Být mluvčím zákona příčiny a následku

Proč bývá po bouřce čisto? Jelikož se vyjasní. Ale bouřka je bití na všechny strany. Potlačení a napodruhé alespoň prokazované podvody v rámci rumunské volby prezidenta, snaha diskreditovat silnou opozici v Německu až k jejímu možnému zákazu, policejní vyřazení úspěšné kandidátky na úřad prezidenta z prezidentského klání v násilnostmi zmítané Francii, spouštění provokací kvůli prezidentským volbám v Polsku, úmysl zakázat propagaci komunismu těsně před parlamentními volbami u nás u vědomí, že Komunistická strana Čech a Moravy míří do voleb jako opozice, to je bití na všechny strany. My chceme být zanecháni na pokoji při mírném životě, ten ale nepadá z čista jasna. Vyplývá ze statečnosti vzepřít se rysům útisku, a to silou kolektivu. Možnost si někoho zvolit je první písmenko v abecedě demokracie a rozhodně to není abeceda celá. Jestli účinky čtyřleté parlamentní činnosti vítězů předchozích voleb mnoho lidí vnímá jako zavlečení do války (v pravém slova smyslu), jako nucení do standardů, na které domácnosti nemají prostředky a jako politický útlak s kriminalizováním občanů za předkládání nekoaličních politických východisek, pojďme provozovat aktivní – aktivizované občanství.

Proč mě osobně zní blahodárně skutečně opoziční slib: Necháme lidi na pokoji? I proto, že ceny spousty domů a bytů stlačují směrem k neprodejnosti požadavky na vystupňovaný technický standart včetně nekompromisního zateplení. Prý 73% starších rodinných domů buď čeká rozsáhlá rekonstrukce, nebo neprodejnost. Se stavem věci by spravedlivě korespondovaly malé – pramalé daně z takových nemovitostí. A z čeho ty lidičky Hi-Fi rekonstrukce uplatí? Jakou „vatu“ jim nechala sporná sankčně-podnikatelská drahota? Izolační, nebo cukrovou? Nechat na pokoji lidi, strádající už při návštěvě obchodního domu, je program, nad kterým se před volební urnou nedá mávnout rukou. Údaje o procentuálním počtu nevyhovujících domů pocházejí z článku Jany Nesvadbové z Novinek.cz. Následuje stručný příběh padesátníka: Abych si pojistil existenci domku za deset, dvacet let, vydal jsem se do bran úspěšně výdělečné elektrárenské společnosti, kde mi obyčejná paní za pultíkem nabídla možnost střešní fotovoltaiky do padesáti tisíc peněz. Po měsíci dorazil posoudit střechu mladý muž, vyhodnotil ji jako pro fotovoltaiku celkem nevhodnou a oznámil mi možnost dotace do výše sto dvaceti tisíc, pakliže já doplatím zbylých tři sta dvacet tisíc. Vyprskl jsem v šokovaný smích s vysvětlením, že nepatří jemu, ale že prostě nemohu dát tři sta dvacet tisíc na dřevo cizího účtu… Dovolte mi k odstavci připnout zprávu o navýšení energetické chudoby stran emisních povolenek na spalování uhlí nebo zemního plynu: „Cena povolenek pro rok 2028 vzrostla k namísto předpokládaným maximálním 45 eurům (1120 Kč) na více než 70 eur (1740 Kč) za tunu CO2. Podle odborníků to je předzvěst toho, že se Evropská unie v odhadu jejich ceny zmýlila.“ Píše letos 5. června Martin Procházka do Novinek.cz.

Já navíc nesouhlasím se zastrašováním, s vězněním čili zbídačováním lidí, kteří se rozhodli volit a vykonávat opoziční politiku. Zakazovat už zmíněnou propagaci komunismu pár týdnů – měsíců po sametové revoluci by se pravděpodobně setkalo se souhlasem nadpoloviční většiny naší veřejnosti. Postavit mimo zákon inspiraci komunismem v červnu 2025, kdy jde do podzimních parlamentních voleb v koalici Stačilo také Komunistická strana Čech a Moravy, to lehce splyne s výjevem ze starého divadla, v němž novopečený sultán v hlavní úloze odstraňuje zbytek široké rodiny. Z hlediska potřeb veřejnosti vidím zákaz komunistického myšlenkového proudu se zpožděním třiceti šesti let jako zakázat péct na oleji při nedostatku pitné vody. K voličům skutečné opozice mě připočetlo i zázemí vládní kampaně: Správná strana (musí zemi vést) kontra špatná strana (nesmí nikde být). Toto zázemí, myslím, staví na tezi: My máme systém – systém je na naší straně, a jestli vy nám ho kritizujete, jste protisystémoví, čímž padá vaše právo na vstupenku do politiky.

Co je vlastně systém a co už systém není? A proč mi sousloví antisystémové hnutí v té míře, v jaké má zasáhnout protivládní postoje, přijde pomýlené? Systémy tvoří galaxie, vytváří je příroda, v menším rozměru kultury. Jedinci zaměstnaní v nějakém postojovém sektoru (v pravém, v levém, v jakémkoli), lidé v kanceláři a před kamerami nemají, myslím, takového ducha, takový čas a tu špetku velkorysosti, aby vynalézali systémy. Spíš bych řekl, že tvoří schémata. Schéma je v porovnání se systémem něco jako návod na složení skříně v systému daných přírodních zákonů. Systémy jsou široké platformy. Dost široké na množství ověřovacích mechanismů (sebenazírání) a na vytváření životních zákonitostí a jistého blaha uvnitř systému. Toho nejsou schémata schopna, nemají na to tvořivou hloubku. Schéma potřebuje mělké a pádné pojistky. Uhneš stranou a už to nesestavíš, už ti to nebude fungovat. Ty nebudeš fungovat… Očividný rozdíl mezi systémem a schématem pramení z toho, že do systému se vejdou veškeré skutečnosti. Schéma pracuje pouze s výběrem takzvaně vhodných skutečností. Životnost systému podpírá pravda. Schéma ožívá dílčí konstrukční vynalézavostí.

Tradičně zná lidstvo, řekl bych, dva různé systémy, jak zacházet s majetkem. Jednak je možné najít si v majetku hmotně vyjádřenou nadhodnotu, kterou budu chtít vyzískat. Nadhodnotu mi mohou poskytnout čistě peníze, peníze a moc, nebo peníze, moc i úslužnost druhých. To je život pro majetek, zastoupený nějakými příjemnostmi, jimiž mi poslouží ti, které jsem dostal do postavení závislosti. Vystupňovaným výsledkem takového pohledu na svět příležitostí je krajní věcnost. Majetek v podobě opotřebovávaných nástrojů začnu spatřovat nejen v nemovitostech a strojích, ale i v lidech v kolonce zaměstnanců nebo zákazníků. O otrocích tvrdil Aristoteles, že jsou to živé nástroje; feudálové si vzájemně prodávali vesnice s dušemi takzvaného neplnoprávného – nepolitického národa. Podnikatel je motivovaný obstarávat si prostředky později roztříděné na splátky, investice a čistý zisk. Takový kapitál dal vzniknout pojmu kapitalismus. Podnik si proškolí zaměstnance, i ti se stanou kapitálem a ve smlouvě mohou mít doušku, že nebudou smět tolik a tolik let pracovat v oboru u jiné firmy. Zvěcnění (zpeněžení) lidí opravňuje všudypřítomnou snahu na lidech vyzískat prostředky. Neomalenému vyzískávání prostředků (peněz, moci, služebnosti) říkáme vykořisťování. Pijavice, která sedí na cenách zboží a nutí výrobce své produkty levně prodat a zákazníky nutí je od překupníků z obchodu draze koupit, je pijavicí mnohačetného zisku na cestě zboží. Země přestala být matičkou, aby začala být pracovním stolem i dolem k vyzískání kapitálu. Jestli se víc, než vypěstované obilí vyplatí skladištní oblast, nechají „hlavy“ v logistice úrodnou půdu zastavět halami. Průvodním jevem zvěcněného soužití je obyčejná chamtivost vyjádřená v neobyčejných režimech, válkách, civilizačních výkřicích a pádech.

Jiný je systém, co nevnímá člověka jako cestu k majetku, ale majetek jako pomocnou cestu k člověku. Tady jde o tři záležitosti: Uživit se dobře, dosáhnout štěstí, a tím uvolněnou mysl nechat skutečně tvořit. Chmurný stereotyp chamtivosti velí zdražit zboží, po kterém je sháňka. Opravdu to potřebuješ? Tak na tom krvácej! Jak, pro Boha, podobné kapitálem posedlé praktiky vylepšují lidskost? Vy si naopak představte stravitelné stálé ceny zboží, které stále potřebujete. Ceny, stejné a stálé v celosvětovém měřítku. Peníze mohou být jenom čísla. Příležitost jejich přidělování vytvoří příležitosti dobře placené pracovní činnosti podle odhlasovaných potřeb a cílů činnosti v dané oblasti. Potřeba uskutečněné demokracie se nevytratí.  Potom je klíčovou starostí uživit se, dovolit miliardám bytostí existenci bez chudoby, která může být i odpadním produktem neustálé služby mocichtivým. Úkol zbořit stovky kilometrů čtverečních skladů na úrodné prsti bude nevyhnutelný. Jestli za cíl běžného života dosadíme důstojný život šťastných, nepůjde o to upracovávat se dlouhé hodiny denně, ale v práci se prostřídat, z výplaty si moci pěstovat únosné záliby a širší rodinné společenství. Ožije drobné podnikání, venkovské domácí hospodaření. Samotné nákupy neprožijete ani jako horečku, ani jako strádání, ale jako cestu do koupelny, do jídelny, na záchod čili jako samozřejmost. Zákaz hromadění pyramidy očividně nadměrného majetku posune až polovinu světového majetku směrem od jednoho procenta lidí k mnoha procentům pracovitých lidí. Protiklady služby a držby moci často vyjádřené protikladem ochuzení a neuchopitelných přebytků vymizí. Cena zlata bude cenou dobré výrobní suroviny. Podnikavost se nevytratí. Pouze se do místních potřeb rozpustí prostředky, co přesáhly povolený pohodlný majetkový strop. Cíle práce povedou k potřebě dobře a zdravě se uživit i zlepšit životní úroveň ve vazbě na jiná místa na planetě. Vynalézavost i v robotice poslouží cíli zmenšit míru strádání. Struktury elit za oponou po odstranění opony nahradí seberealizace ve společné prostoře. Cit pro povolání, které se bez nás neobejde, nahradí něco jako částečně odcizené (osobně bezcílné) zaměstnání. Obdiv získáme jako ocenění své úlohy v životě bytostí, a to bez služebného předklonu…

Dva různé systémy, promýšlené od pradávna, jistěže stojí proti sobě, ale systémovost bych neupíral žádnému z nich. K prvnímu se bohužel váže hlad včetně hladu přejedených, hlad po očekávaném sebenaplnění. Druhý systém opravdu mění dosavadní výraz dějin a sebenaplnění je jeho provozní metoda.

Zpět do doby, kde to známe: Jistý počet spoluobčanů – krajanů, se těší, jak Ano, hnutí Andreje Babiše převálcuje při sečtení volebních hlasů „správnou stranu“: Zůstávám u námitky, že opozicí k Evropské unii není Evropská unie, opozicí k NATu není NATO. Opozicí k Bukurešťskému křídlu by mohl být Středoevropský pilíř. Jinak řečeno: A´ není protiváha písmene A. To jsou až písmena B nebo C. Už nyní před volbami, aby měly cenu voleb, je nutné vzepřít se krokům vedoucím k vyřazení Komunistické strany Čecha a Moravy z politické soutěže. Řeknete, že nejste komunisté? V pořádku, ani já nejsem komunista. Nemůže být každý komunista a každý nemůže být antikomunista. To bychom znovu utekli od demokratizace i my, lidé bez funkcí v politice. Jenže, pomalu i mladé pokolení začíná mít vyzkoušené, že k traumatizující deformaci páteře vede kaskáda: 1) Naši širokou koalici teď nikdo nepřehlasuje. 2) S odstraněním věrojatné opozice nás nikdo nepřehlasuje ani v jakýchkoli volbách. 3) Vezmeme to od podlahy.

Slovo vůdce nezní ve střední Evropě dobře, ani když se poví anglicky. Předseda zní lidštěji. A že na sebe nejfialovější pán v televizi řekl, že je superman? Ne, že by to v nastalé společenské situaci působilo přiměřeně. Ale budiž, hraje s otevřenými kartami a to, co si z klády obrázků vytáhl, jej může po zásluze kamsi posunout. My k tomu potřebujeme demokratické, jak se psalo v listopadu, svobodné volby. Nedovolme zavření cesty ke svobodným volbám v roce 2025. „Nechám si svoje právo, abych o každém, kdo chce změnu režimu, řekl, že je extremista. Protože je.“ Míní Petr Fiala. Od konce devadesátých let varuji před dosahem slova extremista, které tak, jako ultračech, židobolševik nebo renegát (odpadlík) působí a má působit jako pěst do něčí tváře. Těmi, v principu sobě rovnými, slovíčky opravdu bereme – hyzdíme něčí tvář. Je dobře, že fialová věta z Ostravy potvrzuje můj letitý poznatek, že se nacházíme v režimu. Necítím se už s poznatkem osamělý. Jestli stojíme o vývoj veřejného života směrem k lidosprávě – k demokracii, i my si ponechme své právo hromadně odporovat snaze obezdít nás režimem. Cesty režimů k legislativnímu útlaku jsou zákonité, protože vůle provozovat režim, vůle ovládat bývá menšinovou potřebou. Většina lidí žije činnostmi seberozvoje, nějakou prací a jistými zálibami, na zahradě třeba. Prosadit menšinovou vůli se bez nařizování spojeného s protlačováním a s potlačováním zřejmě neobejde. Jaký prostor stojí mezi neomezenou a neomezující se vládou poloskryté elity a mezi buď šílenstvím otroctví či šílenstvím atentátů, jestliže nebudou smět být demokratické volby? Myslím, že je to prostor dobře a na dané kulturní úrovni provedených revolucí. Chtějí zenoví mistři, abychom jim zopakovali tento způsob účinné sebeobrany?