Slíbil jsem Edovi Chmelárovi napsat příspěvek o míru. Jde mi to ale ztuha. Patřím ke generaci, která se do míru narodila, válku znala jen z vyprávění a mír byl pro nás banální samozřejmostí. Po generacích, které byly válkou postiženy, nicméně ve veřejném prostoru zůstala chátrající názorná agitace. Rezivá plechová tabule s nápisem Mír světu! hyzdila křižovatku v naší malé obci ještě před nějakými pětadvaceti lety, než ji někdo uklidil do šrotu.
Někdy si říkám, že mír skončil na smetišti s těmi starými tabulemi, plakáty a transparenty, aby milovníci násilí a válek mohli prohlašovat, že mír je pouze výjimkou z pravidla a pravidlem je věčný svár, zabíjení člověka člověkem, ať už pro kořist, anebo ze zvrhlého rozmaru. Tvrzení, že člověku je bližší válčit a ničit, nežli kooperovat a tvořit, se odvolává na historii, která pečlivě mapuje, kdo kdy koho porazil, ovládnul či rovnou vyhladil. O míru není moc co napsat. Válečníci prezentují mír jako čekání a přípravu na zákonitý a neodvratný válečný konflikt. Války podle militantů nenarušují mír, nýbrž je to mír, který občas přeruší válku.
Je-li ovšem mír nedorozuměním, plynoucí z naivity, jak vysvětlit, že se většina lidí do války nehrne a dokonce i ve válce lidé přežívají v mírovém módu, nenacházejí-li se pod palbou na válečné linii? Vidíme, že vášeň pro válku je virtuální. Odvíjí se od nenávisti k lidem, kteří jsou shledáni nepřáteli. Nepřátelům se přeje smrt, což ale neznamená, že kdo nenávidí, cítí se současně povinen účastnit se osobně zabíjení nepřátel. Lidí s potřebou zabíjet je daleko méně, než lidí, kteří si vystačí s radostí, že se zabíjí.
Odůvodnit potřebu války je snazší než prosadit mír. Je tomu tak proto, že nenávist se prodává lépe, než tolerance. Válka je mediální projekt. Jsou to novináři, kteří otráví veřejný prostor adorací zla, otevřou válce dveře, připraví pro válku půdu. Jsou to novináři, kteří toleranci degradují na slabost a z míru udělají sprosté slovo. Novináři mají na rukou krev, ale je to krev virtuální. Krev, která se nepočítá. Prolévá se beztrestně, protože je cizí, nepřátelská.
Má-li mír nějakou šanci zastavit válku, může to být jenom tam, kde byl poražen. Musí se stát mediálním projektem. Mír se nedá vybojovat. Zbude, když lidé budou nenávidět válku, když se vzdají tolerance k nenávisti. Zdá se, že si člověk může užívat jenom míru, který zbude, když dojde krev k prolévání, když dojdou nepřátelé a není koho nenávidět. Tehdy přicházejí novináři s adorací míru, s výzvou poučit se z válečných hrůz do budoucna, a již nikdy válku nedopustit.
Čas pro instalaci plechové tabule s nápisem Mír světu! nepochybně jednou přijde. Teď to ale není aktuální. Dnešek patří nenávisti, která má potenciál sežehnout svět válečnými plameny, navršit hromady pobitých nepřátel a mrzačit se na těle i na duši. Poslední pořádný světový válečný masakr skončil před osmdesáti lety. Je to tak dávno, že ti, co se poučili, jsou po smrti. A poučení je – jak vidno – nepřenosné. Je exkluzivně vyhrazeno pozůstalým po padlých.
Za prachy se novináři přidají ke zločincům vždy. Válka je zločin velkého rozsahu. Novináři jsou mezi prvními co si zařídí na svých rukou krev ! Mainstream je oipravdu hnusný.
Ivan Hoffman ukázal na podstatu, na příčinu. “Jsou to novináři, kteří otráví veřejný prostor adorací zla, otevřou válce dveře, připraví pro válku půdu. Jsou to novináři, kteří toleranci degradují na slabost a z míru udělají sprosté slovo. Novináři mají na rukou krev…” Informační systém, hlavně tzv. veřejnoprávní se, skrze zkorumpované loutky a šašky v politice, dostal… Číst vice »
Socialismus měl slovo mír jako základ své existence. Občané však pohrdají socialismem i mírem a chtějí kapitalismus ,který již dokázal ,že války jsou zapotřebí k jejich prašivému životu.
Nemyslím, že by pohrdali socialismem. Pojem socialismus je dnes díky právě těm zkorumpovaným novinářům tabu. Úzkostlivě se tomu slovu vyhýbají. Používají (podle šablony) všechno možné, despotismus, totalita, komunismus (který nikdy nikde nebyl), staré pořádky … hlavně né – socialismus. Toho se bojí jako čert kříže. Nebo lépe jako Hitler slova,… Číst vice »
Tak se budou lidé skrze (zase) tu novinářskou svoloč strašit, jak by v tom jiném … systému (hlavně né socialismu) přišli o hospůdku, krámek, dláto, špachtli, vrtačku …
Novináři by měli být souzeni za napomáhání zločinu války.
Aby pošpinili, negovali úspěchy socialismu zásadně nazývají toto období jako komunismus nebo komunistický režim. Západní propaganda dokázala z komunistů udělat největší zločince po nacistech, a přitom to byli právě komunisti, kteří byli nejvíc pronásledování nacismem a zabíjení. II. světová válka by nebyla, kdyby Západ netoužil dobýt SSSR a získat jeho území. Takže to zlo je… Číst vice »
Autor se zaměřil-aniž by neměl pravdu-na novináře.Jenže primární problém rozpoutávání vál.konfliktů nutno hledat v systému,a tím je kapitalismus již stovky let-samozřejmě kromě náboženského fanatismu.Uplatný a servilní mainstream se vždy přizpůsobí.Souhlasím se skeptikem.
Ten kapitalismus přišel dříve než socialismus. Kdyby novinář informoval poctivě, možná … možná už by tady ten kapitalismus nebyl.