským pučem v Chile stála americká CIA. Na prezidentský palác demokraticky zvoleného prezidenta zaútočila letadla a pučisté se proslavili vyhazováním politických odpůrců z letadel. Na takovéto hodnoty musí být hodně silný žaludek. Nedávno, vzápětí po tom, co Kaddáfí financoval prezidentskou volební kampaň Sarkozymu, Francie spustila proti Libyi vojenskou agresi, do které se zapojily iostatní státy Západu. Kaddáfiho usmrtili vražením kůlu do konečníku k velké potěše tehdejší ministryně zahraničí USA Hilary Clintonové.

Na japonském ostrově Okinawa se dopustil v letech 1972-2009 americký vojenský personál sloužící na základně 5 634 zločinů, včetně 25 vražd, 385 loupeží, 25 žhářství, 127 znásilnění, 306 útoků a 2 827 krádeží. Také v duchu západních hodnot. Budou se u nás američtí vojáci chovat jinak?

Humanitární bombardování bývalé Jugoslávie a podpora kosovské organizace, předtím vyhlášené za teroristickou, která rozprodávala orgány srbských zajatců, za což je v současnosti trestně stíhán bývalý kosovský prezident, je také ukázkou západních hodnot. Ale i to, že vychvalovaný a do prezidentské funkce dosazený H. Thaci je po splnění úkolu odepsán, tak jako mnozí jiní před ním (Noriega, Saakašvili), je hodnota Západu. Mouřenín splnil svůj úkol, tak může jít. Zajímavý bude osud V. Zelenského a jeho miliardových nemovitostí.

V padesátých letech byli v Československu diskriminováni lidé na základě tzv. třídního původu, což je oprávněně do dneška kritizováno. Ve stejné době a i později, kdy v Československu třídní diskriminace již nebyla, v USA daleko větší podíl populace a ve větší míře byl diskriminován na základě barvy kůže. V šedesátých letech, když dvě černá děvčátka chtěla přijít do školy, tak to muselo být za asistence armády, připomínající manévry. Ovšem zatímco Československo si vysloužilo nálepku totalitní diktatura, USA mělo označení největší a nejskvělejší demokracie světa.

Možná se za západní hodnoty považuje „svoboda slova“, jištěná 1. dodatkem americké ústavy. Nic tak nevypovídá o svobodě slova v USA, jako skutečnost, že ve volební noci v roce 2020 byl úřadující prezident během projevu náhle cenzurován všemi médii ovládanými deep state. Vypovídá to nejen o svobodě slova, ale i o skutečné, ne o té deklarované demokracii.  Když je cenzurován prezident, jakou svobodu slova má běžný občan?

Deep state a finanční kapitál se přestává spokojovat skrytým působením a začíná vstupovat do společenských procesů přímo. Nově se zapojily do cenzury banky a klientům s názorem, který není ten „správný“, ruší účty (Farage). Rakouská Česká spořitelna chce rozhodovat o vedoucích funkcích akademických institucí. Preferenční aktivitou Evropské komise je všemi prostředky zajistit absolutní cenzuru, samozřejmě pod hlavičkou ochrany svobody slova, podobně jako P. Fiala v orwellovském newspeaku tvrdí, že občan má právo na korigované informace (rozuměj cenzurované).

Ve skutečnosti jedinou reálnou skutečnou hodnotou Západu je „Zlaté tele“ (zisk, majetek, osobní prospěch) A tuto hodnotu jsme po listopadu 1989 jako společnost převzali dokonale (špinavé peníze neexistují, o peníze jde až v první řadě) a nyní jsme konzumně hedonistickou společností bez transcendentního přesahu.

Reflexe nacistické a socialistické minulosti

Po listopadovém převratu jezdili do Československa západní státníci s určitou blahosklonnou nadřazeností, protože my jsme tady přece žili s plánovanou ekonomikou, bez demokracie a svobody slova, zatímco oni měli tržní ekonomiku, demokracii a svobodu slova. Ovšem pokud hodnotili čtyřicet let budování socializmu u nás negativně, tak k nám měli p řicházet se studem a omluvou, protože země, které reprezentovali, způsobily, že u nás směřoval politický vývoj k socializmu. Kdyby nás Francie a Velká Británie neobětovaly Německu, Německo nás neobsadilo a nevyvolalo druhou světovou válku a Velká Británie aUSA nás nepředaly na Jaltské konferenci do vlivu Sovětského svazu, tak by vývoj Československa vypadal jinak. Německo, Francie, Velká Británie a USA jsou zodpovědné za vývoj Československa v druhé polovině dvacátého století. Odlišnou odpovědnost má Sovětský svaz. Kdyby neporazil Německo a neosvobodil Československo, tak by neexistovalo a pravděpodobně ani český (moravský) národ, protože Německo plánovalo českému národu budoucnost podobnou židovskému holocaustu.

Kousek západních Čech osvobodila americká armáda, což mladá a pohledná Danuše Nerudová s inteligencí sobě vlastní komentovala: „Sovětský svaz nedovolil USA osvobodit celé Československo“. Ve skutečnosti západní spojenci nedodrželi se Stalinem domluvený termín invaze a invazi uskutečnili teprve když hrozilo, že Sovětský svaz porazí Německo v celé Evropě a obsadí ji. Nešlo o žádné nedovolení, ale bez východní fronty, kde byla vázána podstatná část německé armády, by se západní vojska do Evropy ani neodvážila a invaze by se nekonala.

Jsme v roce osmdesátého výročí konce 2. světové války v Evropě a přístup vládních politiků a jejich kamarily k oslavám v Moskvě jsou zajímavou sociologickou a politologickou výpovědí. Jejich v lepším případě rozpačité, nebo dokonce odmítavé reakce na události roku 1945 naznačují, že snad litují výsledků 2. světové války a preferovali by opačný výsledek války. Shodné trendy můžeme sledovat v Evropské unii a v Německu. Vypjatý militarizmus a antirusismus designovaného kancléře Joachima Merze pomohou pochopit jeho rodinné kořeny. Dědeček se přidal k úderným oddílům SA a získal hodnost Oberscharführera a otec Joachim Merz po bojích na východní frontě strávil čtyři roky v sovětském zajetí. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková je hrdá na svého dědečka, horlivého nacistu s nejvyšším nacistickým vyznamenáním.

Ve hmotném světě nemůže hmota zmizet, pouze mění svou formu. Podobně v sociální skutečnosti nemohou sociální reálie zcela zmizet, mohou se modifikovat či utlumit, aby se ve změněných podmínkách sociálna aktivovaly. Německo, které bylo zcela prosyceno nacizmem, se s tímto dědictvím stále vyrovnává. Bezprostředně po válce v první generaci bylo toto vyrovnávání specifické. Na jednu stranu proběhl Norimberský a další procesy odsuzující nacisty, prováděla se tzv. denacifikace a souběžně probíhaly zcela protikladné procesy. Vojáci nacistického wehrmachtu byli po podepsání kapitulace „revitalizováni“ pro útok na Sovětský svaz. „Operace Unthinkable“ navržená Winstonem Churchilem měla být zahájena 1. července 1945.

USA pro vybudování CIA převzala více než 1000 nacistických zpravodajců, včetně šéfa zpravodajství Reinharda Gehlena, převzala také konstruktéry nacistických zbraní, včetně Wernera von Brauna, kteří USA vybudovali kosmický výzkum.

Po vybudování CIA se nacističtí zpravodajci s R. Gehlenem vrátili do Německa a vybudovali německou Spolkovou zpravodajskou službu. Základy této služby jsou tedy nacistické. Při budování bundeswehru byli v čele nacističtí generálové. Vrcholový nacista byl i ve vládě Konrada Adenauera a nacisté byli v čele státních i soukromých organizací.

Druhá generace, děti aktivních nacistů“, se převážně od nacizmu distancovaly, i ze společenských a kariérních důvodů, někteří se za rodiče a nacistické Německo i styděli. Nyní je aktivní třetí generace, vnuci nacistů a jejich přístup k nacizmu je sofistikovaný. Na jednu stranu kdekoho obviňují z nacizmu. Obviňování z nacizmu používají jako politickou zbraň proti politickým konkurentům (AfD).  Velkým zločinem je zvednout ruku, ale pojmenovávání ulic a náměstí po nacistických zločincích, vztyčování sochy Bandery a dalších zločinců na Ukrajině a zdravit ukrajinským nacistickým pozdravem je v pořádku. Současně lze pozorovat v Německu i v dalších západních zemích vznikání modifikované měkké sofistikované verze nacizmu pro 21. století. To lze pozorovat i v projevech vrcholných politiků. A. Merklová ve funkci kancléřky na tiskové konferenci prohlásila, že pro odsun sudetských Němců nebyly právní ani morální důvody. V Kanadě za potlesku vestoje celého parlamentu, včetně kanadského premiéra Justina Trudeaua a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, převzal vyznamenání Jaroslav Hunk, voják 14. granátnické divize Waffen-SS, útvaru složeného především z ukrajinských dobrovolníků. Vyznamenání příslušníka SS vyvolalo ve světě tak velké pobouření, především židovských organizací, že akt vyznamenání byl zrušen a předseda parlamentu se omluvil. Ovšem jako vypustil Noe holubici, aby zjistil, zda se již blíží pevnina, tak také byl vypuštěn pokusný balónek, nakolik je světová veřejnost připravena k akceptování nacizmu. Proces přeformátování vědomí společností byl zahájen.

Vztahy Československa se Západem a Sovětským svazem

Od vzniku Československa nebyly vztahy se Západem symetrické, vždy se jednalo o parazitování a chování západních zemí k Československu se blížilo chování ke kolonii. Za první republiky to byla především Francie, která těžila z Československa. V roce 1919 si Francie vynutila poplatek za osvobození, přičemž v roce 1918 nebyl na území Československa jediný voják Dohody a československé legie se významně podílely na bojích na straně Dohody. Československo mělo zaplatit 750 milionů zlatých franků, což představovalo celkem 241,935 tuny mincovního zlata. Poplatek však byl snížen a měl být placen vždy ve dvou splátkách, každý rok až do léta 1967. Ona pololetní platba představovala sumu 2,3 tuny zlata. Je dosti pravděpodobné, že tyto platby probíhaly až do počátku roku 1939. Znamenalo by to, že v letech 1930 až 1939 jsme do Paříže poslali finanční hotovost ve výši necelých 40 tun mincovního zlata.[5]

Podobně se chovala Velká Británie po 2. světové válce. Bez ohledu na svou zradu, kterou nás obětovala hitlerovskému Německu, po skončení 2. světové války vystavila Československu účet za náklady spojené s účastí Čechoslováku na bojích za Velkou Británii. Československo muselo dokonce zaplatit za rakve Čechoslováků, kteří padli za Velkou Británii (Motl, 2007).

Na počátku války nás Velká Británie nejen zradila podporou Mnichovské dohody, ale také nás připravila o velkou část zlatého pokladu. V roce 1938 mělo Československo 97 tun zlata. V roce 1937 vedení státu nechalo do sejfů Velké Británie tajně převézt a uložit polovinu tuzemského zlatého pokladu, tedy bezmála padesát tun zlata. Z tohoto množství Britové vydali fašistickému Německu polovinu, tedy zhruba 24 tun zlata.[6] (Motl, 2007).

I po převratu z listopadu 1989 se Československo stalo kolonií Západu (Švihlíková, 2015). Francouzský ekonom Thomas Piketty v knize „Kapitál v 21. století“ (2016) se zabývá také ekonomickými vztahy mezi Západem a bývalými státy sovětského bloku. Dochází k závěru, že největším poraženým z celé střední Evropy je Česká republika. T. Piketty se ztotožňuje s charakteristikou českého ekonoma Karla Kříže, že Česko je největší krmelec Západu a západní investoři se zde chovají jako novodobí kolonialisté. Podle oficiálních statistik Eurostatu od roku 2010 do 2016 z Česka odešlo na dividendách 2252 miliard korun, zatímco do Česka na evropských dotacích přišlo pouze 563 miliard korun. Za sedm let jsme v minusu 1689 miliard korun a roční minus dělá 241 miliard.

Ke stejným závěrům dochází nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz. Podle něho „východní Evropa je minimálně dvakrát chudší, než by byla, kdyby nevstoupila do EU. V současnosti platí Západu a hlavně Německu 300–400 miliard dolarů ročně. Východní Evropa je v typickém sevření dominií, známým také z dob Římské říše. Toto je model pro zemi, která má být kolonizována uplácením elity. Vaše impérium je za vámi a díky němu můžete vybírat mnohem více daní než dosud, tj. je to spojenectví elity s impériem na dojení poddaných.

V současnosti je EU přesně taková. Západ, ale hlavně Německo podplácí místní elitu přes evropské fondy. Elita přináší stát do EU a mění členství na absolutní náboženství, včetně represe proti tomu, kdo je proti ní. Coming out, tedy odchod se stává herezí či kacířstvím. A přivezená země je vysávána jinými mechanismy – vykupují místní monopoly, obchodní řetězce, uzavírají se nerentabilní dlouhodobé kontrakty, které nelze změnit při změně vlády a podobně.

Eurofondy a výtečně placená místa v EU pro hrstku úředníků jsou „úplatkem“ pro elitu. Na oplátku je trh příslušné země obsazen a podojen ve prospěch západních korporací. Děje se tak přes dodávky elektřiny, vody, vytápění, přes západní zboží monopolizované v obchodních řetězcích, přes daleko větší a pro místní podnikání nedosažitelné rozpočty na reklamu, marketing, přes nákup médií atp. Poměr mezi přidělenými evropskými fondy a čerpáním z místních trhů je horší než 1:10.

Pokud východní Evropa vystoupí z EU a zastaví tuto obrovskou dotaci, kterou vyplácí Západ, mohla by být dvakrát bohatší. Tím by se výrazně snížil i tlak na emigraci, což je další způsob, jak ji vysávat. Západ prostřednictvím vyšších mezd odebírá nejlepší specialisty východu, a tím zvětšuje rozdíly“ (Stiglitz). [7]

Jak jsme se dostali do této situace? Převrat, jehož cílem bylo navození tohoto stavu, se připravoval delší dobu. Probíhala spolupráce vnitřní páté kolony a vnějších sil. Pátá kolona působila v širokém společenském spektru, včetně komunistické strany a StB. Čelnou postavou převratu byl náčelník StB Alojz Lorenz. Zrazovali za příslib, že si také budou moci něco ukrást. Výsledkem je kompradorská buržoazie a zkorumpovaní politici, kteří rozhodně nechtějí plnit vůli lidu, ale svou kapsu. K obohacení používají i zcela obskurní prostředky. Prezident Petr Pavel prosadil své manželce k dalším příjmům ještě sto tisíc korun za to, že je jeho manželkou. Nikde a nikdy žádná manželka prezidenta nebyla placena za to, že je manželkou.

Z rovnostářské společnosti jsme rychle přešli do druhého extrému a jsme jedna z nejvíce majetkově rozvrstvených zemí. Pouhé jedno procento populace vlastní 36 % majetku a tisícina procenta (0,001 %,), to je 85 nejbohatších, vlastní 16 % majetku, zatímco 2,2 milionu nejchudších vlastní pouhé 0,7 %.

I se Sovětským svazem mělo Československo negativní zkušenost, která byla o to více šokující, že SSSR byl náš spojenec. Pro mne přepadení zeměmi Varšavské smlouvy 21. 8. 1968 a následná dvacetiletá okupace byla a je nepřekonaným traumatem. Čím dál častěji se setkávám s názorem, že nešlo okupaci, protože SSSR v Československu nevytvořil žádné okupační úřady, jejichž prostřednictvím by prosazoval svou moc. Já tento názor nesdílím. Svoji moc SSSR prosazoval prostřednictvím vedení KSČ.

Při výročích okupace je pravidelnězmiňován počet obětí sovětské okupace. Podle polistopadového zkoumání Úřadu české vlády bylo těchto obětí 240.Je to hodně nebo málo?Odpovězme srovnáním. Každoročně zahyne na českých silnicích kolem 1200 lidí. Šestiletá německá okupace měla 360 000 obětí. Při sovětské okupaci připadá 20 obětí na každý rok, při německé okupaci 60 tisíc.

Můžeme srovnávat i oběti dalšího spojence – USA. V roce 1945, kdy, již válka byla jednoznačně rozhodnuta, americké letectvo při jednom z mnoha bombardování, tentokrát Prahy, zabilo 1200 lidí. Tedy jedno americké bombardování zabilo pětkrát více lidí, než kolik bylo obětí za celou sovětskou okupaci.

Nyní si odpovězte, jaké jsou západní hodnoty, zda jsme v Evropě a co jsme z Evropy (západní) získali?

*

doc. PhDr. Petr Sak, CSc.

[1] Publikovaná sdělení jsou doložitelná dobovými diplomatickými šiframi.

[2] Na úspěch měl zásadní vliv můj pozdější školitel ve vědecké aspirantuře, tehdejší ministr školství a kultury prof. František Kahuda, který při sestavování nejkvalitnějšího tvůrčího týmu popřel jakékoliv politické a kádrové limity.

[3](https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/je-potreba-vymenit-kapitana-fialu-a-celou-posadku-vyzval-rajchl/)

[4]https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vitr-se-obraci-Cas-na-konzervativni-pochod-institucemi-Vlastimil-Vesely-o-cenzure-a-svobode-740927.

[5]https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Legionari-umirali-Presto-chtela-nase-draha-Francie-prachy-za-osvobozeni-Za-co-pane-boze-za-co-Jeden-z-vudcu-koalice-ochotnych-a-jeho-historicka-ostuda-772107.

[6] Podobný osud měl český zlatý poklad po listopadovém převratu. V době, kdy byl prezidentem Václav Havel a guvernérem České národní banky Josef Tošovský byla značná část zlatého pokladu zašantročena a zlatý poklad téměř přestal existovat. Josef Tošovský po premiérování, kterým ho pověřil Václav Havel, zmizel mimo republiku.

[7] Východní Evropa je dvakrát chudší po vstupu do EU než by byla, kdyby do EU nevstoupila do EU.

 Vychodni_Evropa_je_dvakrat_chudsi_po.docx 

Předchozí díly: https://www.novarepublika.cz/2025/01/myty-nastroj-ovladani-lidi-1-3