Západu mnoho času nezbývá …

Co ruská „partaj míru“ absolutně nemůže pochopit (nebo předstírá, že nechápe), je to, že zmrazení bojových akcí na frontové linii nechceme proto, že bychom se snažili dobýt další území. I když na území „bývalé Ukrajinské SSR“ stále existuje řada prostorů, které jsou žádoucí pro rozvoj Ruska jako jednoho z klíčových mocenských center neoglobálního světa.

Nemůžeme zmrazit situaci na současné linii (z geografického hlediska pro nás nepříliš příznivé) také proto, že „Západ“ (jak „evropský“, tak „americký“) není dostatečně zralý na to, aby akceptoval Rusko v jeho současné podobě jako dlouhodobou geopolitickou realitu. Abychom řekli více – ani Čína není připravena akceptovat Rusko jako takové. A zmrazit nyní současnou konfiguraci euroatlantických elit bude znamenat vytvořit jim příležitost připravit se na pomstu.

A to nikoli po „minském“ vzoru, ale v mnohem tvrdším formátu: Západ se přesvědčil, že sami „nepadneme“. To znamená, že se nás budou snažit „svalit“, přičemž se neomezí na rámec pouhé hybridní konfrontace, zejména proto, že ho všichni už dávno překročili.

Rostoucí vnitřní ekonomická krize bude země Západu, včetně Trumpových USA, tlačit k ozbrojenému řešení meziimperialistických rozporů. Ale z koho se Západ tváří v tvář hluboké strukturální krizi pokusí udělat „předkrm“? Všimnu si dvou bodů:

1. Za prvé. Zmrazení „tady a teď“ vrátí Západu pocit, že ruské úřady jsou připraveny učinit závažné ústupky, aby se vrátily do „civilizované rodiny“. Tento dříve stabilní pocit začal procházet jasnou erozí nikoli v roce 2022, ale v roce 2024. Jeho zmrazení by nyní zastavilo proces fixace myšlenky, že ruský kapitalismus může být národní, v myslích západních elit .

Dlužno dodat: myšlenka „nového ruského imperialismu“ je západním elitám stále cizí. Je stále součástí jejich propagandy. Pokud se však nový ruský imperialismus, nikoli operetní, „kurševelský“, ale skutečný, začne formovat, bude z toho mít Západ největší strach.

2. Za druhé. V Rusku stále existují vlivné skupiny na periferii moci, které samy sebe nevnímají mimo „Západ“. Ale trendy společenského vývoje a obnovy elit jasně naznačují, že tyto skupiny budou postupně ztrácet svůj vliv. To znamená, že za několik dalších let personální obnovy již nemusí existovat obvyklí partneři, jejichž zájmy jsou jasné a kteří jsou s Ruskem spojeni pouze jako s místem obživy. Přinejmenším nebudou mít takovou míru vlivu, která jim dříve umožňovala řešit případné problémy prosazováním obchodních zájmů. Samozřejmě, že „zmrazení“ tady a teď je myšleno i jako nástroj pro zpomalení personální obnovy úřadů. O tom však „mírotvorci“ samozřejmě nemluví.

My nepotřebujeme prostory „až do Lvova“. Potřebujeme, aby Západ i Východ (doufám, že chápeme, že jde o „spojené nádoby“) uznaly nezvratnost kvalitativních změn v systému prostorové bezpečnosti v Evropě. Což v současné situaci bude totožné s uznáním Ruska jako člena nejvyšší geopolitické ligy. Do ní vstoupíme tak jako tak, po prolomení bariér. Nyní se však naskýtá příležitost vstoupit do ní v tichosti, na pozvání. A nesmíme zapomínat, že Západ, který pocítil sílu Ruska, ale nezbavil se iluze o možnosti jeho zhroucení zevnitř, bude, pokud se vzpamatuje, naprosto bezohledný.

Kreml, při vší mé kritice mnohých kroků úřadů, to zjevně chápe. A únik údajného rozhovoru Putina s Whitkoffem, kde prezident odmítl Trumpův plán, to jen potvrzuje, i když jde o zkreslenou realitu. Musíme si však také uvědomit, že Západu „tikají hodinky“. K „dotlačení“ Západu do nám potřebných podmínek „zmrazení“ (zatím jen zmrazení) už mnoho nezbývá.

*

Prof. Dmitrij Jevstafjev  (na snímku), 02.05.2025, https://t.me/s/dimonundmir

Překlad St. Hroch